Cesta k západní věži

Kagaku Toshiaki

"No, ne nezbytně..." odpověděl jsem. Přeci jen v rámci myšlenkového cvičení nebylo na škodu si zopakovat i méně pravděpodobné situace. "Například bysme se mohli omylem přesunout kvantovým tunelem na vodní planetu... nebo do alternativního vesmíru který by byl stejný ve všech ohledech kromě toho, že by byl pod vodou. Nebo by kolem mohl jet někdo, kdo zoufale shání kapesní ponorku a byl by nás za ní ochotnej svést..." řekl jsme smrtelně vážně

Haruka Kasumi

Někdo, kdo by mohl chtít tu Toshiakiho ponorku se vážně objevil. Bylo běžné, že čím víc se zdá být něco v pořádku, tím míň tomu tak ve skutečnosti je. Kasumi se zastavila, nijak nezaujata tím neoriginálním projevem.
"Peníze nepotřebujeme a tvůj život je nám taky k ničemu, tak nám jdi z cesty," hlesla bezemočně, během čehož se snažila vyzjistit výši reiatsu toho maníka před nimi.

Kagaku Toshiaki

No, zdálo se, že mocný Demiurgos měl smysl pro humor, protože se zdálo, že nás někdo přepadl. No netušil jsme, zda je úplně dementní, nebo je to nějakej arci-padouch v převleku, ale nějak se mi to nechtělo zjišťovat. Sáhl jsem do svého vaku. "Peníze nemám, ale mohl bych vám dát tohle..." řekl jsem a střelil ho svojí verzí taseru...

Toshiyuki tam jen nezaujatě stál a sledoval, jak se objevuje jeden bandita za druhým. Pak se koukl na bratra, potom na kapitánku. "Hmmmm," dostal ze sebe jenom a posadil se na zem. Z brašny si vytáhl svačinu a začal jíst. 
Věděl, že pokud se o něco pokusí, tak je kapitánka všechny zabije dřív, než kdokoliv stihne jenom mrknout. Byla to přece jen kapitánka druhé divize. To byli zabijáci. Údajně.

Kagaku Toshiaki

"Tohle je ale nemilé..." řekl jsem a taky čekal, až je kapitánka všechny porazí. Ale kdyby se přece jenom některej z nich rozhodl přijít blíž ke mě tak bych ho střelil taserem taky. Pak mě ale napadlo, že onen "šéf" je pořád střelenej taserem, takže v něm pořád jsou zapíchlý ty kabely. Položil jsem ruku na taser. "Hadō #11. Tsuzuri Raiden" vyslal jsem daleko silnější vlnu po drátech...

Toshiyuki se zhluboka nadechl a protočil u toho oči. Tihle banditi nevypadali moc nebezpečně. Naopak, spíš to byli jen nějací chudáci, kteří byli dost zoufalí na to, aby podnikli zoufalé kroky. "Bakudo číslo čtyři, Hainawa," řekl a namířil rukou ke skupince. Nechtěl jim ublížit. Spíš je jen spoutat, aby si sami něco neudělali. "Kapitánko, jsou neškodní. Neměli bychom jim ubližovat," řekl. "Hádám, že místo lekce by spíš potřebovali chleba, aby mohli nakrmit svoje hladovějící rodiny. Je to ohraná písnička." Toshiyuki nebyl žádný filantrop, ale nebyl ani úplně bezcitný. "Neříkám, že mě neštve způsob, jakým to dělají, ale v zoufalých situacích je člověk schopný udělat různé věci." 

Haruka Kasumi

"Hm," zapřemýšlela. Na neubližování bylo zřejmě pozdě vzhledem k tomu, jak si jedno z dvojčat podalo toho šéfa. "Potřebovali by obojí. I žebrák si příjde na víc a může k tomu v noci klidně spát," hlesla a přišla blíž ke svázané skupince. Postupně se zpříma podívala několika z nich do očí. Ty totiž jen málokdy zvládaly lhát.
"Fajn, nejsou tu potřeba žádné potíže. Jestli je tohle to, co jste chtěli," vytáhla ze své vcelku malé brašničky ještě menší látkový balíček. Po pravdě, moc toho sebou netáhla, jídla ještě míň. "Je to vaše, pro tentokrát. Příště to zkuste jinak. Možná se na vás usměje štěstí a nikdo nepříjde k úhoně." Jako názornou ukázku pak použila jejich šéfa, který nemohl vypadat po zásahu Toshiakiho zrovna nejlíp.
Ohlédla se na druhé dvojče, které v sobě skrývalo ten nečekaný soucit. Chvíli ho pozorovala, jako by přemýšlela. Opravdu, nemohla mu totiž tak náhle přijít na jméno. Ani předtím, ani teď. Proto spoléhala na to, že si jejího posunku všimnul a bude vědět, na koho mluví. "Pusť je."

Toshiyuki svraštil čelo a zakroutil hlavou. Nechtěl jim nic dávat, sám měl pocit, že už teď toho má málo. Ale když viděl, jak se na něj dívali, tak mu z nějakého neznámého důvodu změklo srdce a nakonec jim hodil svoji rozjedenou svačinu. "Jestli ale nepřestanete přepadávat, tak vás příště bez mrknutí oka zabijeme. Najděte si poctivou práci nebo si jídlo pěstujte!" 

Kagaku Toshiaki

Pokrčil jsem rameny a přestal smažit jejich šéfa. To byl můj dárek. Neměl jsem s sebou skoro žádné jídlo navíc a nehodlal jsem se dělit s bandou pitomců co mě přepadli. "Jo... to co řekli oni..." řekl jsem a nic víc nedodával. Jestli čekali že něco dostanou ode mě tak se spletli. A kdyby byli nějak moc otravní tak jsem měl pořád v ruce svůj taser a mohl jsem je střelit klidně znova

Kiryu Shihoin

Kasárne 2. divízie >>>

Takou strednou rýchlosťou šiel lesom, smerom, kde mu správa, ktorú už dávno zahodil, povedala že je skupina, ku ktorej sa má pripojiť. V ústach mal čokoládový nanuk a na tvári otráveno-naštvaný výraz. Nenávidim tento hnusný svet, nenávidim všetkých týchto sprostých Shinigami čo si tieto veci nemôžu robiť sami, neznášam tento sprostý les pretože tie stromy sú hrozne v ceste, ešte aj ten nanuk mi až tak nechutí, lebo sa musím ponáhľať, a... oh wait... nie sú to oni? pozrel, keď uvidel pred sebou nejakú miniskupinu, od ktorých práve utekala nejaká iná skupina. Prishunpoval sa teda k nim, tak rýchlo, že pre neskuseného Shinigamiho by to vyzeralo, ako keby sa tam len z ničoho nič objavil.
Huh, zmeškal som niečo? spýtal sa s nanukom v ústach. Vybral si ho a potom si skupinu premeral... Nepoznám, nepoznám... huh, nejaké klony alebo čo to je... a nepoznám, ale aspoň pekne vyzerá... Huh, počkať, nie, je mi nejaká povedomá... pomyslel si a so zdvihnutým obočím pozrel na Kasumi a snažil sa ju niekam zaradiť.

Haruka Kasumi

Divila se, že od někoho z dvanácté divize slyšela slovo "pěstovat" místo "vyrobit", "setvořit", "klonovat"...
Jakkoliv tihle loupežníci vypadali hloupě, slovu někoho takového se jen těžko věří. Hned jak vzali do zaječích, poslala Kasumi pekelného motýla se zprávou. Někdo by si je měl obhlídnout a zpacifikovat. To už ale nebyla její práce.
"Tomu říkám rychlost," pozmenala, když se obrátila na příchozího Kiryua. Moment, ohlédla se za odlétajícím motýlem. Ten ještě zprávu ani nepředal. "Ach tak. Ty jsi ten čtvrtý člen výpravy? Dochvilnost ti nic neříká? Před několika hodinami jsme se měli sejít u brány! No, to je jedno, jdeme dál," rozkázala a rozešla se dál po cestě. Necítila nutkání povědět tomu opozdilci něco víc. Kdyby přišel včas, vše už by věděl.

Kiryu Shihoin

Pozrel sa na Kasumi ako na šalát (a.k.a "čo to ku*va je, fuj"). Už si spomenul, keď počul ten jej striktný, rozkazovací, a neskutočne otravný tón. A jo... moja milovaná kapitánka. konečne si uvedomil a otrávene si povzdychol.
Ach áno, samozrejme, dochvíľnosť, správu som dostal pred dvoma minútami, ale mal som tu byť pred troma hodinami, jasné, som rád že ste stále taká... V mysli mu prešlo asi 50 rôznych možností, ako by táto veta mohla skončiť, ale rozhodol sa, že povie tú možnosť, ktorá bude viesť k najmenšiemu konfliktu. ... ako vždy. dokončil a zamračil sa na ňu. Ako keby nemal dosť problémov že členovia jej tupej divízie mu zničili izbu a všetky veci, nie, ešte tu teraz bude musieť počúvať jej tupé narážky. Otrávene si odkúsol veľký kus nanuka aby sa upokojil a vykročil za ňou, prićom na ňu nepriateľsky zazeral. Tých zvyšných dvoch si zatiaľ moc nevšímal.

"Ze všech členů Gotei 13 nám museli poslat opici," řekl Toshiyuki pro sebe, ale celkem nahlas, takže to ostatní mohli slyšet. Vůbec se při tom na Kirya nedíval. Něco si dělal se svým batohem a u toho si pod vousy mrmlal další věci. Už teď věděl, že toho černovlasého pitomce nebude mít rád. Neuměl hodiny a ještě ke všemu mluvil takovým hnusným tónem.

agaku Toshiaki

Někdo k nám doběhl. Evidentně byl nějaký shinigami. "A hele... podívejme se, koho nám věda přinesla..." řekl jsem bez zájmu a absolutně jsem netušil kdo to je. Ani jsem se to nechtěl dozvědět. Stačila tahle protivná příroda všude kolem. A taky loupežníci. Radši jsem začal navíjet elektrody od svého taseru. Možná jsem ho ještě mohl použít. Třeba se omráčit abych se vyhnul té přírodě...

Kiryu Shihoin

A tak šli a šli a šli. Väčšinu času ostatných ignoroval a záhadným spôsobom mal v ruke stále nové a nové zmrzliny, ktoré ho dostatočne zabavovali... Ale tá dlhá cesta ho už fakt nebavila.
Kapitánka? Bolia ma nohy... povedal asi po tridsiatyšiesty krát. Už je aj tak večer, nemôžeme si dať pauzu? pokračoval ďalej otráveným a unaveným tónom. Dokonca v dialke uvidel aj nejaké svetlá, tam by totálne mohli ísť na odpočinok... možno tam maju kabelovku!

Kagaku Toshiaki

Nebyl jsem drsoň. Byl jsme unavenej a absolutně se mi tu nelíbilo. Ten novej co se k nám přidal byl skoro tak otravnej jak já jsem se cítil. Otočil jsem se na něj. "Pokud vás tak moc bolej nohy mám tu experimentální látku, kterou vám můžu píchnout. Měla by zařídit, že vás nohy už bolet nebudou, ale jsou tam možný nějaký vedlejší účinky..." řekl jsem. Zatím jsem jí zkoušel jen na několika živých organismech. Většina z nich sice dostala infarkt nebo ochrnula a následně se udusila, ale na shinigami to třeba mohlo fungovat jinak... tak jako tak by ho už nebolely nohy.

Haruka Kasumi

Šla vpředu a většinu času dělala, že to sténání a naříkání prostě neslyší. Šlo jí to, ale ani ona nemohla v něčem takovém pokračovat do nekonečna. V duchu už od první chvíle proklínala současného vrchního kapitána a vzpomínala na zlaté časy se Sei. Ano, ta by jí určitě s touhle bandou nikam neposlala.
Když však Kasumi uslyšela něco o kdo ví jaké látce, byl čas jednat. Ať už byl Kiryu jakkoliv velký otrava a zmrzlinožrout, ona nenechá dvanáctku testovat na svých členech nějaký jejich chemický hokuspokusy. Takže se hned na místě zastavila. "Spíš by teď byla na místě nějaká experimentální látka na rozdělání ohně. Přes noc zůstaneme tu," rozhodla při pohledu na vesničku před nimi. "Shihoine, buď tak hodný a sežeň dřevo." Upřímně doufala, že teď nenastanou další sáhodlouhé brblavé připomínky z jeho strany. Notak, byli na kraji lesa! Sehnat dřevo nebyl zrovna těžký úkol!

Toshiyuki počkal, až Kiryu odejde hledat dřevo, pak sáhl do brašny a vtáhl nějaký podivný balíček, který hodil kousek před sebe na zem. Udělalo to hlasité bum, které následoval kouř. Když kouř zmizel, na zemi byl nějaký kruh z podivného materiálu a v něm hořel oheň. "Tohle by mohlo stačit," řekl potichu a oplácal si o sebe ruce. Pak si sedl k ohni a zadíval se do něj.

Kiryu Shihoin

Pozrel na Kagaka s takým veľmi podozrievavým pohľadom. No jasné, chce ma nadrogovať a znásilniť, mrňous jeden. pomyslel si a povedal si, že radšej bude v jeho prítomnosti ostražitý. Uh... nie, ďakujem... povedal opatrne.
Potom sa pozrel na kapitánku. Zohnať drevo? vyvalil oči. Nutno povedať, že drevo na oheň nikdy nezháňal... oheň v lese nikdy nezakladal... kempovať nikdy nebol...
Pozeral teda na kapitánku... Ani nevedel ako sa drevo zháňa! A ešte to bola práca! A jeho boleli nohy! Zamračil sa a popri tom ako odchádzal, tak preklínal celú jej rodinu... Prisahal pomstu že kúpi celú druhú divíziu... Zamumlal že mu dochádza zmrzlina... a potom konečne zmizol v lese.