Cesta k západní věži

Kiryu -> První věc, která se ti v lese stala, bylo, žes zakopl o něco. Byla tam totiž tma a neviděl jsi ani před sebe ani na dřevo. Spadl jsi do keře maliní, které tě poškrábalo, a pravděpodobně jeho zrádné, ostnaté šlahouny omotané kolem tvojí nohavice byly taky důvodem, proč ses natáhl.

Kiryu Shihoin

Stratil sa z dohľadu ostatných. Vykračoval si po lese. Zohnať drevo... Toto je neskutočné. Každý ma tu bere ako sluhu. Sakra... čo by som dal za to, vrátiť sa do Omniblablakudo... Tam som bol niekto. mumlal si sám pre seba. Netreba dodávať, že bol fakt nespokojný s touto situáciou. A ešte k tomu je tu hrozná... *zakopnutie, bum, škrab, au* ... ... ... tma. dodal, ako tak ležal na zemi. Povzdychol si. Všetko to bolo nanič. Ani sa mu nechcelo pohnúť, jak bol unavený a otrávený. A tak tam chvíľu len tak ležal a premýšľal. Keby to bolo na ňom, tak by už dávno skončil. Nenávidel to tu. Bol tu na to všetko totálne sám, ešte aj Kitsune s ktorou sa bavil bola niekde bohviekde. Aj predtým bol na všetko sám, áno, ale predtým si ho aspoň vážili, tu sa k nemu chovajú ako k odpadu. Heh... posledné čo potrebujem je ešte depresia. pousmial sa, nie že by to v tej tme niekto videl. A tak sa pokúsil nejak vstať a vymotať sa z toho keru, a potom sa pozrel o čo vlastne zakopol.

Kiryu -> Bohužel byla tma, takže jsi neviděl, o co jsi zakopl, ale píchalo to, pokud sis na to sáhl. Ovšem něco jsi zjistil a to, že jak jsi ležel na zemi, tak ti navlhlo oblečení, protože nedávno pršelo a celý les byl mokrý, zemi nevyjímaje.

Kagaku Toshiaki

"No ta látka je fascinující shodou okolností hořlavá..." navrhl jsem, ale to už oheň rozdělal Toshiuki. Vytáhl jsem z batohu něco, co vypadalo jako rybářská stolička, jen pohodlnější a posadil se na ní. Hned na to jsme vytáhl toasty a pustil jsem se do nich. "Hmmm... dá si někdo?" zeptal jsem se zdvořile a doufal, že všichni zdvořile odmítnout

"Já bych si dal," řekl Toshiyuki a vzal si jeden, aniž by čekal na to, až mu ho bratr podá. "Přece jen jsem dal svoji svačinu těm loupežníkům," podotkl. 
"Shihoin, není to nějaký vznešený rod?" zeptal se pak bratra a kapitánky. "Já jen, že tam ten vypadá jako opice a chová se jako protivný lenochod. Nemám ho rád," poslední větu řekl dost potichu, aby jí nikdo neslyšel. Ačkoliv by mu to nejspíš nijak neublížilo, protože ostatní k němu taky neměli zrovna přátelské pouto. Tedy, aspoň to si nějak dokázal vydedukovat.

Kiryu Shihoin

Nerozoznal čo to vlastne bolo, ale rozhodol sa že ho to nezaujíma. Mal chuť do toho kopnúť, ale keďže sa zdalo že jeho šťastie bolo momentálne na nule, tak sa rozhodol proti tej myšlienke.
A tak to proste ignoroval a šiel ďalej, tentokrát ešte opatrnejšie než predtým a snažil sa nájsť nejakú časť lesa, kde by mohlo byť viac svetla, aby našiel drevo. Popri tom si všimol, aký je mokrý, ale už to nekomentoval. Prečo ma ale vyhnali do lesa po drevo, keď je tu mokro, to nechápem.

Kiryu -> Bylo by rozhodně lepší, kdyby sis sám nějak zajistil světlo, ale i bez toho jsi nakonec našel několik velkých větví, které ležely na zemi a daly by se použít jako palivo. Sice byly z většiny taky mokré, ale přece i mokré dřevo hoří... tak nějak...

Kagaku Toshiaki

No kam se podělo slušné chování. Který netvor si může něco vzít, když je mu to nabídnuto. Copak ho jeho matka nevychovala? Těžko říct, ale byla to i moje matka... takže bych to asi měl vědět. "No já nevím... myslím že jeho přístup k týhle misi je docela pochopitelnej..." řekl jsem. Jinými slovy mu tahle mise lezla krkem, mě taky... takže musel bejt moudřejší než vypadal

Kiryu Shihoin

Bolo to tu nanič, keďže všade bola len tma a on proste a jednoducho svetlo pri sebe nemal. Človek by totiž povedal, že assassin je zvyknutý sa pohybovať v tme, ale tak zrejme nie...
A tak tie vetvy zobral a otočil sa. Na návrat späť mal veľmi jednoduchú taktiku... proste pôjde presne tam, odkiaľ prišiel. Nejak extremne sa neponáhľal... popravde, keby sa proti nemu nespikol Boh, osud, nebo, peklo, reinkarnácia a ktovie čo všetko... teda aspoň tak sa v poslednej dobe cítil... tak by mu vyhovovalo byť sám, radšej než s tamtými...

Toshiyuki na to nijak nereagoval. Prostě si ukousl z jídla, které ukradl bratrovi a díval se do ohně. Byl rád, že tu mají teplo a nemuseli pro to vůbec nic dělat. Tedy kromě tvorby onoho geniálního vynálezu, což bylo samozřejmě bez problému pro takové úžasné myslitele, jakým bratři Kagakové byli. Kdyby dostali za úkol jí do lesa pro dřevo, bylo by to stejně k ničemu. Vždyť pršelo, z čehož logicky namoklo dřevo. A to přece špatně hoří.

Haruka Kasumi

Mohlo jí napadnout, že ti dva vážně budou mít něco, co oheň rozdělá i bez dřeva, sirek a kdo ví čeho ještě. "Jo, něco takovýho..." Ohlédla se směrem, kterým Kiryu zmizel a chvíli přemýšlela, jestli ho zavolat zpátky. Pak to nechala být. Tak jako tak se nezdál jako někdo, kdo by se kamarádíčkoval u ohníčku. Vrátí se.
Otočila se k vesnici, na kterou zůstala dlouze viset pohledem. "Ano, rod Shihoin je jeden z velice uznávaných rodů. V minulosti měl hodně společného s druhou divizí," odmlčela se a ohlédla se k lesu, odkud se jí zdálo, že slyší nějaké zvuky, "i teď má. Tak trochu." Odebrala se k dvojčatům posedávajícím u ohně.
"Shodneme se nejspíš alespoň na jednom. Čím dřív dojdeme k věži, tím dřív dokončíme misi a budeme se moct vrátit." Když mluvíme o vracení, kde sakra je? Otrhává celý les?

Kiryu Shihoin

A tak šiel, šiel a šiel... až uvidel svetlo. Sakra. Úprimne som dúfal že zablúdim. pomyslel s a prišiel k ohňu. Vedľa ohňa vysypal to drevo, ktoré zozbieral. Drevo. povedal chladne, na nikoho ani nepozrel a proste si sadol. Bola mu celkom zima z toho jak mal navlhnuté oblečenie, takže dúfal že sa pri tom ohni usuší. Popri tom si niečo uvedomil. Načo po mne chceli drevo, keď tu ten oheň aj tak majú? Socky sprosté. pomyslel si. Ale nemal náladu ani silu sa s nikým hádať, dokonca ani s nikým konverzovať. Vytiahol z vrecka zmrzlinu a začal ju jesť. Pritom pozeral do ohňa. Dúfal že uschne rýchlo.

Kagaku Toshiaki

Ten poslední člověk z našeho týmu, který byl údajně z bohatého klanu Shihoin, se právě vrátil z lesa. Vypadal docela naštvaně. Na chvíli jsem se zamyslel a nakonec z batohu vytáhl další toast, tentokrát se slaninou. "Nedáte si toast?" zeptal jsem se docela upřímně. Byl jsem tím sám totálně překvapenej... netušil jsem sice, zda to chce kombinovat se zmrzlinou, ale to už nebyl můj problém

"Rozpouští se vám zmrzlina," řekl nezaujatě a sledoval, jak Kiryovi stéka zmrzlina po ruce. Ono sedat si s něčím zmraženým k ohni nebylo nejmoudřejší. To, že Kiryu bude nemocný, neměl potřebu říkat. Připadal mu jako držka a nelíbil se mu. Byla to jeho blbost, že jedl zmrzlinu, když byl celý promočený. Ačkoliv Toshiyuki nebyl zrovna největším zastáncem humoru, tak mu ten maník z druhé divize připadal jako celkem ideálním zdrojem zábavy na celou misi.

Kiryu Shihoin

Pozrel sa na Toshiakiho a pri pohľade na toast mu zažiarili oči. Slanina! pomyslel si a v hlave mu začalo hrať "Aleluja". Jo, jasne, díky! povedal, asi po prvý krát s náznakom nadšenia na tejto misii. I keď mal určité pochybnosti, čo ak bude chcieť zase nadrogovať a znasilniť... ale veď to bola slanina! Slanina sa neodmieta!
Zobral si teda toast, zbytok zmrzliny si naňho plaskol a zjedol ho na pár nom nom-ov. Slaninu už dlho nemal... prisľubil si že to napraví, keď sa vráti z tejto misie.
Toshiyukiho ignoroval.

Kagaku Toshiaki

Ten člověk měl asi poměrně silný žaludek. Slanina se zmrzlinou nebyla právě obvyklá kombinace jídel. Sám jsem netušil, co k tomu mám říct. Radši jsem sklonil oči ke dřevu, z něhož se momentálně odpařovala voda. Pak jsem zašmátral v batohu a vyndal několik teleskopických tyčí, které na vrcholku měli nějakou průhlednou kouli. Ty jsem pak zapíchal kolem tábořiště. "No, já nevím jak vy, ale já jsem docela utahanej, půjdu si lehnout..." řekl jsem, ale zatím jsem se nezvedl od ohně...

Sledoval Kirya, jak jí toast se zmrzlinou a ignoruje ho. Potom začal šmátrat ve své tašce, až nakonec vytáhl něco, co vypadalo jako kovové pouzdro na doutníky, ale nevypadalo to, že se dá otevřít. Na boku byla úzká štěrbina, která vypadala jako ty, co jsou na bankomatech a čekají na to, až do nich strčíte svojí kartu.
"Tohle se vám bude hodit," řekl Kiryovi a snažil se mu to podat.

Kiryu Shihoin

Pozeral na Toshiakiho podozrievavym pohľadom, ale nepovedal nič. Len sa zamýšľal, na čo to asi je, ale tipol si že to je asi niečo na ochranu.
Potom sa pozrel na Toshiyukiho. Veľmi nedôverčivo sa pozrel na tú vec, čo mu podával. Keďže sa mu zdalo, že zrovna toto dvojča ho nemá moc v láske, tak radšej nechcel riskovať že tá vec sa premení na mechanického tyranosaura a zoženie to. Radšej teda vstal a ustúpil. Uuh... nie, díky, radšej pôjdem tiež spať... Rozhliadol sa. Kde sú tu vlastne postele?

Zdálo se, že generátor toaletního papíru nechtěl. No, byl to jeho problém. Toshiyuki nebyl ten, kdo dostane průjem. Nekombinoval jídla, která k sobě nepatří. Vzal tedy svůj geniální výtvor a vrátil ho do tašky, ze které ho předtím vytáhl. Potom tašku zavřel a pěkně jí položil vedle sebe, aby jí měl neustále na očích.

Kagaku Toshiaki

Vytáhl jsem z batohu větší formu své rybářské stoličky a rozložil jí v postel. "No, myslím, že ty moje tyčky nás ochrání... ale pokud někdo chce hlídat, tak prosím... já jdu spát..." řekl jsem, sbalil svojí stoličku a natáhl se na postel. Neměl jsem s sebou náhradní, jinak bych jí snad i nabídl podkapitánovi Shohoinovi. Vypadal celkem nepřipravenej na život v divočině. Ale kdo z nás jo...

Haruka Kasumi

Stála opodál opřená o kmen stromu a rozhlížela se, nezapojujíc se do toho nesmyslného dění u ohně. I když by se jednomu zdálo, že jí to přišlo celkem vtipné. Koutky jejích úst jako by se chvílemi zdvihaly.
Už začínala také přemýšlet o tom, že si alespoň na moment zdřímne, když se u ní objevil pekelný motýl. Znepokojeně se mračila, když přebírala zprávu. "Hm..." pokývala hlavou vědomě a několika kroky se přemístila ke své nepříliš početné výpravě. "Mám něco na práci. Když se do rána nevrátím, pokračujte beze mě. Doženu vás," pronesla, ale očividně chtěla říct ještě něco. Dlouze se před tím podívala na Kirya, jako by o svých následujících slovech nebyla jistá. "Ehm, po dobu mé nepřítomnosti přebírá vedení podkapitán Shihoin." Kasumi si byla vědoma, že jeden z dvojčat už spí, proto celou dobu sledovala to nespící z nich, aby bylo jasné, na koho mluví. Ale ano, její slova byla hodně neuvěřitelná. Ještě se krátce ohlédla na svého zástupce, zda i ten jasně rozumněl. Ne, neptala se ho na souhlas. Nikoho se na nic neptala. Na to bez dalších řečí zmizela ve chladných stínech lesa...

Kiryu Shihoin

Pozeral sa ako Toshiaki rozkladal tú svoju prenosnú posteľ. Huh... Ok, niečo také si musim kúpiť. pomyslel si, ako na to pozeral. Čo by on dal teraz za posteľ... Ale bohužiaľ, nič podobného nemal. Takže si len sadol pod strom a oprel sa oňho. Ráno ma tá chrbtica zabije. pomyslel si namrzene.
Pozrel sa na Kasumi, ako hovorila že odchádza a nadvihol obočie. Na jednej strane bol rád, že ho konečne nikto nebude komadovať, ale nechcel tu ostávať sám s tými creepy dvojčatami. Ale tak... povedala že ich doženie. Určite sa ráno vráti... predsa by to nepovedala, keby nie. Kiryu v tom nevidel nič podozrivé... Bral to proste tak že sa vráti. A tak tiež iba tak ľahostajne kývol. Tak zatiaľ..
Viac ho prekvapilo to, že tu práve dostal velenie. Teraz už fakt dúfal že sa Kasumi vráti, pretože si bol istý že týto dvaja ho počúvať nebudu, a keby aj hej, tak Kiryu netušil čo vlastne robí, vždycky len tak nejak išiel s prúdom a predstava, že by boli v nejakej bojovej situácii a pod jeho velenim by prišiel niekto o život ho desila.. Ale skúsil na to nemyslieť. Kapitánka sa predsa vráti...

Kiryu Shihoin

Sedel pod stromom, stočený v klbku. Nespal moc tvrdo, takže keď mu do očí zasvietilo slnko, bolo to dost aby ho to po chvíli prebudilo.
Mmhm... ešte 5 minút, mami... zašomral a pootvoril oko. Chvíľu mu trvalo, než si uvedomil kde je... Aaaha... tak preto ma tak neskutočným spôsobom bolí celé telo a... huh... takže takto vyzerá východ slnka, jo? pomyslel si. Vždy touto dobou ešte spal, takže to preňho bola novinka.
Pomaly sa postavil a ponaťahoval sa. Popraskalo mu snáď vo všetkých kostiach v tele. Zazíval a obzrel sa. Kasumi nikde. Pokrčil ramenami, keď uvidel ako tí dvaja ešte spia. No... nikam sa neponáhľali... aspoň si to myslel, úprimne si nepamätal prečo vlastne idú k tej veži. A tak pomaly prešiel k ohňu a tam sa posadil, z tepelne izolovaného vrecka vytiahol zmrzlinu a začal jesť.

Kagaku Toshiaki

Na své rozkládací posteli jsem spal opravdu pohodlně. Hlavně proto, že jsem si píchnul do uší sluchátka a poslouchal uklidňující hudbu. Probral jsem se když mi slunce začalo svítit do očí. Snažil jsem se nahmátnout ovládání, které ovládalo žaluzie a které bývalo na mém nočním stolku, ale překvapivě tam nebylo. Vlastně tam ani nebyl noční stolek. Posadil jsem se a zjistil jsem, že jsem vlastně v přírodně.
"Hm..." řekl jsem