Kavárna U Vysmátého Arrancara

Aki Maki

Pohlédl na muže okolo. Poté onen, ten první, muž začal zase mluvit. Aki se zarazil. "Cože? Zná mě? Takže tohle celé bylo naplánovaný? Ví kdo jsem?" Pomyslel si.
Tahle situace se mu začala vymykat. Nechtěl však dávat najevo nejistotu. Sebevědomě na něj pohlédl. "A co se stane když odmítnu?" Stále na něj upřeně zíral. Udělal přitom nenápadný polokrok ke Kohi, připraven zasáhnout.

Muž

Zakroutil nechápavě hlavou.
Nebudu tvrdit, že bych tuhle reakci nečekal, nicméně jsem celkem zklamán...viděl jsem ve vás takový potenciál...
Zakroutí hlavou ještě jednou.
Ale vy jste nerozhodný, což nepotřebujeme...budeme tedy muset...najít svůj způsob.

Aki Maki

Pohlédl na něj. "Potenciál? Potenciál pro co?" Nechápavě na něj zíral. Snad nikdo mu nikdy neřekl že má pro něco potenciál, překvapilo ho to. Rozhlédl se kolem sebe. "Co jste vlasně zač?" Na tváři si držel stále tvrdý výraz. Na jazyku měl však stále ještě několik otázek. "Myslíte že se rozhodnu totálně překopat svůj život během dvou vteřin? A proč já? Jak jste na mě vůbec přišli?" Pohlédl tomu chlápkovi do očí.

Muž

Potenciál pomoci...správným lidem...
Řekl muž a zapálil si doutník.
Co jsme zač? Myslím...že to není příliš důležité...řekněme, že přátelé, kteří ve vašich minulých činech vidí...sílu...
Muž se odmlčí a vyfoukne pár koleček dýmu, pak opět potáhne.
Sledujeme vás...už dlouho...Aki...máme své lidi všude...a proto víme, že vedení Gotei 13 je skrz na skrz zkažené...nekompetentní...a někdo vašeho kalibru dělá pouhého podkapitána...někdo...tak...čestný....
Řekl s mírným úšklebkem, který jsi spíš vycítil, než viděl.
A co tehdá, když jsi se účastnil vzpoury? Nebo když jsi se přidal k lidem z Reimei? To jsi vše nepřekopal v jedné sekundě?
Muž se napřímil a vyšel ze stínu, takže jsi mu lépe viděl do obličeje. Ten byl však zakryt krempu klobouku.
Tohle je poslední nabídka...můžeš zbohatnout a postoupit na žebříčku...desátá divize teď nemá kapitána a nemyslíme si, že se ještě někdy vrátí...stačí zatahat za pár nitek a ty můžeš být nástupce...

Aki Maki

Vyposlechl ho a poté na něj pohlédl. Prohrábl si vlasy."Tehdy to bylo něco úplně jiného". Pousmál se. "Dobrá tedy, ale mám určité podmínky. Finančně zajistíte mě a Kohi." Když to dopověděl tak pohlédl na Kohi. Věděl že jí asi zklamal, ale pro něj je to jediný způsob jak jí pomoct. Poté se opět ohlédl na toho muže. "Rovněž zataháte za ty vaše nitky a dostanete mě výš. A ještě poslední podmínka, pokud se něco zvrtne a zavřou mě...znovu..tak mi pomůžete s útěkem, nemůžu zase do té díry.." Domluvil. Cítil jak mu buší srdce, ale nebylo to ze strachu. Právě naopak, byl natěšený na další akci.

Muž

Uslyšel jsi jeho smích. Pak pomalu vyšel ze stínu a ty jsi viděl, že vypadal TAKTO(bez pistolí)
Vypadá to, že jsme konečně našli společnou řeč Aki. Pokynul rukou a z okolí se začaly přibližovat postavy v černém. Jedna došla až k onomu muži a předala mu nějakou obálku.
Zde je malá záloha pro vaši přítelkyni...dost na pokrytí nákladu na léky ale, ne dost na to, aby ji začali podezřívat. Tu obálku pak po jednom z mužů poslal Kohi.
V nejbližších dnech ona zázračně vyhraje loterii a ty se do dne od předání dokumentů staneš jediným dědicem svého velmi zámožného vzdáleného příbuzného.
Oklepal svůj doutník a zhasil jej o strom.
Co se týče rodiny...máme také pár požadavků. Zaprvé, co nejdříve nám obstaráš ty dokumenty. Zadruhé, když tě chytí, nikdy jsi nás neviděl a on už se najde někdo kdo rád zapomene zamknout celu...
Na jeho tváři hrál úsměv.
Dones ty dokumenty a kapitán 10.divize...bude shledán nekompetentním....

Kohi se na tebe podívala, ale vypadala spíš jako - "Někdy hold musíš".

Aki Maki

Na obličeji se mu objevil jeho typický velký úsměv.
"No tak myslím že na tohle si můžeme plácnout.." Koukl na toho muže. Už stačilo jen dořešit pár drobností.
"Potřebuji ale ještě nějaké bližší informace. Čeho se ty dokumenty přibližně týkají, nebo kde je mám hledat?" Pravil a i hned se otořil a mrkl na Kohi když ji předali obálku.
"A kde vás najdu až ty dokumenty získám?" Pohlédl zpátky na toho muže a ještě dodal "O to nemusíme mít ani tu nejmenší starost, budou mi věřit cokoliv jim jen napovídám.." Ďábelsky se opět usmál.

Muž

Přikývl hlavou.
Pokud potřebuješ fyzický kontakt, plácni si s jedním z nich... Ukázal na chlapy okolo.
Co se týče dokumentů...nacházejí se v knihovně 10.divize v sekci s omezeným přístupem. Jsou zapečetěné v hnědých složkách a zapečetěné taky zůstanou...co je uvnitř tě nemusí zajímat...jen ty peníze co za ně dostaneš.
Popojde blíž a ztiší hlas.
Pokud nás zradíš, nebudeš mít dost času to litovat, takže nám prostě přines zapečetěné dokumenty a budeš prachatý, že se ti to nezdálo...

Pak se otočil k odchodu.
To je prozatím vše. Až budeš mít dokumenty kontaktuj barmana v Modré mušce...předá ti další info.

Aki Maki

Usmál se.
"Věř mi že zrovna s váma po fyzickém kontaktu netoužím.." Jedním očkem přitom pohlédl na Kohi. "To by mělo být snadné, co já vím tak já mám přístup povolen"
Rozhlédl se okolo sebe.Nakonec pozvedl hlavu na hlavního muže. "Tak dobrá, jde se pracovat, budeš si přát doprovod domů Kohi?" Podíval se na ní a pousmál. Duchem už byl ale mimo, v hlavě si vybavoval knihovnu 10. divize. Proklínal se za to že v ní netrávil více času..

Muž přikývl a všichni se rozešli do uliček...během chvíle po nich nebylo ani vidu ani slechu.

Kohi

Ne...děkuji...dojdu sama...ale...opravdu...opravdu ráda jsem tě potkala Aki...a díky za to, že mi pomáháš...
Zvedla se a políbila tě na tvář. Pak se na tebe usmála a vydala se do ulic Rukongaie.

Aki Maki

Po tom co obdržel polibek na tvář od Kohi se maličko pousmál. Neřekl ani slovo, ale stejně na ni zíral ještě nějakou tu chvíli co odcházela. No jeho pohledy směrovaly na různá místa jejího těla. Poté se otočil, prohrábl vlasy a shunpem se vydal ke kasárnám 10. divize.

Dr.Daisuke Stein

Prací zmožený, jedem otrávený a staříkem zmlácený kapitán 4.divize dorazil do oblíbeného podniku všech jedlíků a mlsounů.
Měl po dnešním dni celkem špatnou náladu, protože se ho pacientka pokusila zabít, otrávit a aby nebylo málo, musel si do něho ještě její dědula vystřelit. Ne že by to jinak nebylo obvyklé odpoledne kapitána 4.divize, ale dnes to bylo jiné. Dnes měl chuť na kremroli.
K jeho zklamání tu kremrole neměli a tak si objednal aspoň lahodný kremeš...posypaný cukrem a k němu chutný zelený čaj ovoněný jasmínem. Když už měl umřít na otravu jedem, nebo co to ta holka mlela, chtělo to trochu stylu.

U Arrancara byl dneska celkem klid, posedávalo tu jen několik málo osob. Proto byla tvoje obědnávka vyřízená celkem rychle a ty sis mohl užívat alespoň dobré kuchyně. Bohužel tvůj žaludek byl stále dost rozhašený, takže jsi musel trochu opatrně. Přesto ses necítil, jako kdybys umíral nebo měl umírat. Možná že ta ženská jen hrozila do větru...

Daisuke

Zatím se necítil, jako by měl umřít, což bylo dobře, ale jeden nikdy nevěděl. Jedy dokázaly být velmi zrádné a účinkovat dost nečekaně a se zpožděním.
Re tedy vychutnat si opatrně svůj kremeš a čaj.
Po vší té akci měl žaludek jako na vodě, ale nebylo to něco by šálek jasmínového čaje nespravil.
Příjemně mu hřál v žaludku a on pocítil klid. Uvažoval, že by mohl zajít do parku si zameditovat.

Genma

na tom byl asi hodně špatně, když byl v kavárně. Bohužel po operaci měl zakázaný alkohol... tedy... neměl, ale jelikož byl sám léčitel, usoudil, že by asi byl dobrý nápad si ho na chvíli zakázat. Ovšem v jeho životě snad nebylo období, kdy by potřeboval panáka naléhavěji než teď. Seděl tedy v kavárně, cucal heřmánkový čaj a ňoumal se v nějakých burácích, což bylo to jediné, co mu pooperační dieta, kterou si sám naordinoval, dovolovala.
Byl naštvaný na Ruyichiho.
Chtěl ho uškrtit.
Ten hajzl ho málem zabil!
Nikdy by do něho neřekl, že je zrádce. Nejspíš nebyl. Nejspíš to byl jen nějaký strašně rafinovaný plán, jak i chtěl získat důvěru toho Reimei... ale to nic neměnilo na tom, že ho málem zabil! A taky to nic neměnilo na tom, že ho chtěl Genma uškrtit. Copak pro Ruyichiho jeho život opravdu znamená tak málo? Myslel si, že jsou přátelé! Jistě, jejich přátelství bylo lemováno nadávkami, urážkami, fíkusy a postelemi s pouty... ale právě proto bylo tak jedinečné! No, asi nebylo.
Genmy se opět začínal zmocňovat jeden ze záchatů touhy vraždit, ale najednou si všiml, že v kavárně není sám. Přišel tam jeho kapitán. Proboha, jen to ne! Tady ho nikdo nesmí vidět, vždyť by jeho drná pověst utrpěla! Genma se pokusil otočit tak, aby ho kapitán nepoznal, a být co nejvíc nenápadný, než konečně vycucá ten čaj.

Daisuke

Si však Genmy všiml...přeci jen moc lidí tu nebylo.
Genma-san? Zeptal se a přešel k jeho stolu.
Jste to vy...myslel jsem, že jste na misi s Ruyichi Yoshirem...
Podíval se na svého podřízeného překvapeně zatímco si sedal. I když podřízený bylo silné slovo...on bral Genmu spíše jako svou pravou ruku ve 4.divizi.
Pak usrkl ze svého čaje.

Genma

se postavil tak prudce, že vylil svůj čaj, a zvedl ruku s několika buráky, které rozdrtil.
"To jméno přede mnou neříkejte, taichou!" zachrčel, nakloněný k Daisukemu. Za chvíli se ale zase uklidnil a sedl si. "Ehm. Tedy ne, už na misi nejsme, PÁČ MĚ TEN %^#% MÁLEM ZABIL..." Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. "Tedy. A co vy, kapitáne? Nevypadáte zrovna nejlíp, nejste přepracovaný?" změnil raději téma, aby nemusel něco rozmlátit.

Daisuke

Překvapeně sledoval, jak Genma soptí, takhle ho ještě nezažil. Když se pak konečně uklidnil, Daisuke promluvil.
Opravdu? To je mi ale úroveň... Povzdechl si.
Jeden by řek, že lidi ocení co pro ně čtvrtá divize dělá...ale ne...to by prostě nešlo...čímž...vám vlastně odpovídám i na vaši otázku...
Usrkl svůj čaj, který celou dobu držel v ruce, na štěstí.
Byl jsem léčit jakousi dívku, z které se vyklubala ublížená potížistka, která se mě pokusila zabít a mimochodem mě taky otrávila...jestli smrtelně nebo jen obrazně...to se dozvíme postupně...
Zavrtěl hlavou. Myslím, že až příště dorazí kapitán 9.divize do nemocnice...a on dorazí...věřím že velmi brzo...je možné, že se mu záhadně nedostane dost morfia pro klidný spánek...
Stále se mračil...nejdřív ta holka, teď Genma skoro zabitý mužem, kterému věnoval tolik péče a své vyhlášené koule.

Genma

měl svůj vlastní ďábelský plán, ale ten kapitánův se mu taky líbil. Byl rád, že jsou tak říkajíc na stejné vlně.
"Je to nevděk," pokýval hlavou a zahleděl se ven skrz výlohu. "No, ale nemá cenu nad tím plýtvat časem a energií." To nechám na později, až bude Ruyichi v mé moci! "Stejně nás nakonec vždycky potřebujou a když je jim nejhůř, přijdou s pláčem."

Daisuke

Byl rád, že má někoho, kdo smýšlel stejně.
Přesně tak...vždycky je to nakonec čtvrtá divize, která se zaslouží o to, že nemusíme měnit kapitány po každé větší šarvátce... Povzdechnul si...svět byl nespravedlivý.
Ale čaj je velmi dobrý na utopení všech strastí...odplavení křivd...a v případě potřeby ho vroucí můžete člověku chrstnout do obličeje...je velmi všestranný...tak jako my...
Daisuke přemýšlel, jak se teď asi má Yuri...naposledy šla někam na misi a od té doby o ní neslyšel...bylo by smutné přijít o dalšího doktora...a jelikož byla pod Ruyichim...byl by to další důvod proč mu dát do kapačky projímadlo míst morfia.
Myslím...že bychom se měli vrátit do divize...přeci jen...až dorazí Ruyichi-san...musíte mít připravené...nádobíčko.

Genma

"Souhlasím. Nehledě na Ruyichiho, neměli bychom během dne jen tak nečinně posedávat, když můžeme být někomu nápomocní," přikývl Genma, který už stejně neměl čaj ani buráky. Když si postěžoval kapitánovi, celkem se mu ulevilo a zas měl náladu místo vraždění spíš na léčení. Navíc nechtěl moc přemýšlet o tom, čí má teď v těle orgány.

Daisuke

Se usmál, že se Genmův temperament uklidnil. Přeci jen, zvládat napětí a stres byl základní pud, který musel doktor ovládat.
Daisuke se tedy zvedl ze židle a hodil na stůl dost, aby pokryl své i Genmovy výdaje.
Nechte tak, Genma-san...na účet nemocnice...
Když pomalu odcházel z Arrancara otočil se na Genmu a řekl.
Kdo vás vlastně léčil? Zajímalo ho to, protože většina vážně dobrých doktorů byla tou dobou mimo nemocnici a ti horší by ho neuzdravili tak rychle do takového stavu.

Genma

s přikývnutím přijal zaplacení svého účtu. Když to bylo hradila nemocnice... Na Daisukeho otázku odpověděl neprostupně:
"Váš bratr, kapitáne."

Daisuke

Když vstal a pomalu vyrazil směrem z kavárny, Genma mu oznámil, kdo ho operoval.
Tak to mě mrzí... Řekl suše, protože znal bratrovy praktiky a ty nebyly moc pacient friendly.
Nicméně jste tu a to znamená, že nezklamal...snad...na vás byl hodný...
Pak spolu s Genmou vyrazil ke kasárnám 4.divize. Nemocnice nutně potřebovala nějaké normální doktory.
------

Aki Maki

Vešel dovnitř, jak jinak než chladně, na sobě měl něco takového, aby nešlo poznat, že je shinigami. Přes kapuci mu dokonce nešlo vidět ani do obličeje. Přišel a posadil se k jednomu odlehlému stolu. Vyčkával na obsluhu, konkrétně na dívku jménem Kohi. Ruce měl během toho položené na stehnech. Seděl narovnaný jak tyčka, bylo to celkem strašidelné.