Tuctové lidské město...

Tsu Utsukushi

Voda jo ? ... Nevím ale možná máš pravdu zamyslel se díval se na nebe , sluneční žár pomalu ustával Ach jo to je vedro zašeptal pro sebe a řekl Mizuki ty čekej tady , když pujdu já a Satorii tak to bude rychlejší řekl a ukázal na moře Tak poť Satorii musíme zjistit kde jsme usmál se a vyrazil jako raketa .

Satorii Kayoko

Pozeral na Tsua a mierne sa usmieval. "Ehm, no...dobre." Povedal trošku odmerane pretože si myslel že by mohol ísť aj Mizuki, no nechal to tak. Predsa len, ako povedal Mizuki, rýchlosť nieje jeho parketa. Tsu už vyrazil. Satorii na neho len tak pozeral a ešte sa na chvíľu otočil na Mizukiho. "Mizuki, nechám si tu svoj batoh. Hneď sme späť." Usmial sa od ucha k uchu a zmizol. Objavil sa pri Tsuovi a len tak mu zamával s úsmevom na tvári pričom mu kýval. V tom pridal a dostal sa pred Tsua. Táto rýchlosť bola pre Satoriiho ako rýchla chôdza. Vždy trénoval výhradne rýchlosť, takže to bola pre neho hračka.

Mizuki Kuroshi

Stál tam s mapou v rukou a křečovitě svíral okraje. Měl co dělat, aby Tsuovi něco neodsekl, nebo nedej bože, jednu mu nevrazil. Sice jsem řekl, že rychlost není moje parketa, ale chovat se ke mě jako k postiženému... Budme upřímní, byl naštvaný a to celkem dost. Ovšem nedal to na sobě znát. Nechápu, proč tak strašně moc spěchá... říkal si a snažil se uklidnit.
Kývl Satoriimu na srozuměnou, že o batohu ví. Sledoval, jak mizí, když si vzpomněl, že mapu má stále v rukou. "Jasný, hlavně rychle zjistit kde jsme, ale že by si zvali mapu, aby se rovnou podívali kudy máme jít, to je nenapadlo..." zamumlal si a zmučeně si povzdychl. Bože... Tohle bude ještě zajímavá mise...

Tsu Utsukushi

Když jsem vyrazil jako první tak jsem se při tom usmíval a pak jsem se zase podíval na oblohu a pomyslel si Tak krásná obloha , škoda že jí nemáme v SS a najednou se tam u něj objeví Satorii a když uvidí jak ho předbíhá tak ještě zrychlil aby tam byl jako první a pak použil shunpo a byl zase před Satoriim a usmál se , po chvíli jak jsme se předbíhaly tak jsme už dorazily k moři , seskočil jsem dolů na ulici a uviděl to moře , sluneční svit se od hladiny odrážel a bylo to nádherné Ooo řekl pro sebe a hned se koukl jestli neuvidí jméno ulice někde na ceduli .

Pre Tsua:

Satorii Kayoko

S kľudom si bežal popredu a po malej chvíli ho predbehol Tsu s pomocou Shunpa. Načo sa to hrá, toto nieje závod. Povedal a usmial sa. Nebudem ho predbiehať, nech má radosť. Navyše keď som mu uvidel na tvári ako moc sa snaží, nemal som nato srdce. Zasmial sa len tak pre seba a postavil sa vedľa Tsua keď už boli v cieli. "Takže, musíme nájsť názov tej ulice. Hlavne rýchlo, nech tam Mizuki nečaká dlho sám." Povedal a začal sa obzerať navôkol seba či nejakú značku neuvidí.

Tsu Utsukushi

Když se rozhlíží kde by mohla být cedule s nápisem této ulice tak jí nikde neviděl Ach jo to jsem fakt tak slepej oddychl si a díval se na moře Fakt nádhera , škoda že tohleto nemáme v SS , pomyslel si a ten pohled na moře mu uplně sebral dech , moře viděl poprvé takže se nemá čemu divit , jak se dívá furt na moře tak čeká na Satoriiho.

Satorii Kayoko

Netrvalo veľmi dlho a Satorii našiel nejakú značku. Hm... Usmial sa. Mám to... Pomyslel si. Chcel sa pozrieť do mapy ktorou cestou sa teraz majú vydať, no zabudol na jednu dôležitú vec. Na jeho tvári sa objavil vystrašený pohľad. Veľmi rýchlo sa rozbehol späť za Tsuom. "Tsu rýchlo!" Povedal pričom neskutočnou rýchlosťou preletel okolo neho a bežal späť za Mizukim. Teraz sa Satorii vážne moc ponáhľal, takže nebola žiadna šanca že by ho Tsu len tak ľahko predbehol pomocou shunpa. Dorazil ku Mizukimu. "Mizuki, ukáž mi rýchlo tú mapu." Povedal, zobral si ju a pozrel sa. "Fúúh, máme šťastie...zabudol som že tu mapu máš ty." Utrel si pot z tváre. "Takže, nachádzame sa tu. Názov tej ulice bol veľmi ťažko zapamätateľný preto som sa ponáhľal späť." Povedal mierne udychčaný. Ukázal prstom na polohu kde sa práve nachádzame a hľadal najrýchlejšiu cestu do cieľa. "Cesta do tej základne by nám nemala trvať moc dlho." Usmial sa a čakal kým príde Tsu.

Tsu Utsukushi

Když najednou na mě Satorii zařval a pak rychle okolo mě proletěl tak jsem ho vůbec nechápal , najednou zahlédl tu ceduli kterou hledal a napadlo ho že by satorii běžel tak rychle kvůli tý ceduli , když si přečetl název tak byl složitej a navíc si ho musel zopakovat asi 50 aby si ho zapamatoval , a hned po tom co se podíval na ceduli tak bežel ¨k Mizuki a za Satoriim , nešel moc rychle protože cestou dloumal proč měl tak naspěch , po pár minutách už dorazil k Mizukimu a Satoriimu a uviděl že se dívá na mapu a ukazuje kde jsme Aaa máš pravdu Satorii usmál se .

Bylo celkem pochopitelné, že ulice "přístavní" byla velice nezapamatovatelná, nicméně vám skutečně pomohla zorientovat se ve vaší mapě a najít tak nejen vaší pozici, ale také cestu, kterou se máte vydat pokud chcete dojít na základnu oněch shinigami. Pravda byla, že nebyla úplně blízko, ale ani nijak extra daleko. Stačilo tam už jen dojít...

Pro Satoriiho a Mizukiho:

Tsu Utsukushi

Všimne si že to není skoro vůbec daleko a napadlo ho že to zvládne za chvilku s jeho rychlostí , usmál jsem se a řekl Tak už pojďme když tam budeme co nejdřív tak to bude rychleji za námi kouknul se na jakou stranu má jít a hned tím směrem vyrazil .

Tsu:

Mizuki

Jako první se vrátil Satorii a Mizuki mu podal mapu, když o to požádal. Naklonil se mu přes rameno a studoval cestu, kterou se budou muset vydat. "Dobrá práce, ale příště víc přemýšlejte." řekl s úsmevem a znovu se zadíval na mapu. Místo, kde se nacházela základna těch zmizelých shinigami nebyla moc daleko, ale že by byla hned za rohem, to se taktéž říct nedalo. Ovšem to mu nijako extra nevadilo.
Vzal si zpátky mapu a zrovna ji složil a chystal se ji uklidit, když Tsu zase plácnul něco o tom, at si pospíší. rychlým krokem se dostal těsně za něj a než Tsu stihl vyrazit, fláknul ho mapou po hlavě. Poté ji jakoby nic uklidil. "Nemusíš neustále spěchat. Zkus si taky nejdříve vymyslet plán, jak postupovat." pronesl pouze a otočil se na třetího člena jejich výpravy. Kývl na něj hlavou a chvíli na to se stejně jako Tsu vydal na cestu.

Mizuki ...:

Tsu Utsukushi

Když jdu směrem k základně tak se zastavím a počkám na ostatní , sednu si , koukám na nebe a řeknu pro sebe Docela mě bolí hlava , asi s toho slunce nebo s toho slabého úděru trochu se usměji , podívám se na cestu kde vidím pár dětí jak si tam hrají Škoda že už nejsem člověk ukápne mu malinka slza a utřes si jí , sleduje jestli už přicházejí .

Váš klidný výlet ale vyrušil mohutný řev. Následovaný křikem lidí. Ucítili jste také závan reiatsu, ze kterého šel strach. Ať už jste někdy bojovali s hollow či ne, nebylo tak těžké ho poznat... a zdálo se, že se blíží, rychle...

Satorii Kayoko

Pozrel si cestu a teraz už len čakal, kedy sa pohneme. Presne tak ako vždy, Tsu ho neustále prekvapoval svojou uponáhľanou povahou a priam až detskými, zbrklými činmi. S týmto chalanom bude ešte veľa problémov. Je zbrklý, netrpezlivý a nerozmýšľa. Pomyslel si a dobehol obidvoch jeho spoločníkov. Pomalým krokom sa postavil vedľa nich keď v tom to ucítil. Tá neskrotná sila túžiaca iba po jednej veci. Po krvi. Satorii sa okamžite otočil na miesto odkiaľ toto reiatsu išlo a chytil rukoväť svojho meča. "Máme tu spoločnosť!" Povedal a usmial sa. Konečne!! Na tvári sa mu objavil šialený výraz.

Mizuki

Jediný pohled do Satoriiho oblyčeje a pochopil, že taky není nadšený Tsuovou ukvapeností. Takové myšlenky ovšem šly stranou ve chvíli, kdy uslyšel něco... nepříjemného. Byl to řev něčeho zlého, který následoval zděšeným křikem lidí.
Cítil reatsu něčeho, co opravdu hodně toužilo po krvi a zabíjení. "Hollow..." hlesl tiše něco, co nejspíš už všichni věděli. Nebudeme si nic nalhávat, na chvíli ztuhnul.
A to jsem doufal, že to bude poklidná mise, která bude lehce probíhat. pomyslel si, když se trochu oklepal, a posunul si brýle tak, aby mu nespadly. Poté pevně uchopil jílec své zanpakuto a měl nutkání jí tasit, neboť podle reatsu poznal, že se hollow celkem slušnou rychlostí blíží.

První koho jste uviděli nebyl ale hollow, ale jeho oběti. Po jedné z ulic utíkala žena, která za sebou táhla malou dívenku. Za nimi se ozval strašlivý hluk. Bohužel se zdálo, že shinigami, kteří měli tohle město hlídat neplní svojí povinnost tak, jak by měli. Pak jste uviděli, jak za nimi spěchá podivně vypadající hollow. Jediné k čemu by se dal vzdáleně přirovnat by byl rak. Měl dlouhé tělo a obří klepeta, kmital na mnoha nohách ale byl překvapivě rychlý, bylo vám jasné, že před ním ty 2 nemohou utíkat příliš dlouho

Tsu Utsukushi

Seděl jsem a čekal než se rozhodnout přijít a pak se tam objevily a já sledoval nebe , mraky a ptáčky ale toto všechno mi zkazil řev , z počátku jsem nevěděl co to je ale pak mě v hlavě napadlo Že by hollow ?! zašeptal si pro sebe , podíval se na ostatní Satorii měl už výraz psychopata a Mizuki stuhnul , já jsem se zvedl a podval se na ulici , zahlédl jsem tam ženu s dítětem jak utíkají před nějakým rakem krabem nebo co to bylo , podíval se na něj a zatnul zuby Hollow ! řekl nahlas ale ne tak aby ho každý slyšel , vytasil svojí zanpakuto a seskočil dolů k hollow .

Tvoje naprosto zbrklost hollowa opravdu překvapila. Popravdě... překvpila ho tak moc, že si jí ani nevšiml. Dopadl jsi před hollowa (teda pokud jsi používal spiritální částice, jinak sis zlomil obě nohy dopadem). Hollow ale nečekal na nic a ohnal se po tobě jedním svým opravdu velkým klepetem. Ženská s dítětem toho využili a schovali se...

Tsu Utsukushi

Když jsem dopadl na zem a nezlomil si nohy tak jsem se podíval na hollowa a čekal jeho reakci , ze začátku mě ignoroval a já začal přemýšlet strategii Velké tělo a je docela rychlý co s tím ? furt přemýšlel a pak se najednou se na mě ohnal ten hollow svým klepetem , já jsem automaticky zareagoval a pomocí shunpo jsem se vyhnul To bylo jen tak tak ale na mojí rychlost to zatím nemá usměji se Ach jo asi jsem moc zbrklý ale mojí povinností je ochraňovat lidi a to co mi je drahé   řekl jen tak pro sebe a čekal na reakci hollowa , Satoriiho a Mizukiho .

Mizuki

První, co uviděl, byla nějaká žena, která za sebou táhla svoje dítě. Bylo mu jasné, že ty dvě musí být k smrti vystrašený. Ani se jim nedivil. Přeci jen, lovil je hollow, který o sobě dával vědět opravdu hlasitým řvaním.
Avšak ve chvíli, kdy toho hollowa spatřil... Zakručelo mu v žaludku. Jejich nepřítel vypadal, jako rak. Nebyl z toho nadšený, ale z pohledu na hollowa dostal hlad.
S pohledem upřeným na nepřítele zvažoval, co udělat, aby měl co nejmíň práce s léčením. Ovšem než stihl něco říct, Tsu už skákal rakovi vstříc. Celkem naštvaně se otočil zády a prstem si poklepával na bradu. Jak se něco tak... tak nezodpovědnýho, mohlo stát shinigami... uvažoval v duchu a opět se na Tsua otočil. "Tak ukvapený, nezodpovědný a paličatý..." mumlal si pro sebe a doufal, že Tsu zůstane v jednom kuse. Nakonec tasil svou zanpakuto a svým extra rychlým shunpem se snažil dostat rakovi za záda.

Satorii Kayoko

Neustále postával a rukoväť svojho meča zvieral v ruke. Pozoroval toho hollowa. Sledoval každý jeden jeho pohyb. Na jeho veľkosť mal veľmi dobrú rýchlosť pohybu a taktiež aj útoku. Vyzeral ako krab, no to Satoriiho vôbec nerozhodilo. Videl už aj ohavnejších hollowov. Tsu už vystrelil, tak ako vždy. Satorii si s toho nerobil moc ťažkú hlavu. Už si o ňom spravil vlastný obraz a jediné čo ho napadlo bolo, že je to ešte malé dieťa ktoré si potrebuje stále niečo dokazovať. Satorii vytasil svoj meč a prehrabol si vlasy a vyrazil. Videl Mizukiho, ako sa aj on pridal do boja. Pridal teda trošku do kroku a zoskočil za nimi. Spevnil si nohy, aby si ich pri dopade nezlomil a usmial sa.

Krab hollow absolutně nevnímal nikoho jiného, byl prozatím fixován jen na Tsu(a). Ten se sice vyhnul jeho první ráně, ale pak přešel do monologu, který hollowa ale vůbec nezajímal, místo toho se ohnal svým račím ocasem čímž ohrozil všechno za sebou ale především jedním svým klepetem odrazil Tsua někam pryč. Mezitím se ale ozval další řev, který nepatřil tomuhle hollow. Byl ale podivně tlumený...

Tsu Utsukushi

Jak do mě letělo to klepeto tak jsem v tu dobu stuhl a trefil mě , letěl jsem docela dlouho a při tom se mi vybavovali vzpomínky , jak jsem letěl tak mi ukápla slza a vykašlal jsem krev , dopadl jsem docela silně na jeden z domů a trochu jsem zničil omítku , spadl jsem na zem a jen tak tam seděl"Co budu dělat ?" furt mu prolítalo hlavou a pak zničeho nic jsem uslyšel nějaký řev ale byl tlumený Co že další hollow ?! řekl aby na něj upozornil ale hlavní prioritou byl tenhle hollow , rychle se zvedl a stál tam , usmál se a rozeběhl se super rychle k hollow a kličkoval aby ho zmátl .

Mizuki

Tiše oběhl hollowa a byl rád, že si krab všímá jen Tsua. Ten se chvíli na to naučil lítat. Ovšem, aby měl nějako leháro, to se taky říct nedalo. Měl co dělat, aby se vyhnul račímu ocasu. Tohle vážně není sranda... pomyslel si a lehce s stáhnul. Rozhodl se čekat na správný okamžik k útoku. Tak trochu spoléhal na to, že Tsu bude poutat pozornost kraba i nadále. Mno, nic jinýho od jeho ukvapenosti ani nečekal.
Plán se mu ovšem trochu pokazil ve chvíli, kdy uslyšel tlumený řev. "Co to sakra..." Prudce otočil hlavou směrem, odkud zvuk slyšel a soustředil se, jaké ucítí reatsu.