Laboratoře Delta

Kiryu Shihoin

Schytal celkom slušnú dávku slin do oka. Jeho znechutený výraz bol nahradený znechutenejším výrazom. Pretrel si oko rukou. Fuj. dodal. Dúfam že nemá nejakú... shinigami rakovinu alebo niečo podobné... zamrmlal si skôr pre seba. Neznášam deti. dodal, ale radšej len v mysli. Keď kapitán odišiel, tak sa zase usadil do kresla a zavrel oči... najradšej by celú tú misiu prespal, nech už je po tom.

Když Hikaku přiložil ruku na plošku, ucítil podivný chlad, když z něj ona ploška začala líně usrkávat jeho vlastní reiatsu. Jakmile to udělal, ozval se tichý hukot ze zadní části ponorky.

Kurokage Nagai

Hmm...to bychom měli...nyní dámy a pánové, je ponorka plně připravena. Během pár sekund zahájí automatickou sekvenci sestupu a díky tady kapitánu Kioshimu máme dost energie na pohon podpůrného štítu.
Usmál se a vrátil se ke svému stolku.

Pak se ponorka dala do pohybu, všichni to cítilo. Několik obrazovek se spustilo spolu s venkovními světly a vám se tak naskytl pohled na to co se děje mimo ponorku.
Postupně ponorka proplouvala temným sopečným tunelem a klesala stále více do temných vod oceánu. Nicméně uvnitř byla cesta pohodlná. Chvíli to trvalo, než ponorka opustila tunel a vy jste se objevili u svažujícího se dna. Nebylo zde nic zajímavého, krom několika ryb a mořských trav.

Vaše cesta trvala asi půl hodiny ničím do stále větší hloubky. Ponorka nicméně držela a zatím se neozval jediný podivný zvuk ohýbání traverz.

Pak najednou dno zmizela někde prudce do hlubin a vám se naskytl pohled.Tedy mnohem více temnější a hůře rozeznatelnější byla laboratoř přilepená na dně moře v hloubce několika kilometrů. Ponorka pak začala velmi prudce klesat dolů do těch temných hlubin, kdy se poprvé ozval onen zvuk ohýbání traverz.

Hikaku

Cítil, jak mu zařízení vzalo nějaké to reiatsu. Nebylo ho třeba moc, vzhledem k tomu jak poslední dobou trénoval. Zajímavé bylo, že stroj přesně věděl, co mu stačí. Bylo to opravdu pozoruhodné zařízení.

Cest si nijak zvlášť neužíval. Seděl pořád na tom samém místě a tu a tam o něčem žvatlal s Harukou. Zpozorněl, když mu z ničeho nic zmizelo dno před očima. "Laboratoře delta? Hádám." Pronesl volně a sledoval, jak se mu laboratoře zvětšují před obličejem tím, jak se přibližovali.

Kiryu Shihoin

Vyvaľoval sa v kresle a viac menej spal, alebo aspoň driemal. Cesta ho absolutne nezaujímala. Radšej sa ponáral do svojich snov, kde mal toľko zmrzliny, slaniny a nie veľmi odených žien koľko len chcel. Takže mu takpovediac ušlo všetko, čo sa počas cesty dialo.
Keď Hikaku prehovoril, tak Kiryu práve bežal k dúhe, ktorá bola spravená zo zmrzliny. Sedem rôznych chutí! Áno, SEDEM! V tej chvíli sa fakt zobúdzať nechcel, tak len niečo nezrozumiteľne zamrmlal, tak potichu že to zrejme ani nikto nepočul.

Inari Kaneyama

Křeslo, na kterém posedávala, bylo točící, a tak se na něm začala točit, když jí pohled do temných vod omrzel. Vypadala při tom jako dítě, které se nudí. Během své činnosti pozorovala vnitřek ponorky, obrazovky a blikající světla, ale také své společníky. Najednou se ozval prapodivný a hrůzu nahánějící zvuk, až sebou dívka leknutím trhla, což mělo za následek společně s točící se židlí a motající se hlavou to, že se jí podařilo vyletět ze židle a vrazit do stěny ponorky. Pravděpodobně se ozval další prapodivný zvuk. Inari vyskočila na nohy ještě před tím, než stačila dopadnout na zem. "Éééé... nic mi není!" Vydala ze sebe tiše a rozpačitě pozorovala ostatní, zda si toho jejího nárazu ostatní všimli nebo ne. Rukou si při tom mnula bouli, která se jí začínala tvořit na čele.

Hoshi Kitsune

Posedávala jsem v křesle a dívala se ven, sice tam nebylo moc, co vidět, sem tam nějakou tu rybičku, ale jinak nic. Artemis seděla vedle mě na zemi a přední tlapy měla u mě na klíně. Při koukání ven jsem jí drbala za ušima a sem tam na ní koukla. Také jsem se chvílemi rozhlížela po ponorce. Vypadalo to na klidnou cestu, avšak, když se ozvaly zvuky ohýbajícího se kovu. Trochu mě to zneklidnilo a nutilo vzpomínat na to, jak jsme se všichni báli, aby se nerozpadla nebo aby se vůbec znovu vynořila. Že já sem vůbec lezla, teď se tu utopím někde uprostřed oceánu daleko od domova. Z těchto myšlenek mě vytrhla další rána. Ohlédla jsem se tím směrem a uviděla Inari s pořádnou boulí na hlavě. "Ta boule řiká něco jinýho." pověděla jsem jí a musela se usmát. Divila jsem se, jak v tomhle tom může Kiryu v klidu spát. V tom se nám naskytl pohled na cíl naší cesty, Laboratoře Delta. "Páni." A všechny ty vrzavé zvuky jsem najednou přestala vnímat.

Kurokage Nagai

Přikývnul hlavou na Hikakuova slova.
Ano...tedy to co z nich ještě zbylo. Skeny hlásí, že některé části jsou zaplavené a několik úseků se již zhroutilo...nicméně to vypadá, že nám zůstává minimální energie potřebná k provozu.
Řekl, zírajíc na své přístroje.

Jak jste se blížili k laboratořím, vnímali jste jasněji detaily tohoto místa. Když pak ponorka sestoupila do hloubky v níž byly laboratoře, uviděli jste to velmi dobře.
Některé sekce byly zborcené, jiné více či méně zatopené, stále však bylo vidět, že mnohá místa jsou téměř netknutá oceánem...

Když se ponorka blížila k něčemu, co vypadalo jako dok, uviděli jste trosky úplně stejné ponorky, které čněly jako obrovský komín z jedné boční sekce.
To vysvětluje kde jsou ostatní plavidla... Řekl Nagai.
Pak začala ponorka pomalu stoupat do zvonovité budovy.

Hikaku

Hleděl na pobourané části, které z dálky tak hrozně nevypadali. Nechápal proč je poslali zrovna sem. Na okraj či spíše dno lidského světa. Pohlédl na jejich průvodve a zeptal se. "Co přesně budeme hledat? Kolik toho je zatopeného přesně? Dostaneme nějaký plán budov, do kterých smíme nebo něco podobného?" Všechno ho zajímalo. Nechtěl tam o někoho přijít jen proto že špatně zabočil.

Kiryu Shihoin

Ten hrozný rámus, ktorí ostatní robili ho donútil otvoriť jedno oko. Do ponorky voda nešla, všetci žili... Ok, všetko je v poriadku. pomyslel si, i keď mu tá veta z nejakého dôvodu naháňala hrôzu. Dokým niekto neumrie, tak nemá zmysel sa budiť. dodal si v mysli a zavrel oko. Tak kde sme to skončili... a áno, dúha zo zmrzliny! Kiryu dobehol k dúhe a skočil do nej... bol práve vo svojom osobnom nebi... A začal papať imaginárnu zmrzlinu. Škoda že to bol len sen.

Nagai

Informace kapitáne. Chceme vědět co jsou zač, jaké jsou jejich schopnosti, co bylo předmětem jejich výzkumu a nejvíce nás zajímá info o NÍ!
Řekl zatímco se ponorka vynořila a systémy se začaly vypínat.
Z průběžné obhlídky je zatopená asi jedna pětina, nicméně laboratoře jdou dost velké, tudíž je to jen zanedbatelná část.
Pak přešel mezi všechny a rozhlédl se.
Takže než půjdeme, rád bych, aby jste si vzali toto.
Každému z vás podal malý přístrojek.
V případě nouze je to schopno začít generovat štít, který dokáže několik minut odolávat okolnímu tlaku...ah a nebojte kapitáne Hikaku. Zatopené oblasti jsou uzamknuty vodotěsnými dveřmi.
Pak odklopil víko.

Do ponorky se vevalil nepříjemný zápach. Byla to kombinace chladu, zatuchliny, hniloby a plísně. Nagai vystoupil první. Venku vás čekala velká, částečně prosklená místnost. Byla zde slušná tma, jediné světlo dodávalo pár problikávajících červených světel.

Nagai zapnul baterku v iSatu a začal si prohlížet místnost. Bylo to kotviště, celkem rozlehlé...minimálně pro 3 ponorky. Bylo zde také uvítací stanoviště, čekárny a podobně. Všude byla špína, odpadky a prázdnota.

Najednou se spustila jedna z obrazovek nad dveřmi. Nicméně dost problikávala a zvuk z ní vycházející byl jen těžko srozumitelný.-íte-te v La-tořích D-D-Delta! ----bezpečno-ích důvodů....ome-ící pečeť.
Pak se vám všem na levé ruce objevila podivná značka, kterou jste neznali.
Hmm...vypadá to, že místo jede na minimální energii, avšak základní protokoly jsou aktivní....to by nám mohlo pomoci...

Kiryu Shihoin

Zdalo sa že dorazili na miesto určenia. Kiryovi sa to nepáčilo... predsa tak pohodlne sedel! Nemohol si to len tak pokaziť. A tak sedel ďalej... a ďalej... To čo sa hovorilo, vnimal len okrajovo. Jemu sa proste nechcelo vstávať. A tak ked vstali všetci a odchádzali, on stále sedel.
Až keď všetci odišli, tak si povzdychol a postavil sa. Veľmi neochotne prešiel za nimi. Pfuj... smrdí to tu. poznamenal otrávene. Nepáčilo sa mu tu. Bolo tu hrozne... hrozne. Ja tu nechcem byť. pomyslel si smutne a uvažoval že skúsi zdrhnúť, ale nedalo sa moc kam zdrhnúť. Na značku, čo sa mu objavila na ruke, sa pozrel s nadvihnutým obočím. Nerozumel poriadne ničomu čo sa tu vlastne dialo, pretože nedával pozor a bolo mu to totálne jedno. Chcel odtiaľto len vypadnúť.

Hikaku

Vylezl z ponorky hned za Nagaiem. Pach, který tady byl mu až tolik nevadil, přes ústa i nos měl nataženou černou, látkovou masku, kterou si sebou vzal z kanceláře. Blikající monitor jej taky moc nezajímal, tedy až do doby, kdy se hlas zmínil o jakési značce. Naštěstí se objevila na levé ruce, těsně vedle jedné z Hikakovich jizev, ve které ucítil nepříjemnou bolest. "Pořád lepší než ta, kterou mi daroval Sakate." Podíval se na místo kde měl nedávno onou pečeť. Začal se rozhlížet po místnosti a hledat něco jako spínač, kterým by se dalo zprovoznit osvětlení. Nebyl to zrovna technik takže i když jej možná viděl, nepoznal ho.

Hoshi Kitsune

Konečně jsme se vynořili nad hladinu a vědátor nám dal nějaké informace a malý přístroj, který jsem kapsy. I když se to nezdá, tak ano, moje shihakusho má kapsy a dobře schované. Doufala jsem, že ho nebudu potřebovat. 
Poté jsme vystoupili ven. Artemis zavětřila a hned na to kýchla. To kvůli tomu vzduchu kolem. Jak jsem se tak rozhlížela po místnosti, zapnula se jedna z obrazovek a skoro nesrozumitelně se z ní ozvalo několik slov. Na to se každému z nás na ruce objevila zvláštní značka. 
To bude ta pečeť z toho rozhlasu. Copak to s námi udělalo? pomyslela jsem si a zkoumavě si jí prohlížela.

Nagai

Ach ano...páchne to tu... Natáhne vzduch do plic.
Vůně rozkladu...a úpadku...
Otočí se k vám všem.
Takže,...doporučuji se rozdělit na dvě skupiny...já osobně povedu skupinu k centrálnímu jádru, kde zjistím co se dá dělat s těmito...pečetěmi...a pokusím se uvést tyto laboratoře do provozuschopnějšího stavu.
Rozhlédl se koho by si asi vzal sebou.
A druhou skupinu, by nejspíš vedl kapitán Kyoshi...začali by jste prohledávat laboratoře a hledat vodítka...není času na zbyt...

Kiryu Shihoin

Kiryu nadvihol obočie. Eeee... Ten chlap je magor. Paráda. pomyslel si a spravil facepalm. Počul že celá 12. divízia je plná magorov, a tento týpek ho zrovna o opaku nepresvedčoval. Celkom sa bál, že celá táto misia bola len zásterka a v skutočnosti ich tento týpek chcel zabiť a spraviť si z nich ponožky alebo niečo podobné.
Na jeho nápad so skupinami nič nepovedal. Iba sa pozrel na neho a potom na Hikaka. Fajn, takže môžem byť v skupine buď s magorom čo nás chce znásilniť alebo s kapitánom čo sa pýta na divné otázky a má decko čo ma neznáša. pomyslel si. Povzdychol si a začal uvažovať, či jeho životné voľby boli správne. Nikdy by sa totiž nikto nemal rozhodovať medzi týmito dvoma vecami. Ale stále sa mu zdalo, že by radšej išiel s divným kapitánom a jeho deckom, než s niekym kto pravdepodobne vo svojom voľnom čase žral deti. Tak sa teda presunul ku kapitánovi. Pôjdem s vami. povedal mu stručne. Čím skôr bude preč od toho magora, tým lepšie.

Hoshi Kitsune

Skupiny? Hmm... zamyslela jsem se a střídavě se podívala na kapitána, na vědátora a poté zpět na kapitána. Naposledy jsem se podívala na vědátora. Zamrazilo mě.
Nemám ráda věci, ze kterých mě mrazí. Je pravda, že z Erina mě původně taky mrazilo, ale aspoň se neusmíval jako sériovej vrah a že on už zabil hodně lidí. 
S vědátorem nejdu, mrazí mě z něj. honilo se mi hlavou a přešli jsme s Artemis ke kapitánovi stejně jako Kiryu. Zase spolu. Ale aspoň se zbavim toho mrazení. 
"Taky půjdeme, přeci jen k prohledávání něčeho takhle velikého je potřeba více lidí." pronesla jsem. Bůh ví, na co tady narazíme. pomyslela jsem si ještě.

Kaneyama Inari

Tiše pozorovala místo, kde ponorka zakotvila, když tu ji najednou do nosu udeřil nějaký podivný smrad. Ohrnula nos a ušklíbla se. Už teď se jí to místo nelíbilo. Společně s ostatními vystoupila a začala si prohlížet místo, kde se objevili. Držela se u ostatních, tady by se opravdu nechtěla ztratit. Nagai-san jim poté dal několik instrukcí a oznámil, že se zde rozdělí. Chtěla se přidat ke kapitánovi. Tohle byla skvělá příležitost ho lépe poznat. Na chvíli však zaváhala a než stačila něco říct, skupiny již byli rozděleny. Pohlédla na Nagaie-san, ke kterému se nikdo nehlásil. "Tak já půjdu asi tedy s vámi..." Oznámila fakt, který byl i jemu určitě jasný... pokud však neplánuje skupiny rozdělit jinak. Nedá se říct, že by jí to vadilo. Na jednu stranu byla ráda, protože jí to přišlo bezpečnější, než prohledávat nějaké staré laboratoře. Kdo ví, co všechno tam na ně číhá.



___________________________
Omlouvám se, že jsem dlouho nenapsala, bylo toho na mě trochu moc.

Nagai

Nevypadal, že by mu nějak zvlášť vadilo, že s ním nikdo nechce být ve skupině. Spíš vypadal, že je mu to úplně jedno.
Tím máme skupiny rozděleny...
Řekl s úsměvem.
Pak se otočil na Inari.
Inari-san, prosím následujte mě...
S tímto se vydal chodbou doleva, zatímco Hikakuovi, Kyriovi a Hoshi zbyla cesta vpravo.
Byla to celkem dlouhá tmavá chodba plná nepořádku.

Hikaku

Celou dobu tiše stál a pozoroval na tvářích ostatních účastníků jejich výrazy při pohledu na Nagaie. Sám by měl radši ve skupině Inari, ale nehodlal do toho nějak zasahovat. Každopádně byl rád za Kyria a Kitsune. "Tak asi půjdeme." Vykročil opačným směrem než Inari s Nagaiem. Kyriu měl na tváři otrávený výraz, což Hikakovi tak trochu vadilo, protože se zdálo že na tom měl určitý podíl. Přestal se soustředit na zbytečnosti a přidal trochu do kroku.

Kiryu Shihoin

Kiryvi odľahlo... čím ďalej bol od Nagaia, tým menšia pravdepodobnosť bola že ho znásilnia. Síce musel byť s divným kapitánom, ale hej, bol to kapitán, aspoň zabije všetko čo sa ich bude snažiť zabiť. Kapitáni sú predsa supersilní a museli to stále dávať najavo. Stále mal v ústach kyslú chuť keď si spomenul na to ako ho ten kapitán... ani nevedel ktorej divízie... spútal len tak pre srandu. Zatváril sa ešte otrávenejšie a pridal všetkých kapitánov na list ľudí ktorých nemá rád... zase. Minimálne niekoľkokrát to už v minulosti urobil, ale nepamätal si koľkokrát.
Povzdychol si a radšej sa začal sustrediť na to čo sa dialo okolo neho, lenže okolo neho sa diala taká kolosálna nuda, že mal pocit že jeho mozog z toho imploduje. Pozrel na Kitsune. Ako sa asi má ona?

Hoshi Kitsune


Byla jsem ráda, že nikdo nenamítal nic na to, že jsme chtěli jít všichni s kapitánem. V prohledávání máme už praxi ze skladu druhé divize a díky Artemisinu čumáku bychom se navzájem neměli ztratit. Když se díky ní neztratím v kasárnách divize, a že je to slušné bludiště, tak najít dva lidi, jejichž pach i reiatsu zná, by měla být hračka.
Kráčeli jsme chodbou vpravo, která byla temná a hlavně v ní byl pořádný nepořádek. "Dávej pozor, kam šlapeš, Artemis." pronesla jsem k ní a rozhlížela se kolem. Artemis odfrkla něco ve smyslu 'Za koho mě máš?' a šla dál. 
Jak jsem se tak dívala okolo, všimla jsem si, že se na mě Kiryu dívá. Také jsem se na něj podívala, zkoumavě naklonila hlavu na stranu a zeptala se: "Děje se něco?" 

Kaneyama Inari

Ještě chvíli postávala, než konečně vyrazila za Nagaiem-san, aby se jí náhodou v té temné chodbě neztratil. Když ho konečně několika rychlými kroky dohonila, zpomalila a tiše šlapala v jeho stopách. Neustále se rozhlížela kolem sebe, jako by snad čekala, že na ní z temného stínu chodby vyskočí nějaká havěť a zaútočí na ni. Občas se natáhla ke svému pasu, aby se ujistila, že má u sebe zanpakuto. Cítila se tak bezpečněji.
Pak si najednou vzpomněla na tu značku, která se všem objevila na ruce, a pohlédla na ni."Proč se nám na rukou vlastně objevily ty... ty značky? Nebo co to je? A k čemu jsou?" Optala se po chvíli ticha. Ta značka se jí vůbec nelíbila a nebyla nadšená z toho, že ji na té ruce má a neví proč.

Nagai

Šel notný kus před Inari, vypadalo, že má celkem na spěch.
Když se ho zeptala na značku, jen se na ní podíval, otočil se zpět a pronesl.
Nevím...ale mám takovou teorii...nechcu vás ale zbytečně zatěžovat podrobnostmi, takže hádám, že jde o podobnou věc, jakou dostávají kapitáni a podkapitáni při cestě do RW...nebo dostávali...teď už nevím...
Společně jste prošli jednou chodbou a došli na rozcestí. Chodba napravo byla uzavřena velkými dveřmi, které, jak si Inari mohla všimnout, byly zprohýbané směrem dovnitř a na několika místech z nich crčela voda...tudy asi ne.
Nagai se bez jediného slova vydal doleva...občas nakoukl do svého počítačku ale jinak nic.


Skupina vedená Hikakem šla temnou chodbou, kterou tu a tam osvětlovalo nějaké to světlo nebo kontrolka alarmu. V chodbě byl opravdu nepořádek a dokonce jste narazili na pár...věcí které z duše zbydou po roku rozkladu. Nakonec jste však dorazili do velké místnosti. Byla skoro tak velká jako kotviště a vypadala asi takto.
Bylo to celkem divné, mohli jste si říct. Který idiot na dně oceánu postaví skleněnou místnost. Nicméně velká skleněná okna držela, i když na několika místech se ze stropu spouštěly vodopády vody, které končili v místnosti pod vámi. Vy sami jste byli na jakémsi mostu, který vedl skrze celou místnost a na druhé straně byly dveře.
Pak jste uslyšeli dunivé kroky.

Uděláme to tak - Já Inari za Nagaie budu psát kdykoliv napíše a na vás čekat nebudu..vy zas nějak moc nemusíte čekat na mě, piště si mezi sebou a já vám když bude třeba popíšu situaci, okolí atd.

Hikaku

Šel celou dobu ve předu a nad něčím přemýšlel. Ti dva si něco mumlali mezi sebou, tedy slyšel spíš jen Kitsune. Bylo to zde opravdu špinavé a plné nějakých smetí. Blikající světýlka mu nedělali problém, alespoň že zde nebyla úplná tma. Neříkal to nahlas, protože kdyby to udělal okamžitě by zhasli nebo tak něco. Na tak ponurém místě se však ještě nikdy neocitl. Jako prvnímu se mu naskytl pohled na onou místnost. Trochu přidal do kroku, než stanul na okraji můstku na jehož druhé straně byli dveře. Prohlédnul si celou místnost, zastavil se u oken, která nevypadala moc bezpečně, ale zatím svou funkci plnila. Udělal jeden krok dopředu, když najednou uslyšel zvuky připomínající chůzi. Zaposlouchal se do nich a pohlédl na své společníky. "Slyšíte to taky?" Začal trochu víc dbát na cizí reiatsu v okolí.

Kaneyama Inari

Musela trochu přidat do kroku, protože Nagai-san šel příliš rychle a každou chvíli se od ní více a více vzdaloval.
"Hm.... ahá." Odvětila chápavě, jakmile dostala odpověď na svou otázku. Nebyla však o moc chytřejší, než předtím. Co se týká těch kapitánských a podkapitánských značek, o nich toho zrovna moc nevěděla.
Když došli na rozcestí, všimla si prohnutých dveří, kterými protékala voda dovnitř. "To bude určitě jedna z těch zatopených oblastí." Představila si, co by se asi stalo, kdyby se ty dveře z nějakého důvodu uvolnily a veškerá voda, kterou do té doby zadržovali, by se na ně vyvalila. Z této myšlenky jí trochu zamrazilo v zádech. Rychle se otřepala a doběhla Nagaie-san. Občas se otočila dozadu, aby se ujistila, že dveře za jejími zády se stále neprotrhly. "Tu vodu už zadržují strašně dlouho, byla by obrovská náhoda, kdyby se protrhli zrovna teď." Začala se v duchu uklidňovat. Nebála se, ale nebylo to zrovna příjemné.