Tuctové lidské město...

//jsi, zapomněl jsi napsat jméno postavy nahoře =) To je důležité, prosím nezapomínej na to

Mizuki

Došel pomalu za Satoriim a naklonil se nad již vnímajícím Tsuem. Bylo pro něj záhadou, jak to mohl ten hlupák přežít, ale radši to neřešil. Klekl si k němu a začal jej léčit. Otřesy půdy, řev lidí a sirény... Moc mu to nepomáhalo v soustředění se, ale jinak to nešlo.
Po tváři mu stékal pot a začínaly se mu lehce třást ruce. Přeci jen před chvílí musel vyléčit Satoriiho zranění rukou, které se neřadily do kolonky "lehká zranění".
Za tohle od nich budu chtít pořádný sáček gumových medvídků. pomyslel si, když už byl skoro hotový s léčením. Když už měl pocit, že by stejnak nic dalšího nevyléčil, stoupl si a rozhlédl se okolo. "Pěkná spoušť." zamumlal a jeho pohled byl zaměřený na vysklená okna a popraskané budovy.

Otřesy naštěstí ustaly poměrně rychle. Ačkoliv okolí bylo poškozeno, tak to nebylo nic extra vážného, nebyl to tak silný otřes. Mizukimu se podařilo dostat Tsu(a) do stavu, ve kterém mohl chodit a také bojovat, ale nebyl zdaleka 100%. Vlastně byl stěží 60%, ale díky Mizukimu žil... oba hollow byli poražení, ale duše které před nimi utíkali někam zmizeli...

Tsu Utsukushi

Když k němu přišel Mizuki tak hned věděl že mu přišlo divné že jsem to přežil, bylo to poznat podle jejo obličeje. Když si klekl a začal mě léčit tak jsem cítil nádherný až uspokojující pocit ale i když to bylo jenom na chvilku protože být v tom rachotu, všude řvali lidé, plakaly děti a praskaly okna tak to by vzbudilo snad i mrtvého. Když Mizuki dokončil léčení tak jsem si sedl do tureckého sedu a čekal co se bude dít. Podíval jsem se na svou ruku a řekl "Dobrá práce Mizuki" usměji sena Mizukiho a po se vstanu. Porozhlédnu se okolo sebe a po chvíli jsem v šoku, nikoho nevidím, ani živou duši. Pomalu na mém obličeji sjede kapka potu a jenom čekám co se bude dít.

Satorii Kayoko

Len tak postával nad Tsuom a usmieval sa. Nemal mu ako pomôcť takže čakal na Mizukiho až príde a začne ho liečiť. Slnko svietilo a vietor nadnášal prach zo zeme. Bol pekný deň ale práve teraz nebol čas na postávanie a obdivovanie krásneho počasia. Bolo zapotreby ukončiť túto misiu bez ďalších neprajností ktoré by mohli priebeh misie spomaliť. Pozoroval Tsuove zničené telo a jedným okom sledoval okolie či sa tu náhodou nevynorí ešte nejaký hollow. No nič nevidel. Všetko vyzeralo byť v poriadku. Vyčkával kým Mizuki vylieči Tsuove zranienia a misia bude môcť pokračovať keď v tom nejaké otrasy začali hýbať Satoriiho telom. Nevedel odkiaľ to ide no začal sa obzerať a sledovať okolie. Nemuseli to byť len obyčajné otrasy preto bol pripravený na všetko. Okná v jeho okolí popraskali a sklo dopadalo na zem. Čo sa to tu do pekla zase deje? Pomyslel si držiac rukoväť svojho meča aby dokázal rýchlo zareagoval pri prípadnom útoku. No bolo to márne. Nič sa nestalo. Otrasy utíchli a tak zložil svoju ruku z meča. Opäť sa otočil na Mizukiho a Tsua. Všimol si, že Mizuki je už značne unavený a Tsu nie je ešte ani z ďaleka v plnej sile. "Mizuki, nepremáhaj sa zbytočne...šetri si energiu aj na ďalšie prípadné zranenia ktoré môže nastať počas misie. Som si istý, že toto nie je posledný krát čo budeš počas misie Tsua ošetrovať." Povedal pričom sa zamračil a pristúpil k Tsuovi. "Viem že nie som bezchybný a kedže som bol taktiež zranený mal by som byť ten posledný čo by mal niečo hovoriť ale... " Na chvíľu zmĺkol. "Ešte raz ohrozíš naše živote svojou ukvapenosťou a nerozvážnosťou, vlastnoručne ti utrhnem ruky a napchám ti ich do riti!.. Jasné." Povedal tichým no pritom naštvaným hlasom Tsuovi a otočil sa ešte skôr ako mu nato stihol odpovedať. Tsu mohol cítiť zo Satoriiho hlasu to prázdno, tú temnotu ktorá z neho syčala a priam sa zarývala do kostí ľudí navôkol neho. Bol vážne naštvaný aj keď to na výraze jeho tváre nebolo poznať. Kráčal ďalej od nich a začal hľadať duše ktoré prenásledovali tí hollow.

Tsu Utsukushi

Hleděl jsem okolo sebe a snažil se najít nějakou dušičku ale nic, po chvíli hledění a snažení se to pochopit jsem se poškrábal na hlavě a podíval se na ostatní "Oni si nevšimly že tady není ani jedna duše?", pomyslel si a sledoval jsem je ale moje rozpoznávání z obličejů není moc dokonalé. Po chvíli si oddychl a pak začal něco Satorii říkat Mizukimu, něco o tom že si má odpočinout aby měl energii protože se prý zraníme zase a takovýhle žvásty. Potom přišel ke mě a mlel něco o tom že je taky zranění a že není dokonalý a bla bla bla. Po tom jsem úplně poslouchal tu jednu větu "vlastnoručne ti utrhnem ruky a napchám ti ich do riti!.. Jasné." po tom co jsem to uslyšel a díval se mu do očí jsem pochopil že je na mě naštvaný protože jsem byl pod hollowem docela v dobrém stavu a pak mi najednou zablikalo v hlavě a řekl "Ty jsi gey?" dívám se na něj a čekám odpověď protože nikdo by se nechtěl koukat klukovi na zadek "kromě holek". Moje vnímání Satoriiho se uplně změnilo protože zjistit že tvůj kamarád je gey je šokující i když na 100% to nevím. Po chvíli mě napadla další divná myšlenka "Proč by někdo strkal ruce do zadku?", pomyslel si a byl jsem vystrašený z Satoriiho. Po chvíli se zadívám na nebe a snažím se vycítit nějaké reiatsu duší co tady byly ale nic jsem moc necítil.

Tsu::

Mizuki

Když dokončil léčení, chvěl se už skoro po celém těle. Byl unavený a měl hlad. Z kleku se svalil na zadek a ruce si opřel o pokrčená kolena. "Budu si to pamatovat..." pronesl s úšklebkem k Satoriimu. Poté se otočil na Tsua, když mu Satorii vynadal. Ty mu možná narveš ruce do řiti, já mu snad rovnou useknu palici. pomyslel si.
Po chvíli oddechu strčil ruku do rukávu druhé a začal tam něco hledat. Když ruku opět vyndal, držel v ní malý sáček želé medvídků. Pár si jich dal do pusy a snědl. Když se chystal na další várku, Tsu vypustil z tlamy tu otázku a jemu zaskočilo. Chvíli kuckal a poté chytil takový výtlem, jako už dlouho ne.

Čas vám velice rychle utíkal. Měli jste už jen krátkou dobu do setkání s tou starou babkou a stále jste ještě nenašli ani místo, které jste měli najít. A taky 2 z vás byli dost pocuchání a ten poslední vyčerpaný, pro vaší misi to zatím nevypadalo moc dobře...

Satorii Kayoko

Stál chrbtom ku svojím spoločníkom. A sledoval okolie čí náhodou nezahliadne tých dvoch duchov ako sa skrývajú. Vtedy to prišlo. Do jeho uší pricestovala ďalšia nová Tsuova teória. Na Satoriiho tvári sa objal prekvapený výraz. Jeho dvaja spoločníci to nemohli vidieť kedže im stál chrbtom. Po chvíli ale zmizol a objavil sa úsmev. Pane bože, kam som sa to dostal. Som veľmi zvedavý s čím príde nabudúce. Zasmial sa a pomaly pootočil hlavu na Tsua. Rozhodol sa jeho detskú otázku odignorovať. Pohľad na Tsua bol viac než krvilačný, bol priam vražedný a keby neboli na misií a nebol by Tsu práve jeho kolegom asi by sa Satorii posnažil premeniť ten pohľad na skutočnosť. Jeho pohľad bol v skutku veľmi zvláštny. Aj keď bolo v jeho očiach vidieť že by ho najradšej zabil na jeho tvári mal neustále úsmev od ucha k uchu. Ceril na Tsua svoje zuby. Očné zuby mal krásne zaostrené do špica, vyzeralo to ako keby bol upír alebo čo. Po chvíli sa otočil a pomaly začal kráčať smerom hlbšie do mesta. Pozdvihol ruku a kýval smerom dopredu na znak toho že by sme sa mali pohnúť a ísť pohľadať tie dve stratené chúďatka.

Tsu Utsukushi

Když se snažil vycítit ty ztracené duše tak nic nenašel ani po delší dobu. Otočil se na Satoriiho a jenom ho sledoval, když zmizel trochu jsem se lekl ale když se objevil s tím divným úsměvem tak mu v hlavě zase bliklo "Takže to nepopíráš? No nevadí mít kamaráda geje ale co už s tím, snad to naše přátelství nezničí" usměji se na něj a po té si všimnu toho pohledu a těch tesáků. Jeho pohled naznačoval že by si mě dal na grilu s cibulí, solí, pepřem, hořčicí a bůh ví co dál. Když se pak zaměřil na jeho zuby vzpomenul si na králíka protože docela se mu podobal. "Jinak Satorii řekl ti někdo že se podobáš králíkovy?" když se ho na to zeptal tak ho zajímalo jestli byl první a nebo ne ale to nuže musím zjistit jenom z jeho odpovědi. Po chvilce jsem se otočil na Mizukiho "Mizuki máš sílu pokračovat? Vím že asi moc ne ale už by jsme měly vyrazit, nemáme čas hledat ty duše co jsme "snad" zachránily ale musíme splnit naší misi. Satorii vypadá v pořádku "snad" ale pomalu se blíží čas srazu takže by jsme měly rychle najít to místo" rychle vyskočím na střechu a snažím se zorientovat podle slunce, značek, bytů a hlavně pomocí moře.

Mizuki

Když se přestal dusit gumovými medvídky, zadíval se na Satoriiho záda a poté na jeho výraz. Buďme upřímní, být na Tsuově místě, bojím se ho. pomyslel si s úšklebkem.
"Jo, můžu pokračovat. Jsem sice unavený, ale trochu jsem tě odflákl Tsu, takže ještě trochu energie mám. Navíc mám dobrý zdroj sil" řekl mu a postavil se i se svým sáčkem sladkostí v ruce. Vyskočil ke Tsuovi na střechu a sklonil se k němu. Tichým, ale celkem děsivým hlasem, tak aby ho slyšel jen on, pronesl. "Nerad to říkám, ale pokud se zase necháš přizabít, nejsem si jist, zda tě ještě dokážu zachránit."
Jakmile to dořekl, mile se na Tsua usmál a došel k Satoriimu. "Chceš?" optal se ho a nabídl mu gumového medvídka. On sám si ze sáčku jednoho vytáhl. Oranžového. Ty měl ze všech nejradši.

Vyrazili jste tedy konečně k vašemu cíly. Všude pobíhali lidé, zřejmě zjišťovali škody způsobené zemětřesením. Nicméně jste už necítili žádné hollow, takže vás nic nezdržovalo. Po necelé půlhodině jste dorazili k domu, ve kterém měla mít sídlo hlídka, kterou jste hledali...

Satorii Kayoko

Zastavil sa, neustále stál Tsuovi a Mizukimu chrbtom. Takže zajac.... Vedel som že ešte niečo primitívne vypustí z úst. No mal by si dávať pozor, môže sa mu to ľahko vypomstiť. Pomyslel si a ruky si dal v bok. Pozeral sa pred seba a hľadal niečo, čo by mu pomohlo ako záchytný bod pri hľadaní tých dvoch. Po chvíli sa otočil a všimol si že Tsu sa rozhodol úplne odignorovať tieto duše a ísť späť. To je ale hlupák. Porušil jednu zo základných pravidiel shinigami. Pomáhať dušiam prejsť na druhú stranu.  Je to dôležité pravidlo a hlavne teraz, keď sa tu potuluje toľko hollowov a hliadka ktorú hľadáme pravdepodobne niekto zabil. No budiš, je to jeho rozhodnutie. Prebehlo mu hlavou keď v tom sa pri ňom zastavil Mizuki. Ponúkal mu cukrík a teda neváhal a hneď si vybral svoju obľúbenú farbu, ktorou bola samozrejme červená. Vložil si cukrík do úst a zavrel oči. Na jeho tvári sa objavila radosť, chutil mu. "Jahodováá." Povedal nadšeným hlasom. Miloval jahody a taktiež aj cukríky s tou príchuťou. Dojedol ho a z hlboka sa nadýchol. Pozrel sa na Mizukiho a tichým hlasom tak aby to počul iba on sa ho opýtal. "Som sám kto má chuť odtrhnúť Tsuovi hlavu alebo si na tom rovnako ako ja? Neviem čo tým svojím chovaním chce dosiahnuť a už vôbec nemám poňatia ako niekto ako on dokázal prejsť akadémiou." Zasmial sa. Bolo to tu. Konečne sa vydali na správny smer a už im nič nestálo v ceste. Po asi pol hodinke sme stáli pred sídlom hliadky. Satorii sa začal okamžite rozhliadať či náhodou neuvidí niečo podozrivé. No nič.

Tsu Utsukushi

Jak se snažil najít cestu jak se tam dostat tak si jenom docela nahlas povzdychnul. Otočil trochu hlavou aby se mrknul co dělá Satorii a Mizuki. Otočil zase hlavu zpátky a hledal přítomnost hollow ale jak se zdálo nebyla ani jediná stopa po tom že by byly někde poblíž "Uff ..." řekl jen tak aby se uvolnil a ještě před tím než vyrazily se protáhl, spíš jenom ruce. Když se vydali k sídlu kde by měla být vysílačka jak jsme se dohodly na začátku tak zhruba uběhla půl hodinka + - a hned první co jsem udělal že jsem šel před dveře domu a zaklepal jestli tam náhodou nikdo není a nebo nikdo není zraněný.

Mizuki

Sledoval Satoriiho výraz, když si bral bonbón a když nadšeně vykvákl "jahodováá", lehce se zazubil. Poté poslouchal, co mu Satorii chce říct a přitom lehce přikyvoval hlavou. Tak tiše, jako bylo mluveno na něj, odpověděl. "Já mu nechci urvat hlavu... To by pak bylo jeho tělo znehodnocený. To radši nějaký jed, nebo něco podobnýho." Sám si uvědomoval, jak to vyznělo, hlavně když byl ještě doktor, ale Tsu ho prostě iritoval.
Nakonec se vydali na cestu. Přibližně po půl hodině se dostali k místu, kde měla sídlit hlídka. Zastavil se kus od domu a začal se soustředit. Snažil se podle reatsu poznat, jestli v domě někdo je nebo jestli v okolí není nějaký hollow. Nom, zjišťování, jestli v domě někdo je nebo ne, si nejspíš vzal na starosti Tsu. Mizuki si jen vzdychl, když ten pablb zaklepal na dveře.

Dům vypadal z venku naprosto normálně. Dveře i okna byla zavřená, dům nebyl žádným způsobem poškozeený. Zdálo se, že pozorováním nic nezjistíte. Alespoň ne odsud. Když Tsu zaklepal na dveře, tak se nedočkal žádné reakce. Buď uvnitř nebyl nikdo, nebo tomu nemohli, nebo nechtěli věnovat pozornost

Tsu Utsukushi

Když jsem zaklepal tak jsem se nedočkal žádné reakce ale mělo by to být normální když jsme to šly prošetřit. Trochu jsem si oddychl a položil si otázku "Co tet budu dělat, napadá mě jenom jedna věc a to rozbít dveře a vejít tam ale co když tam někdo bude? Asi použiji shunpo na to abych se dostal za nepřítele a zneškodnil je, vypadá to že Mizuki a Satorii nic nenašly ... ach jo zatnul jsem trochu zuby, vytasil meč, napřáhl jsem se abych mohl rozseknout dveře a dostat se dovnitř.

Satorii Kayoko

Pozoroval okolie a jedným okom sledoval Tsua. Vedel že niečo vyvedie tak na neho pre istotu dával pozor aby niečo nepokazil. Okolie bolo kľudné, neboli tam žiadne náznaky niečo nezvyčajného. Hneď ako Tsu zaklopal na dvere od sídla sa Satorii zamračil. Nereagoval nato, Tsu bol hlupák a tak ho nechal tak. Po chvíli ale prišlo niečo veľmi očakávané no pre Satoriiho prekvapujúce. Tsu sa rozhodol že keď mu nikto na to zaklopanie neodpovedal, dvere proste rozrazí. Satorii sa shunpom presunul za neho. Bolo to veľmi rýchle, snažil sa ho zastaviť. Jednou rukou mu chytil ruku z mečom a tou druhou ho chytil za rameno. Podkopol mu nohu a zahodil ho za sebou smerom ku Mizukimu. Presunul sa ku nemu a zodvihol ho zo zeme. Chytil ho pod krk a oprel ho o stenu budovy ktorá bola priamo oproti sídlu hliadky. Zodvihol ho zo zeme a vytiahol svoj meč pričom mu priložil čepeľ ku hlave. "Si ty normálny?!" Opýtal sa ho už vážne veľmi nahnevaným hlasom. "Vážne nevieš rozmýšľať?! Chceš nás zabiť?!" Neustále sa pýtal. Tsu to už preháňal. Začal byť na príťaž. Ničil túto misiu a jej priebeh len sťažoval. "Toto je misia kde musíme byť nenápadný. Hľadáme stratenú hliadku ty pako! Takže musíme byť v tichosti. Nevieme čo sa stalo. Neviem či tam niekto je a keď náhodou je tak nevieme koľko ich tam je. Uvedom sa už!" Povedal a pustil ho. Odstúpil od neho a chytil sa za hlavu. "Porazí ma s teba. Vážne som ešte nikoho tak blbého nevidel!" Povedal a zhlboka sa nadýchol pričom pristúpil ku Mizukimu a potichu preniesol aby to počul len on. "Už mám toho vážne dosť." Vrátil svoj meč späť na svoje miesto a čakal ako sa táto situácia vyvinie.

Tsu Utsukushi

Když jsem se snažil zničit dveře tak zamnou zničeho nic Satorii vyskočil a zadržel mě a vypadal hodně rozlobeně protože jsem se chtěl dostat do domu ve kterém zřejmně nikdo není, nechal jsem se od něj mlátit abych viděl co udělá jako poslední. Mluvil o tom že nejsem normální, že je chci zabít a další. Když byla jeho čepel byla u mé hlavy a jak mě držel tak se mi rozslzelo jedno oko a trochu i to druhé. Měl jsem obě dvě zavřené a jenom poslouchal co o mě říká. Když mě pustil a já spadl na zem tak jsem se pomalu zvedl a řekl "Tak mě zabij ne?" řekl a při tom mu spadla jedna slza na zem. "Stejně vždycky budu sám a zůstanu zmlácený" jen tak si pro sebe zamumla a otočil se a někam šel aby si pročistil hlavu ale vlastně šel za dům a tam hledal cestu jak se tam dostat "nenápadně" a při tom trochu posmrkoval.

Mizuki

Když na klepání nikdo nereagoval, Tsu se rozhodl, že si otevře sám. Vážně překvapující... povzdychl si a opět vytáhl sáček s bonbóny. Sledoval, jak Satorii drží Tsua pod krkem a přitom jedl gumové medvídky. Vybíral převážně ty oranžové. Pomerančová příchuť, to bylo jeho.
Když Satorii Tsua pustil a došel němu, jel lehce pokývl na srozuměnou. Položil Satoriimu ruku na rameno. "Nejsi jediný. Ale nač plýtvat energií na to se jej zbavit? On to zvládne sám..." řekl mu s úsměvem a zadíval se na mizejícího Tsua. Snad neprovede žádnou pitomost. pomyslel si a dal si do pusy dalšího medvídka.

Bylo by dobré pamatovat si, že vás drží pohromadě převážně léčivé umění vašeho doktora. Hlavně Tsu na tom nebyl úplně nejlépe a to se nezlepšilo tím, že jste s ním házeli o zem. Ostatně ani Satoriiho ruka neocenila takové vypětí. A váš doktor, byť sbíral síly taky neměl dost energie na to, aby vás mohl opravovat neustále. Tsu se radši zdekoval za dům, ale ani tady to nevypadalo na žádnou cestu dovnitř. Dům měl jen jedny dveře a všechna okna se zdála zavřená...

Satorii stál pri Mizukim a držal si svoju ruku. Ach...prehnal som to...nemal som si tak namáhať tú ruku. Pomyslel si a pozrel sa na Mizukiho. "Viem, viem to veľmi dobre. Ale to čo robí nás môže raz zabiť. A ja nechcem prísť o život hneď na svojej prvej misií kvôli nejakému splašenému decku ktoré ešte stále nezistilo čo je to zdravý rozum." Zasmial sa potichu. Pustil si ruku a pozrel sa na budovu. Poriadne si ju prezrel a snažil sa nájsť nejaký vchod. No bolo to márne. Jediná cesta boli dvere. "Máš nejaký nápad Mizuki? Mňa jedna vec napadla. No je malá šanca že sa to podarí." Usmial sa a pomaly sa vydal ku dveriam. Čo najviac sa snažil potlačiť svoje reiatsu aby nebol taký nápadný. Chytil kľučku a potichu sa snažil dvere otvoriť.

Tsu Utsukushi

Jak jsem byl za domem tak to bylo marné, nic tam nebylo. Vzdychl jsem kvůli tomu že se tam dá dostat jenom předními dveřmi. Poškrábal jsem se na hlavě a pomalu šel ke skupině, když jsem se tam objevil tak tam stál Mizuki a Satorii se chtěl dostat dovnitř tím že prostě vejde za použití kličky, ale když jsem se na něj díval bylo pro mě těžké vycítit jeho reiatsu "Umí hodně dobře skrývat svoje reiatsu ... závidím", pomyslel jsem si a otočil se k Mizukimu, udělal jsem malý úklon a řekl "Velmi se omlouvám za moje chování a doufám že to můžu nějak napravit" po té co jsem to dořekl jsem se otočil na Satoriiho a jenom jsem se uklonil a myslel jsem že pochopí že se taky omlouvám. Zvedl jsem se a snažil se být v pozoru jestli náhodou nikdo na Satoriiho nezaútočí protože ten povyk co tady udělal tak ho určitě mohly slyšet kdyby tam někdo byl. Trochu jsem zakašlal ale snažil jsem se to udělal co nejvíc potichu abych nikoho nevyrušil.

Mizuki

Jak stál vedle Satoriiho, neuniklo jeho lékařskému oku, jak se drží za ruku. Dyby mohl, doléčil by mu jí, stejně jako Tsua, ale to by vypotřeboval i zbytek svých, stále oslabených, sil. Poté jej jen sledoval, jak šel ke dveřím a začal je pomalu otvírat. V tu dou se tam objevil Tsu a začal nějakou šarádu s ukláněním a omlouváním. Mizuki jej vzal po hlavě sáčkem medvídků, který měl v ruce. "Hlavně se nenech zabít." poradil mu. I když říkal, že ho vlastnoručně zabije, pravdou bylo, že nechtěl, aby se někomu něco stalo. To samé platilo i v Satoriiho případě. Vzal ze sáčku dva bonbóny. Jeden snědl a druhý nabídl Tsuovi, když k němu došel. A stejně jako on se zadíval na dveře, které Satorii otvíral. Přitom se stále soustředil, jestli náhodou neucítí nějaké cizí reatsu.

Dveře do domu byly zamčené. Když se ale Mizuki dostatečně soustředil, tak ucítil, že se uvnitř nachází nějaké slabé reiatsu. Nejspíš to byl shinigami. Ale něco nebylo v pořádku. Bohužel se nedalo určit co. Ale bylo mu jasné, že něco ano...