Západní brána

Protože tu ještě nemáme!

Sai Kazuma

Dorazil jsem k určenému místu setkání. V ruce jsem měl zelený čaj v plechovce a na zádech hnědý batoh. Byl jsem zde první. No, jelikož jsem ten velitel, tak se to hodí. Nebyl určen přesný čas, kdy se máme sejít, takže mi nezbývá nic jiného než čekat. Jen doufám, že jim to nebude příliš dlouho trvat. Má trpělivost pravděpodobně vyprchá posledním douškem čaje. Nevěděl jsem, kdo je na tuhle misi přidělen se mnou, což mě docela znervózňovalo. Nejsem dobrý v komunikaci s lidmi, které potkám poprvé v životě. No, co nadělat... Napil jsem se a díval se znuděně před sebe.

Haruka Kasumi

Když kapitánka kráčela k bráně, nedívala se tak docela před sebe. Neviděla tedy předem, co, nebo spíš kdo tam už je. Šla s lehce pokleslým pohledem a vypadalo to, že nad nečím úpěnlivě přemýšlí. Tvářila se u toho hrozně vážně, ostatně jako u všeho.
Zastavila se před branou, kde chvíli setrvala docela bez hnutí. Až po sléze se rozhlédla, zda už tu někdo není. A byl. Ale kdo? Červené vlasy, zelený čaj, bílé haori (předpokládám). Moment, bílé haori? Kapitán? Jaké divize? zeptala se sama sebe, ale že by to řekla nahlas, to ne. Na číselný znak na druhé straně kapitánského oděvu neviděla, takže se mohla jenom domnívat. A nebo to prostě zjistit.
,,Zdravím," pronesla vcelku mile, což dost kontrastovalo s jejím stále přísným pohledem. ,,Haruka Kasumi, kapitánka druhé divize. A vy jste...?"

Sai Kazuma

"Tenhle čaj je skvělý! Musím říct, že teď se mi fakt povedl... koupit..." Prohlížel jsem si plechovku zeleného čaje. Neměl jsem co dělat, tak jsem četl, co na ní bylo napsané. Nezabavilo mě to na velmi dlouhou dobu, přestalo mě to bavit po třetím přečteném slovu. Napil jsem se a zpozoroval, že sem někdo jde. "Není to náhodou..." Viděl jsem blond vlasy, kapitánské haori, prsa... "Jo, je to ona..." Poznal jsem, o koho se jedná, ale je dost pravděpodobné, že ona nezná mě... Párkrát jsem ji viděl, ale nikdy jsme na sebe nepromluvili... No, myslím, že kapitánku druhé divize zná snad každý... Když dorazila k bráně, ignorovala mě. Nic nového. Chtěl jsem na ni promluvit, ale ve chvíli kdy mi začala věnovat pozornost, jsem znervózněl a nedokázal to. "Ah-... Zdravím..." Narovnal jsem se a mluvil dál... "Sai Kazuma, už dva dny kapitán třinácté divize. Rád vás poznávám."

Ke dvojici kapitánů zanedlouho dorazila i dvojice bratrů z dvanácté divize. Až jiné účesy, byli takřka k nepoznání.
Toshiyuki už byl celkem nedočkavý. Na misi se z nějakého pro něj nepochopitelného důvodu těšil.
"Dobrý den," pozdravil kapitány, kteří už čekali na místě, kde má začít jejich cesta k západní věži. Ani jednoho z těch kapitánů neznal, takže vůbec nevěděl, kdo jim vlastně bude velet. Zatím k nim nebyli otočení zády, tak ani nemohl vidět znaky jejich divizí.

Kagaku Toshiaki

Rozhodně bratry oddělovala ještě jedna věc a sice výraz. Bylo naprosto jasný který sem přišel rád a který to považoval za nudnou povinnost. Zvlášť když jsem viděl že budeme doprovázet kapitány připadal jsem si už naprosto zbytečný. Alespoň nebudu muset skoro nic dělat, protože to kapitáni zvládnou sami bez problémů. "Dobrej..." řekl jsem zdaleka ne entusiasticky

Sai Kazuma

Pohlédl jsem na dvě příchozí dvojčata. Už teď jsem věděl, že se mi budou plést, připadali mi úplně stejní. No, oni byli stejní... Asi bylo načase vyřídit ty formality, jako je představení se a zahájit cestu. "Takže moje první mise v pozici velitele... to bude sranda..." Lokl jsem si zeleného čaje, kterého mi už moc nezbývalo. "Tak jsme tu už všichni... Asi bychom se měli všichni představit, než vyrazíme k hlídkové věži... Já začnu..." Bylo vidět, jak jsem z toho strašně "nadšený". "Jsem Sai Kazuma, kapitán třinácté divize a taky jsem byl jmenován velitelem téhle skupiny, těší mě. Je to moje první mise, kde jsem velitel. Většinou jsem byl ten, kdo poslouchal rozkazy ostatních, tak uvidíme, jak to zvládnu..."

Haruka Kasumi

Rudovlasí maník se jí zdál nějak zaražený, ale neřešila to. Už vůbec ne, když řekl, že je v téhle službě sotva dva dny. ,,I já vás, kapitáne Kazumo," rozhodla se ho tak oslovit, aby si to vryla lépe do paměti. Takže tohle je Akiův nástupce? Hm...
Zrakem uhnula na dva nově příchozí. Vypadali jako klony ze Satoshiho laborky. A nebo dvojčata, ale v tomhle světě jeden nikdy neví. ,,Dobrej," zopakovala suše po... jednom z nich. Tohle už přece měla v divizi, proč jí to má doprovázet i na misi?
Přezevšechno bylo možná trochu zábavné sledovat Saie, jak se snaží dělat správné postupné kroky. Kasumi k němu pokynula hlavou hned po té, co domluvil, jako by mu tím chtěla naznačit, že si vede dobře.
,,Haruka Kasumi, kapitánka druhé divize," pronesla o sobě Kasumi v krátkosti. Měla za to, že víc toho o ní vědět nepotřebují. Co taky?

"Rád vás poznávám, kapitáni," řekl a uklonil se. Svoje nadšení se samozřejmě snažil jen hrát, protože kapitány neměl rád a nerespektoval je. "Jmenuji se Kagaku Toshiaki a společně se svým bratrem jsme byli vybráni, abychom byli mozky této operace," oznámil a poklepal si pravou rukou na tašku, kterou měl přehozenou přes rameno. Měl v ní veškeré svoje vybavení. "Nebojte se, kapitáne Kazumo, určitě vaši první misi zvládnete bez probému," řekl a znovu se uklonil.

Kagaku Toshiaki

Na velice krátkou chvíli jsem se pousmál, protože tahle mise přece jenom nemusela bejt totální katastrofa. Úsměv ale zmizel prakticky dřív než se objevil. "Já jsem Kagaku Toshiyuki, taky mě těší..." řekl jsem sice poměrně uctivě ale zároveň jsem si dal záležet na tom, aby tam přece jen byl slyšet i drobek otrávenosti. S těmi mozky měl brácha pravdu. Byl tu kapitán 13. divize, kterého jsem nikdy neviděl, ale nepůsobil dojmem myslitele a kapitánka 2. divize byla blondýna... to si snad nezasloužilo ani komentář (//omluva všem blondýnám)

Sai Kazuma

Nechápal jsem proč ke mě Kasumi pokynula hlavou, ale snad tím nemyslela nic špatného... "Haruka... Toshiyuki a Toshiaki..." Nejen že měli totožný vzhled, ale i jejich jména museli znít stejně. No, to je fuk. Odteď jsou oba Toshiyuki, protože se to lépe pamatuje. "Ok, tak bychom už mohli vyrazit na cestu. Nevím, jak daleko je to k hlídkové věži, ale snad to nebude trvat dlouho..." Pověděl jsem, otočil se a šel směrem na západ. Nevěděl jsem, kde přesně ta věž je, tak doufám, že ostatní jsou na tom jinak. "Mimochodem... ví někdo z vás, kde přesně ta hlídková věž je? Nikdy jsem tam ještě nebyl..."

Haruka Kasumi

Podívala se na dvojčata. Toshiyuki.... Toshiyaki... Uh, Toshi-A-ki, snažila se najít mezi nimi nějakého rozdílu, ale dřív než to stihla, už jí ta jména splívala, což rozhodně nemohlo být třeba tou podobností, že.
Kasumi přestala s rozeznáváním nerozeznatelného a raději vyrazila za velitelem mise. "To záleží na tom, na co všechno ještě po cestě narazíme," podotkla při tom. Když si matně vybavila pár vzpomínek z dávné výpravy, rozhodně to nebyla procházka třešňovým sadem. Ale třeba je to na západě jiné, pomyslela si, třebaže tomu moc nevěřila.
"Pravděpodobně bude přímo na pravém západu. A jakožto hlídková věž... no, nemyslím si, že jí mineme," přemýšlela Kasumi nahlas, při čemž si uvědomila, že zrovna u západní věže ona sama též nikdy nebyla. Nebo ano? Tak jako tak si na to nevzpomínala. Ale proč taky? To byla chvůli pro mozky celé operace, aby se činily.
"Kapitáne Kazumo, máte nějaké bližší informace k tomu, proč tam je vůbec vedena takhle mise?" zeptala se, poněvač o tom sama věděla naprosté minimum.

Sai Kazuma

"Nojo, vždy se něco najde..." Je pravda, že po cestě můžeme narazit na spoustu překážek, které sice dokážeme možná překonat, ale prodlouží to naši výpravu k věži. Když tak zpětně zavzpomínám na minulé mise, žádná nešla hladce, ale bez toho by to taky byla nuda, nebo ne? Pokračoval jsem v chození a malinko si lokl čaje. Téměř už došel. "Hmm..." Zapřemýšlel jsem nad otázkou Haruki. "Máme prošetřit okolí kolem věže a začít ji obnovovat, aby plnila to, pro co byla postavena. Ale co je tam za problém, nemám tušení. Na věži si ale nějakou chvíli pobudeme. Když někdo použije slova "do odvolání", tak to nikdy není na krátkou dobu..."

"Vaše dedukce je úžasná, kapitánko," řekl Toshiyuki, když Kasumi vypustila svoji myšlenku ohledně toho, že západní věž bude na západě, a protože je hlídková, tak jí nemůžou minout. "Ve skutečnosti ale můžeme, jelikož byla zničena. Nevím do jaké míry, ale když zničíte věž, může se stát, že spadne. No a když spadne a je třeba v lese, existuje jistá pravděpodobnost, že se ztratí mezi stromy," snažil se to říct takovým způsobem, aby to pochopil i ten opičák ze třinácté divize. "Mimochodem, neměl by jste mít více informací, kapitáne Kazumo? Jak chcete velet misi, o které nic nevíte?" zeptal se ještě nakonec. Nebylo to samozřejmě z provokace. Tedy, částečně. Měl totiž i strach, že by pod velením někoho, kdo na něj už teď působil takhle neschopně, nemuseli vůbec dobře skončit.

Kagaku Toshiaki

Zdálo se, že kapitánka Haruka dokáže uvažovat logicky a to i přesto, že nevzala v potaz všechny dostupné možnosti. Bylo to rozhodně daleko lepší než to co předváděl "velitel mise". Nicméně mi to dávalo naději že alespoň ona by mohla být této misi ku prospěchu se svým selským rozumem. "A nebo, pokud v okolí někdo žil tak mohli její zbytky rozebrat na stavební kámen... takže z ní nemusí zbýt vůbec nic než jenom základy... a základy mají hloupou vlastnost že vyčnívají jen nepatrně nad okolní terén... " řekl jsem a vytáhl jeden ze svých drobnějších přístrojů, který mimo jiné bezpečně ukazoval světové strany

Sai Kazuma

"Hééé, zajímavé..." Moc jsem nechápal, o čem ti dva mluví, ale chtěli tím asi říct, že nebude tak jednoduché tu věž najít. To mi připomnělo, proč nesnáším vědce a dvanáctou divizi. Všichni se chovají... jako ti dva, což opravdu nesnáším. Myslí si, že jsou ti nejchytřejší na světě. Dobře, můžou být chytří, ale nemusí se tím tak chlubit. Musím to nějak vydržet... "No, více informaci k misi jsem nedostal... " Potom jsem se zamyslel nad druhou otázkou Toshiyukiho. "Co já vím, s nadhledem?"

Haruka Kasumi

Zakývala párkrát hlavou nad slovama těch dvou kluků. Třebaže měli pravdu, vzali to podle ní z naprosto opačného konce, než by se jim hodilo. "Vy dva máte očividně zpoustu teorií o tom, jak tu věž nenajít. Jenže nám jde o pravý opak, tak co se zamyslet nad ním? Hm?" Kapitánka zůstávala zatím profesionálně klidná, ale jestli budou tohle dělat celou cestu...
"Dobrá... třeba to nebude nic významného..." ale proč by teda zbavovali Seireitei hned dvou kapitánů? "Nebo ani nahoře nevědí, co přesně tam na nás čeká." Čím víc nad tím vším Kasumi přemýšlela, tím víc se jí to nelíbilo. Tedy ne, že by to bylo prvně, kdy vyráží do terénu s nedostatkem informací, ale tohle... bylo prostě divné. Věže jsou pod vedením Seireitei. Měli by vědět, co se tam děje.

Nad nadhledem kapitána třinácté divize se raději nechtěl pozastavovat, tak se rovnou obrátil ke kapitánce druhé divize. 
"Špatně, kapitánko, neříkám, jak tu věž nenajít. Jenom se snažím říct, že je možné, že to nebude tak snadné, jak si myslíte." Zdálo se, že kapitánka Haruka měla nějaké starosti ohledně mise. Nejspíš už měla zkušenosti s tím, kam jí vedení Gotei 13 v minulosti posílalo. Doufal, že jsou její obavy neoprávněné. 
A taky doufal, že kdyby se stalo něco špatného, tak kapitán třinácté divize bude lepší bojovník, než velitel.

Kagaku Toshiaki

"V tomhle musím souhlasit s bráchou... přišlo mi důležité upozornit na možné problémy... nicméně k jejímu nalezení by se nejvíc hodila mapa na které bude pozice té věže zaznamenána... taková jistě existuje..." řekl jsem věc zcela očividnou. Kdybych já byl velitel mise, tak bych si tu mapu určitě nechal z archivů okopírovat. Tak jako tak to bude zajímavé...

Sai Kazuma

Když kapitánka druhé divize poznamenala, že by tahle mise nemusela být důležitá, vzpomněl jsem si na zprávu, kterou mi předával pekelný motýl. "No, prý je tahle mise vitálně důležitá pro Gotei 13... I když nevím, co znamená to "vitálně"..." Docela mě zaujala ta poznámka o mapě. "Mapa... nojo, taková možná fakt je... mohl jsem se na ni aspoň podívat... no, takhle to bude aspoň větší vrušo..." Tahle mise ještě pořádně ani nezačala a už jsem z toho všeho byl dost znuděný.

Kagaku Toshiaki

"No, přiznám se, že etimologickej základ slova vitální taky neznám... ale máte víc významů. Buď může znamenat energický, například ve větě "hele, tenhle chlápek je ale vitální" anebo vitální jako důležitý či kritický... takže zde slouží nejspíš ke zvíraznění toho že je opravdu důležitá" řekl jsem, protože jsem vzal kapitána až příliš vážně.

Sklonil trochu hlavu, aby se mohl pobaveně pousmát. Potom se ale vzpřímil a rozepnul knoflík u své tašky přes rameno. "Kapitáne Kazumo," oslovil velitele mise. "Omlouváme se, jenom jsme vás trošku škádlili. Nebojte se, jak už jsem říkal, poslali nás sem, abychom mysleli za vás," začal z tašky vytahovat nějaký podivný fialový tablet s držáky, které vypadaly jako řídítka u kola. "Hmmm," vydal ze sebe zamyšleně a začal prstem přejíždět přes obrazovku. "Tak. A je to." Přiběhl ke kapitánovi třinácté divize a vrazil mu do ruky tablet. "Podívejte se, tady jsme my," řekl a poklepal prstem na velkou zelenou šipku uprostřed. "A tady," ukázal na další šipku, tentokrát červenou. Byla celkem daleko od té, která značila jejich malou skupinku. "Je náš cíl. Má to spoustu funkcí. Můžete si změřit, za jak dlouho tam dorazíme, když budeme udržovat určitou rychlost. Můžete si klidně zapnout počítadlo kroků. Je tam i předpověď počasí, takže můžete zjistit, jestli vám zítra zmokne váš úžasný účes nebo ne." 

Pozdě ale přece. K Saiovi dorazil pekelný motýl s instrukcemi.

Zaznamenejte si.
Západní hlídková věž byla zničena při incidentu s trhlinami mezi světy. V její blízkosti se nacházela (?) první a největší trhlina.
Hlavní cíle mise:
Zjistit, v jakém stavu se nyní věž nachází.
Obnovit pozorovací základnu na jejím místě.
Zajistit okolí věže.
Podávat pravidelné zprávy o opravách a později o dění v okolí pozorovatelny.
Účastníci mise: Kazuma Sai - velitel, Haruka Kasumi - posouzení bezpečnosti oblasti, Kagaku Toshiaki, Kagaku Toshiyuki - posouzení vlivu incidentu s trhlinami na oblast

---> až vyrazíte, pokračujte TADY.

měl dojem, že bude štěstím brečet, ale byl na to příliš spravedlivě rozčilen. Na dojetí z návratu do rodného města nebyl čas. Když se dostal do Rukongai, bylo už jen otázkou času, než dorazil k jedné z bran Seireitei. Nebyl na něho zrovna krásný pohled. Byl celkem špinavý, trochu zmlácený, rozcuchaný a neměl pásku přes jizvu v místě, kde bývalo jeho pravé oko.
Yasumaru po pravdě nevěděl, co by měl čekat. Pokud jeho zlé dvojče už vědělo o jeho příchodu, mohlo se stát cokoli. Mohl se někde schovat nebo připravit tisíc různých plánů, kterými by mu návrat překazil. Jenže Yasumaru neměl na takové věci hlavu, na to měl vždycky Tougoua. On rád dělal věci přímo, takže se rozhodl, že to tak udělá i tentokrát a pokusí se svého dvojníka co nejrychleji vyhledat a zbavit se ho. Pokud ho nenajde, oznámí jeho přítomnost vrchnímu kapitánovi, který mu určitě poskytne dostatečné prostředky k jeho nalezení.

Bylo to velmi podezřelé, ale v okolí brány byl klid a mír. Nebylo tam ani živáčka což bylo na výsost podivné. Většinou tady byli alespoň hlídači, ale nyní zde nebyl nikdo. Pak Yasumaru uslyšel známý hlas. Byl trochu zkreslený, protože normálně ho slyšel zevnitř své hlavy ale i tak ho poznal, byl to přece jeho hlas.

Yasumaru, Yasumaru. Ty prostě nemůžeš zůstat tam kam tě jeden postavil a nechat mě abych si užíval tvého sladkého života. Ano. Yasumaru ho uviděl. Stál na jedné ze střeh a shlížel na Yasumara dolů do uličky.
Ani si tu nikomu nechyběl chlape, vážně! Měli mě a věřilo bys...že nikdo z tvých přátel nepoznal rozdíl? To zabolí co...
Pak se na jeho tváři objevil úšklebek.
Dokonce ani ta sladká Suki...divím se, jak chlap dokáže vydržet v blízkosti něčeho tak... Narýsoval rukama ve vzduchu dva kruhy s úšklebkem.
Masivního...Suki má opravdu veliké zkušenosti...mmm a chutná jako jahoda...ale tys nikdy neochutnal co? V jeho tváři bylo...něco zlého, škodolibého.