Kavárna U Vysmátého Arrancara

Vaše rande narušila skupinka pěti shinigami, kteří patřili podle jejich výstroje k messengerům. Když vás našli, uklonili se a oslovili vás. Předali vám zprávu, která vás mírně šokovala. Nebyla totiž poslána první divizí nýbrž samotnou Centrálou 46. Stálo v ní, že další den proběhne důležitá kapitánská porada a že se tímto ruší jakákoliv rekonvalescence.

Haruka Kasumi

Zatvářila se zamyšleně a jak padla otázka, zda se k tomu odboji připojí, přisunula si blíž své objednané esspresso, které zamýchala a upila z něj. Tím si získala trochu času, aby si mohla promyslet, co vlastně na to má říct. Po té svůj drink opět trochu poodsunula stranou.
,,Já ti nevím, možná mi o tom stále ještě něco uniká," hlesla a z jejího hlasu bylo znát, že se jí její vlastní absence na poslední poradě naprosto nezamlouvá. Nebyl ráda, když byla nedostatečně informovaná, a přesně tak si teď připadala. Každopádně pokračovala: ,,Ale neshledávám v tom nic moc špatného. Divize se alespoň proberou a rozpomenou se, jak se bránit. Kdy naposledy nepřítel pronikl až do Seireitei? Tohle je dobré cvičení, když už nic jiného." Tázavě se na Raidena podívala. Tak nějak očekávala, že jí řekne něco, co její názor změní. Nebo by jí mohl vysvětlit, co je na tom tak špatného, protože jí to vážně unikalo.
Svou přítomností jí překvapilo několik shinigami, co se u nich objevili. A ne jen tím, že tady byli. Centrála 46 a porada? podivila se nad tím v duchu, jen co k messengerům pokynula, že to berou na vědomí. Na to se s nepřítomným pohledem obrátila na Raidena...

Tomisura Raiden

Aha, zřejmě jí unikalo to, proč se to většině nelíbilo. "No, jde o to, že většina kapitánů nechce posílat vlastní divizi do boje proti jiné. Samozřejmě, většina z nás po boji netouží, ale jsou tu i tací, kteří by klidně sejmuli jiného shinigamiho. Nechceme prostě žádné vnitřní souboje, to je jádro problému," vysvětil jí ještě o co šlo a nabral si něco málo z poháru. Následně stočil lžičku směrem k ní a zeptal se: "Chceš ochutnat?" na tváři mu hrál zase úsměv. Ach, tohle mu chybělo, jenže pak přišli problémy.
K jejich stolu dorazilo pět poslů přímo od 46tky, což znamenalo jediné... pořádnej malér. Takže další porada... povzdechl si Raiden v mysli. Čim víc porad, tim více chaosu, jak se tak zdálo, ale nakonec přikývnul a pozvedl talířek s toasty: "Dáte si toustík pánové? Dělají je tu znamenité." Sám se raději napil svého kafe a ujedl něco málo z poháru.
Když ta parta zmizela, trochu si povzdechl si a obrátil se ke Kasumi: "Copak po nás asi chtějí? Třeba zatrhli Izanagiho hru a vše se vrátí do starých kolejí," nadhodil a přemýšlel nad tím vším.

Haruka Kasumi

Podívala se na Raidena a na lžičku, co držel. ,,Proč ne," pronesla s úsměvem a pokrčila nad tím rameny.
,,Vyhnout se boji v rámci vnitřního cvičení není tak těžké. Vynést rozhodnutí před divizí o tom, že se během toho nesmí nikdo zranit a je požadováno vyhýbat se přímým střetům. Shinigami by měl v okamžité situaci poznat a rozhodovat se, kdo je přítel a kdo protivník. Navíc to tím pádem zahrnuje i cvičení plánování a lsti. Kolik shinigami se může ocitnout v situaci, že budou v boji stát proti své vůli na druhé straně než jejich přítel. Hollow mívají různé možnosti... Jak se ho zbavit, když ho nechci zabít nebo vážně zranit? Každé cvičení má něco do sebe, neměli bychom to hned zavrhovat," zabrala se do vysvětlování. Co, vysvětlování, prostě argumentace. Vypadalo to, že jej názor se jen těžko změní, na každou myšlenku toho měla tolik co říct...
Tvářila se trochu ustaraně. Zavrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Šestačtyřicítka by se něčím tak malichetným, jako je Izanagiho hra, nejspíše nezabívala. Bude to něco vážnějšího," vzdychla. Nebylo tomu ani pár dní, co se vrátila do Seireitei. Nečekala tu klid, zvlášť jako kapitánka ne, ale hodil by se. Asi už ho bylo dost, pomyslela si, ale nadšená tím rozhodně nebyla.

Tomisura Raiden

Vzorně nakrmil Kasumi svým jahodovým pohárem a sám u toho zpracoval onen toustík.
"No, na tom něco bude, každopádně i tak se mi to zrovna nelíbilo, ať to bylo podané za jkýmkoliv účelem. Ale zase by bylo občas fajn dát do huby i nějakému kapitánovi v rámci hry... třeba Firelovi," nadhodil mírně ironicky, aby bylo poznat, že to nemyslel zcela vážně, ale částečně se mu ta myšlenka zamlouvala. Z chudáka by asi udělal placku, jakmile by obešel jeho bariery a podobné Kido nesmysly.
Během debaty si Raiden dopil své kafe, které pomalu stydlo a rozdělil pohár mezi sebe a svojí milovanou. "Bojím se, aby naše pohodově-chaotická idila neskončila jedním rozkazem od našeho shobo velitelstva," povzdechl si mírně a sám přemýšlel nad tím, co po nich asi tak mohli chtít. Věděl, že členové divize byli připraveni téměř na vše, ale nerad by se pouštěl do nějaké extrémní akce. Sám se vrátil teprve před pár dny, nemohl být stále v jednom kole přeci.

Haruka Kasumi

Rozhodla se dále k té manší mezidivizní hře nevyjadřovat. Moc dobře věděla, že Raiden jen tak svůj názor nemění a jakmile přišla řeč na Firela, to už úplně ztratila slova. Radši. Ať už to bylo myšleno ze sebevětší srandy, Kasumi se tomu nijak nezasmála, více či méně. Z jejího pohledu bylo znát, že k tomu řekla vše, co chtěla. Na to šáhla po svém Esspressu a ničeho jiného se ani nedotkla.
,,Jako by se vše špatné dělo pro jejich potěšení. Neměl bys tak shazovat autority, Raidene. I mně rozkazy leckdy kazí den, ale je to součást téhle práce, na to sis už mohl zvyknout. Pamatuji i horší časy..." hlesla a utichla, aby se mohla napít.
Jen položila sklenku, nebo pohár, nebo v čem jí to vlastně donesli, na stůl, podívala se na svého snoubence, podepřela si hlavu jednou rukou a zlehka se pousmála. ,,Jak dlouho už to vůbec je? Co je z tebe tohle?" Samozřejmě tím myslela, jak dlouho už je kapitán, jen to prostě z nějakého důvodu... neřekla dost přímo. Dalo se to tedy vyložit všelijak, vzhledem k tomu, že Raiden na sobě měl pořád to kimono...

Tomisura Raiden

"Jo, časy byly horší, ale i lepší..." povzdechl si a dopil své kafe. "Každopádně, co se týká autorit... pár jich mám, ale moc jich není, jak dobře víš," pronesl již s mírně pobaveným hlasem a mrknul na ní. 46tka mu byla prakticky ukradená, do dob minulých prostě dělal jen to, co si přála Sei. A i tu dokonce občas přeskočil a schválil si "misi" sám, aniž by o tom někdo věděl. Ale ta doba byla zřejmě pryč.
"Čtyři roky," odpověděl jí jednoduše s úsměvem. "Poměrně krátká doba, když si člověk vezme, že jsem na to měl už asi před sto lety," zasmál se mírně a věnoval Kasumi jeden ze svých milých úsměvů. "Ale jsem rád, že nejsem již kapitánem moc dlouho. I když zase, když se to tak vezme, tak jsem jeden z mála těch "mladších", " naznačil přitom uvozovky rukama a pokračoval: "... co neodpadli. Ironie je, že mě to pak řadí mezi ty starší. Teď, když Akio odešel jsme velká trojka já, ty a náš fosilní vědátor." Bylo to divný, bylo mu jen 218 let a už se cítil jako fosil. No, s tím se nedalo nic dělat. "Ty už v téhle pařbě frčíš dýl, žejo? I když, já byl shinigami už v době, kdy jsi za sebou tahala gumovou kačenku, teda Milouše," prohodil jen tak. Sám si vlastně nějak nepamatoval jak dlouho už byla Kasumi v úřadu. Ale nějaký ten rok to už byl.

Haruka Kasumi

,,No právě," podotkla, čímž poukázala na tu hrstku osob, které Raiden za ony autority považoval. A to ještě polovina z toho už byla pod drnem a na ten zbytek to jisto jistě brzy čekalo.
Ta číslovka jí zaskočila. Čtyři, to už? Nic ale neříkala, protože stále mluvil on, takže si jen míchala své vlastní pití, které už stejně bylo studené jako psí čumák a tudíž nepitelné. Nakonec se musela i zasmát, když Raiden začal řečnit trochu jiným způsobem.
,,Pěkně dýl, o tom žádná. I když Akio se Satoshim přede mnou mají setsakramentsky velký náskok," hlesla a pousmála se, ,,ale já zase před tebou. A když už jste to načal, pane shinigami, pamatujete si vůbec, jak dlouho jste v té své obecné profesi?" Začala mu na krátko vykat, aby tak podrthla to jeho naparování se. Ona by se svým věkem rozhodně takhle nechlubila, ale to byla asi otázka vkusu.
,,Mimochodem, žádné kačenky ani Milouše jsem za sebou nikdy netahala. Navíc, on by se nenechal, i kdybych ho tehdá už měla! Víš přece, že nemá rád tahání a křik... a děti, grily, sójovou omáčku..." tak postupně vyjmenovala ještě několik věcí, až uznala, že to by mohlo stačit. ,,Chápeš?" dodala nakonec seznamu a byla se svým objasněním naprosto spokojená.

Aki Maki

Pomalu vešel do kavárny. Rozhlédl se, spatřil jeho ex kapitánku a Raidena. Jak on ho stále nesnáší. Pomalu si to kráčel ke stolu téměř na konci místnosti. Usadil se a rozhlédl se po obsluze.

Obsluha

Přišla ke tvému stolu, hodila na něj menu a zase odešla. Bez jediného slůvka.

Aki Maki

Usmál se. "Díky" Řekl a otevřel menu. Začal ním listovat. Po nějaké chvíli menu zavřel, položil na stůl a posunul jej do rohu stolu. Rozhlédl se okolo, neviděl nikoho s kým by se rád dal do řeči, proto sklopil hlavu a začal si prstem kreslit po stole. Opět čekal na obsluhu.

Obsluha

Obsluha, tentokrát jiná, dorazila nedlouho potom, co jsi sklopil menu. Vypadalo to, že na tyhle věci mají nějaký šestý smysl, nebo čidlo v menu, nebo kdo ví co.
Každopádně se u tebe objevila mladá milá zrzka, která vypadala jako brigádnice.
Eh...takže...vybral jste si?
Hodila po tobě očkem, tedy ne že by vzala z kapsy oko a mrštila jej po tobě, jenom prostě udělala takový ten pohled, kterému se říká hodit očkem.

Tomisura Raiden

Její otázka ohledně doby ve "službě" ho mírně zaskočila. Zase tak přesně to nevěděl, ale bylo to dost. Rychle tak zavzpomínal a nakonec jí odpověděl: "Něco málo přes 190 let nebo tak nějak, nevím přesně. Byl jsem tehdy ještě děcko, ale přeci jen jsem se do Rukongaie nehodil, odpařoval jsem moc lidí," pronesl pobaveně a usmál se na ní. Vzhledem k tomu, že byl ve službě mnohem déle bylo trochu komické, ale nedělalo to prakticky žádné rozdíly.
"Ale se sojovkou by třeba chutnal dobře," nadhodil Raiden zamyšleně, když si vzpomněl na Milouška. Ta ryba... tedy jestli to byla ryba, byla trochu děsivá. Rozhodně ne mazlík do postele, ale na postrašení nováčků musel být dokonalej.  "Naprosto chápu, budeme ho krmit dětmi v sojovce," pokrčil rameny a ohlédl se k Aki Makimu. Tenhle cvok ještě žil? A k tomu měl zástupcovskou pásku?! Někdo se zbláznil. Vždyť ten magor urážel každou autoritu, snad jen s vyjímkou Kasumi. "Kterej blbec z něj udělal podkapitána?" zeptal se se zájmem Kasumi.

Haruka Kasumi

To číslo jí lehce zaskočilo. Věděla, že Raiden není žádný mladík, věděla, že slouží jako shinigami už dlouho, ale nevěděla, že dlouho je dýl, než je ona na světě. Ne, že by jít to nějak trápilo.
Zamračeně se na Raidena podívala. Nikdo, dokonce ani on nesměl takhle mluvit o jejím mazlíkovi! A dneska už jednou stačilo, že jí z toho málem přivodil infarkt, když žertoval o grilech.
Opřela se o opěradlo židle a po nově příchozím se ani neohlédla. ,,Vidíš znak desítky. Buď byl vyžádán, nebo to zařídil někdo zhora," hlesla. Očividně jí to moc netěšilo, i když už o tom věděla dřív. Aki býval přeci jen členem její divize, tedy zprávu o jeho přeložení a povýšení obdržela se spoustou dalších papírů. ,,Tohle ale už není moje starost, ať si s ním Makata poradí po svém. Což mi připomíná, že mě čeká ještě spousta práce," řekla a vstala, při čemž se ohlédla směrem k... platícímu pultu? A pak na Raidena. ,,Nebude vadit, když už půjdu?" tázala se a po chvíli odešla zaplatit.
Když se vrátila k jejich stolu, sehla se k Raidenovi - což byla vzácnost, většinou se musel hrbit on, ale když tentokrát seděl - a políbila ho. ,,Dávej na sebe pozor," řekla na rozloučenou a věnovala mu jeden ze svých vlídných úsměvů, na čež se vydala ke dveřím.

Aki Maki

Pousmál se na nově příchozí obsluhu. "Ahh, dobrý den..no popravdě jsem v rozpacích. Dal bych si zřejmě...nebo víte co..možná se nechám překvapit.." Mrkl na ní a pohodil vlasy. Všiml se že jeho bývalá kapitánka odchází. "Nashle Kasumi-taicho.." Zakřičel na ní ještě než opustila místnost.

Obsluha

Byla dost zaskočená. Nečekala, že ji řekneš tohle.
Erm....eh....tak...teda.....překvapit...
Bylo vidět že dívka dost přemýšlí.
Naši hosté si velmi pochvalují tradiční chaluhovou polévku...sýr ala Tom a Jerry a na pití tu máme vynikající žitné pivo...nebo by jste chtěl spíš něco sladšího? To poté mohu nabídnout úžasné Mozartovy koule...vynikající..přímo od zdroje...
Připravila si blok, aby si zapsala.

Haruka Kasumi

Nebyla hluchá. Vlastně měla fakticky dobrý sluch a k tomu Aki křičel. Nemohla ho jen tak přeslechnout, stejně tak určitě i jiný. Na svém odchodu se zastavila. Ohlédla se jeho směrem. Neusmívala se, vlastně kde komu z toho pohledu šel mráz ne jen po zádech.
,,Haruka," opravila ho ve zkratce svým velice výrazným a nekompromisním hlasem. Očividně se jí ani v nejmenším nelíbilo, že si jí troufnul oslovit jménem. Na to se podívala zpět před sebe a prostě odešla.

>>> Kasárny 2.divize

Aki Maki

Pozorně poslouchal obsluhu. "Dobře, dám si přesně to co říkáte. Tedy krom těch koulí, po sladkém mě bolí zuby." Usmál se. Poté byl ale chladně opraven Kasumi. Ten pohled se mu nelíbil, ale úsměv na tváři si držel, to mu šlo odjakživa. "Vypadá to že jsem jí za ten čas v její divizi k srdci moc nepřirostl.." Pomyslel si. "No ještě aby jo.." Potom se otočil ještě na obsluhu a usmál se až se mu oči téměř zavřeli. "Děkuji.."

Tomisura Raiden

Raiden se od Akiho raději rychle odtrhl, ale v mysli litoval desátou divizi. Tohohle vola by nenechal ani uklízet ve stokách, natož aby byl druhým velitelem divize. Shizuro by si to měl trochu urovnat. Každopádně, toto nebyla jejích starost, do věcí ostatních divizí nemohl mluvit, pouze poradit, či podobně. On sám přitom vystřídal již řádku zástupců, tudíž měl jistou zkušenost.
"Ale kdepak, taktéž bych měl jít, ještě mám nějakou práci," pronesl s úsměvem ke Kasumi a opětoval její políbení. "Uvidíme se brzy," dodal ještě na rozloučenou a hodil obsluze nějaký ten finanční obnos. Následně vzal svojí zanpakuto a Shunpem zmizel.

>>> 8. Divize

Obsluha

Uklonila se a zmizela v restauraci. Ty jsi měl mezitím čas se rozhlédnout po okolí. poté co odešla Kasumi a Raiden tu bylo dost prázdno. Jen pár lidí sedících u stolů a znuděně si čtoucích.
Avšak v rohu byla zajímavá trojice. Tři dívky - blondýna, bruneta a zrzka, sklánějících se nad nějakými obrázky a hrozně se u nich hihňajících.
Koukej...tihle dva...tak sladcí...myslím, že by aspirovali na pár roku...
Druhá přitakala.
Hmm...když si je tak představím bez těch uplých oblečků...
Zrzka se zadívala do nebe se zasněným výrazem.
A navzájem se zkoumajíc jazyky...hmmm
Všecky tři se opět začaly hihňat.
Pak přišla obsluha s tvou polévkou.
Taaakže...vaše polévka...prosím..nechte si chutnat!

Aki Maki

Všiml si oné trojice dívek. Jejich rozhovor ho celkem upoutal, měl docela chuť vstát a připojit se k nim, ale potom přišla opět pro něj okouzlující servírka. "Děkuji mnohokrát.." Zasmál se a pohlédl na tu polévku. "Když jste mi ji donesla, tak ještě aby nechutnalo.." Mrkl a pozvedl lžíci a s chutí se dal do polévky. Ať se bráním ovšem sebevíc, sem tam mu ulétlo očko na onu trojici dívek.

Obsluha

Dívka se začervenala a stočila pohled do strany.
Ale...vy...lichotníku...
Krapet nervózně se otočila zpět k tobě.
Tohle určitě říkáte každé dívce, která se vám líbí...
Usmála se a pak zmizela v budově, ony tři dívky tě sledovaly a pak se zase začali chichotat.

Aki Maki

Pousmál se. Musel začít vymýšlet nějaké hlášky až dojde k placení. Všiml se že na něj ty dívky chvíli koukaly a nevěděl co si o tom myslet. Rozhlédl se okolo a do úst vložil další lžičku polévky. Přes ofinu opět pohlédl na dívky zda-li se zase koukají, už ho to celkem štvalo že neví o čem si povídají.

Dívky se však již nekoukaly, opět se věnovaly svým obrázkům a hihňáním se nad nimi. Polévka ti velmi chutnala...byla..slaná...chutnala jako když v moři spolykáš vodu, jen nebyla tak děsně přesolená...cítil jsi lahodnou chuť řasy. To už se ale zase objevila obsluha.


Obsluha

Tak....tady máte...sýr ala Tom a Jerry. Dala pod tebe talíř se sýrem plněným dvěmi druhy masa. A protože GM nejsou "nikdy" zlomyslní...a název "nic" nevyjadřuje, bylo to jistě kuřecí a vepřové.

Aki Maki

Dojedl polévku, lžičku dal do prázdné misky a odsunul ke kraji stolu. "Ooooh, děkuji.." Mrkl na servírku a nahodil úsměv. Potom k sobě více přitáhl talíř se sýrem. Nasál vůni. "Tak to bude bašta.." Zasmál se a pomalu se do toho pustil. Vždy ukrojil kousek masa se sýrem. Ten se ale natahoval a tak to vždycky točil kolem vidličky dokud to nebylo tak tenké až se to samo utrhlo. A takto pokračoval dále.