Západní brána

Kitsune

Kitsune čekala na odpovědi svých dvou společníků. Ti očividně mohli vyrazit hned. Pousmála se. "Tak tedy jdeme." zavelela a vydala se za svou vlčicí přesně na západ. Bůh ví, kam se dostanou. Snad k cíli, kdo ví. Sluníčko svítilo, takže se jim půjde pěkně. Nabízenou rozinku v čokoládě od Tsua odmítla, rozinky totiž moc nemusela. Za to Artemis koukala, že by si dala, ale z mračení kapitánky bylo jasné, že vlčice má smůlu, protože nesmí čokoládu.

Ryu Suzuki

Následoval jsem Hoshi-Taichou směrem na západ. Stále mi vrtala hlavou ta její vlčice, která následovala Hoshi-Taichou. Přemýšlel jsem nad tím, zda se mám zeptat Hoshi-Taichou na minulost oné vlčice, ale nakonec jsem se rozhodl, že tu otázku zahodím, protože mi to přišlo krapet nevhodné. Stále však ona vlčice byla zdrojem mých obav a starostí, a neměl jsem ani nejmenší tušení, jak dlouho ještě bude. Cestou jsem si povšiml, že je dnes slunečný den. Vypadá to, že bůh světla je dnes v dobrém rozmaru. Pravděpodobně nás bude čekat dobré štěstí. Jen doufám, že nebude až moc slunečno... Nemám u sebe sluneční brýle a vyvolávat shikai pro takovou triviální věc mi přijde zbytečné. Tsuovu nabídku jsem slušným způsobem odmítl. Rozinky nebyly zrovna to, co bych měl v oblibě.

Tsu Utsukushi

Pousmál jsem se nad menší aférkou mezi kapitánkou a vlčicí, vypadalo to, že vlčice ještě nevěděla, že nemůže čokoládu. Ale celkem mě omrzelo odmítnutí rozinek v čokoládě od obou dvou. Tohle jsem si zapamatoval, nemají rádi hrozinky asi ... nebo nechtějí ztloustnout HAHAHA. Hodil jsem si do pusy ještě dvě rozinky, zabalil jsem pytlík a vrátil ho zpátky pod své oblečení. Jak jsem tam vracel zpátky ten pytlík, narazil jsem tam na pár lízátek. Ale to jsem si radši nechal po sebe nebo lépe, na jinou příležitost. Jak jsme tak šli, Ryu řekl celkem zajímavou ale pro mě zvláštní věc. Mluvil tam o nějakém bohu světla a štěstím. Nijak víc jsem nad tím nepřemýšlel, hlavní bylo to, že budeme mít štěstí které určitě budeme potřebovat!