67. západní okrsek Rukongai

67. západní orsek Rukongai není hezké místo k životu. Je to pochmurná chudinská čtvrť, kde žijí především velice chudí lidé. Přestože to tu nevypadá moc hezky, tak je to z větší části poměrně klidné místo pro život. Sídlí tu také organizace, která se snaží pomáhat nově příchozím, především dětem...

-> Izanami
Dorazila jsi do příslušné oblasti v Rukongai. Naskytl se ti pohled na nepříliš vzhledné domky, chatrče a další stavby. Moc lidí ale venku nebylo. Několik málo dětí si hrálo se starým míčem. Jedna stará paní se houpala v mimořádně vratkém křesle. Jinak tu bylo opravdu mrtvo. Něco rozhodně nebylo v pořádku...

Izanami

Netrvalo to dlouho, a byla na místě.
A nebylo tak těžké poznat, že to bylo to správné místo. Vypadalo to tu doopravdy chudě, a doopravdy pochmurně. Izanami se hnedka o trošku zhoršila nálada, když dorazila.
Ale.. vypadalo to až nepříjemně v nepořádku. Kdyby tu nebyly ty děti, už by si myslela, že to tu umřelo všechno a celé. Co se dělo?
Pozdravila děti, a dala se za tou paní.
"Dobrý den." řekla pokorně, s milým úsměvem. "Promiňte, stalo se tady snad něco?" zeptala se mile, a nahlas, aby paní slyšela..

Jakmile tě děti spatřily, tak se rozprchly. Dokonce nechali míč míčem. Bylo to jako když střelíš. Stařenka zřejmě tušila, že nestihne utéct, tak aspoň předstírala že neslyší. Nebo možná byla fakt tak stará, že neviděla ani neslyšela... vypadala tak na 2000 let, takže se to nedalo vyloučit...

Izanami

No.. tak to nevypadalo zrovna extrémně slibně. S jejím milým výrazem.. no, většinou byla zvyklá na vřelejší přivítání, než ignorující bábrli a bandu vystrašených dětí.
Každopádně, pochopil, že paní se s ní viditelně bavit asi nechce, tak jí prostě nechala být, se smutným vzdechnutím. Nedalo se nic dělat. Odhodlaně sama sebe popohnala, a vydala se hledat někoho nebo něco, co jí napoví, proč to tady tak vypadá. Někdo ten dopis přece poslat musel...

Procházela jsi okrskem, ale pokud se někdo objevil, tak rychle zmizel. Všichni kolem se asi něčeho obávali. A ačkoliv jsi jistě byla elegantní, zároveň si byla ozbrojená. Nakonec jsi spatřila dům, který byl velice nehezky poškozen. Měl vylomené dveře, zničená okna a všude se válely kusy nábytku... podle krvavého cákance se tu zřejmě nestalo vůbec nic pěkného...

Izanami

No, ta dobrá zpráva byla, že to tu úplně nevymřelo.
Ta horší zpráva byla, že se všichni chovali, jakoby to s příchodem Izanami vymřít mělo. Jistě byla pravda, že ve svém zářivě bílém oblečení, a s tím velkým mečem na zádech asi nevypadala úplně.. no, bezpečně, ale i tak. Byla přeci milá. Dokonce i úsměv zmizel z její tváře, a nahradil jej pochmurný úšklebek.
Každopádně, když viděla ten dům, jakoby v ní vyskočila nějaká vážně špatná předtucha. Ani neváhala, a pomocí shunpa se dostala před dům, a pak hnedka dovnitř. Prozkoumat to.. ta krev byla jasná, tady se něco stalo. Hledala nějaké indície o tom, co to vlastně bylo..

Dům byl rozházený, všechno bylo zničené. Stůl byl překrojený vejpůl. Jedinou ranou. Židle vypadala, jako kdyby jí někdo použil jako kyj. Krev na zdi sice vypadala hrozivě, ale nebylo jí dost na to, aby to bylo smrtelné zranění. Nicméně něco nehezkého se tu stalo. Prošla jsi další místnost, tam to vypadalo o něco méně hrozně. Dveře do místnosti byly rozbité, věci rozházené nebo zničené, alespoň tu ale nebyla žádná krev... všechno se muselo stát během posledních pár dní...

Izanami

No, vypadalo to dost jako po bitvě.. nebo alespoň pořádné bitce. Bylo to snad nějaké dost husté násilné vloupání, nebo.. že by to byla bitka některých zevnitř? Celkově to přihazovalo nehezky velkou spoustu otázek.
Izanami se pokusila vycítit nějaké stopy reiatsu, ale ani nijak moc nevěřila, že by se to snad povedlo. Poté se vydala, pomocí své Shinigami Magic nahoru, aby si místo prohlédla z ptačí perspektivy, a taky všechno kolem. Něco tady muselo dát bližší pohled na to, co se vlastně stalo.

Reiatsu jsi žádné necítila, buď tu žádné nebylo, nebo již vyprchalo. Podrobnější prohlédnutí ti ukázalo jen tolik, že někdo vtrhnul dovnitř, zřejmě se v první místosti strhla bitva a ta tu také skončila. Někdo pak vtrhl do druhé místnosti a prohledal jí... velice násilně. Kromě malé dívky, která se schovávala pod postelí kde se třásla strachy jsi nenašla vůbec nic zajímavého...

Izanami

No, scan mladé Ruyichi moc nevyšel. Při svém hledání vlastně nenašla nic jiného zajímavého, než tu malou holku pod postelí..
..oh, wait.
Vrátila se tedy dolů, odolávající potřebě neprovést facepalm, a opatrně se vydala k té posteli. Ohnula se, aby na dívku viděla, a měla připraven doopravdy vlídný a milý úsměv.
"Ahoj, maličká.. jsi v pořádku...?" zeptala se Izanami takovým tím příjemným hlasem. Doufala, že tahle neuteče..no, z toho pohledu pod postelí třeba neviděla ten meč, co měla Izanami na zádech..
.. snad..

Dívka neutíkala, hlavně proto, že neměla kam. Postel byla v koutě místnosti. Jakmile jsi na ní začala mluvit, tak si rukama zakryla oči, jako kdyby tím mohla nechat nebezpečí zmizet. Třásla se strachy a možná měla i jiné problémy, protože zničehonic omdlela...

Izanami

"Ah, sakra." ulevila si Izanami, když dívka omdlela. No, nezbývalo času nazbyt, byla potřeba pomoc. Izanami rychle vytáhla dívku (případně odsunula postel, jestliže to bylo nutné), a dala se na sledování toho, co šlo špatně. Musela rychle zjistit, jestli je dívka zraněná, či snad omdlela jen ze strachu a z nervozity. A proto jí rychle prohlížela, a hledala nějaké zranění..

Ohledala jsi zběžně dívku, ale zdálo se, že kromě nějakých odřených kolen jí nic nebylo. Nejspíš ale byla dehydrovaná a pravděpodobně byla v šoku. Bůh ví, jak dlouho tam ležela, ale minimálně den to byl.

Izanami

Tak, dobrá zpráva bylo, že to nebylo nějakým obrovským zraněním. Ne, že by Izanami byla v léčení nějak příšerná... ale nebyla si jistá, jak moc by si na něco takového věřila. Až teď Izanami napadlo, že cokoli se stalo v té budově, stalo se to pravděpodobně před nějakou dobou, a jestli se tam celou tu dobu schovávala..
"Vodu..." zašeptala si Izanami, položila dívku do nějaké stabilnější polohy, aby si nijak neublížila, a bleskurychle se vydala hledat nějaký zdroj, kde by vodu sehnala.

Vyběhla jsi před dům a uviděla pumpu s vodou jen kousek od domu. Nebylo to ani 100 metrů. Cokoliv dívku vyděsilo jí vyděsilo natolik, že nevylezla ani z domu. Cesta k pumpě a zpět ti netrvala ani minutu... v domě jsi také našla několik nádob, které mohly posloužit k přenosu vody

Izanami

Izanami tedy vzala nádobu, a ještě jí ani pořádně neuchopila a už byla před pumpou. Té dívce se nesmělo nic stát. Rychle se tedy dala do pumpování vody, a za předpokladu, že tam voda byla a že se jí to povedlo, vydala se hned zase zpátky.
Dívku bylo nejdříve potřeba probudit. "No tak, vstávej.." říkala, když jí lehce poplácávala po tváři. Také ji držela tak, aby neutekla, kdyby byla hodně vyděšená. Měla připravenou vodu hnedka v druhé ruce..

Pumpa byla zřejmě zdrojem vody pro celé okolí, takže po několika pohybech začala téct voda. Když jsi došla k dívce tak se ti jí podařilo probrat po chvíli. Jakmile se probrala, tak okamžitě sáhla po misce s vodou a celou jí vyprázdnila. "Děkuju..." pípla velice potichu. Přestala se třást, ale stále nevypadala zrovna zdravě.

Izanami

Díkybohu se dívka probrala, a vypadalo to i, že hodlá poměrně spolupracovat, a to se Izanami pořádně oddechlo. Misku také hned vypila, což bylo ještě více super. Snad bude v pořádku.
"Nejsi zraněná? Bolí tě něco?" ptala se ještě raději, pro jistotu. Pak ale zvědavost porazila všechno to ostatní. "Copak se tu stalo?" zeptala se s takovým smutným, ale milým úsměvem.

Dívka popotáhla a rukávem si otřela špinavý obličej. "Vy nejste zlá jako ty dvě, ale máte stejné vlasy. Ony odvedly tátu pryč. Schovala jsem se, takže mě nenašly... ale táta je pryč." vzlykla. Rukávem si tentokrát otřela slzy, čímž si na tváři vytvořila malý kousek čistého místa. "Musíte ho najít a zachránit...prosím." začala zase popotahovat

Izanami

Opět na tváři vyloudila milý úsměv. Teď, když tu dívku, tak smutnou a zoufalou viděla.. chtěla vyrvat všechny chlupy na nohou těm, co to udělali, aby hodně trpěli, a pak je zavřít do zčernání někam do nějaké hodně temné cely.
"Pomůžu mu, slibuji, ano?" pronesla konějšivě, a pomohla dívce dostat slzy z obličeje. "Noták, noták." říkala, aby ji trochu uklidnila. "Nepamatuješ si, kudy šli?" zkusila otázku, protože nepředpokládala, že by taková malá dívka věděla, kdo to byl, nebo proč to udělali..

Dívka se na tebe podívala. "Já nevím... moc jsem se bála. Měla jsem mu pomoc, ale nemohla jsem." řekla. Měla obrovské modré oči, které na tebe upírala. "Možná ta paní co se o mě starala předtím by to mohla vědět? Ví toho hodně..." nadhodila.

Izanami

Dále se usmívala, když najednou konečně dívka nahodila pravý klenot, co to doopravdy celé mohl posunout. Navíc se tím řešila i ta další věc - a to, že i kdyby dívka věděla, kudy jít, Izanami by jí někde musela sehnat někoho, kdo se o malou postará, a to by mohlo zbytečně trvat. Takže.. najednou vysvitla naděje.
"A věděla bys, kde tahle stará paní je? Kde žije?" zeptala se Izanami, nesundávajíc ten milý úsměv.

"Neřekla jsem že je stará. Vede takovej útulek. Pomáhá lidem... i mě pomohla. Není to daleko..." špitla. Vyškrábala se na nohy, pomalu, jako kdyby zkoušla, zda se na nich udrží. "Ukážu vám to" řekla a rozběhla se ulicí. Pokud jsi jí následovala tak tě během několika málo minut dovedla ke komplexu několika budov obehnaných nízkým plotem. Ten byl ale pobořený. Za ním byla malá zahrada, ovšem pošlapaná... budova vypadala, jako kdyby byla v poslední době často opravována

Izanami

"Ona neříkala.. stará? Každá taková paní bývá stará, ne?..." proběhlo v hlavě Izanami, ale pak s ní zakývala, aby vyhnala zbytečné myšlenky z hlavy. "Dobrá, výborně." pronesla, a s radostí z toho, že dívka doopravdy vypadá v pořádku, se za ní vydala.
"Co když byl její otec zločinec..a proto si pro něj přišli..." napadlo ji při běhu. No.... snad ne.
Každopádně, za chvilku byli tam. Izanami se tedy vydala směrem k jakýmkoli dveřím, co komplex mohl mít.. a jestli vedle ní dívka nešla, tak jí Izanami vzala za ruku aby šla, protože.. někdo jí pohlídat bude muset.
Každopádně, až našla jakýkoliv vchod, zaklepala, případně rovnou vešla dovnitř.

Zaklepala jsi a vešla dovnitř. Uvnitř byl relativní pořádek. Několik dětí si hrálo s jednoduchými hračkami. Několik dalších lidí se vystrašeně otočilo. Na chvíli zavládlo napjaté ticho, když v tom odněkud vyběhla žena ve středních letech. V ruce svírala meč, ale když tě uviděla tak si oddychla. "Ruyichi Izanami, předpokládám?" zeptala se, ale meč z ruky nepouštěla