Tuctové lidské město...

Dvere boli bohužiaľ zatvorené. Za pokus to stálo ale teraz bolo na čase vymyslieť niečo poriadne. Satorii stál pri dverách, hneď ako zistil že sú zamknuté pustil kľúčku a otočil hlavu na Tsua. Ten sa mu klaňal na znak ospravedlnenia za jeho činy. Satorii len prikývol hlavou, čo znamenalo že jeho ospravedlnenie prijíma. Otočil celé svoje telo a pomalým krokom od kráčal od dverí.Niečo musím vymyslieť....alebo....sme tým, mali by sme dať hlavy do kopy a možno nás niečo napadne. Prebehlo mu po mysli a dorazil ku ostatným. "Tak čo, máte nejaký plán? Mali by sme dať hlavy do kopy a podľa mňa nás niečo napadne. Čo vy nato?" Usmial sa a čakal.

Tsu Utsukushi

Po tom co jsem zakašlal tak Satorii chtěl otevřít ale ... no ... neotevřel je, někdo je zamkl. Najednou mi proletělo hlavou, proč je tam zavřeno? zamyslel jsem se a hodně mě to zajímalo protože kdyby tam byl útočník a jediný možný způsob jak se dostat dovnitř byly dveře ale ty byly zavřené Kdo proboha zavírá dveře po svým činu?! přemýšlel jsem a jak se pomalu Satorii přibližoval k nám a zeptal se nás jaký je plán tak jsem se zamyslel ... myslel jsem ... myslel jsem a pak mě napadlo a řekl jsem v klidu "No asi to bude docela blbý nápad ale když jsou dveře zavřené a ještě k tomu zamknuté tak asi jediná možnost je vylomit je ne?" řekl jsem a trochu jsem se zasmál a po chvíli jsem přestal.

Mizuki

Uklidil sáček bonbónů a zadíval se na dveře, které se snažil Satorii otevřít. Nešly otevřít. Nebo byly prostě zamčené. To ale Mizukimu vrásky na čele neudělalo. Způsobil to fakt, že uvnitř cítil slabé reatsu. Nejspíš někoho z hlídky, kterou měli hledat, ale to nemohl vědět. Avšak důležité bylo, že tam něco cítit bylo. Chvíli na to už byl Satorii u nich a začal s týmovou spoluprací. Teda, pokud se hledání způsobu na otevření dveří dá vůbec nazvat týmová práce. "S tím vylamováním... Když jsem se snažil vycítit reatsu, byla tam jistá odezva. Sice slabá, ale byla." pronesl a tvářil se zadumaně. "řekl bych že to je reatsu nějakýho shinigami, ale s jistotou to říct nedokážu." dodal a posunul si brýle, které mu sjely. "Ale nic jiného, než násilné vniknutí mě nenapadá, takže souhlasím s vypáčením."

A tak jste se domluvily, zatímco dům tam stále stál... a kolem asi chodili nějací lidi... a v dálce jelo auto. A po nebi letěl nějakej pták a letadlo. A dům tam pořád stál. A vy jste se sice dohodli, ale dokud to někdo neudělá, tak tam stále stály i ty dveře...

Hm...nakoniec to vážne budeme musieť urobiť. Kto by to bol povedal. Usmial sa len tak pre seba. Poškriabal sa na hlave a pozrel sa na Tsua pričom sa začal usmievať. "No dobre teda, ale spravíš to ty. Bol to tvoj nápad, tak nám ukáž čo dokážeš." Povedal mu a pevne dúfal že sa mu to podarí spraviť správne a nezbúra polku budovy. Satorii sa vydal pomalým krokom k budove. Po chvíli sa zastavil a pozrel sa na nebo. Bolo plné hviezd, no aj tak to nemalo na hviezdy v Soul Socienty. Hviezdy tam boli priam neskutočné. Skoro každý večer pokiaľ teda Satorii nebol na misii sedel pod stromov blízko ôsmej divízií a pozoroval tie krásne, svietiace dierky v čiernej oblohe. No teraz bol tu a bolo zapotreby sa sústrediť na misiu. Postavil sa ku budove a čakal kým príde Tsu vykonať svoj nápad.

Tsu Utsukushi

Čekal jsem nějakou dobu na odpověď Satoriiho a dočkal jsem se jí, nejdřív se usmál a vůbec nevím proč ale asi to bere pozitivně a pak odpověděl že můžeme vyrazit dveře ale s podmínkou že to udělám já a v tu dobu jsem se zadrhl C-Cože já? Když jsem to chtěl udělat tak mě zastavil tak proč zase vybral mě?" proletělo mi hlavou a potom následoval velké oddychnutí. "Nuž dobrá tedy udělám to ale nevím proč si mě to nenechal udělat předtím" jsem řekl a díval se na Satoriiho. Trochu jsem otočil hlavu tak abych se podíval na Mizukiho a zase na Satoriiho. Pomalejším krokem jsem šel ke dveřím kde stál Satorii a čekal tam jako pes na žrádlo. Když jsem konečně stál před těmi proklatými dveřmi co nám stály v cestě tak jsem vytasil meč abych mohl okamžitě odrazit útok nepřítele. Zhluboka se nadechnu, koncentruji reiatsu do své pravé nohy aby byla tvrdší a kopne tak silně do dveří že by měly spadnout ale nejsem si jistý jestli i s rámem.

Mizuki

Čekal, že někdo zareaguje na to, že v domě někdo je, ale to se nestalo. Tak nad tím jen pokrčil rameny a sledoval, jak Satorii míří ke dveřím a čeká tam na Tsu, který nakonec skončil jako dveřník.
Pomalu se vydal k domu a zůstal stát tak metr dva za Tsuem. Ruku položenou na své zanpakuto. Nerad bojoval, ale kdyby musel, tak by musel. Taky byl připraven kdykoliv podat pomocnou, teda léčivou, ruku. Sice byl stále unavený, ale už ne tolik jako před tím.
Sledoval, jak se Tsu chystá k vykopnutí dveří a jen doufal, že si při tom, s jeho smůlou, nezlomí nohu.

Satoriiho situace asi byla přeci jen vážnější, než se Mizuki domníval. Jen tak si lze vysvětlit, že za dne viděl hvězdy na nebi. Na druhou stranu Tsu dokázal, že jeho znalosti fyziky nejsou dobré. Zkoncentroval sílu na malé ploše a kopl... takže jeho noha projela dveřmi. Bohužel dveře zůstaly stát a jemu se do nohy bolestivě zakously dveře z masivního dřevo. Kromě, že měl nohu plnou třísek, tak jí také měl momentálně zaseklou ve dveřích, které prokopl...

Tsu Utsukushi

Kopl jsem a uvízla mi tam noha. Po tom co jsem si to uvědomil tak mi přišla do nohy velká bolest protože ty zk**vený dveře nechtěly spadnout. Zatnul jsem zuby abych tu bolest nějak potlačil ale bolelo to jako prase a raději jsem tam tu nohu nechal než jí vytahoval protože bych si jí mohl ještě víc poranit než je teď. Raději jsem se na nohu nedíval a myslel na něco uplně jiného ale byl to problém když máte v noze třísky a dveře které koušou .... V ruce mám furt meč a první co mě napadlo že bych si mohl tu nohu ... obřezat takže bych měl okolo nohy kolečko a pak by se to líp vyndavalo. Zabodl jsem svůj meč nahoře do dveří a pomalu řezal dolů tak aby byly na dvě části.

Pozeral sa na Tsua. Čakal kým budú dvere otvorené a teda jednu ruku mal na svojom zanpakutou. Po chvíli sa ale chytil za hlavu a privrel oči. Nebolo to preto že Tsu namiesto toho aby otvoril dvere tak si do nich zaboril svoju nohu ale kvôli tomu že sa mu točila hlava. Je pravda že od kedy sa začala misia svojej vody sa napil iba raz a tak bol asi dehydrovaný. Mal niečo ako halucinácie. Toto nieje dobré, práve som uprostred krásneho slnečného dňa videl noc a hviezdy. Mal by som si asi dať oddych. Prebehlo mu hlavou a pozrel sa na Tsua ktorý sa snažil vyrezať svoju nohu z dverí. Satorii vybral svoju fľašku z vodou a poriadne sa napil, následne ju odložil. Postavil sa vedľa Mizuki. "Len sa mi to zdalo alebo si hovoril že niekoho vo vnútri cítiš. Prepáč mi to, ale nie som akurát vo svojej koži." Podotkol a mierne sa usmial.

Tsu se nakonec prosekal skrze dveře. Kdyby uvnitř byl kdokoliv nebezpečný, už by na vás byl připravený a Tsu by nejspíš neměl nohu. Naštěstí se ukázalo, že uvnitř budovy sedí jen jeden shinigami. Zády k vám. Díval se směrem z okna. Nezdálo se, že by jakkoliv reagoval na to, že se právě někdo velice hlasitě prosekal dovnitř...

Mizuki

Sledoval, jak se Tsu snaží vykopnout dveře. Stalo se, jak Mizuki tušil. Tsu si sice nohu nezlomil, ale míst toho mu projela dveřmi a nyní jí měl zaseklo s tom kusu dřeva. Jen s hrůzou sledoval, jak Tsu vrazil do dveří svou zanpakuto a snažil si nohu ze dřeva vysekat. Snad si tu nohu neusekne... Doufal a hlasitě si oddychl, když to vypadalo, že se to nestane, což nestalo. Otočil se na Satoriiho a kývl na znamení souhlasu. "Jo, někoho jsem tam cítil. A přišlo mi to jako shinigami." odpověděl a poté se zamračil. "Nejsi ve své kůži? Je ti něco?" optal se a pozorně si jej prohlédl. Poté se ale otočil na dveře, které již byly otevřené.

Tsu Utsukushi

Shodou okolností jsem rozřezal dveře a hned po tom co jsem je rozřezal tak jsem se pustil na druhou část toho co jsem měl v plánu a to sundat to dřevo z mé nohy. Bolelo to ale to už k tomu patří když se vám do nohou zakousnou "normální" dveře. Pomalu jsem řezal tak abych si nohu uvolnil, po nějaké té době jsem si uvolnil nohu a při tom trochu poslouchal co si tam Satorii a Mizuki říkají. Zaslechl jsem jenom něco o tom že tam cítí nějaký reiatsu a hvězdičky ale přesně nevím o čem byla řeč. Chytl jsem si nohu a ulevilo se mi asi budu trochu kulhat ale to nic není. Podíval jsem se dovnitř dveří a zahlédl tam Shinigamiho který byl zády a ani se nepohnul, první mě hned napadlo že je mrtvý. Byl jsem v šoku a vstal jsem. Měl jsem připravený meč na odkrytí každého útoku snad ... a řekl jsem na Satoriiho a Mizukiho "N-Někdo tam je" nevěděl jsem jestli mě slyšely ale asi museli a já mezitím jsem šel pomalu a opatrně k tomu shinigami.

Rozprával sa z Mizukim a Tsuovi teraz nevenoval moc pozornosti. "Asi som len dehydrovaný, pred chvíľou som mal menšie vidiny. Čo to rozprávam, boli obrovské...bola noc. Videl som noc..." Povedal z čudným hlasom, nakoľko bol mierne vystrašený z toho čo sa s ním deje. Dúfam že to bude iba dehydratácia. Začal sa teda venovať tejto misií naplno aby už nato nemyslel. Pomalým krokom sa vydal ku Tsuovi. Pozrel sa do budovy a taktiež si všimol toho Shinigamiho ktorý sedel na zemi chrbtom ku nim. Kto to je? ... Mizuki mal pravdu, vážne tu niekto je. Pomyslel si Satorii a pomaličky vstúpil do budovy. Vytiahol Dokumara. Kráčal veľmi opatrne a svoje zanpakutou pevne zvieral v ruke. Bol pripravený na všetko. "Tsu, buď opatrný.." Povedal mu a dúfal že aj bude.

Nezdálo se, že by vás shinigami jakkoliv vnímal. Teprve, když jste se přiblížili tak vyskočil na nohy. Vypadal trochu zmateně. V obličeji byl nějaký bledý. "Kontrola není potřeba... všechno je naprosto v pořádku..." řekl najednou.

Mizuki

"Pokud jsi dehydratovaný, měl by ses napít a moc to nepřehánět. A kdyby bylo jó nejhůř, tak se ti pokusim nějak pomoct." řekl Satoriimu a stejně jako ti dva, se i on podíval do domu. Opravdu tam na židli seděl shinigami. Vypadalo to, jako kdyby byl duchem mimo a vůbec je nevnímal. Což se Mizukimu moc nelíbilo. Počkal, až ti dva vejdou a zkontrolují to tam. Pak vešel do budovy. Trochu s sebou cuknul, když shinigami najednou vyskočil na nohy. Nemohl si nevšimnout, že byl bledý jak stěna za ním a že vypadal zmateně. A to co řekl. Vypadá to, jako kdyby utrpěl šok. pomyslel si a pomalu se za vydal k tomu shinigami. Zastavil se asi metr od něj a mile se usmál. "Zdravím, jsem Mizuki Kuroshi. A vy?." řekl klidně a čekal, jestli shinigami odpoví.

Tsu Utsukushi

Byl jsem trochu v šoku z toho že jsem tam zahlédl shinigamiho ale hodně mě překvapilo jak vyskočil na nohy a řekl tu svou větu "Co je jenom zač? Vypadá že je shinigami ale nějak se mi to nezdá", pomyslel jsem si a šel pomalu k němu a v tom tam šel Mizuki a představil se mu "Co to dělá? Chápu že se chce s někým seznámit ale takhle" trochu to nechápal a byl ještě víc ve střehu protože mohl kdykoliv na Mizukiho zaútočit a navíc je Mizuki vyčerpaný takže by bylo pro něj těžší odvrátit útok. Otočil hlavu na Satoriiho a podíval se jestli někdo není za nimi ale vypadalo to že je to čistý. Otočil zase hlavu na shinigamiho a šel pomalu k němu.

"Samozrejme, budem na seba dávať pozor." Povedal Mizukimu pred tým ako odišiel do útrob budovy. Neustále stál pri dverách a sledoval danú situáciu. Stále pozoroval neznámeho shinigamiho. Nespúšťal ho z očí. Ruku mal položenú na rukoväti Dokumara a bol v strehu. V jeho očiach nebol vidieť ani náznak strachu. Jediné čo sa dalo zachytiť bolo očakávanie niečoho veľkého. Satorii nebol sprostý, mal svoje tušenia a tie sa skoro vždy vyplnili. Nemal dobrý pocit z toho že tu stretli shinigami sediaceho uprostred veľkej budovy ako neprítomne sedí na zemi. Pristúpil kúsok bližšie, no stále bol dosť blízko dverí keby to bola náhodou pasť. Vyskočil by von a snažil by sa nejak zachrániť svojich priateľov. Shinigami sa odrazu postavil a začal rozprávať. Satorii zostal mierne prekvapený. Pevne zovrel rukoväť svojho meča a sledoval ho. Pristúpil k nemu Mizuki. Mizuki...čo to pre boha robíš? Prebehlo mu v mysli. Opäť pristúpil bližšie, teraz stál medzi Tsuom a Mizukim. Už bol ďalej od dverí takže jeho stratégiu musel vypustiť z hlavy. "Není potreba?!" Opýtal sa ho trošku hlasnejším hlasom. "Z akej si jednotky? Prečo sa nehlásite vedeniu? Sú to základné pravidlá ktorá musíte dodržiavať. Takže mi nehovor že je všetko v poriadku." Nemalo to logiku a práve preto tak rýchlo Satorii zareagoval na jeho vetu. Aj keby nastali nejaké komplikácie a ich vysielač by sa pokazil, na každej základni by mal byť ešte jeden náhradný ktorým by mohli nahlásiť prípadne poškodenie toho prvého. Plus si všimol že je tu sám. "Kde sú ostatný shinigami ktorý to tu majú nastarosti spoločne stebou?" Opýtal sa priamo a sebaisto čakajúc odpoveď. Veľmi dobre poznám tieto situácie. Zapre všetko načo sa ho spýtame a to len preto aby nás prechytračil. No ja mu nato nenaletím. Niečo tu nie je v poriadku a ja prídem nato čo to je. Pomyslel si.

Chlápek se na vás sice díval, ale vypadalo to, že vás ani nevnímá. "Jak říkám všechno je naprosto v pořádku... nic zvláštního se neděje, všechno je přesně jak má být?" řekl. "Nemusíte se tu zdržovat." řekl ten chlápek. Mluvil v klidu, nezdálo se, že by byl rozrušený, ale přitom se nezdál úplně v pořádku...

Mizuki

Během toho, co čekal na odpověď, pozorně si toho shinigami prohlédl. Vypadalo to, že nemá žádná zranění, nebo alespoň ne na první pohled patrná. Z uvažování jej vytrhl Satorii, který div nezačal řvát. Chápal, že je potřeba zjistit, co se stalo a proč se neozvali. Ovšem ne vždy je řvaní a nátlak nejlepším řešením, to alespoň preferoval. Proto se na Satorii otočil s lehce vražedným výrazem ve tváři. Poté se ale opět podíval na toho shinigami a Mizukiho pocit, že s ním není něco v pořádku, ještě zesílil.

Podľa výrazu v Mizukiho tvári si Satorii domyslel o čo mu išlo. Vadilo mu že trošku zvýšil hlas, no to ani tak moc Satoriiho teraz netrápilo. Iba sa na Mizukiho usmial. Potom sa ale opäť pozrel na toho shinigamiho. Takže nebude odpovedať, nevadí. Musím ísť nato inak. Pomyslel si a popritom si toho shinigamiho celého prezrel. Nezdál sa mu nejak zranený, skôr mi pripradal ako mierne zaostalý a nesvojprávny. Vôbec nevnímal čo mu všetci hovorili. No skoro všetci. Satorii sa otočil a pozrel sa na Tsua či ešte žije, pretože už bol nejak moc dlho ticho. Otočil sa späť. Shinigami bol neustále neprítomný a tak sa otočil smerom ku obidvom svojím spoločníkom. "Ako to tak vidím, ten nám nič nepovie. Mali by sme rozdeliť a poriadne to tu celé prehľadať. Keby sa niekto z nás dostal do problémov, stačí že prudko navýši svoje reiatsu a potom ho opäť stiahne, bude to taký náš signál že sa niečo deje." Povedal. "Má ešte niekto nejaký iný nápad? Alebo to spravíme tak ako som navrhol?" Opýtal sa ich a čakal.

Tsu Utsukushi

Celou dobu jsem tam stál a sledoval co se tam děje a hlavně jsem poslouchal takový krátký rozhovor mezi Satoriim a tím zvláštním shinigamim. Docela mi bylo nepříjemné jak začal Satorii na něj křičet a při tom se ho na něco ptal. Kdyby mu začal vyhrožovat například že by mu dal meč pod krk a ptal se ho tak bych to chápal ale zničeho nic vybouchnout ... no ale co se stalo stalo se. "Tak si to shrňme, když jsme se o něm poprvé dozvěděli tak nám to řekla Mizuki ale ta říkala že tam cítí slabé reiatsu ale to moc nedává smysl když se sám udrží na nohou s tak nízkým reiatsu. Jako jo věděl jsem že s ním není něco v pořádku ale až takhle ... no a pak řekl že je všechno v pořádku i když nebylo. Říkaly nám že tu má být skupina která se nehlásí ale je tady jenom jeden člen takže kde je zbytek? Co když je tam zabil?! Určitě nám to neřekne ale jak to dosvědčit ... najít těla" proletělo mi hlavou a pak jsem se divil že zatím nic necítíme a tím myslím pach mrtvol. Přemýšlel jsem a v tom k nám příčel Satorii a začal dávat návrhy co by jsme měly dělat teď ale no já s jeho nápadem prozkoumat okolí moc nesouhlasím protože naší misí bylo že máme sem najít a podat zprávu té staré paní o tom co se tady děje. Zavřel jsem oči a trochu popřemýšlel. Vydechl jsem, otevřel oči a řekl Satoriimu svůj nápad "No prohledat dům není moc špatný nápad ale k čemu chceš navyšovat reiatsu? je to zbytečný, není to nějak moc velký barák a kdyby na někoho z nás zaútočily tak by jsme určitě něco zaslechly takže s tímhle moc nesouhlasím a a aaa nejdřív by jsme měly podat zprávu té důchodkyni a potom jednat nemyslíš? usmál jsem se a čekal na odpověď Satoriiho a názor Mizukiho.

Počúval Tsua a len sa občas usmial. "To máš pravdu, no ide o to že našou misiou bolo zistiť čo sa tu deje. A myslím si že nato aby sme zistili čo presne sa stalo musíme preskúmať územie v ktorom sa nachádzame. Nemusíme tu byť sami. A nechcem aby nás ohrozil niekto kto sa tu skrýva a čaká na tú správnu príležitosť na útok. Viem, je to možno trošku prehnané, no musím si byť na sto percent istý že sme ako tak v bezpečí kým začnem vypočúvať toho shinigamiho. Očividne nie je moc v poriadku a práve preto musíme zistiť čo sa tu vlastne stalo. Chápeš, Tsu?" Usmial sa Satorii a pozrel sa na Mizukiho dúfajúc že bude toho istého názoru ako on. Už vážne neviem ako to mám tomu Tsuovi vysvetliť tak aby tomu chápal. Je to tak ako hovorím, nemusíme to byť sami a posledné čo chcem je aby sme potom súboji s holow bojovali. Je priskoro nato aby sa nám zregenarovali všetko sily a tak je dosť možné a vysoko pravdepodobné že sa jeden z nás pri silnejšom styku z nepriateľom niekto zomrel. Pomyslel si Satorii a naďalej sa pozeral na Mizukiho a pritom sa občas kukol aj na toho neznámeho.

Shinigami přišel trochu blíž a rozhodně slyšel o čem se tu bavíte. "Jak říkám, není tu nic zvláštního, žádné nebezpečí, vše je v pořáddku, prosím, odejděte..." řekl. Hlas mu trošičku přeskočil. Bylo v něm cítit něco zvláštního. Každopádně stále byl nějak mimo... ale poprvé za celou dobu se zdálo, že se dívá na vás a ne skrz vás

Mizuki

Stále stál asi metr od toho shinigami, když začali Tsu a Satorii debatovat o tom, co udělat nyní. Jen se k nim otočil a udělal krok směrem k nim, aby je lépe slyšel. Z toho co vyposlouchal, tak Tsu chtěl podat správu té staře vypadající shinigami a Satorii to tu chtěl prohledat. Celkem ho podivovalo, že Tsu přišel i s chytrým a logickým nápadem, ale zase na druhou stranu i to, co říkal Satorii, byla pravda. "Asi bychom to tu měli nejdřív prohledat a pokud nic neobjevíme, tak bych vrátil podat hlášení. Ale v něčem souhlasím s Tsuem. To navyšování reatsu mi přijde zbytečný." Když se ozval ten shinigami, Mizuki se na něj otočil a vážně přišlo mu, že s ním není něco v pořádku. Ale aspoň to vypadalo, že je vnímá, což bylo dobré znamení.