Laboratoř Reimei - Delta

Izanagi

Stál jsem na břehu a rozhlížel se okolo. Pokud Reimei někde něco schovávali, muselo to být dobře uklizené, protože to tady vypadalo spíš na místo pro dovolenou. Tak nějak jsem doufal, že Kasumi řekne něco chytrého....

Haruka Kasumi

Neutrálním pohledem těkala očima po okolí, přes vlnící se hladinu oceánu, stébla trávy na břehu až po zelení oplývající ostrov v dálce. Možná už to někdo zdemoloval a nás nebude potřeba. Napadlo jí jako první možné východisko, které jí ovšem hned přišlo velice nepravděpodobné. Rozhlédla se dlouze doleva a pak doprava po pevnině. Následně přištoupila těsně k vodě a přiklekla k ní. Zahleděla se do její modře.
Vydechla. ,,No, jelikož asi nikdo z nás neumí dýchat pod vodou, zkusila bych ten ostrov naproti." Znovu vstala a ohlédla se po svých společnících. ,,Nějaké nápady, jak se tam dostat?" Ne, opravdu tam nehodlám přeplavávat. Dodala v duchu a začala sama spřádat nějaký plán, s čímž měla zjevně začít o něco dříve.

Chizu Nakayama

Chvíli jen stála a koukala na ten ostrov. Nezdál se být tak hrůzostrašný, jak si místo, kde by mohla stát laboratoř Reimei, představovala. Když se kapitánka Kasumi optá, zda máme nějaké nápady, jak se dostat na druhou stranu, rozhlédnu se. Můžeme to zkusit přeplavat. Není to zas tak daleko. Pak se na chvíli odmlčí. A nebo taky můžeme zkusit tu dřevěnou loďku. Odvětí a ukáže směrem ke břehu. Snad bude použitelná. Když najít nějaké řešení, tak nejlépe vždy to nejsložitější! To, že by se dalo přes vodu přejít díky stlačenému reiatsu jí vůbec nenapadlo! Ale aspoň podala nějaký návrh na rozdíl od kapitánky, která se zdála, že nad tím hluboce uvažuje. Možná to tak jen vypadalo.

Izanagi

Chvíli to trvalo, než si obě dvě změřil tázavým pohledem. Pak si však svoje vyčkávání prostě rozmyslel a rozhodl se, že zkusí něco sám. Loďky si samozřejmě také všiml, avšak když si zkusil představit, jak sám pádluje pod velením dvou těchto dvou žen, rozhodl se plán loďky úmyslně zavrhnout. Po chvilce velmi usilovného přemýšlení se rozhodl prostě jít. Vypadalo to jako když jde po vodě směrem k ostrovu...

Haruka Kasumi

Chizu navrhla zrovna to, co ona už předem ve svém duchu zamítla. Avšak se k tomu nemusela nijak více vyjadřovat, neboť dalším plánem byla loďka, které si předtím nějak nevšimla, protože popis okolí se o ní nijak nezmiňoval. To už bylo o něco rozumnější a přijatelnější. Pak ale pohled namířila k vodě, po které začal Izanagi přecházet, jako by se nechumelilo. Mohlo to být zajímavější. Pomyslně nad tím pokrčila rameny a vyzvala mávnutím ruky Chizu, aby ho společně s ní následovala stejným způsobem.

Chizu Nakayama

Chvíli jen stála a pozorovala shinigamiho, který se začal procházet po vodě a zamířil k ostrovu. Tohle je taky řešení. Řekne si sama pro sebe a jelikož jsou už oba dva ve značné vzdálenosti od ní, následuje je na ostrov, aby nebyla příliš pozadu a nezdržovala je. Snad se jí nepodaří přímo uprostřed vody do ní spadnout. Ale i to je u ní možné.

Izanagi

Postupně jsem procházel pláž, která byla jako stvořená pro dovolenou, kterou už jsem docela nutně potřeboval. Velmi často jsem se bránil myšlenkám typu "hele palma" nebo "hele písek". Pak se však stalo něco, co jsem nečekal. Hele bota... Ujela mi slova, ještě dřív, než jsem si to vůbec uvědomil. Každopádně bota shinigami na ostrově, kde byli Reimei mě zrovna moc nepřekvapovala. Buď tady mohl někdo umřít, nebo jí tu mohl nechat někdo z laboratoře, přeci jen chodit na pláži v sandálích je docela faux pass, nebo jak se to píše.

Chizu Nakayama

Nakonec se přeci jen živá a zdravá dostanu na ostrov. Bota na pláži mi nepřišla ničím zajímavá. Vždyť je to jenom bota, kterou tady zcela jistě někdo zapomněl a nebo už ji prostě nepotřeboval a odhodil. Spíš mě udivilo vyjádření toho shinigamiho. Neříkej. Pronesu a podívám se na něj velmi překvapeně. Kdo by to byl čekal, že to je bota! Já teda určitě ne...

Haruka Kasumi

Stejně ladným krokem, jakým kráčela po vodní hladině, přešla přes část písečné pláže a podrobně vnímala každý, leč malý, závan větru. Nestávalo se, tedy hlavně jí se nestávalo moc často, že by měla misi ve Skutečném světě. Více než ona byl v průzkumu terénu úspěšnější Izanagi. Kdyby tu byly známky přítomnosti někoho z 12.divize, tipovala bych, že je to časovaná bomba. U Reimei to nemusí být jiné. Zamyslela se, když si jí z výšky nezaujatě prohlížela. Jak zdvihla hlavu do přímé roviny, zahlédla před sebou porost. Kolem pláže ho bylo plno a pěkně nasázeného u sebe. Tady však byla malá mezírka, skoro jako nějaký průchod. A překvapivě za tou mezírkou vedla jakási cestička. Bez jediného slova se vedená zvědavostí vydala po ní.

Chizu Nakayama

Prozkoumávání ostrova šlo mimo mě. Nějak mě nezajímalo, co se tu dá najít. Spíš jsem se toho možná děsila. Kdo ví, co všechno by se zde dalo najít! Už jen při této myšlence mi běhá mráz po zádech. Když se mi kapitánka Kasumi na chvíli ztratí z očí, začnu skoro panikařit. Zůstanu stát na místě a zmateně se rozhlížet kolem. Naštěstí ji spatřím mezi stromy a uklidním se. Po chvíli se vydám v jejich stopách.

Izanagi

Lehce se ušklíbl nad botou a pokračoval v průzkumu a v cestě. Moc dobře si uvědomoval, že Soul Society vlastně touto skupinou chtělo zlikvidovat bývalé stanoviště Reimei. Místo hordy zabijáku však poslalo Kasumi, která umí vyjednávat a členku osmé divize, která bude nejspíš umět pít lépe než on. Co teda vlastně tato skupina měla za úkol? Ukecat, opít a poté zlikvidovat možné nepřátele byla jediná správná odpověď....

Izanagi

Nijak mě ani nelákalo se o ty papíry zajímat. Tušil jsem, že bych na nich nenašel nic srozumitelného. Pouze nějaké vědecké bláboly z třetího světa. To, co mě zajímalo bylo však přímo před námi. Betonové dveře byla práce, kterou jsem mohl mít vyřešenou během sekundy, avšak nemohl jsem tušit žádné pasti nebo tak něco. Otočil jsem se na Kasumi, zatímco jsem si prokřupával pěst. Nějaké nápady? Otázal jsem se předtím, než bych tupě rozbil ony vrata.

Chizu Nakayama

Cestu lesem jsme přežili všichni a nakonec se dostali do nějaké prapodivně vypadající jeskyně. Když spatřím papíry pohozené na zemi, se zájmem je zvednu a pokusím se z nich něco vyčíst. Třeba se tam najdou nějaké zajímavé informace, ačkoliv to bylo docela nepravděpodobné. A tma, která byla všude kolem, mi to jenom ztěžovala.

Haruka Kasumi

Po lesní úzké cestičce jsem dokráželi až k jakési jeskyni. Bordel poházený, ne-li postrácený všude kolem jen napovídal, že jsme na správné adrese. Taky ale jako by nám to prozrazovalo, že náš již někdo předběhnul. Nu, vrátit se můžeme vždycky. S touto myšlenkou vešla dovnitř kamenného tunelu. A šla by i dál, nebýt oné překážky, na kterou narazili.
To, co slyšela bylo křupání Izanagiho pěstí. Pokrčila rameny. ,,Tak ty už jak vidno víš, co dělat." Odvětila na jeho dotaz a bez jediného ohlédnutí prohodila k Chizu: ,,Asi bychom měli trochu couvnout." Ono, když stojíte blízko demolice takových vrat, je jen malá pravděpodobnost, že vás nějaký úlomek nesejme.

Izanagi

Nečekal jsem nějaké protesty, přeci jenom to vypadalo, že jsou to obyčejná vrata. Taková, kterýma běžně procházím každý druhý den. Otočil jsem se tedy zpět k vratům. Nejdříve jsem rukou přejel po materiálu, abych zkontroloval, zda není co divné. Také jsem odhadl, jak moc velkou ránu bude potřeba pro takové vrata.
Když jsem vše přeměřil, ohlédl jsem se, zda Kasumi s tou druhou ženštinou jsou pryč, protože jsem tušil, že v malém prostoru bude beton lítat opravdu všude. Rozpřáhl jsem se rukou a mohutným úderem doprostřed vrat jsem vypustil nevídanou sílu o účinnosti dynamitu. Nejednalo se samozřejmě o žádnou obyčejnou pěst. Jednalo se o staré japonské umění ovládání těla, takže se mi nemohlo stát něco jako že bych si třeba zlomil ruku nebo něco podobného.

Chizu---> Papír, který jsi sebrala už tam nejspíš nějakou dobu ležel a tak nebyl témšř vůbec čitelný. Dominovala mu velká skvrn ve tvaru jednorožce. V dolním rohu byly nějaké údaje, které nešly moc pochopit. Nějaké číselné údaje o něčem co nebylo čitelné.

Izanagi---> Svým oblíhežním dvaří jsi zjistil, že už nějakou dobu chátrají a že nebyly konstruovány na snášení vetěího množství síly. Nejspíš fungovaly spolu s nějakým ochranným kidem. Když ses pak pořádně rozmáchl a udeřil na správné místo, tak se vrata rozlomily a vznikl v nich dostatečně velký otvor pro průchod.

Na druhé straně vás poté, co klesl prach, čekal zajímavý pohled. Nacházeli jste se v jakési jeskyni, jíž dominovalo obří jezero vprostřed. Stěny se táhly kamsi do výše, kde končily kulatým otvorm, jenž osvětloval lehce celý prostor. Vypadalo to, že jste v nitru vyhaslé sopky. Poté už jse si mohli vyčimnout, že v části kde jste bylo z betonu uděláno jakési malé přístaviště. Bylo zde mnoho beden se znakem Reimei, elektronická tabule bez proudu a u jednoho mola se na nepatrných vlnkách houpala ponorka. Byla lehce zrezivěla, ale vypadala opuštěně, jako vše v okolí.

Haruka Kasumi

Sečkala s druhou shinigami venku a jakmile se z vnitřku jeskyně ozvala rána, chvíli počkala a hned po té se znovu vydala dovnitř, tentokráte ne tak nudnou chůzí. To bylo blik, blik - ano, shunpo.
Prach ještě lehce poletoval kolem, ale vidět bylo. Bylo k rozpoznání, že se plán zdařil a my mohli projít zkrz.
,,Dobrá práce." Pronesla k Izanagimu. ,,Všechno v pořádku?" Otázala se ještě dodatečně.
Protáhla se provizorními dveřmi za, nyní již poničená, betonová vrata. Zůstala stát několik metrů od nich pohledem si přeměřujíc okolí. Aha, takže ještě nejsme úplně tam. Vydedukovala z prvních pár pohledů. Oči se jí zastavovali na znacích Reimei na různých bedná. A také na té jedné narezivělé ponorce. Jestli tady nikde není někde tajná páčka, či něco takového... Pomyslela si a vrhla pohled na své společníky. ,,Má tu někdo klaustofóbii?"

Chizu Nakayama

Z papíru se mnoho vyčíst nedalo. Vlastně jsem se z nich nedozvěděla vůbec nic. Položím je tedy zpět na místo, odkud jsem je sebrala. Poté mě kapitánka upozorní, abych se radši vzdálila a tak také udělám. Rozhodně jsem neplánovala zůstat stát na místě, kde by mi mohlo hrozit nebezpečí způsobené létajícími kusy dveří. Zdálo se, že shinigami v nich díru udělal naprosto bez námahy, což mě docela překvapilo. Když opatrně nahlédnu, co se skrývá za těmi vraty, zůstanu překvapeně stát a teprve po chvíli se odhodlám projít dírou a pořádně se porozhlédnout. Jeskyně mě uchvátí každým místem. Ačkoliv se nejedná o nijak nádhernou jeskyně, vypadá velmi zajímavě. Teprve po chvíli si všimnu ponorky a začnu se rozhlížet, kudy by se k ní dalo sejít, abych si ji spolu s jezerem mohla prohlédnout zblízka. Na otázku kapitánky o klaustofóbii jen zakroutím hlavou a vykročím pomalu a opatrně kupředu.

Izanagi

Nepochyboval jsem, že se dveřmi dostaneme dovnitř. Avšak něco jiného byl vnitřek. Nečekal jsem, že tu bude jeskyně pokračovat, čekal jsem spíš nějaký komplex, nějakou místnost nebo místnosti. Připadalo mi ujeté chránit vraty pouhou jeskyni. Mohla to snad být iluze, nebo nějaký mechanismus? Papíry a okolí však naznačovalo, že to tu opustili hodně ve spěchu, takže past se mi zdála být nereálná.
Co ta ponorka? Ta mohla dodávat nějaké materiály a nebo tu mohla být třeba od lidé, kteří ten komplex náhodně našli. Měli bychom se do ní také opatrně podívat, jestli tam není něco zajímavého.
Na dotaz o klaustrofóbii jsem taktéž zakroutil hlavou, i když jsem absolutně netušil, co to je.