Tuctové lidské město...

Tuctové lidské město vypadá jako... tuctové lidské město. Samé domy, ulice, auta a řvoucí haranti. Lidi spěchají z místa A do místa B a celkově tu panuje poměrně velký shon, jako v každém větším městě. Tohle město je tak obyčejné, jak jenom město může být... teda kromě toho že je u moře a je to přístav...

Mizuki
>>>Senkaimon

Cesta bránou pro něj byla nezvyk. Jako shinigami ve světě lidí vlastně nikdy nebyl. Spíš nebyl nikde. Jen ve své divizi a poté se byl podívat po chameleonovi. "Budu se tu muset kouknout, jestli tu není nějaká chameleoní duše, že pokud by to šlo, vzal bych ji do divize... Teda pokud bude čas." zamumlal si a poté takovéhle myšlenky zahnal.
Když se rozhlídl, musel se jen ušklíbnout. Všude samí lidé. Buďto v autech, nebo prostě cestující po svých. A byl tu hluk, to musel taky uznat. Nevěděl, k čemu to přirovnat. Prostě.... nezvyk.
Rukou si prohrábl vlasy a počkal, než se zjeví zbytek. Nějako mu nešlo do hlavy, jak se dostal před ně, ale což... Poté si uvědomil, že ve vzduchu je cítit sůl. Otočil hlavou a uviděl moře. Aha, takže přístavní město... docvaklo mu a usmál se. Úplně viděl, jak se v té vodě koupe.

Satorii Kayoko
>>>Senkaimon

Netrvalo dlho a tak isto ako aj Mizuki aj on konečne uvidel svetlo sveta ľudí. Toto bolo prvý krát čo tu bol no nenechal sa uniesť z miery. Chvíľku sa len tak obzeral a sledoval ľudí navôkol neho. Vyzerá to tu strašne, ako keby sa všetci niekam ponáhľali. Pomyslel si mierne znechutený. Zavrel oči a zhlboka sa nadýchol. Hlavnou prioritou je misia, nájdenie tých troch shinigami a bezpečný návrat domov. Nič iné ma tu nemôže rozptyľovať. Vydýchol a opäť otvoril oči. Pozrel sa na Mizukiho a prikročil ku nemu bližšie. "Mizuki? Zdá sa to len mne?.. Alebo sa všetci tí ľudia niekam ponáhľajú." Povedal tichým hlasom so zmäteným výrazom v tvári. Obzeral sa navôkol seba aj napriek tomu že si povedal že ho bude zaujímať iba naša misia. Nedalo mu to. Otočil sa a všimol si obrovské more. Slnečné lúče sa odrážali od vody a vytvárali niečo ako zlaté trblietky na jej hladine. Krása... Pomyslel si a čakal kým tu budú všetci.

Mizuki

Krátce po něm dorazil i Satorii. Stočil k němu pohled a sledoval jeho reakci. Asi tu je taky poprvé... pomyslel si, když uviděl jeho výraz. Opět se podíval na lidi, kteří mu přišli jako mravenci. Neustále někam spěchající a hemžící se všade možně. Ovšem přišlo mu to takové... povědomé.
Když mu Satorii položil otázku, otočil se na něj a usmál se. Spěchají do práce, z práce, na rande, na nákupy, za přáteli... Je tu víc možností..." odpověděl, ale zarazil se. Odkud to vím? Že by něco z mojí minulosti? uvažoval, ale takovéto smýšlení si zakázal. Nevěděl, jestli se v Soul Society narodil nebo ne, ale už se rozhodl, že to nechce zjišťovat. Takže se jen otočil ke svému společníku zády a dělal, že jej něco velmi zaujalo.

Tsu Utsukushi
>>>Senkaimon

Přišel jako poslední ale kdo by to nečekal , když vyšel stoho světla tak uviděl spousta domů , auta a moře na které se díval šel k moři trochu blíž aby si ho mohl prohlédnou a uplně zapomněl co tady má za práci ale pak si všiml jak se Mizuki a Satorii baví a šel k naší skupině ale furt nemohl přestat myslet na to moře Tak nádherné ... kdo by to čekal , pomyslel si a bylo mu vedro jako v soul soucienty stejně jako tam i tady pražilo slunce a po obličeji mu sjely tři kapky potu ale hned si je utřel a pak si všiml lidí okolo něj všude tam nikdo někam chodil běhal a strašně řvaly Takový hluk snad to bude rychlý , řekl tichým hlasem a poškrábal se na hlavě.

Satorii Kayoko

Rozhovor medzi Mizukim a Satoriim sa pomaličky rozrastal. Dokonca to vyzeralo tak, že si Satorii konečne našiel nového priateľa. Bol šťastný. Na tvári mal neustáli úsmev a dokonca sa ja občas zasmial. V tom prišiel Tsu. "Hluk tu je, to máš pravdu. Nieje to tu ako v Seireiteii. To ticho. Áááách." Usmial sa a spomenul si na ten sladký kľud, vyzeralo to ako keby bol preč celú večnosť. Teraz už len zostávalo počkať na paní Sanken. Satorii sa otočil a čakal kým príde aj ona, pričom si vybral z tašky fľašku z vodou a trošku si oblial hlavu. Bolo totižto neskutočné teplo.

Mizuki

Pobaveně se podíval na Satoriiho i na Tsua. Teď jim říct, že Seireitei naní tak klidný, tak by asi byli zklamaní, co? ptal se sám sebe a ušklíbl se. I když... Nevěděl, jak to je v jiných divizích, ale jemu stačilo, že hned první den musel někomu zachraňovat život. Ano, sice jen pomáhal kapitánovi, ale zachraňoval. Navíc za ten jeden den viděl tolik kapitánů... Sice jen chvilkově, ale viděl je Hodně z nich se totiž vracelo z misí. A navíc v celkem pomláceném stavu. Když nad tím tak vzpomínal, musel se dosti ovládat, aby se nezačal smát. Ale nedokázal zabránit tomu, aby mu necukaly koutky.
"Myslím, že mám o Seireitei trochu jiné mínění." pronesl jen a zadíval se na odraz slunka v moři. Už chyběl jen paní Saken a byli tu všichni. "Navíc to zas až tak velký hluk není, bývá i větší." pronesl a zase uvažoval, odkud to ví.

Tsu Utsukushi
Satorii máš pravdu ... v seireitei byl větší klid než tady ale to už je jedno řekl a přitom se díval na oblohu , letalo tam spousta druhů ptáku co nikdy neviděl protože ve světě lidí vůbec nebyl tak je to pro něj nové , když Mizuki řekl že má jiné mínění tak se na něj podíval koutkem oka , odvrátil zrak od obou shinigami a řekl Co kdyby jsme se trochu poznaly když budeme pracovat nějakou tu chvíli společně ? řekl trochu vážně ale jinak ho to docela zajímalo kdo je Satoshii a Mizuki Já jsem Tsu Utsukushi z 2 divize ... a vy ? usmál se a podíval se na oba dva .

Pro Tsua...:

Mizuki

"Toto je asi vážně věc názoru..." zamumlal směrem na hluk a klid. Stále ta protivná žárovka svítila na obloze a jemu to již pomalu začínalo lést krkem. Stejně jako před chvíli Satorii vytáhl láhev vody, ovšem jeho počínání bylo jiné. Jednoduše se napil a poté si nalil trochu vody do dlaně a tu poté plácnul na zátylek. Věděl, že pokud shladí zátylek, bude mu poté líp. A byla to pravda. Navíc nechtěl zbytečně plýtvat vodou.
Otočil se na Tsua, když řekl, že by se měli lépe poznat. To není zas tak špatný nápad. Kdo ví, co se během mise stane, takže bychom toho o sobě měli vědět co nejvíc. uvažoval a přitom si poklepával prstem přes bradu a rty.
"Já jsem Mizuki Kuroshi. Člen 4. divize, takže pokud něco, rád vám pomůžu. Teda pokud to bude v mých silách." pronesl a ušklíbl se. Přitom si posunul brýle, během čehož se mu od skla odrazil sluneční paprsek. Mohl tak vypadat trochu... Né zrovna jako člen 4. divize.

Pro Rin:

Tsu Utsukushi
Když si všiml že Satorii vytáhl vodu a ochladil se tak měl nutkání se napít a hlavně najíst a zničeho nic mu zakručelo v břiše a docela nahlas , zasmál se aby nějak zakryl jeho hlad , když se mu Mizuki přestavil tak ani nemohl uvěřit že je ze 4 divize , moc na to nevypadala Hmm ... čtvrtá divize jo , docela dlužím čtvrté divizi zachránily mi život když jsem měl rosřízlou pusu a useklý malíček zasmál se a pak se zarazil Proč jsem mu to řekl ?! , pomyslel si a sjela mu menší kapka potu po ruce kvůli tomu horku No nevadí a ty Satorii ? ... z jaké jsi divize ? usmál se a otočil se k Satorimu.

Pre Tsua::

Satorii Kayoko

Satorii sa na chvíľu zamyslel. Zostal len tak stáť a istý čas nepočúval o čom sa tí dvaja rozprávali. Premýšľal o svojej minulosti. Napadla ho hneď prvá vec. Ten čas keď sa stratil v lese a hľadal svojich zvieracích priateľov. Veľmi ho zaujímalo čo sa stalo s tým shinigami. Žije ešte vôbec? Pamätal by si ho? Toto sú otázky ktoré si Satorii pokladá každý krát keď si na tú chvíľu spomenie. Zamyslene sa pozeral do neba keď v tom sa konečne vrátil mysľou opäť medzi živých. "Hm? ... Bližšie sa spoznať?" Povedal chladným ba dokonca neprítomným hlasom. Zatriasol hlavou aby tým vyhodil všetky neprístojné myšlienky. "Prepáčte, nad niečím som premýšľal." Usmial sa. "Moje celé meno je Satorii Kayoko. Som z 8.divízie a dúfam že vám pri tejto misií budem nápomocný najviac ako to len pôjde." Usmial sa od ucha k uchu. Pozrel sa na Mizukiho. "Takže ty si zo štvrtej divízie?" Usmial sa. Najprv to vyzeralo ako keby sa išiel posmievať. No vôbec tomu tak nebolo. "To je skvelé." Prehlásil z nadšeným výrazom. "Určite budeš veľmi dobrý v liečení, to sa nám bude počas nejakých náhlych komplikácií hodiť." Milo sa usmial. Nakoniec sa otočil na Tsua. "Druhá divízia je taktiež určite veľmi dobrá." Chytil ho za rameno. "Myslím si, že si budeme všetci rozumieť. Čo poviete?" Priateľsky sa zasmial.

Tsu Utsukushi
Moc nevnímal protože si užíval vánek ale stoho zničeho nic zakřičelo nějaké dítě a pak začal vnímat zbytek hluku Ach jo tady je hluk ... asi mě začne bolet hlava , pomyslel si a pak když mu dal Satori ruku na rameno tak mu to trochu vadilo ale nedal to vědět No to se uvidí časem ... ještě nevíme jak kdo bude reagovat v nouzích nebo něco bude muset vyřešit ale to nebude problém když máme Mizukiho , protože 4 divize mi připadá že je asi nejvíc chytrá ale tím nikoho nechci urazit začal se trochu smát a pak pomalu a opatrně sundal Satoriho ruku z jeho ramene A kde je ta stará paní která jde do důchodu ? zeptal se protože už je to nějaká doba kdy jí naposledy viděl .

Stará paní samozřejmě vyšla z brány přesně ve chvíli, kdy si Tsu neodpustil svojí hloupu připomínku. "Komu říkáš stará paní?! Jsem snad nějaká fosílie? " nadskočila jí žíla nad okem. A že to byla pořádná žíla. Bohužel i přes její silácké řeči bylo zřejmé, že delší chůze jí nedělá zrovna nejlíp. A patrně si to moc dobře uvědomovala. "Takže mládeži, poslouchejte..." řekla a vytáhla mapu. "Tady!" píchla prstem neomylně do bodu označeného velkým X, "Byla jejich základna... měli by tam mít i vysílač, kterým se měli spojovat s vedením, ale neudělali to... takže tak jděte, zjistěte co se děje a za ... 3 hodiny se sejdeme zase tady. Já tu mám ještě nějaké další obchůzky..." řekla. "Nebo má někdo lepší nápad?" zeptala se

Tsu Utsukushi
Eee já to tak nemyslel paní , jenom jsem říkal že ve vašem věku by jste neměla chodit na takovéhle mise pousmál se a když starší paní nadskočila žíla tak se zděsil protože byla velká Eee ... jen tak zabrblal a když vytáhla mapu a řekla nám že to velké X je jejich základna tak to hned pochopil Hmmm ... ale máme jenom jednu mapu ne takže jak se vrátíte na tohleto místo ? řekl udiveně protože bylo mu jasné že starší lidé zapomínají a to docela často.

Mizuki

Když Tsu vypustil svou otázku, kde je paní Saken a ta se zrovna v tu chvíli objevila a poté se na něj obořila, měl co dělat aby se nezačal smát. Ovšem koutky mu cukaly. Být tebou, radši na to neodpovídám... A pozdě... pomyslel si, když Tsu začal s tím, že to tak nemyslel. Raději se otočil zády, aby nikdo neviděl, jak se směje.
Poté ovšem přišlo na "válečnou poradu", tudíž se k nim zase otočil čelem. První, na co padl jeho pohled, byla vystouplá žíla na čele paní Saken. Druhý pohled již zaměřil na mapu, kterou vytáhla. Ukázala na místo označené jako X. "Existuje možnost, že se jim třeba ten vysílač jen rozbili" pomysle si, i když tak nějak tušil, že se mílí.
"A kdyby nastaly nějaké komplikace?" optal se raději. Bylo by lepší, kdyby měli nějaký záložní plán, kdyby se třeba byli nuceni rozdělit. Jen tak pro jistotu.

Satorii Kayoko

Čim ďalej tým viac Tsu pripomínal Satoriimu jednoho človeka ktorého stretul v minulosti. Nanešťastie, ten kvôli svojím nezastaviteľným rečiam nakoniec zomrel. Satorii bol naozaj zvedavý koľko to ešte Tsu takýmto štýlom vydrží. Mierne sa zasmial keď uvidel že prichádza Paní Saken a vyzerá byť veľmi naštvaná. Tsu hlavne sa nezačni.. Nestihol ani domyslieť vetu ktorú začal a Tsu už začal. Satorii sa len potichučku zasmial aby nemal aj on problém a ako videl aj Mizuki mal namále aby nevybuchol od smiechu. Pane bože..Pomyslel si a utrel si slzu ktorá mu stekala po tvári s toho, ako sa Satorii držal aby sa nezačal úplne smiať. .. toto bude ešte veľmi zaujímavá misia. Konečne sa ukludnil a postavil sa bližšie ku ostatným aby aj on videl na mapu ktorú im Paní Saken ukazovala. Hmm...takže sa nakoniec rozdelíme. Pomyslel si sklesnuto. Nevadí...aspoň budeme mať viac príležitostí spoznať sa a hlavne, budeme všetky problémy riešiť po svojom. Teraz to bude len a len na nás ako to všetko dopadne. Chytil sa za hlavu a zhlboka sa nadýchol. Taktiež ako aj ostatný aj on  sa chcel niečo opýtať, no ako tak rozmýšľal už vlastne nemal čo. Len tak tam teda stál a pozeral na ostatných čakajúc na odpoveď na Mizukiho otázku. Tá Tsuova bola tiež v poriadku, no viac ma asi zaujímala odpoveď na otázku čo bude keď nastanú nejaké komplikácie. Trafiť späť by pre shinigami zo skúsenosťami pani Saken nemal byť problém. "Takže si to zhrnieme... Máme mapu, hľadáme troch stratených shinigami ktorý mali základňu na tom X označenom na mape. Hm.. Keď nad tým tak uvažujem, jediná vec ktorú vlastne vieme je že kde je ich základňa. Nevieme čo sa stalo, prečo sa nespojili z vedením a taktiež nevieme či sú ešte vôbec nažive. A našou úlohou je nájsť ich a zistiť čo najviac informácií o tom čo sa vlastne stalo, a keď bude nutné zneškodniť nepriateľa pri napadnutí. Pochopil som to správne? Pani Saken?" Opýtal sa jej z vážnym hlasom a neutrálnym výrazom na tvári a dúfal, že sa nemýli. Nestáva sa často že by sa v niečom Satorii pomýlil takže by to bola pre neho asi veľmi zdrcujúca chyba.

Babka kývla hlavou a na to, co říkal Tsu už raději nereagovala. Ačkoliv by ho patrně radši zaškrtila za ty hloupé řeči, které měl na její věk. Naštěstí ale měla moudrost stáří. "O mě se nestarejte mládeži. Já mám ještě jiný úkol než vy. Vy se vydáte na to místo na mapě, kterou si klidně vemte s sebou. Tak zjistíte, zda hlídka zmizela, nebo se jim třeba jen rozbila vysílačka. V případě že zmizeli, tak zkustíte zjistit co se s nimi stalo... a pak se sejdem zase tady... " řekla a vytáhla další vysílačku, starší typ. "Vemte si jednu a kdyby něco tak se ozvěte... jasný? No tak už jděte, tahle mise se sama nevyřeší a já už mladší nebudu..." řekla

Hai ! ... řekl Tsu bez žádných keců , hned jak to dořekl se otočil a řekl Tak jdeme musíme je přece najít ne ... a usmál se a ještě se naposledy podíval na mapu a pomyslel si Aha takže takováhle je cesta ale stejně to asi vezmu přes baráky , vyskočil na nejbližší barák co tam byl a podíval se na oblohu chvíli se nechal kochat tou krásou kterou v SS nikdy neuvidí  ale pak si hned spomenul na tu misi a otočil se k ostatním Tak jdeme chci to mýt co nejrychleji zasebou udělal velký úsměv a šel napřed  Mapu nechám na ostatních aby si jí vzaly když tak mi řeknou kudy přesně , pomyslel si a šel tak jak si to pamatoval .

Mizuki

Poslouchal poslední pokyny paní Saken a jen přikývl na srozuměnou. Sledoval, jak Tsu vyskočil na nejbližší barák a jen zakroutil hlavou. Pokud se ztratí... Já mu chůvu nedělám... pomyslel si a vzal si do úschovy mapu (pokud Satorii nevezme vysílačku, pak vezme i tu). Radši si ještě jednou pořádně prošel cestu a poté ji schoval.
Podíval se na paní Saken, lehce se uklonil a poté se otočil na Satoriiho. "Jdeme?" optal se s úsměvem a následoval Tsua na střechu domu. Zastavil se vedle něj. "Někdy není rychlost zrovna to nejlepší." pronesl tak, aby to slyšel jen Tsu. To zdůraznil tím, že opět vytáhl láhev s vodou a znovu se napil.

Tsu Utsukushi

Když vyskočil na budovy tak sledoval oblohu a mraky jak tam jen tak poletují a pak se vedle něj zastavil Mizuki a on se taky zastavil No chci to mít co nejrychleji ale pauzu si klidně můžeme dát čekal než Mizuki dopije a čekal až přijde Satorii , když viděl jak Mizuki pila tak si spoměl že nemá peníze a nemůže se ani napít a ani najíst , oddychnul si a čekal na ostatní .

Pre Tsua a Rin::

Satorii Kayoko

Slniečko pekne hrialo. Teplota pomaličky upadala a konečne sa Satorii z pece dostal do vynikajúceho dňa. Počas rozprávania sa so Saken začal jemne fúkať vetrík a ten sa krásne s tým teplom dopĺňal. Satorii a jeho noví priatelia stáli pri sebe a počúvali inštrukcie. Bol to neskutočný pocit byť prvý krát na misií a ešte si k tomu nájsť priateľov. Všetko bolo jasné, úlohy mali zadané a teraz bol čas nato aby túto misiu splnili. Satorii zobral vysielačku ktorú im Saken podávala a ako videl, Mizuki zobral mapu. Usmial sa na neho a ešte chvíľu len tak postával. Takže, je to tu. Zvládneme to. Povzbudil sa. Bolo mu samozrejmé že Tsu už bude niekde popredu a keď uvidel že Mizuki ho nasleduje, len sa pousmial. Vedel že na neho budú čakať na streche, rozhodol sa teda prísť tam štýlovo. Zafúkal mierny vietor a Satorii sa odrazu objavil pri nich. Bol to iba okamih a už bol tam. Satorii sa od malička dôkladne venoval trénovaniu svojej rýchlosti. Takže objaviť sa rýchlo pri nich tak aby si toho nevšimlo pre neho nebol problém. "Mizuki, zobral som tú vysielačku. Tak čo, ideme?" Usmial sa a vydal sa na cestu.

Ukázalo se bohužel, že mapa sice byla poměrně dobře provedná, bohužel nezobrazovala vaší současnou polohu a neviděli jste žádný větší bod, díky kterému byste se mohli zorizentovat. Takže jste sice věděli kudy a kam ale netušili jste odkud, což vám mohlo poměrně nepříjemně zkonplikovat život...

Mizuki

Napil se a svoje pití opět uklidil. Nebylo potřeba plýtvat. Kdo ví, kdy narazíme na nějaký zdroj vody, pokud vůbec... pomyslel si a nastavil tvář lehkému vánku. O jídlo se nestaral, před misí se najedl, když se ubytovával v divizi. Takže nějakou chvíli určitě hlad mít nebude.
Když se k nim dostal Satorii, přesněji se dostal před ně, chtěl již vyrazit, ale poté jej napadla celkem zajímavá myšlenka. "Víte vlastně někdo, kde začít?" optal se a radši opět vyndal mapu. Bylo dobré, že byla celkem podrobná, ale k čemu to bylo, když nevěděli, kde jsou... "Abych byl upřímný, nechce se mi tu zbytečně bloudit." pronesl s pohledem upřeným do mapy. Chvílemi se koukal po okolí, jestli kolem nich není nějaký záchytný bod, podle kterého by mohli začít, ale nic nenašel.
"Jo a ještě jednu věc bych vám o sobě měl říct. Co se mojí rychlosti týče, jsem na tom žalostně..." pronesl celkem nervozně. Ovšem vteřinu na to již opět usmíval od ucha k uchu.

Tsu Utsukushi

Když se před ním zjevil Satorii tak se trochu lekl ale nedal to poznat i když to bylo těžké , když se Mizuki zeptal kde vlastně jsme tak jsem řekl To je lehké zjistit možná tu není záchytný bod ale stačí zjistit jméno ulice a pak se podívat na mapu pronesl a kouknul se na nebe , když Mizuki dodala že je s rychlostí žalostně tak jsem si oddychl No nevadí si přece součástí našeho týmu takže nebudeme tak rychlý že Satorii a usmál se .

Satorii Kayoko

Rozhodol sa ísť no po veľmi malej chvíli sa zastavil a otočil sa na ostatných. Opäť dobehol ku nim a poškriabal sa vo vlasoch. "Ách, to sme nedomysleli a tak isto aj Paní Saken." Držal sa za hlavu pričom premýšľal ako sa z tejto situácie dostať bez toho aby ich činy viedli ku nesplneniu misie. Obzeral sa navôkol seba a hľadal niečo, čo by im mohlo značne pomôcť a nasmerovalo by ich to správnym smerom. Pozrel sa na Tsua a počúval čo hovorí. "To je dobrý nápad." Usmial sa. "Mám ešte jednu malú pomôcku k tomu aby sme naše polohu našli čo najskôr." Povedal, pozdvihol ruku a otočil sa na smer tejto pomôcky. "Voda, keď nájdeme ulicu na ktorej sa nachádzame budeme vedieť že je to niekde blízko vody." Usmial sa. "Mizuki, tak to sme dvaja." Zasmial sa. "Rýchlosť? Dobre teda. Myslím že času máme dosť takže nebude problém trošku spomaliť." Usmial sa na obidvoch jeho spoločníkov a čakal kým budú všetci pripravený vydať sa na menšiu prehliadku mesta za účelom hľadania našej polohy. Táto misia je pre mňa moc dôležitá. Je to najrýchlejší spôsob ako získať čo najviac skúseností a dám do toho všetko. Pre ochranu mojich priateľov a taktiež pre splnenie misie by som obetoval aj život. Pomyslel si a čakal.