Laboratoře Delta

Všichni jste ze Senkaimonu vystoupili na vyhřátou pláž malebného ostrůvku. Bylo tu celkem hezky, i když ze západu se od moře blížila černá obrovská mračna a tu a tam bylo vidět záblesk. Blížilo se opravdu psí počasí.


Kurokage Nagai

Čekal, až všichni vylezou ze Senkaimonu a mezitím si pročítal svůj iSat.
Ano...ano jsme tu správně...teď se musíme vydat...do středu ostrova.
Notno dodat že ve středu ostrova, který byl menší než kasárny 4.divize, se činila vysoká sopka.

Kaneyama Inari

Jelikož nikdy předtím v reálném světě nebyla, byla tohle její premiéra. Zpočátku se trochu obávala toho, jaké to tam bude, ale jakmile se objevili na pláži, začala si vše zvědavě prohlížet, aby viděla úplně všechno. Snad by i zkoumala každý kamínek na zemi a každé zrnko písku, kdyby tu nebyla kvůli misi. Nejvíce ji však zaujala sopka, nacházející se ve středu ostrova, takže jí velmi potěšilo, když Nagai-san oznámil, že půjdou právě tímto směrem.

Hikaku

Po dlouhé době stanul nohou na půdě lidského světa. Tentokrát to nebylo nějaké město se zkaženým vzduchem ale menší ostrůvek. Hiku byl z tohoto místa nadšena co bylo ještě lepší, blížila se bouře a ty Hikaku zbožňoval. Viděl nadšení v Inarininych očích a chvíli vzpomínal na to jak se do lidského světa poprvé podíval on. "Líbí se ti tu?" Řekl a pevně si zapnul svou vestu, upravil masku přes pusu a na hlavu si nasadil kapuci z pod které vykukovala i Haruka.

Kiryu Shinoin

Počas briefingu a kecania ostatných nedával moc pozor, myslel totiž na to akú chuť má na čokoládovú zmrzlinu.
...
Konečne došli do miesta určenia. Kiryu sa porozhliadol okolo. Hm... divné miesto na reálny svet. poznamenal. V reálnom svete už párkrát bol a vždy to bolo v nejakom normálnom prostredí... To že ľudia stavajú laboratória v sopkách aj inde než v kreslených seriáloch bola preňho novinka. Vydal sa teda za ostatnými, ale moc si ich nevšímal, skôr pozoroval okolie, či niečo zaujímavé neuvidí alebo neucíti. Aký je plán? Proste tu pôjdeme ako kačice hodné na odstrel spolu, alebo sa budeme aj rozdelovať? spýtal sa pána hlavného z 12. divízie, akokoľvek sa volal.

Hoshi Kitsune

Když ten shinigami z dvanáctky označil Artemis za mazlíčka, už už jsem mu chtěla něco říct, jenže mě předběhl kapitán sedmičky. Kývla jsem na souhlas a oplatila mu úsměv. Pak promluvila Haruka a já se musela zasmát. Artemis jen nechápavě naklonila hlavu.
------------
Jakmile jsme prošli a ocitli se na druhé straně, rozhlédla jsem se kolem po pláži a dokonce zahlédla i sopku uprostřed ostrova. "Páni, to je lepší, jak ten les posledně." Pak jsem se prudce otočila a oddychla si. A ani žádný hollow. blesklo mi hlavou. Poté jsem se ještě jednou podívala po okolí a tak nějak chápala, proč se usídlili zrovna tady, bylo tu hezky a dokonce to bylo i daleko od civilizace. Artemis vypadala nadšeně. Poprvé se dostala do jiného světa, proto se pořád rozhlížela a máchala ocasem. Myslím, že by se nejradši rozeběhla a oběhla celý ostrov dokolečka, ale uměla se krotit. Svůj čich a sluch měla zaplé na maximum, stejně jako svůj "reiatsu radar". Hurá do chřtánu sopky. pomyslela jsem si, když nám vědátor z dvanáctky oznámil směr cesty.

Kurokage Nagai

Věnoval Kiryovi jeden ze svých obvyklých nepříjemně slizkých úsměvů, které tak dokonale kontrastovali s Kyriovým věčným "stoupl jsem do hovínka" výrazem.
Toto je jen kontrolní stanoviště Kiryu-san, není třeba se zde rozdělovat...navíc je už víc než rok prázdné, takže se není čeho obávat.
Otočil se zpět a vydal se dál, očekávajíc, že ho budete následovat.

Šli jste bambusovou džunglí kterou se však táhla malá vyšlapaná cestička. Netrvalo dlouho a celá vaše skupina dorazila na úpatí sopky, kde se nacházel velký vchod. Vypadalo to jako vstup do nějakého bunkru, nicméně dvěře byly vylomené a vstup volný.

Když jste pak prošli dlouhým koridorem, zakončeným opuštěným kontrolním stanovištěm, stanuli jste uprostřed sopky. Prostor uvnitř byl obrovský a vypadal asitakto.

Uvnitř bylo malé betonové molo u něhož se houpala ponorka.
Skvělé! Je stále zde...a vypadá, že provozuschopná, to nám práci nesčetněkrát ulehčí!
Řekne při pohlenu na notně rezavou německou ponorku.

Kiryu Shihoin

Kiryu prikývol. Jo jo, jasne, čo by sa už len mohlo pokaziť... dodal s trocha ironickým tónom. Pri jeho šťastí na nich zaútočí armáda stratených quincy. Jeho slizký úsmev totálne ignoroval.
Cesta bola zatiaľ pokojná... Trocha nudná, ale pokojná. Kiryu by už najradšej bol doma, ale to asi moc skoro nebude ak pôjdu týmto tempom.
A tak dorazili k... jaskynného prístavu, alebo čo to bolo, kde bol vo vode akýsi kus železa z prvej svetovej, a to mal byť akože ich odvoz. Kiryovi stiekla po hlave kvapka. Táto vec vyzerá, že keď sa potopí, tak sa už nikdy nevynorí. povedal a povzdychol si. To ako myslíte vážne že do toho máme liezť?

Hikaku

Šel pořád vedle člena dvanáctky a pozoroval vše, co bylo kolem, všímal si každého detailu. Samotný vstup do sopky ho neděsil ale pohled na starou ponorku, která dno moře či něčeho podobného viděla leda tak na obrázku, se zděsil. "Máte ji otestovanou? To vy vědátoři nemáte něco, s čím by se dalo dýchat pod vodou? A co by nás uchránilo od chladné vody?" Nebyla to nějaká ustrašená reakce, spíše ustaraná. Nechtěl ani jen myslet na to co by se mohlo stát, kdyby se v té ponorce něco stalo. Pokud tady samozřejmě nebyla jen od toho, že v ní bylo něco uloženo, něco jako úložný prostor.

Kurokage Nagai

Koukl otráveně, ano otráveně na Kiryua.
Sotaicho taky vypadala, že stěží udrží stolici a přesto byla schopná krájet Reimei s lehkostí dvacátnice.
Popošel blíže k lodi.
Kapitán Izanagi, kapitánka Haruuka a Ayazaki-san to už jednou bez obtíží použili. A ano..nejspíš bych i měl, ale pochybuji, že by členka dokázala vyprodukovat dost reiatsu na to, aby ustála tříkilometrový sloupec vody...ostatně ani já ne.

(Musel jsem napsat, prostě musel)

Kaneyama Inari

"No... jo." Odvětila jen na kapitánovu otázku. Ačkoliv se snažila skrýt své nadšení, nedokázala své pocity natolik potlačit. Už jen ten pocit, že je na první misi, byl naprosto úžasný... natož ještě první mise ve světě lidí! Ne každý se sem dostane. Alespoň si to myslela, aby si sama sobě mohla říkat, že je výjimka, která tu šanci dostala. Zatímco si ona prohlížela břeh a voda ji omývala špičky bot, ostatní se již vydali kupředu. Naštěstí si toho všimla a rychle je doběhla, aby nebyla pozadu. Ještě by se tu ostatním ztratila. Už tak je určitě nejslabším článkem této skupiny a kdo ví, jak by se na ni dívali, kdyby jim začala dělat problémy.
Došli k nějaké ponorce. Nevypadala příliš provozuschopně, spíš jako nepojízdný vrak. Když pak Nagai-san prohlásil, že právě tímto prostředkem se dostanou tam, kam potřebují, nevěřícně na něj vyvalila oči. "To chce opravdu riskovat, že se tahle kupa plechu rozpadne někde uprostřed cesty?" Jak se zdálo, ani ostatní nebyli příliš nadšeni z tohoto plánu. Když zaslechla, že existuje i další způsob, v duchu se zaradovala. Přešlo jí to však téměř okamžitě, když se zmínil o tom, že právě ona by to určitě nezvládla... takže ji pak trochu potěšilo, když dodal, že on taky ne. Alespoň pak nebudou naštvaní jenom na ni, že se museli plavit tímto vrakem, kdyby se to náhodou rozpadlo.
Nagai-san se však zdál být pevně rozhodnutý, že do té ponorky nastoupíme a ani neuvažuje o jiné možnosti. Takže ať chce nebo ne, bude tam muset nastoupit."Určitě to nebude zas tak hrozné, jak to vypadá. Třeba to uvnitř bude lepší..." Prohodila nahlas k ostatním. Spíš tím však chtěla uklidnit sama sebe.

Kurokage Nagai

Ze zasmál.
Ne...opravdu jsem si jist...pouze tu už nějakou dobu stojí, tak její povrchová úprava krapet zrezla...ale ujišťuji vás, že ta ponorka...zvládne k čemu je určená...
Jako první se vydal k ponorce a jako první do ní vstoupil.

Když jste do ni začali vstupovat vy, Nagai už rozjížděl některé systémy.
Museli jste uznat, že po venkovní prohlídce vás čekalo milé překvapení. Uvnitř bylo mnoho prostoru a spousta moderního vybavení. Počítače, pohodlná křesla, navigace a mnoho jiného, nic z toho rozhodně nepatřilo do ponorky z druhé světové.

Reimei opravdu nešetřilo...ponorka prošla nákladnou rekonstrukcí a moderniací. Postadil se za jeden z počítačů a začal propojovat svůj iSat.

Hikaku

Vešel do ponorky jako druhý. A k jeho překvapení zevnitř vůbec nevypadala tak špatně. "Nesuď knihu podle obalu" Pousmál se nad touto myšlenkou. Haruka byla ohromena blikajícími světýlky, které by nejraději všechny pomačkala. Hikaku měl co dělat aby ji od nich držel dál. Došel až k jejich průvodci a sledoval, jak pracuje na spouštění systémů. Sám by se něco takového učil několik dní a stejně by se bál čehokoliv dotknout.

Kiryu Shihoin

Iba pochybovačným pohľadom pozrel na Inari.
No jo... rozhodne spraví to, k čomu je určená... potopí sa... zamrmlal si potichu pod nos a vliezol do ponorky za Hikakom.
Zbohom bezpečná zem, rád som ťa... huh... ok, nevyzerá to až TAK strašne. skonštatoval, keď uvidel vnútro ponorky. Stále tomu ale neverím. pomyslel si. No čo, boli to shinigami, tak celkom pochyboval že sa vôbec mohli utopiť, keď už aj tak boli mŕtvi, takže si z toho až tak veľké starosti nerobil. Hneď ukradol najpohodlnejšie vyzerajúce kreslo, v ktorom sa rozvalil, ako keby tam plánoval spať. A ktovie, možno aj bude, ak bude tá cesta dlhá.

Hoshi Kitsune

Ještě jednou jsem se s pochybami podívala na ponorku a pak nad tím jen pokrčila rameny. "Kdo neriskuje..." řekla jsem si a kráčela k ponorce. Jestli to už nevyplave, budu toho vědátora chodit strašit. pomyslela jsem si a vlezla dovnitř, po mně do ponorky skočila i Artemis. Zevnitř vypadala ponorka o dost lépe. Byla tam spousta tlačítek a obrazovek, kterým jsem nerozuměla, alespoň, že vědátor to věděl, nebo se tak alespoň tvářil. Sedla jsem si na jednu ze sedaček a Artemis na zem vedle mě, drbala jsem jí za ušima. Čekali jsme na vyplutí.

Hikaku

Odešel k místu s křesly a usadil se vedle zástupce kapitána druhé divize. Ten mladík vypadal dosti zvláště a jeho věčně mrzutý výraz se Hikakovi moc nezamlouval. S nikým podobným se dříve nesetkal. "Můžu se vás na něco zeptat Kyriu-san?" zeptal se a čekal na jeho reakci. Nedoufal v to že by jeho odpověď nebyla doprovázená tím jeho výrazem.

Kiryu Shihoin

Ako si tam tak ležal a rozmýšľal o tom, čo by sa stalo, keby spojil čokoládovú zmrzlinu so slaninou, tak zrazu niekto vyslovil jeho meno. Eh? pozrel prekvapene na Hikaka.
On vie ako sa volám? Odkiaľ sakra vie ako sa... oh... a jo, vlastne sme sa tam predstavovali. došlo mu. Nevedel vôbec, či mu kapitán povedal svoje meno alebo nie, každopádne si ho absolútne nepamätal.
Jasné... kapitán. odpovedal mu. Fakt nevedel čo od neho sakra bude chcieť, ale ktovie, možno to bude niečo príjemne, možno mu chce darovať slaninový strom.

Hikaku

Zasmál se nad tím jakým stylem mu Kiryu odpověděl. Byl to zajímavý člověk. "No víte..Já jen že jsem si nemohl nevšimnout vašeho mrzutého výrazu. To jste takový pořád?" Doufal jen v to že ho moc neurazil. Nemyslel to špatně, jen ho to prostě zajímalo. Jak se zdálo tak vědátor byl ve svém živlu a nepotřeboval zatím s ničím pomoct, tak proč si nekrátit chvíle povídáním.

Kiryu Shihoin

Eeeeeh... Takú priamu otázku od kapitána nečakal. Bol to zaujímavý človek. A tak sa zamyslel... Nad všetkými svojimi životnými voľbami, nad svojim detstvom, nad strašne dôležitými otázkami, napríklad že prečo má pes nohy... A napokon dospel k totálne drsnej odpovedi.
Áno. povedal s otráveným výrazom na tvári. A čo vy, vy sa tiež vždy pýtate také hrozne priame otázky? dodal protiotázku.

Hikaku

Nebyl odborník přes lidské chování, ale teď si byl dost jistý tím že podkapitána naštval. Chvíli se zamyslel nad otázkou, kterou mu položil. "No abych pravdu řekl, tak asi ano." usměje se. "Nechci aby jste si to vzal špatně, jenom mě to zajímalo, rád poznávám nové lidi." Zpod kapuce na Kirya (snad je to správně) koukala s dost škaredým výrazem Haruka. Nemohl si ji nevšimnout.

Kiryu Shihoin

Nebol vyslovene naštvaný... skôr nevedel čo si má sakra myslieť. A bolo dosť možné že práve urazil kapitána, ale to mu bolo celkom jedno... Hikaku mu ale fakt prišiel ako trocha netypický kapitán. Už boli spolu 10 minút a nedal mu žiadny otravný rozkaz, alebo mu neukazoval ako strašne moc silnejší od neho je. To boli rozhodne plusové body, ale nechcel ho chváliť moc skoro. Každopádne sa rozhodol pre trocha diplomatickejšiu odpoveď.
Neberiem si to zle. Tiež ma to len zaujímalo. odpovedal. A vy to tiež neberte zle, ale mám dnes fakt nahovno deň. odpovedal mu. Každý deň, kedy musel niečo robiť bol nahovno, ale dnešok bol ešte zvlášť nahovno.
Popri tom si všimol Haruku. Pozrel na ňu. Priblížil si svoju tvár bližšie k nej, aby si kapitán nemyslel že to je naňho. Jeho ruka pomaly došla k jeho tvári. Vystrel ukazovák a dal si ho tesne pod oko. Potiahol smerom dolu a popri tom vyplazil na ňu jazyk. Popri tomto klasickom provokačnom výraze sa mu podarilo stále vyjadrovať aj svoju otrávenosť, takže sa mu podarilo spraviť provokačno-otrávený výraz.

Kurokage Nagai

Ale no tak pánové...klid...tvrdíte mi, že už jste oba dostali ponorkovou nemoc.
Ušklíbnul se.
Pokud vás mohu požádat, Kioshi-taichou...posaďte se zde...
Ukázal na židli po své pravici.
A přiložte svou ruku na onu plochu...jakmile to uděláte, můžeme vyrazit.
Pak se vrátil k iSatu a kalibrování lodi.

Hikaku

"To chápu, je to zcela normální věc. Každý mívá své dny, které jsou, jak říkáte nahovno." Odvětí ne zcela profesionálně, ale zato upřímně. Když Kyriu udělá to své gesto, Haruka vyplázne jazyk a udělá takový ten prdící zvuk, přičemž dost zaslintá a Kyriu schytá pořádnou dávku těchto slin do oka. "Omlouvám se vám za ni Kyriu-san" Pak hlavu otočí na stranu a mrkne na Haruku okem, které může vidět. Má to znamenat něco jako "Dobrá trefa." Pak vstane a odejde na místo po pravici jejich průvodce. Uvelebí se v křesle a dá svou ruku na místo, o kterém mu muž řekl.

Kaneyama Inari

Nastoupila trochu nejistě do ponorky jako poslední. To proto, kdyby se náhodou ponorka začala rozpadat a její společníci začali vyskakovat ven. Uvnitř to však vypadalo o mnoho lépe než venku. Předčilo to všechna její očekávání. Vlastně toho ani moc nečekala. O to více byla překvapena. Nagai-san začal ihned rozjíždět ponorku a zdálo se, že brzy vyrazí kupředu. Mezitím, co kapitán a ten otrávený, jehož jméno si nepamatovala, o něčem diskutovli, uvelebila se pohodlně do nějakého křesla a začala pozorovat podvodní život.