Laboratoře Delta

Nagai

Tohle nás hodně zdrží.
Řekl suše.
Ta zatopená sekce byla přímá cesta k centrálnímu jádru.Budeme to muset obejít skrze ubikace...
Ještě více přidá do kroku.
Po chvíli jste došli do něčeho co vypadalo jako...zmenšenina ulice. Po stranách bylo mnoho dveří do malých obytných buněk. Některé dveře byly zavřené, některé otevřené a jiné byly bůhví kde. Byl zde ještě větší nepořádek než v chodbách předtím avšak tu bylo více světla díky prosklenému stropu.

Kiryu Shihoin

Kitsune si všimla že sa na ňu pozerá, čo ho tak trocha vyhodilo zo zamyslenia. Uh... nie, nič, len... som rozmýšľal. povedal a rýchlo odvrátil pohľad. Je tu celkom nuda, hm? dodal.
Vtedy došli do veľkej miestnosti. Huh... no tak toto vyzerá fakt bezpečne. pomyslel si sakrasticky. Jeden slabší otras a sklo by prasklo a bum... Preto bol trocha rád že sú tu zatiaľ sami a nedialo sa nič zvláštne, čo by mohlo... no a vtedy sa samozrejme ozval neznámy zvuk, ktorý pripomínal kroky. Prečo sa vždy musí niečo posrať zrovna keď som rád že sa nič neposralo?! pomyslel si trocha naštvane.
Pozrel sa na most ktorý viedol cez miestnosť. Nebol by taký problém to preshunpovať, takže aj keby sa most zrútil, tak by to problém nebol. Problém by bol, ak by prasklo to sklo... Nemali by sa kam schovať pred vodou, mohlo by zatopiť celú túto sekciu. Či by sa vode dalo ujsť... možno dalo, ale shunpovať v úzkych uličkách plných haraburdia nebol zrovna najlepší nápad. Z miestnosti boli len dva východy, ale ktovie či ten druhý bol vôbec otvorený. Inak povedané, toto je snáď najhoršie miesto na boj. dokončil analýzu Kiryu a povzdychol si. Moje zvyčajné šťastie. Otočil sa smerom, odkiaľ počul tie kroky a položil si ruku na meč.

Hoshi Kitsune

Nad jeho odpovědí jsem jen pokrčila rameny a šla dál. "Pořád lepší, než, kdyby tu bylo až moc živo." pronesla jsem jako reakci nad jeho další větou. Nebylo zde mnoho světla, sem tam jen nějaká poblikávající žárovka, a všude kolem se válely odpadky. Tohle místo se mi nelíbilo, ale pořád jsem si v duchu říkala, že mohlo sice být líp, ale i hůř.
Když jsme dorazili do rozlehlé prosklené místnosti vypadlo, ze mě jen: "Páni." Něco takového jsem ještě neviděla. Stáli jsme na nějakém mostě nebo co to bylo, na jehož druhém konci byly dveře. Za normálních okolností by to mohlo být velmi pěkné místo, kdyby nehrozilo, že se naplní vodou a mi se tu utopili. Už takhle odněkud ze stropu tekla. Hlavou se mi honila spousta nápadů, k čemu se tato místnost mohla využívat, když tu se ozvaly něčí kroky. Otočila jsem se tím směrem, odkud mi přišlo, že kroky zněly. Na kapitánovu otázku jsem jen kývla a pak pronesla ke Kiryovi: "Co jste to říkal o nudě?"
Artemis stála vedle mě a potichu vrčela, při čemž svou schopnost vycítit reiatsu nasadila na maximum.

Kaneyama Inari

Když se jí konečně podařilo srovnat krok, Nagai-san ještě více zrychlil. Inari tedy také přidala do kroku, aby nezůstávala příliš pozadu. Kdyby nebyli v této misi v jedné skupině, myslela by si, že se ji snaží setřást. Možná však jen zkouší, jak moc rychle může jít, aniž by jí někde po cestě ztratil. "Nagai-san? Já jen... no... nezdržuji vás?" Nerada by mu byla železnou koulí na noze, kterou za sebou musí vláčet.
Z temné chodby vešli do uličky plné dveří a také nepořádku. Dívka při chůzi nakukovala dovnitř otevřených místností, ale nechtěla se tím příliš zdržovat, a tak si jich po chvíli přestala všímat a dávala si pozor, aby náhodou na něco nešlápla. Někdo tu asi hodně dlouho neuklízel...

Nagai

Podíval se na tebe opět tak, jak to uměl jen on...divně.
Ale kdepak...shledávám vaši přítomnost....uklidňující...
Vypadal ale, že to není to správné slovo.
V polovině ulice se Nagai najednou zastavil a rozhlédl se.
Hmm...něco mi zde nesedí...
Popošel k jedné mrtvole opřené o zeď a prohlédl si ji.
Hmm...zabilo to...něco silného...nebo velkého...nic takového by tu ale nemělo být.
Celkem nervózně se rozhlédl.
Měli bychom jít.... Zvedl se a vyrazil rychle skrz náměstí.


Z jedné ze spodních chodeb, na kterou jste dobře viděli, vylezlo něco, co mohlo být stěží shinigami. Mohlo to být tak zhruba tři metry vysoké, oblečené v oslizlém a špinavém neoprénu a na hlavě to mělo naraženou obří potápěčskou helmu. Pohybovalo se to pomalu a každý krok se dunivě ozýval. Nicméně vás si to nejspíš nevšímalo, protože to šlo někam dolů. Pak jste si všimli další věci...z ventilace...ihned za tvorem, vylezlo několik lidí v otrhaných a špinavých šatech...opatrně a potichu se snažili proplížit za tou věcí, ale nezvládli to a věc se na ně vrhla.
Dole začal nějaký druh souboje, provázený křikem a ranami, ale vás si nikdo nevšímal. Mohli jste toho využít a proklouznout nepozorovaně na druhou stranu.

Hikaku

Čekal než uvidí původce kroků. Dole pod ním uviděl onou zvláštní postavu. Podle všeho si jich nevšímala, což bylo možná i dobře. Po pár chvílích se za ní vynořili další osoby, tentokrát vypadali víc než lidi. Bylo jasně vidět, že nestojí o to aby si jich ten kosmonaut nebo co to bylo všiml. Bohužel pro ně se stal přesný opak a dole se spustila pořádná mela. Hikaku se snažil soustředit na známky reiatsu tam dole, pokud tam nějaké byli. Pohlédl na Kyria a Kitsune. "Půjdeme dál. Co vy na to? A nebo to radši prozkoumáme, když už jsme ti výzkumníci." pronesl a čekal na jejich reakci.

Kaneyama Inari

Pomalu si začínala na ten jeho divný pohled zvykat, nic jiného ji ani nezbývalo. Jeho odpověď ji trochu zaskočila. Navíc to vypadalo, že se nevyjádřil úplně přesně a tak nevěděla, jak si to má vlastně vyložit. Nechtěla se však příliš vyptávat, a tak se tím dále nezabývala.
Když Nagai-san najednou z čeho nic zastavil, jen tak tak se stihla zastavit, aniž by do něj vrazila. "Něco silného.... nebo velkého?" Projel jí mráz po zádech. Nejen, že tu jsou všude zatopené místnosti, které kdyby si najednou protrhli, tak je nejspíše pohřbí, ale také tu je nějaké cosi, které by se je mohlo pokusit zabít.
"Neměli bychom varovat ostatní?" Nestačila ani dokončit větu a Nagai-san se už stihl vzdálit na několik metrů od ní. Ihned se za ním rozběhla a zpomalila teprve ve chvíli, kdy se objevila vedle jeho boku. Hlava ji kmitala ze strany na stranu a očima skenovala okolí. Kdyby se teď někde něco pohnulo, ihned by na to vystřelila nějaké kido.... pro jistotu.

Nagai

Při tvých slovech se zastavil a ohlédl se.
Varovat je? Koukal na tebe.
Jsou sice tři, ale překvapivý útok by mohl být problém...zdrží nás to, ale myslím, že bychom je varovat měli.

Sotva to Nagai dořekl, ozvala se rána a pak zvuk železa skákajícího po zemi. Nagai se zarazil a koukl k místu, odkud jste přišli. Ozval se zvuk tekoucí vody a během pár sekund se v záhybu objevil proud vody. Nic nebezpečného, ale voda se celkem rychle zvedala a jeden nevěděl, kdy vrata povolí úplně.
Tak to vypadá špatně... otočil se Nagai a doběhl k zavřeným vratům na konci uličky. Byla to z vrchu zajíždějící vrata, která však měla v prostředku úzká dvířka, podobná těm na lodích. Ta byla zavřená a dala se otevřít kruhovou klikou. Nagai začal zabírat, ale nešlo to.
Potřebuju pomoct. Voda dosáhla až k vám a studila vás u kotníků.

Kaneyama Inari

Chtěla vyrazit zpátky, najednou však zaslechla ránu a nějaké další podivné zvuky. Trhla sebou a pohlédla za sebe. Když spatřila v chodbě, kterou ještě před malou chvílí procházeli, proud vody, ztuhla na místě a upřeně hleděla na to, jak teče k nim. Vzpamatovala se teprve ve chvíli, kdy Nagai-san promluvil. Teď už na nic nečekala, otočila se a rychle přiběhla k němu.
"Kam to vede?" Na odpověď nečekala. Chopila se kliky oběma rukama a začala za ní tahat co největší silou stejným směrem, jako Nagai-san. Doufala, že dveře povolí dříve, než to tu stihne voda zatopit.

Kiryu Shihoin

Tiež sa pozeral na to, čo sa dialo tam dole. To, čo vydávalo tie kroky, vyzeralo trocha bizardne... ale bolo mu to z nejakého dôvodu povedomé. Nevedel to ale zaradiť, tak to nechal tak. Možno mi to pripomína niečo z nejakej hry čo som hral... pomyslel si.
Každopádne sa tam vynorili nejakí ľudia, lenže ich stealth schopnosti neboli asi veľmi dobré, keďže si ich tá vec všimla a plánovala ich zabiť. A zrejme to pre nich moc dobre nevyzeralo. Vydáva tá vec reiatsu, alebo nie? pomyslel si a skúsil z toho nejaké vycítiť. A zároveň radšej tlmil svoje, ale to robil vlastne vždy.
Pozrel na Hikaka. Nie je to náš problém a bolo by zrejme múdrejšie to obísť. Ale zase mám pocit, že presne kvôli niečomu takémuto nás poslali skúmať. Pozrel na strop. Lenže sa mi to tu nezdá ako zrovna skvelá bojová aréna. poznamenal pri pohľade na tie praskliny. Bol trocha rozpoltený... Myslím že by bolo lepšie keby sme šli ďalej. uzavrel to nakoniec. Aj tak, za ten čas čo tu premýšľali, tí dole už určite umreli.

Hoshi Kitsune

Všichni jsme čekali, až se objeví původ oněch zvuků připomínající kroky. "Co to sakra je?" pronesla jsem, když se však objevil tři metry vysoký potápěč nebo co to bylo, a ani si neuvědomila, že jsem to řekla nahlas, tedy potichu, ale ne v duchu. Po bytosti v neoprenu se vynořili z ventilace i nějací lidé. Plížili se za potápěčem, jenže ten si jich všiml a strhl se tak pořádný boj provázen občasnými ránami a křikem. 
"Artemis, má to vůbec nějaké reiatsu?" zeptala jsem se vlčice po mém boku. Ta se pokusila vycítit duševní sílu onoho tvora. 
"Myslím, že Shihoin-fukutaicho má pravdu. Bojovat na místě, které se může pod jedním špatným útokem naplnit vodou, není nejlepší nápad. Ale měli bychom nějak dát vědět Inari s vě..Nagaiem." řekla jsem svůj názor na věc.

Kioshi Hikaku

Přikývl na znamení souhlasu a vykročil směrem ke dveřím na druhé straně. Byl si vědom toho že by zde napáchali více škody než užitku, i když to co se dělo dole bylo jistě nutno prozkoumat. Doteď byl v domnění že jsou tady sami, ale přímo pod ním se teď míhalo několik postav. Tu a tam se na ně podíval. Po mostě šel pomalu a nikam zbytečně nespěchal a když konečně došel ke dveřím pokusil se je pomalu otevřít.

Nagai

Nevím! Ale hádám, že tam budou naše vyhlídky světlejší... Řekl s úsměvem na tváři...jako by jste nebyli kilometry hluboko v místnosti plnící se vodou, ale spíš jako by jste zabloudili v nákupním centru.
Pak zámek povolil a dvířka se otevřela. Oba jste rychle skočili na druhou stranu a vrátka za sebou zavřeli. Pak jste se ocitli v naprosté tmě, dokud Nagai nerozsvítil baterku na iSatu. Nacházeli jste se v místnosti, kde vše bylo černé, nebo zčernalé...vypadalo to tu jako po požáru. Pod nohama vám skřípalo.
To vypadá, špatně...
Rozhlédl se okolo.
Tohle myslím byl první napojovací uzel... Povzdechl si.
Odtud se na systém nenapojím...
Inari si všimla v rohu místnosti něčeho...velkého. Možná kdyby přišla blíže...tak by to viděla lépe.


Jak jste všichni zjistili, věc nevydávala žádné reiatsu. Jako by tam nebyla, což bylo divné...jak mohlo něco nevydávat reiatsu? Hikaku se jel otevírání dveří, ale byly celkem zaseknuté a z nějakého důvodu Hikaku neoplýval obrovskými silami.

Všichni jste přešli most a Kitsune zůstala na rohu a sledoval dole se odvíjející boj. Byl dost jednoznačný. Ti lidé ve špinavých věcech pálili po té věci z nějakých tubiček a i když se z míst která zasáhli kouřilo, nevypadalo to, že by stvůra nějak umírala. Naopak...popadla jednoho z nich a začala jím zuřivě bušit do jedné z okenních tabulí. Ta se začala notně otřásat a na pár místech začaly stříkat malé stružky vody.

Hoshi Kitsune

Na otázku, zda ta potvora vydává nějaké reiatsu, Artemis zavrtěla hlavou. Překvapilo mě to, jak něco takového může nemít reiatsu? Kapitán se mezitím snažil otevřít dveře na druhé straně mostu a nějak mu to moc nešlo. Mezitím, co se pokoušel dveře otevřít, jsme s Artemis sledovali dění dole. Lidičkové se snažili jak mohli, dokonce měli zvláštní trubkovité zbraně, ale ta věc na ně byla moc. Stříleli do ní, ale s nestvůrou to ani nehlo. Nakonec stvůra s jedním z těch lidí, silně bušila do okna poblíž. To sklo to přece nemže zvládnout. Jakmile jsem si to pomyslela, začala se do místnosti dostávat pomalu další voda. A sakra. blesklo mi hlavou. "Měli bychom rychle vypadnout." houkla jsem na své společníky. "To sklo praskne." dodala jsem, abych vysvětlila situaci.

Kiryu Shihoin

Išiel teda za kapitánom na druhú stranu mostu. Ale nezdalo sa že by kapitán mal zrovna šťastie s ovládaním tých dverí. Medzitým Kiryu premýšľal, prečo sakra necítil žiadne reiatsu z tej potvory. Jak to je sakra možné? lámal si nad tým hlavu, ale nenapadalo ho nič. Možno to bol proste nejaký šialený experiment tých... akokoľvek sa volali. Rozhodne to dávalo najviac zmysel.
Začali ale väčšie problémy. Počul zdola nejaký nepríjemný zvuk udierania tupým predmetom o sklo... A skutočne, podľa toho ako reagovala Kitsune, sa zdalo že sa jeho podozrenie potvrdilo. Tá vec nemala mozog a chcela to tu celé zatopiť. No tak poďme kapitán, použite nejaké kapitánske kung fu a vyrazte tie dvere! povzbudil Hikaka naliehavo. Technicky boli už mrtvi, takže sa nemohli utopiť... ale nechcel zisťovať či je táto teória pravdivá.

Kioshi Hikaku

Otevírání dveří mu činilo problém. Jakoby jej něco omezovalo v jeho silách. Pravděpodobně za to mohla ta značka na rameni. Věděl že to bude nějaké omezení, ale něco takového zas nečekal. Snad jim to úplně neznemožnilo používání jejich schopnosti. Odstoupil trochu dál a přiložil ukazováček pravé ruky do středu dveří. Chvíli a v rychlosti si něco mumlal pod nosem a pak hlasitěji vyřkl. "Sho." Snad se stalo alespoň něco.

Hoshi Kitsune

Když kapitán vypálil Sho, trošku mě to překvapilo. Buď je kapitán slabší než vypadá a nebo za to může ta pečeť. pomyslela jsem si. Dveře trochu zavrzaly a otevřeli se, mohli jsme klidně projít dál.
Znovu jsem se podívala dolů a viděla, jak se díra v okně stále zvětšovala a místnost se plnila vodou čím dál rychleji. Také jsem si všimla, jak nahoru leze jeden z těch lidí, kteří se snažili bojovat s tou věcí tam dole. 
"Vypadá to, že budeme mít návštěvu." ohlásila jsem svým společníkům. "Vezmeme ho s sebou? Třeba bude mít nějaký užitečný informace." zeptala jsem se jich, přeci jen, to kapitán vedl náš tým a já měla nejnižší hodnost.

Kioshi Hikaku

Po vystřelení Kida se podíval na svůj prst. "Takové velké omezení. Když tohle zmůžu já, jak na tom budou ostatní?" Zamyslel se nad tím to problémem. Z krátkého přemýšlení jej vyrušil zvuk ve dveřích a jejich samotné pootevření se. Mohli to udělat buď  sami od sebe nebo byl někdo na druhé straně. Hikaku pro jistotu vytáhl své zanpakuto z pochvy u pasu a levou rukou strčil do dveří tak aby se otevřeli úplně. Všiml si stejně jako Kytsune si všiml někoho kdo se vydal na můstek. "Můžeme to zkusit. Kiryu postaráte se o to?". Odpověděl na dotaz jeho společnice a pokud na něj nikdo nevybafl hned po otevření dveří, pomalu vstoupil dovnitř a byl pořád ve střehu.

Kiryu Shihoin

Nadvihol obočie. Huh. Ten kapitán asi nie je moc silný. pomyslel si. Ale tak dvere sa otvorili, to bolo hlavné. Už-už chcel konečne odísť, lenže vtedy sa dozvedel že má nejakú novú starosť. Ughh... zamrmlal otrávene a prevrátil očami. Ale otočil sa a šiel niekde tam kde ten týpek liezol. Ak teraz nebol na niečo čas, tak to bolo hádanie. Ale rozhodne z toho nemal radosť.
No poďme poďme, lez! zavolal naňho otráveným hlasom a natiahol sa cez zábradlie, aby mu mohol čo najskôr podať ruku a vytiahnúť ho hore.

Kaneyama Inari

Nechápala, jak si Nagai-san dokázal v tuhle chvíli udržet úsměv na tváři. Když dveře konečně povolili, nečekala na nic a prostě skočila dovnitř, ať už to vede kamkoliv. V tomhle má pravdu. Bude to tam určitě bezpečnější.
Dveře za nimi zaklaply a oni se ocitli ve tmě. Inari se zoufale snažila najít nějaký zdroj světla. Obvykle jí tma příliš nevadila, jenže teď byla v naprosto neznámém prostředí. Zaslechla, jak Nagai-san říká něco o napojovacím uzlu, ale příliš ho nevnímala. Zahlédla totiž něco v rohu místnosti. Nedokázala však rozeznat, co to je. Opatrnými kroky se k tomu začala přibližovat, mžourala očima a snažila se to v té tmě rozpoznat.

Kiryu Shihoin

Ugh... ohrnul trocha nosom keď uvidel čo to vlastne ťahá hore. Ale tak teraz nebol čas sa sťažovať, tak zadržal dych. Tiež nečakal na jej ďakovanie a radšej sa rozbehol preč.
Keď za sebou zavrel dvere, tak sa o ne rovno oprel a čakal... prišla rana... trocha dvere sa trocha pohli a on sa zaprel... ale už sa ďalej nehýbali. Vydýchol si. Rozhodol sa ale, že rozhovor s ich... zajatkyňou?... nechá na ostatných, on na to príliš neznašal sociálnu interakciu. Radšej sa začal obzerať, kde to vlastne asi sú.

Hikaku

Počkal až dovnitř vejdou všichni a ihned zavřel dveře o které se následně opřel Kiryu. Stejně jako on se díval kde přesně jsou. Když uviděl dívku, přikročil k ní. "Jste v pořádku?" Chtěl na ní jít postupně, nechtěl ji hned vystrašit. Doufal v to že bude ochotna spolupracovat jen co se ujistí že je v bezpečí. Zajímalo ho co zapříčinilo ránu z venčí, ale ne tolik jako to, jak dlouho dveře vydrží nápor vody, která se za nimi pravděpodobně co nevidět nahromadí. "Myslím že radši půjdeme o kus dál. Jen pro jistotu."

Kitsune

Jakmile Kiryu vytáhl špinavou dívku nahoru, vběhli jsme s Artemis dovnitř. Hned, jak jsme byli uvnitř všichni, kapitán za námi zavřel dveře. Kiryu se o ně zapřel a chvilku na to se ozvala pořádná rána a dveře za Kiryem se prohnuly. Radši ani nechci vědět, co tu ránu způsobilo. pomyslela jsem si.
Nejprve jsem si prohlédla onu zachráněnou dívku. Byla celá špinavá a oblečená v něčem, co pravděpodobně původně byly laboratorní pláště. Kapitán s ní pomalu navazoval kontakt. Mluvit podle všeho uměla, když nám poděkovala, takže by s tím neměl mít žádný problém.
Snad nám poskytne nějaké užitečné informace. doufala jsem v duchu.
Poté jsem se rozhlédla, kam jsme to vlastně vlezli. "Dobrý nápad." kývla jsem na kapitánův návrh a všimla si, že i Artemis kývá na souhlas.