Tokio

Yasuji

"No, to by mohla." Nechal by jí to rád vysvětlit, ale měl také svou teorii. "Během toho tlachání tady jsem si je trochu proklepl. "Předpokládám, že to je něco jako zdroj Reitasu, ze kterého můžeme čerpat a který nám pomůže v tréninku?" Pak se usmál na Amai-san. "Ale možná je to úplně jinak, že? Tak tedy Amai?" Ta dívka mu připadala s jejím plachým výrazem roztomilá.

Amai Hachimitsu

Byla ráda, že ji Mebataki k něčemu vyzval. Přikývla a pohlédla na toho chlapce s úmyslem odpovědět, ale on ji prostě předběhl. Řekl to vlastně docela správně. A tehdy se Amai neudržela a všechno to vypustila ven.
Jste velice horlivý..
Řekla potichu. Nyní jí došlo, co vlastně udělala. Že by někomu něco vyčetla? Chudinka celá zase zrudla.
O-omlouvám se..
Rychle se omluvila. Nemohla se ani jednomu podívat do očí a tak jako vždy našla záchranu na špičkách svých bot.

Yasuji

Amai byla podle všeho jedním z těch lidí, kteří si nepřipustí porážku, ať už jde o cokoliv. Yasuji to neudělal naschvál, prostě měl tušení a chtěl vědět zda je správné. "Em...promiň." Utrousil a sklopil oči k zemi. Bylo mu to vážně líto, ale neměl čas zabývat se tím zas moc. Idomizu ho docela naštval a to se odrazilo i na jeho chování. Časem to snad bude lepší, ale kdo ví? Yasuji se zadíval na jednu z pochodní a pokusil se, nějak za pomocí svého reiatsu, přesunout její "plamen", ke své pravé ruce, kterou měl volně svěšenou vedle těla. Snažil se nedělat to moc viditelně, šlo jen o pokus. Prostě to vypadalo, že tam jen tak uvolněně stojí.

Mebataki/Idomizu

chvíli čekal, jak tato výměna slov mezi jeho studenty dopadne, ovšem vypadalo to, že je už konec.
"Vlastně je to zdroj duševních částic, který vám usnadní používání Quincy technik," upřesnil. "To jsi jistě věděla, Amai-san, mohla jsi to Yasujimu-san vysvětlit místo mě," řekl jemně směrem ke své studentce. Byla velice plachá a přítomnost dalšího člověka ji zřejmě znepokojovala, Mebataki se tedy snažil dodat jí trochu odvahy a sebevědomí. Nemohl si pomoct, i když plánoval být drsným a nekompromisním senseiem, ona jeho úmysly neustále kazila tím, jak byla kawaii. "Dobrá. Postavte se prosím vedle sebe, začneme," udal další instrukce.


Yasuji -> S plamenem se nic nestalo, nepohnul se.

Amai Hachimitsu

Litovala toho, co před malou chvílí udělala. Nebylo to od ní moudré, příště se musí pořádně rozmyslet, než něco řekne. Mebataki na ní byl stejně pořád hodný. Jakého super senseie to jenom dostala! Mebataki na ní byl vlastně celou dobu příliš hodný. Byl to určitě skvělý člověk, proto musel mít pravdu ohledně shinigami. A tak tedy přikývla s plachým úsměvem a šla si stoupnout vedle toho chlapce.
Soustřeď se Amai..
Podporovala se v duchu. Nyní tu byl ten okamžik, musela udržet krok s tím klukem.

Idomizu/Mebataki

Když jste nastoupili, chvíli vyčkával a nakonec řekl.
"Dáme si pro začátek malou soutěž. Aktivujte luky, prosím." Nebylo to zrovna nečekané, zřejmě vás čekalo něco podobného, co už jste zažili, alespoň tedy Amai, která už trénink absolvovala. Mebataki potom přešel k jedné ze stěn a položil na ni ruku. Objevil se na ní zářící terč stejné barvy, jako byly louče, takže byl nejspíš také vyrobený stejnou technikou.

Amai Hachimitsu

Mebataki je požádal o to, aby aktivovali luky. Poté přešel k další stěně a udělal na ni terč. Takže budou střílet na terč, asi. Amai tedy pozvedla pravou ruku, na které měla přívěsek s pandičkou a pokusila se aktivovat svůj krásný růžový luk. Pokud to vyšlo, tak vyčkávala na další pokyny Mebatakiho a jestli ne, tak se asi hanbou propadla do země.

Amai, Yasuji -> "Nyní vystřelte tři šípy, pokuste se zasáhnout střed terče," zněl další pokyn.

Satoshi
Společně s Jitenem jsme se vrátili. Hm... vypadá to, že jsme se vrátili na původní místo. Celkem šikovná hračička, myslím, že si ji naklonuju. poslední část jsem si řekl pro sebe, nikdo nemusel vědět, že chválím produkty někoho jiného Teď jenom najít, kde se naše artefakty nachází.

Jiten

Svoje tělo našel celkem snadno, nakonec, nechat ho hned u "vchodu". Byl to speciální typ, který začal uklízet a vše dávat do pořádku, jakmile ho opustil. Celá místnost byla touto dobou už vysmýčená a umytá, ať už to udělal gigai jakkoli. Všechno bylo hezky urovnané a nábytek postavený velice úhledně, dokonce donesl i několik kytek zvenku. Také si stihl učesat vlasy, naštěstí Jiten dorazil včas, aby mu zabránil nalakovat si nehty.

Amai Hachimitsu

Vyslechla si další pokyny od Mebatakiho. Takže to bylo celkem prosté, prostě jen vystřelit tři šípy. Nevěděla, jak to bude dál pokračovat, jestli má vystřelit tři naráz, nebo na střídačku s tím klukem. No rozhodla se, že vystřelí první šíp a počká na reakce ostatních přítomných.
Soustřeď se Amai...
Řekla si v duchu. Poté pohlédla na terč. Natáhla tětivu, zhluboka se nadechla a vydechla. Během výdechu šíp vypustila. Někde totiž četla, že při výdechu se méně třepou ruce a tudíž tak lépe zamíří. Samozřejmě zkoušela mířit na střed.

Satoshi
Vrátili jsem se do... trochu... jiného místa. Ehm... mám se ptát co se tady stalo? zeptal jsem se na řečnickou otázku na kterou jsem raději ani nechtěl znát odpověď. Ale ti mrtví bezhouseové mi chybí... chtěl jsem si je vzít jako suvenýr. pomyslel jsem si s nepříjemným výrazem. Naštěstí se jeden ochomýtal kolem motorky. Nemáš chuť na svačinu? zeptal jsem se s pohledem směrem k ubohé duši

Jiten

Když vylezli z podzemí, našli i Satoshiho motorku bez problémů. Žádný bezďák ji neukradl, což asi nebylo překvapivé, Satoshi-sama měl určitě mnoho způsobů, jak ji před takovým osudem uchránit. Po Satoshiho otázce si Jiten člověka nejdřív chvíli prohlížel, ale potom ohrnul mírně nos.
"Ah, děkuji. Neholduji pokrmům, ve kterých je alkohol," odpověděl s mávnutím ruky.

Satoshi
Škoda, chtěl jsem si ho vzít s sebou. řekl jsem a motorku jsem si převzal To by bylo, tímto se už opravdu budeme muset rozloučit. Bylo to opět velice zajímavé střetnutí. rozloučil jsem se a vytvořil jsem průchod

Satoshi -> Jiten ti zamával na rozloučenou. "Budu se těšit na další setkání, Satoshi-sama!"

Amai -> Tvůj první šíp se zabodl asi dva centimetry od středu, to nebyl vůbec špatný výsledek.

Amai Hachimitsu

Sama byla překvapená, že se trefila tak blízko středu. Na tváři se jí objevil veliký úsměv, lehce ji přitom i zrudli tvářičky. Hned se podívala na reakci Mebatakiho, samozřejmě chtěla slyšet nějakou tu pochvalu. Poté se však ozval jiný hlas. Nikdy toho muže neslyšela. Působil na ni docela strašidelně, ale to samé cítila, i když poprvé viděla Mebatakiho. Otočila se čelem k tomu muži, nevěděla co čekat. Je to přítel, nebo nepřítel? V tu ránu ji ale napadlo, že nad tím vlastně vůbec nemusí přemýšlet, je tu Mebataki a ten je přece ochrání!

Yasuji

Stál tam a civěl do blba, jakoby byl duchem nepřítomný. Zaslechl jen slova. "Tři...terč...střed...šíp." Než se stihl vzpamatovat. Amai už vypálila první šíp a trefila se dost blízko ke středu. Yasuji rychle vyvolal luka  pokusil se hned vypálit šíp, ale náhle si uvědomil, že to není tak úplně ono. Z jeho horlivosti ho vyrušil neznámý muž a to se mu hodilo. Uklidnil se, zavřel oči a vnímal každou jednotlivou část svého těla. "Takhle nějak, ano to je ono takhle to Idomizu říkal. A takhle dát ruku, to je ono." Říkal si v hlavě. "Otevřít oči." to taky udělal. "Uvolnit se , zamířit." Vše dělal s naprostým klidem. "Á pal" Vyslal šíp do místa, na které mířil, střed terče. po vystřelení se uvolnil a hleděl zda šíp najde svůj cíl. Svým učitelem a nově příchozím se vůbec nerozrušoval. A navždy zůstane záhadou nad čím vlastně Yasuji přemýšlel, když tam stál jako Zombie. A třeba taky ne a dozvíme se do v příštím postu.

Mebataki/Idomizu

Ještě než se ozval hlas, Idomizu už měl vytvořený luk a připravený šíp. Ale nevystřelil. Vlastně neudělal vůbec nic, jen stál připravený. V jeho postoji bylo něco lehce nerozhodného. Většina jeho obličeje byla zakryta šátkem, který měl přes oči, ale i tak bylo vidět, že má pootevřenou pusu překvapením, jako by nevěřil nebo nechápal to, co před sebou vidí.

Mebataki/Idomizu

chtěl udělat těch několik kroků, které by ho přivedly do cesty mezi neznámým a jeho studenty, ale jak si pomalu uvědomoval, kdo to asi je, nějak nebyl schopný pohybu.
"Soumu... Soumu-sama...?" vydechl tiše po docela dlouhé době. Nevypadal teď na sebevědomého senseie, dokonce se mu třásly ruce, přestože svůj luk stále držel natažený, nicméně trochu ho popoustil dolů, jak v něm začalo vítězit poznání, že boj nejspíš nebude nutný.

Amai Hachimitsu

Neměla nejmenší tušení o tom, co se tady právě teď odehrává. Nechtěla se však zbytečně vyčerpávat a tak zrušila luk. Ruce si založila na prsou, pevně si přitom držela ruku v prostoru mezi loktem a ramenem. Byla to taková ochranná poloha. Hlavu lehce sklonila a jen s největší opatrností nahlížela na toho nového muže, který se s největší pravděpodobností znal s mistrem.

Yasuji

Nezajímala ho ta šaškárna co se tady odehrávala. Koukl na Soumce, nebo jak to, jen koutkem oka a začal se soustředit na vytvoření dalšího šípu. "Zdravím" řekl, aby přeci jen trochu uvolnil to napětí, které tady vládlo, ale které ho nijak nerozrušovalo. Pokud se mu podařilo vyvolat další šíp, chvíli jej podržel a opět se řídil vším co mu Idomizu poradil. Zamířil na střed terče a opět vystřelil. No a pokud se mu to nepovedlo, tak ze sebe udělal pořádného šaška, což mu taky vůbec nevadilo.

Idomizu/Mebataki

se vzpamatoval, i když stále ještě byl docela dost v šoku. Poměrně zdráhavě spustil luk podél těla, až zmizel i s šípem.
"Ano. Ale..." Na to se na chvíli odmlčel. Jako by měl nějaké otázky, ale nakonec je spolkl. "Proč jste mě hledal?" zeptal se nakonec o poznání vyrovnanějším hlasem. Na vysvětlování ostatního bude čas později, někde v ústraní. Amai a Yasuji měli před sebou trénink a rozhodně by je neměl zdržovat sáhodlouhým rozhovorem o věcech, o kterých stejně skoro nic nevěděli.