Laboratoře Delta

Dívka

Musíme to vzít oklikou...původní cesta je zaplavená...my to vezmeme přes ubikace...
Řekla a rychlými kroky pokračovala.
Pokud si pospíšíme...tak za pár minut projdeme ubikacemi a skladem...a dostanem se ke kotvišti...

Kiryu Shihoin

Išli, išli a išli... keď sa zrazu začal cítiť trocha lepšie. Pozrel na ruku a všimol si že tetovanie mu zmizlo. Aj tak sa mu nepáčilo, takže nad tým len mávol rukou. Svoje reiatsu vždy udržiaval na takmer nepostrehnuteľných leveloch, takže to nebol problém. Tak to by sme si mali trocha pohnúť, aby sme sa odtiaľto konečne dostali! povedal. Až na to že sa mi nechce chodiť... vzdychol si potichu.

Hoshi Kitsune

Šli jsme stále dál a dál sledujíc dívku, když mě náhle zasvědila ruka v místě, kde se mi objevila značka. Pohlédnu na ruku a všimnu si, že je značka pryč. Díky bohu, už jsem se lekla, že budu mít další nechtěný tetování. pomyslela jsem si a dál sledovala dívku. 
Své reiatsu jsem vždy potlačovala, jak nejvíc to šlo. Přeci jen jsem člen druhé divize, jsme jako ninjové. A ninja, o kterém každý ví, je ninja na houby, to je přeci jasné. 
V tom se z rozhlasu ozvalo varování. No bezva, teď to tu ještě může každou chvíli vybuchnou, nevím, co je lepší. pomyslela jsem si kousavě. 
"Doufám, že Inari s Věd..." zarazila jsem se a přemýšlela, jak se jmenuje ten Vědátor. Nagoya? Ne, ale bylo to podobný. "... s Nagaiem? Jo, to je ono, snad taky míří k ponorce." pronesla jsem, když jsem si vzpomněla na naše dva společníky.

Kioshi Hikaku

Přikývl dívce na znak toho, že pochopil důvod zdlouhavé cesty a dál si hleděl svého. Na podkapitána druhé divize reagoval slovy. "Na záda bych si vás klidně vzal, ale Haruka by to asi sama neušla." Pořád toho muže nepochopil. Pořád byl něčím znuzený a otrávený a to Hikakovi začínalo lézt krkem. Pak bylo chvíli ticho, než se ozvala Kitsune. "Taky doufám, všichni by odtud měli zmizet." Jakožto kapitán by měl veliké problémy s tím, kdyby tady někoho nechal. Celá tahle mise v něm vzbuzovala zvláštní pocit. Necítil se být svůj při tom všem hledání a tak podobně.

Dívka

Přikývla chápavě na vaše postoje ohledně prchání z tohodle místa.
V její tváři se také jasně zrcadlila touha odsud zmizet.
Když jste probíhali jednou sekcí, tak jste zaslechli ženský jekot. Byl doprovázen zvuky, které vydávali ti potápěči.
Měli bychom jít...na zachraňování nemáme čas...
Řekla nervózně.

Kioshi Hikaku

Když uslyšel ženský křik, netušil jak se zachovat, nebo spíš co se od něj teď čeká. Pořád ho zajímalo kdo vlastně jsou ti potápěči a když to nezkusí zjistit teď, další možnost už možná mít nebude. "Běžte napřed, já tady ještě něco zajistím."Haruku dal na záda Kyriovi a zastavil se před dveřmi, zpoza kterých jak se zdálo onen křik vycházel. Věděl, že své raiatsu musí držet na uzdě. Vtrhl tedy dovnitř s tím, že vše vyřeší jenom pomocí svého meče a toho předmětu, který našel předtím v laboratoři.

Kiryu Shihoin

Keď počuli ženský krik, tak mu bolo jasné že len idiot by sa mohol teraz zastavovať kvôli... Ale to už držal kapitánského prcka v rukách zatiaľ čo sa kapitan šiel hrať na hrdinu. Zakrútil nad ním hlavou. Okej, ale keby niečo, tak na vás čakat nebudeme... zavolal za ním. Buď taká milá a zober to... povedal Kitsune a podával jej Haruku, zatiaľ čo sa ju snažil držať čo najviac od tela. Bál sa detí.

Kitsune

Když se ozval ženský výkřik, chtěla jsem se za ním instinktivně rozběhnou, ale rozum mě donutil na chvíli zastavit. A to už se kapitán vydal za křikem a řekl nám, ať pokračujeme dál. Zároveň předal dítě, které s sebou nosil, Kiryovi. Ten z toho měl podle všeho "radost" a než jsem se stačila třeba jen zasmát, tak dítě skončilo u mě. A to jim to spolu tak slušelo. pomyslela jsem si. Haruka u mě ale nezůstala moc dlouho, jelikož jsem jí posadila Artemis na záda. V mysli jsem zhodnocovala situaci. Měli bychom jít dál, máme tu s sebou civilistu, dítě a podkapitána, který nedělá nic navíc. Navíc to tu může kdykoliv vybuchnout.
"Půjdeme dál?" zeptala jsem se nahlas.

Kioshi Hikaku

Jakmile potápěče uviděl vytáhl zanpakuto a uchopil jej do levé ruky, těžší zbraň držel v pravé. Pořádně se rozmáchl a oběma meči sekl směrem na nepřítelova záda do kříže. Chtěl mu rozseknout páteř a tím i míchu. Neupozorňoval na sebe nějakým křikem, snažil se to provést co nejrychleji a nejčistěji. Chtěl se podívat pod masku jednoho z nich a zjistit proč jí musí nosit. Byl vnitřně rád za to, že přispěchal na pomoc dívce, ze které se vyklubala členka jeho divize. Jako kapitán by si v jejich očích mohl tímto polepšit, i když opravdovým zachráncem byl Nagai.

(Shiro a já se omlouvám pokud to tímto prodlužuji )

Kiryu Shihoin

Našťastie Kitsune jeho rozkaz poslúchla, inak by buď umrel on alebo to dieťa. (pravdepodobne on) A tak bežali zase ďalej a ďalej a ďalej... Keď už to začalo byť ako monotónny jogging rozpadajúcim sa podvodným mestom, a.k.a everyday occurance, tak dorazili konečne k niečomu čo vyzeralo ako cieľ. No... okej... Tak... to otvorme. povedal a rozhliadol sa dookola. Je tu nejaká páka, alebo to treba rozsekať?

Dívka

Koukla na vás, pak na dveře a pak zase na vás.
Otevřu to z druhé strany....
Pak přešla k něčemu co připomínalo větrací šachtu a oddělala kryt. Nato zmizla vevnitř. Pak už se jen ozvývaly zvuky bouchání do plechů a pak nic...dlouho nic...Najednou se dveře začaly pomalu otevírat a spodem se začalo do chodby valit veeeeeelke eee množstvííí vodyyy.

Hikakuovi se podařilo dostat se za chlapíka a seknout mečem a tím záhadným přístrojem, který měl tvar meče. Meč se zaryl do těla, ale nenapáchal krytické poškození...navíc uvízl v ráně a nešlo ho vytáhnout. Co se týkalo přístroje...tak ho Hikaku rozbil.Přístroj se přelomil vejpůl, drátky zapraskaly a Hikaku ucítil zápach spálené elektrniky. Taky to byl celkem blbý nápad mlátit někoho elektronikou...

Kiryu Shihoin

Chvíľu na ňu pozeral, ale potom pokrčil ramenami. No... oukej. povedal. Bol to jej nápad, a ak by sa už nevrátila, tak to je jej problém... Mimochodom si v duchu povedal, že ak sa to o dve minuty nezačne otvárať, tak to rozseká. Mal by byť schopný to rozsekať keby koncentroval dosť reiatsu do čepele svojho meča, aspoň si to myslel...
Medzitým čo bola preč, tak pozeral po Kitsune, po Artemis a po tom kapitánovom decku. Pozrel sa aj dozadu do chodby, či pán drsný kapitán nejde, ale nič tam nebolo. Bola to trocha nuda a nedalo sa ani kde sadnúť, keďže bola všade voda. Bolia ma nohy... zamrmlal otrávene. A to ešte nespomínal to že má mokré ponožky. Určite dostane chrípku, možno aj kašlíček.
A vtedy sa začali otvárať dvere a začalo sa na nich valiť ešte viac vody. No super, toto nám ešte chýbalo. Neznášam vodu! pomyslel si a dodal si vodu na imaginárny zoznam vecí čo mu liezol na nervy. Chytil sa niečoho stabilného čo pri ňom bolo, aby ho nával vody nezrazil (chvíľu uvažoval nad možnosťou že sa chytí Kitsune, ale to bol príliš veľký risk prijdenia o mužnosť keby sa "náhodou" chytil za zlé miesto, takže ten nápad zavrhol).

Kitsune

Zastavili jsme se až před zavřenými vraty, z jejichž škvír vytékala voda. Mezitím, co jsme přemýšleli, jak dveře otevřít, se dívka nabídla a vlezla do šachty. Jako jediná se tam vešla, když tedy nepočítáme Haruku. 
Ten má pořád nějaký problém. pomyslela jsem si, když si Kiryu postěžoval, že ho bolí nohy.
Náhle se dveře začaly otevírat a zároveň z nich vytékala voda ve velkém množství. Uskočila jsem ke zdi, abych vodě nestála přímo v cestě a nepodrazila mi tak nohy. Artemis mě napodobila a zakňučela. Nelíbilo se jí, že má mokré chlupy.  Až se vrátíme tak určitě bude ještě nějakou dobu smrdět jako mokrý pes. Ani mně se nelíbilo, že mám mokré ponožky, to si říká o onemocnění. Jediný, kdo zůstával v suchu byla Haruka.
Ohlédla jsem se směrem, kterým jsme přišli a zapřemýšlela, jak je na tom asi kapitán.

Kioshi Hikaku

Nepřítele zasáhl přesně jak plánoval. K jeho smůle se jedna ze útočných zbraní rozbila a druhá zůstala v jeho nepříteli. Vytáhnout nešla, Hikaku upustil elektronickou hračku na zem a pokusil se svůj meč vytáhnout oběma rukama. Pořádně jim škubl, aby případně způsobil větší zranění. Nečekal že to dopadne zrovna takhle hloupě. S mečem mu to vždy šlo, tak proč ne teď?

Kiryu Shinoin

Voda konečne trocha ustúpila, ale Kiryu už mal dávno mokré ponožky, takže bolo neskoro. Iba si otrávene povzdychol. Bol mokrý, hladný, boleli ho nohy, unavený, otrávený, chýbal mu Miši... Fajn fajn, som za to, aby sme si pohli. Už tu nechcem stráviť ani minútu. povedal a rýchlym krokom vykročil ďalej.

Kitsune

Proud vody se konečně ustálil, avšak zůstávala nám po kotníky. Artemis znechuceně zvedla přední nohu a sledovala odkapávající vodu. Štvalo jí to.
"Souhlas." pověděla jsem na Kiryova slova a Artemis souhlasně štěkla.
V nacucanejch ponožkách se běželo opravdu zajímavě a ten mlaskavý zvuk při dopadu nohy do vody mě akorát rozčiloval. Vodu mám sice ráda, ale ne v ponožkách. To mi vnuklo nápad, prostě jsem si ponožky sundala, vyždímala a zastrčila do kapes u uniformy.  
Už jsem se nemohla dočkat, až odtud vypadnu.

Hikaku

Nechápal jak to ten tvor mohl přežít. Měl tuhý kořínek tedy spíše kůži, ale možná za to mohlo to slušivé pyžamo. Pohybovalo se to pomalu a toho se dalo využít ve svůj prospěch. Hikaku vykryl útok svým mečem a vymrštil pravou nohu směrem vzhůru k bradě, která vypadala celkem nechráněně. Doufam že to ukončí rychle, taky ho zajímalo co se stalo s Inori a vědátorem.

 Kioshi Hikaku

Rozhodl se rychle sundat nestvůře pokrývku hlavy, aby mohl poskytnout víc informací. Prohlédl si ji opravdu zběžně. Bylo na čase zachránit životy těch dvou. Inori vypadala být v pořádku. Hikaku se přesunul ke kolegovi z dvanácté divize. "Omlouvám se, asi to zabolí." Přehodil si ho přes rameno a Inari přikázal okamžitě zmizet. V životě zažije mnoho těžších situací než je tato. Místnost se brzy měla zaplnit vodou takže Hikaku vyrazil s vědátorem přes rameno a s tím zvláštním předmětem v druhé ruce okamžitě pryč. "Inari!" Nelidsky ji popadl dvěma volnými prsty pravé ruky za límec a táhl ji za sebou.