Kavárna U Vysmátého Arrancara

Izumi Razaki

Zasmál jsem se od srdce. "Tak to nesmíte brát. Ano, je toho hodně, ale dělám to proto, že mě to celkem baví...člověk se dozví ledacos, když prochází staré papíry... a na 3. divizi si nemůžu stěžovat, funguje skvěle a to zdaleka ne jen mojí zásluhou..." řekl jsem. Byla to pravda, měl jsem tam mnoho dobrých lidí, kteří pomáhali s chodem divize. To už nám ale donesli čaj. Voněl celkem hezky. Vzal jsem si šálek a pootočil jsem ho na stole. Jak dlouho to vůbec bylo, co jsem naposledy měl čaj? zamyslel jsem se a zvedl šájek. "Na zdraví" řekl jsem a napil se čaje, opravdu nebyl vůbec špatný

Akashiya (Aka) Masamune

S úsměvem jsem přikývla. Pak jsem chvíli kapitána jen tak pozorovala. Přišlo mi, že si tuhle chvíli opravdu vychutnává. Přeci jenom to byl dobrý nápad. Pochválila jsem se v duchu. Čaj nejen že skvěle voněl, ale také skvěle chutnal. "A co vůbec vy a společenský život? Slýchávám, že lidé z významných rodin to nemají rovna jednoduché. Většinou prý mají i předepsané už od narození koho si vezmou a tak." Nadhodila jsem další téma. Je pravda, že jsem moc významných lidí neznala, ale ty co jsem znala, to tak měli.

Izumi Razaki

"Společenský život... v poslední době moc ne... poslední rok byl hodně o zařizování různých věcí. Dával jsem dohromady rodinu... musel jsem se starat o syna, pravnuka a naší drahou Minami..." řekl jsem a opět upil čaje. Byl opravdu dobrý. Pak jsem se ale trochu zarazil. "No, nevím moc o lidech z významných rodin... klan Izumi nikdy významený nebyl, dokud jsem se nestal kapitánem, nekoupil obrovské sídlo a ten význam jsme mu nedal... Nicméně to nijak nězměnilo to, jak se chovám... doufám..." dodal jsem

Akashiya (Aka) Masamune

Zrovna jsem pila čaj, když kapitán Izumi jen tak během řeči řekl, že má syna. V tu chvíli jsem se hrozně zakuckala a trvalo mi několik minut, než jsem se uklidnila. Když už jsem byla v pořádku, tak jsem si dolila čaj z konvice, jako kdyby se nic nestalo. "Udělal jste pro svou rodinu opravdu hodně." přikývla jsem nakonec. "No jo." dodala jsem pro sebe a povzdechla jsem.

Izumi Razaki

No... skoro se zdálo, že to přeci jen nebylo "rozhodně ne rande", protože s ní pěkně zamávalo, když jsem se "omylem" zmínil o tom, že mám syna. Samozřejmě nemohla tušit, že jeho matka byla megera a zlatokopka a je dávno mrtvá, což, zcela upřímně, mi vůbe nevadilo. Nicméně jsem si začínal myslet, že jsem padl do nějakého typu ženské léčky...

Akashiya (Aka) Masamune

To nepříjemné ticho se mi nelíbilo. Honem jsem vymýšlela nějaké téma. "Přemýšlela jsem na misi v reálném světě. Vždy se tam najde něco zajímavého a nemusí to být ani bojová mise." Vyhrkla jsem honem. "Teď už musím jen sehnat nějaké shinigami." pokračovala jsem. Nevěděla jsem co dál povídat. Naštěstí se kolem mihla obsluha, takže jsem na ní mávla, že chci zaplatit. Chtěla jsem zaplatit raději hned, ať pak na to nemusím myslet. Nervózně jsem si motala jeden pramínek svých vlasů kolem levého ukazováčku.

Izumi Razaki

Pousmál jsem se. "Neříkal jsem, že to musí být bojová mise... nemám nic proti cestě do světa lidí." řekl jsem. Nelíbilo se mi označení "reálný" svět. Jako kdyby ten náš byl nějakej nereálný. "No, byl bych rád, kdyby ste vzala Minu a našeho 3. důstojníka... a toho nováčka, mysím, že je by měl dokončit akademii zrovna... kdyžtak ho vytahnu trochu dřív... ale jsou to jen návrhy..." řekl jsem a dopil čaj. Tenhle podnik se mi líbil, nejspíš sem budu chodit častěji. Pak jsem na svojí podkapitánku tak zvláštně blísknul očima. "Nicméně... nemohl jsem si nevšimnout, že jste se chovala trošičku... roztržitě... vím, že je to ode mě možná netaktní, ale pokud spolu máme nějak rozumně spolupracovat, tak by nebylo moudré aby tu byl nějaký... problém..." řekl jsem nakonec. Podkapitánka se mi zdála opravdu roztržitá a já nevěděl, jak jinak to vyřešit...

Akashiya (Aka) Masamune

Zhluboka jsem se zasmála a mávla jsem jen rukou. "Nebojte kapitáne, žádný problém tu není. Jen jsem si myslela, že o vás vím vše. Doufám, že se neurazíte, když řeknu, že jsem si o vás něco zjistila. Četla jsem totiž o vás mnoho složek a strašně moc vás obdivuji. Jen mě zaskočil ...ehm syn. To jsem nikde nevyčetla." smála jsem se. "Jinak jak říkáte. Nad Minami a Amarem jsem přemýšlela už od začátku. O nováčkovi jsem si zatím jen četla jeho složku, ale klidně ho sebou vezmeme." Stejnak jsem kapitána obdivovala.

Izumi Razaki

"No, těžko vám to můžu mít za zlé... nikdy neškodí vědět víc o lidech kolem sebe, nicméně spousta informací o mě prostě není nikde zapsán, jen to nejnutnější. A mého syna se nic z tohohle nikdy netýkalo. Ostatně vyrůstal jen se svojí matkou, ke mě se vrátil až po její smrti..." řekl jsem a pečlivě urovnal pozici prázdného šálku na stole. "Nicméně jak jsem řekl, nechám vše ve vašich rukou... a mimochodem, tohle musíme někdy zopakovat, samozřejmě s tím, že příště platím já..." řekl jsem a zasmál se. Čaj tu měli moc dobrý... a byl tu celkem klid, alespoň dneska.

Akashiya (Aka) Masamune

I přes to, že mi to kapitán neměl za zlé, tak jsem cítila, jak mi rudnou tváře. Nenápadně jsem se snažila přehodit si své červené vlasy více do obličeje, aby červené tváře tolik nevynikaly. "Jsem ráda, že jsem vás aspoň na chvíli mohla vytáhnout z toho papírování. A vaši nabídku přijímám." přikývla jsem a stále jsem se ještě usmívala. Misi jsem aspoň trochu prodiskutovala, za což jsem byla ráda. Když se konečně objevila obsluha, tak jsem zaplatila a dala i dýško.

Kaneyama Sayuri

Seděla u jednoho ze stolků se svojí sestrou, na kterou dlouze a mlčky hleděla. Tvřila se zklesle. Shlédla ke svému dortíku, který si objednala. Byly v něm maliny zalité v želé, její oblíbené. Normálně by vmžiku zůstal talířek už jen od drobečků, tentokrát si ale dala do pusy sotva dvě sousta. Po té talířek nechala talířkem a dortík na něm dortíkem, založila si ruce do klína a ohlédla se směrem ke dvěřím, kterými se z kavárny vycházelo.
,,Myslíš... Inari, myslíš... jaké to asi bude? Když jsme teď... jsme shinigami," dostala ze sebe sotva pár slov, když se zadívala zpět na stůl. Nezdálo se však, že by jí na něm neco uchvátilo, byla jen rozhozená. Jako novepečené shinigami se se svou sestrou měli rozejít každá do své divize, do jiné divize. Pořád tomu nerozumněla, proč nemohla jít s ní?

Izumi Razaki

"No, jsem rád, že jsem se nechal vytáhnout." odpověděl jsem a pořádně se protáhl, až to křuplo. Chvíli jsem si nebyl jistý, zda mi neupadla nějaká kost, ale zdálo se, že nikoliv. "Inu, asi se ale budu muset vrátit do divize, rád bych napsal kapitánovi jedničky, že 3. divize odstupuje z jeho hry a jakýkoliv případný vetřelec s artefaktem bude automaticky popraven" řekl jsem stylem "jdu koupit 2 kg pomerančů a kilo cukru"

Kaneyama Inari

Sedí naproti své sestře, rukou si podpírá hlavu a nepřítomně zírá do okna na protější zdi. Druhou rukou při tom již nějakou dobu míchá svou poloprázdnou sklenici jahodového koktejlu. Myšlenkami již je v sedmé divizi a přemýšlí, jaké to tam je. Velmi se těší, až pozná nové lidi a zažije s nimi spoustu dobrodružství na misích. Na ty se těší opravdu hodně. Na akademii totiž žádné mise neměli, nutili je pořád do tréninků nebo učení, které jí nebavilo. Tohle bude příjemná změna. Začne si představovat sama sebe na misích po celém Soul Society, snad se někdy podívá i do světa lidí. Z jejích představ jí vytrhne hlas Sayuri.
"No... nejspíše nás čekají nějaké povinnosti, které budeme muset plnit, bude to něco jiného než v akademii. Ale na druhou stranu zažiješ spoustu dobrodružství, poznáš nové lidi a najdeš si spoustu přátel. Obzvlášť ve čtvrté divizi si myslím, že jsou všichni milí a přátelští... a určitě ti pomůžou, když budeš potřebovat. Brčkem dopije zbytek svého koktejlu a odsune sklenici stranou. Pohlédne na skoro plný talíř před Sayuri a pak na svou sestru pohlédne. Zdá se, že se do své divize příliš netěší. Nebo jí jen možná nevyhovuje, že tam bude sama. Nebo je jen prostě nervózní z téhle velké změny. "Neboj, určitě to bude fajn."  Povzbudivě se na svou sestru pousměje. "Chceš tady ještě chvíli posedět a nebo pomalu vyrazíme na cestu?"

Kaneyama Sayuri

Se sklopeným pohledem poslouchala, co vyprávěla její sestra. Sayuri na to měla trochu odlišný pohled, protože třeba ty povinosti jí zatím nijak netrápily. Zatím, nejspíše si ještě pořádně neuvědomovala, že už být členem čtyřky je důležitý úkol sám o sobě. Nový lidé? Přátelští? opakovala po své sestře nějkterá slova v duchu, ale moc jí to nepomáhalo. Zvláštně jí pak nakoplo sestřino povzbuzení. Bude to fajn, bude to fajn, znělo jí stále v hlavě dokola a dokola. Sevřela ruce v pěst. Inari má pravdu, bude to fajn, proto jsem tady. Takhle to je dobře, nemůže se na mě pořád ohlížet, zvládnu to... sama.
Sayuri se teď místo odpovědi podívala na svůj nedojedený dortík. ,,Ještě chvilku," hlesla a znovu se pustila do malinového zákusku. Byla by přeci škoda něco tak dobrého vyhodit. Jakmile dojedla, vstala a talířek vrátila. Pak přišla zpět ke stolu a zasunula po sobě židli. Na okamžik se znovu zahleděla do země, ale nakonec lehce pokývla hlavou. ,,Můžeme jít," špitla tiše a jen očima zabloudila ke své sestře, aby viděla, zda se také zvedá.

Aka Masamune

"Ummm dobře." přikývla jsem kapitánovi. "Také už bych měla jít zařizovat tu misi." Pomalu jsem vstala. I když to byla jen bezvýznamná chvilka, která se ztratí ve všech těch starostí, tak jsem si  to užila. "Jsem potěšena, že jste si chvilku odpočinku užil. A kdyby náhodou jste měl chuť na další odpočinek,....ehm...ze světa lidí jsem si nechala přinést kvalitní čaj." řekla jsem a přitom pokrčila rameny. Byla to taková nabídka nenabídka. "Teď mě prosím omluvte." dodala jsem. Hluboce jsem se poklonila a s neznatelným "PUF" jsem zmizela.

------> Kasárny 3. divize

Kaneyama Inari

Při pohledu na svou sestru se pousměje a opře se o opěradlo židle. I když se už nemůže dočkat, až dorazí do divize, čekání ji nevadí. Není kam pospíchat a navíc... kdo ví, kdy se zase setkají.
Když se Sayuri vrátí, Inari se konečně zvedne ze židle a do ruky vezme skleničku od koktejlu. Ještě dopije zbytek, který stekl ze stěn sklenice na dno, a sklenici odnese. Když zaplatí, vrátí se zpátky k jejich stolu. "Někdy sem můžeme zajít znovu, je to tady hezké." Navrhne a pomalým krokem zamíří k východu, kde se na chvíli zastaví, aby své sestře neutekla. "Chceš, abych tě doprovodila ke kasárnám čtvrté divize?" Optá se a vyrazí ze dveří.

Kaneyama Sayuri

Inari jí moc potěšila, když navrhla, aby sem zase někdy zašly. Znamenalo to, že se se sestrou alespoň někde už mohla vidět. Usmála se a přikývla na onen návrh. ,,A nikde jinde nemají tak dobré maliny," poznamenala a trochu se při tom začervenala. Nebyla na tu svojí lehkou závislost na malinách vůbec hrdá.
Dohnala svou sestru u dvěří a podívala se ven. Pak na Inari a její tvář jako by zářila. ,,Hm... teda, tedy... prosím," opravila se nejistě a vyrazila po jejím boku z kavárny směr kasárny.

>>> kasárny 4. divize (Inari, Sayuri)

Izumi Razaki

Rozhlédl jsem se kolem... a zmizel bez obláčku či puff...
-> 3. divize
------------------------------

>>> Akademie {Kasumi & Raiden}

Tomisura Raiden

Raiden se společně s Kasumi přesunul z akademie přímo před Kavárnu. Teď už se Raiden nemusel bát zvýšené hladiny Reiatsu, tudíž nejprve trochu poodstoupil od své milované a odhodil zanpakuto na zem. Následně zatnul pěsti a začal zářit. V tom okamžiku kolem něj vznikl sloupec elektřiny sahající až do nebes. Raiden držel Reiatsu jen v tomto sloupci, aby neodpařil nic okolo a pak prudce dupnul. Zem popraskala a vytvořil obstojný kráter. "Kre*éni!" zavrčel naštvaně a nechal zmizet veškerou elektřinu. Omluvně se přitom podíval na Kasumi: "Promiň, potřeboval jsem se uklidnit." Jakmile toto řekl, sebral ze země zanpakuto a zase jí objal kolem pasu. No, tedy, spíše kolem zadku, když tu nebylo příliš čumilů. "Jaký chceš stolek?" optal se jí již milým tónem.

Haruka Kasumi

Od chvíle, co odešli z akademie, neřekla ani slovo. Nátura Satoshiho a Firela jí rozhodila, potřebovala se uklidnit. A ne jen ona. Ovšem, každý na to má jiné způsoby. Když od ní Raiden poodstoupil, tázavě se na něj ohlédla. Jeho reiatsu vytvořilo jakýsi elektrický sloup, který mířil vysoko do nebe. Kasumi to jen s klidem sledovala.
Jak se Raiden omluvil a objal jí, trochu se o něj opřela. Nahmatala svou rukou tu jeho, kterou jí držel a posunula jí výš na bok. ,,To je dobrý," pronesla polohlasně.
,,Myslím, že na tom nesejde," odvětila mu a přivedla ho prostě k jednomu z těch prázných. To, že jim nikdo nebude okounět u jednoho stolu jí bohatě stačilo.
,,Ale nepřestáváš mě dnes překvapovat, Raidene," hlesla hned jak se posadili se spokojeným úsměvem na líci.

 Tomisura Raiden

Jakmile si Kasumi vybrala stole, mávl Raiden rukou na obsluhu, odložil zanpakuto a objednal si: "Černou kávu s oříškovou zmrzlinou, kopcem šlehačky a hrstí lentilek navrch. A pak toast a jahodový pohár, to prosím zvlášť." Zároveň přitom otočil tvář ke Kasumi, aby si objednala ještě ona. Tak nějak nevěděl, jakou kávu či jiný tekutý výrobek pije.
"Překvapuju? Čím prosímtě?" zeptal se jí překvapeně a trochu nechápavě přitom zamrkal.

Haruka Kasumi

,,Espresso, může být silnější, s našlehaným mlékem a skořicí, prosím. Vše," dodala, aby obsluha věděla, že se žádné další objednávky nedočká a může tudíž odejít.
Raidenův výraz ve tváři jí rozesmál. ,,Ovládáš se," ujasnila, ,,a taky ta dýmka... netušila jsem, že něco takového sebou nosíš. Vůbec, že jí máš. I když ti dodávala takovou zvláštní vizáž..." odmlčela se a upřeně se na Raidena zadívala. Vypadalo to, že se pokouší to nějak pojmenovat, ale nemohla si na ono slovo ani za nic vzpomenout.
,,Mimochodem, co teď budeš dělat? Chtěl jsi ten artefakt," připomněla. Sama párkrát při tom rozruchu v akademii opoměla, co je tam přivádí.

Tomisura Raiden
 
"No jo, z nervování by mi akorát prdla spirituální cévka, tudíž je lepší se ovládat a pak něco rozbít někde mimo," pronesl s úsměvem a přesunul se i s židlí k ní, aby jí mohl vzít za ruku. "Ta dýmka... dlouhý příběh, dal mi jí táta, prý jsem na ní už dost starý. A že je to bezpečnější než žvejkání nějaké trávy, prý se tak s Kyorakem otrávil jednou," řekl s pobaveným tónem a v jeho očích se zajiskřilo. "Navíc, není to tabák, ale jakási směs, která jen příjemně voní. Něco jako čaj jen v suché podobě," vysvětlil rychle, aby si nemyslela, že kouří něco škodlivého.
Mezitím jím došlo i kafíčko, kterého se Raiden hned napil, až mu na rtech zůstala šlehačka. "Co se artefaktu týká, nechtěl jsem ho k sobě, ale aby ho předal nějaké divizi a zachoval tak pravidla. A ta divize by to zase nějak podfoukla dál a tak by se zajisté dodal k naší alianci. Izanagi by pak nemohl říct nic proti," vysvětlil Raiden a trochu si povzdechl. Měl pamatovat na Firela a zakázat to Satoshimu, aby to předal přímo jemu. No, chybami se člověk učí. I "člověk" kterému je přes dvěstě let.
"Každopádně, teď už asi nic nezmůžu, pouze můžeme podat stížnost na Satoshiho a to je aspoň malá útěcha," dodal ještě zamyšleně a díval se přitom na ní.

Haruka Kasumi

,,Jistě, dvě stě let, to už by mohlo na dýmku stačit," hlesla pobaveně a kam se hrabal nějaký ten rok sem, rok tam, že. ,,Toho jsem si všimla. Teda, říkala jsem si, od kud ta vůně jde. Příjemně uvolňovala atmosféru." Každý má své metody, pomyslela si k tomu už jne v duchu.
,,Chápu, jen aby se ten velkolepý plán stihl vůbec uskutečnit. Satoshimu jsi možná dal lhůtu, ale aby si to mezi sebou s Dakuraitem nepřehazovali," zamyslela se nevědomky trochu nahlas. Zvedla ruku a prstem přejela Raidenovi po rtech, aby mu ta šlehačka nekazila imič. I když s ní jeho výraz vypadal tak nevinně a roztomile. Sama se své malé objednávky zatím ani netkla, jen jí nechala stát na stole tak, aby jí náhodou pohybem rukou nemohla třeba rozlít.
,,Nevím, jestli už jsi mi to neříkal, každopádně mi zrekapituluj, koho konkrétně míníš tou naší-vaší aliancí?" Zcela zámerně použila obě přivlastnění, protože ještě sama nebyla plně rozhodnutá, jak si bude dál počínat.
,,Kapitán Izumi říkal, že jí sepíše. Až půjdeme, měli bychom se stavit v trojce, aby nás nemusel někde nahánět. Za ten klid v duši nám ta drobná návštěva stojí. Jen mu to tam někde podškrtnem..."

Tomisura Raiden

"Nevím jestli atmosféru, výpary z těch dvou zničí vše," nadhodil s mírným úšklebkem. Ti dva dokázali zničit jakoukoliv atmosféru, tím si byl jistý. Proto je nehodlal zvát na svatbu, ještě by z toho udělali pohřeb... svůj vlastní.
Když mu setřela tu šlehačku z pusy, mírně se začervenal. Měl by si dávat větší pozor na to, jak pije. No, ale i tak byl rád, že se o něj tak hezky postarala. Snad za to nevybírala poplatky?
"Nom, v základu mě a Yoshira, ale vzhledem k vlně nesouhlasu nás nejspíše bude víc," pronesl Raiden na vysvětlenou, čímž doufal, že i ona se řadila k "alianci" protože řekla naší. "Pomůžeš nám?" nadhodil ještě pro jistotu.
"Dobrý nápad, na papíry je přeci jen Razaki nejlepší," pronesl a opět se napil.