Kavárna U Vysmátého Arrancara

Momentálně nejvíc prosperující kavárna/cukrárna v celém Seireitei. Je především známá pro svoje vynikající zákusky!

Nekonome Chieko
-->9. divize

Když taichou zavelel, že vyrážejí opět na lov věnečků, Chieko se pousmála. "Hai!" zvolala a následovala svého kapitána do cukrárny. 
Po cestě se dívala na kapitána. Hlavou se jí proháněla spousta myšlenek. I když byla Hiboru-sama pryč, pořád tu měla osoby, na které se může spolehnout. Za kým může zajít, když jí bude něco trápit nebo bude potřebovat poradit. Dokonce i takové, ke kterým vzhlížet. Pořád tu byl přeci její awesome taichou, kterého obdivovala a o kterém si myslela, že dokáže cokoliv. Kde kdo o něm mohl smýšlet jako o šupákovi, ale Chieko ne. Ta věřila tomu, že vše, co její taichu dělá, má promyšlené. Dokonce i ten pád z okna byl určitě schválně, aby si prozkoušel její reakce či to, jak jí na něm záleží. 
Také tu byli Toshiro s Kurem, na které se mohla s čímkoli obrátit a kteří jí vždy ve všem podporovali. Nebyla na vše sama. To jí připomněl i Kuro, když se jí opět otřel o tvář. Začínala se jí tím vracet optimističtější nálada. 
No a pak došli do cukrárno-kavárny. Asi nejoblíbenější místo jejího kapitána. Teď jen doufat, že mají ještě karamelové věnečky, jinak asi nastane konec světa.

Ruyichi Yoshiro

A tak trojice s velkým natěšením dorazila k cíli své cesty. Kavárna U Vysmátého Arrancara. Yoshiro se na chvíli zastavil před výlohou a zasněně se do ní zahleděl. Všechny ty dobroty. No a co bylo ještě lepší, neviděl uvnitř moc lidí. Shinigami sem často chodili, když měli volnou chvíli. Na kávičku nebo na nějaký ten zákusek.
"Leží před námi velmi nebezpečný úkol, Chieko." Podíval se na svoji zástupkyni, a pak hned na jejího kocoura. "Kuro." Oslovil i jeho. Byl to přece vysoce postavený člen deváté divize. Neměl by ho ignorovat.
"Musíme jim to tady vyžrat a neprasknout." S těmito slovy a hrdým výrazem vešel dveřmi dovnitř. "Zdravíčko!" Pozdravil typicky po Raidenovsku a rozběhl se jako malé dítě k vystaveným zákuskům. Během toho někde v zadní kapse nahmatal peněženku a práskl s ní na pult. "Chceme ochutnat všechno. A bude to chtít aspoň třicet karamelových věnečků!"
Pán, který stál naproti Yoshirovi se tvářil naprosto profesionálně. "Dobrý den, kapitáne Ruyichi. Dobrý den i vám." Pozdravil i Chieko s Kurem. "Můžete se jít posadit, všechno vám doneseme. Platbu vyřešíme potom." Posunul kapitánovu peněženku zpátky k němu. Yoshiro jí teda sebral, otočil se a šel se posadit ke stolu. "Chiekooo, piješ kávu nebo něco? Já si dám asi kakao."

Nekonome Chieko

Kapitán se okamžitě přilepil k výloze. Chieko s Kurem trpělivě čekali, až se odlepí a začne se opět chovat trochu důstojně. I když se pak stala pouze ta první část.
Jakmile řekl, že mají velmi nebezpečný úkol, oba zbystřili a čekali, co to bude. Byli snad uvnitř nějací zákuskový bandité? Měli je porazit? Ne. Měli to tam vyjíst a přežít to. Chieko na něj nejprve překvapeně zamrkala. Stejně tak Kuro. Pak ale vyvalila oči aKuro se rozesmál. Že ho nenapadlo, že bude nějaká taková chujovina. Rychle toho ale zase nechal, protože taichou to myslel smrtelně vážně a on nechtěl zraňovat jeho autoritu. 
Následovali ho dovnitř. Chieko s Kurem zdvořile pozdravili. Zatím taichou objednal všechno plus třicet karamelových věnečků. Uf. Tohle přeci nemohou nikdy sníst. 
Poté následovala kapitána ke stolu. Ten se jí zeptal, co pije, a taky zmínil, že on si dá asi kakao. "Čaj." odpověděla mu. "Já jsme pro to kakao!" ozval se Kuro.

Ruyichi Yoshiro

"Když nad tím teď tak přemýšlím, možná jsem jich měl objednat víc." Řekl trochu nerozhodně. "Na druhou stranu bych se měl možná krotit. Sice je klid, ale jeden nikdy neví, kdy se otevře nějaká díra a přiletí armáda hollow. Měl bych se držet ve formě. Třicet bude stačit. Musí."
Zanedlouho přišel pán. "Budete chtít něco k pití?" zeptal se. "Dvakrát kakao!" Zvolal Yoshiro. "A tady paní zástupkyně si dá čaj." Yoshiro i chlap se podívali na Chieko, protože neřekla, jaký čaj si dá. Pokud si objednala, chlap odešel. Pokud si neobjednala, tak tam asi stojí dodnes.

Nekonome Chieko

Chieko se trochu nevěřícně podívala na kapitána když řekl, že měl možná objednat víc jídla. Pak to ale začal zpochybňovat, jakož by se měl krotit. Chieko s tím v duchu souhlasila. Neuměla si představit, že se do tohohle fluffy chlápka vejde třicet věnečků a k tomu od každého zákusku kus. Kdyby to opravdu všechno snědl, Chieko by asi začala věřit té pohádce o Otesánkovi a pak by se začala bát toho, že jednoho dne sní i jí a celou divizi. Well...měla zaděláno na nové noční můry.
"Kdykoliv si přeci můžete kdyžtak přiobjednat další..." odvětila mu na to s úsměvem.
Pán se jich zeptal cosi dají k pití a kapitán objednal. Oba se pak na ní dívali. Teprve až po chvilce Chieko došlo, proč se na ní dívají. Čekali, že jim řekne, co si dá za čaj. To Chieko trochu rozhodilo, protože tu takhle zdržuje a protože jí to nedošlo dřív, že se po ní něco takového bude chtít. Popadla nápojový lístek, protože určitě ta na stole nějaký byl, vyhledala sloupeček s čaji a ukázala na první, který uviděla. Chieko šla full Hijikata v čajovně. "Dám si tenhle." pověděla a zatvářila se omluvně, za to, jak zdržovala.

Ruyichi Yoshiro

Chieko si tedy objednala nějaký čaj. Pan číšník se mile usmál a odešel. A tak nastala chvíle čekání. Ono to asi chvíli potrvá, když kapitán objednal od všeho jeden kus a k tomu třicet věnečků.
"Tak!" Opřel si loket o stůl a hlavu do dlaně. "Co nového?" Zeptal se Chieko. Poslední dobou svojí zástupkyni moc neviděl. Před pár dny se vrátil z cesty, na kterou ho poslal kapitán Tomisura a od té doby se své kanceláři a redakci spíš snažil vyhýbat. Když totiž viděl ty hory papírů na svém stole, málem ho kleplo. Po tom všem, co dneska slyšel a viděl, mu konečně došlo, kam všechny zmizely.

Nekonome Chieko

Chieko se na pána pousmála, když se na ni mile usmál. No a pak nastalo ticho. Bylo to takové tak trochu trapné a nejhorší pro Chieko na tom bylo, že nevěděla, jak to napravit. Věděla, že by měla asi něco říct, ale nevěděla co. Jak začít a tak. Celý tenhle problém vyřešil kapitán. A to tak, že prostě začal mluvit první. No a ptal se Chieko, co je nového. No, jenže Chieko nenapadalo,co by mohlo být nového u ní za tu dobu, co se jí na to ptal naposledy. Nějakou chvíli trvalo, než si na něco vzpomněla. "Zkouším pěstovat lekníny v akváriu." pověděla Chieko. "A taky dělat sladkosti!" to se ozval Kuro. Podle toho, jak se při vzpomínce na to rozplýval, musely být fakt dobrý.

Ruyichi Yoshiro

"Pěstovat lekníny v akváriu?" Zopakoval po Chieko. "To zní zajímavě. Jak ti to jde?" Zamrkal na ní zvědavě. Kuro zmínil další věc. Chieko podle všeho začala dělat sladkosti. Kapitánovi se z toho začalo lesknout v očích. "Počkat. Vážně? Jaký? To by mohlo změnit úplně všechno, Chieko!" Yoshirovy se v hlavě začaly rodit plány. Nejdřív ale potřeboval informace.

Nekonome Chieko

Když po ní kapitán zopakoval její slova, Chieko přikývla. "Myslím, že dobře. V blízké době by měly vykvést." odpověděla mu. Už se na to těšila. Lekníny měla moc ráda.
Pak trochu zčervenala, když taichou vypadal naprosto uchváceně tím, že Chieko začala dělat dobroty. Zatracený Kuro. Plánovala to odhalit až o kapitánovi narozeniny. "Naposled udělala kremrole. Naprosto dokonalý! A taky třešňový koláč." odpověděl za Chieko Kuro, který se nad tou vzpomínkou pořád rozplýval.

Ruyichi Yoshiro

"Tak to mi je pak musíš ukázat!" Spoustě lidem by takový koníček mohl připadat nudný. Yoshiro tohle neřešil. Mitoshi si dřív pěstoval bonsai. Hlavní je, aby z toho měl člověk radost.
"Kremrole? Mám rád kremrole!" Ne tolik jako ta karamelová kouzla, která jim snad brzy donesou, ale měl. On Yoshiro měl vlastně asi rád všechny dobroty. "Něco jsem chtěl...Hm." Zamyslel se. Pak mu to najednou došlo. Začal něco hrabat v taštičce, kterou nosil u pasu a nakonec Chieko podal stejnou pozvánku, jakou předtím dostal Yasumaru. Tahle byla určená pro Chieko a píšu to textem, protože se mi to teď nechce jít editovat do Photoshopu.

Nekonome Chieko

No a to právě Chieko měla. Tu radost. Tehdy, když se o téhle možnosti dočetla v jednom článku, ktery někdo poslal do Ban-Kaie, se tvářila jako ten Yoshiro v Redově podpisu. "Ukážu Vám je ráda." pověděla na to, že je někdy musí kapitánovi ukázat.
Na to o kremrolých stydlivě přikývla. No a pak jí kapitán podal nějakou obálku. Chieko si ji od něj vzala a podívala se na papír uvnitř. Pozvánka na narozeninovou oslavu?! A že to byla cute pozvánka. Chieko na to mile překvapeně koukala. Opravdu tam bylo její jméno. Ještě nikdo jí nepozval na narozeninovou oslavu. I když to možná bylo proto, že většina shinigami svoje narozeniny neřešila nebo jí neznala. Podívala se na kapitána. "To..to je vážně pro mě?" zeptala se, aby se ujistila, i když to bylo zcela zřejmé. "Děkuji, přijdu moc ráda." řekla. Kuro si zklamaně tise odfrkl. On pozvánku nedostal. Kde bylo to kakao? Potreboval zapít žal a méněcennost.
Chieko zatím v duchu upravovala svůj původní plán. Však ono to nějak půjde. No a taky musela vymyslet nějaký ten kostým!

Ruyichi Yoshiro

"Netvař se tak sklesle." Řekl Kurovi, natáhl ruku a cvrnkl ho do nosu. "Myslíš si, že jsem na tebe zapomněl?" Zeptal se. "Za koho mě máš?" Sáhl do tašky, vyndal z ní další dopis, rozdělal ho a natáhl před Kura pozvánku s jeho jménem.
No a pak už přišla obsluha. Tentokrát trochu víc lidí. Jeden donesl pití, další dva tácy s dobrotami a třetí jeden velký, na kterém bylo třicet věnečků na sobě. Vypadalo to jako dort z karamelových věnečků! Yoshirovi se začaly sbíhat sliny!

Nekonome Chieko

Kuro si jednou tlapkou začal otírat čumáček, do kterého ho kapitán cvrnkl. Při tom bělovlase napjatě sledoval, během čehož netrpělivě pomalu mával ocasem. Raději si ale nedělal příliš velké naděje. Kapitán byl člověk, který by byl schopný mu tam místo pozvánky dát nějaký trapný kočičí obleček nebo tak něco. Byl by i schopný mu tam říct, že kočky psané pozvánky nedostávají, protože stejně neumějí číst ani jemně otevírat obálky. 
Jaké překvapení pak nastalo, když kapitán z tašky vyndal další obálku, dokonce jí i před ním rozbalil a obsah dopisu mu ukázal. Bylo tam jeho jméno. Opravdu na něj nezapomněl! Dokonce se k němu choval stejně jako k Chieko a ne jako k obyčejné kočce. Skoro mu to až vehnalo slzy do očí, jak tím byl dojatý. "Taichouuu...." vypadlo z něj a skoro se tam rozbrečel nad dobrým srdcem jeho skvělého kapitána. "Jste nejlepší!" pronesl pak rozhodně.
No a konečně přinesli i to jídlo a pití. Kuro se pořád nemohl vynadívat na tu pozvánku. Byla sice trochu trapná, protože byla jak na dětskou narozeninovou oslavu, ale i tak z ní měl velkou radost. Chieko mu jí raději schovala do své brašničky, stejně jako tu svojí. Nechají si je na památku.
Teď byl čas věnovat se občerstvení. Chieko stále odmítala věřit, že tohle všechno snědí. Raději začala zkoumat svůj čaj, dokud měl tu správnou teplotu. Při tom s úsměvem sledovala nadšený výraz na kapitánově tváři. Neznala nikoho, kdo by miloval karamelové věnečky, tak jako její taichou.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se ještě jednou natáhl, aby Kura podrbal na hlavě. No a pak už konečně donesli jídlo! "Ho-ho-hooo!" Přesně tak, jak to Yoshiro objednal. Spousta dobrůtek! Jestli tohle nezažene smutek Chieko, tak už nejspíš nic. Kapitán sebral jeden věneček, natáhl ruku s ním k Chieko. "NA ZDRAVÍ!" Zvolal bojovně a narval Chieko věneček do pusy. Hodlal udělat všechno pro to, aby aspoň dneska zapomněla na to, že byla Baru pryč. A taky na všechny ty papíry, pod kterými musela být pohřbená několik posledních dní.

Nekonome Chieko

Než se Chieko vůbec nadála, natahoval k ní kapitán ruku s věnečkem a následně se slovy NA ZDRAVÍ jí ten věneček narval do pusy. Chieko to dost zarazilo a měla co dělat, aby to dokázala nějak zpracovat. Nejprve myšlenkově a pak i fyzicky. Pořádně kousala, aby se tou dobrotou nezadusila. Musela to ale zapít čajem. "Je to moc dobrý..." vydechla pak spokojeně. Jak ten věneček, tak čaj byli vážně skvělý.  
"Říká se dobrou chuť." opravil kapitána Kuro a sám si tam ukořistil něco dobrýho. Byla to kremrole. Asi je měl rád. "Dobrou chuť!" popřál a pustil se do ní. 
"A...jak se vůbec daří Vám? Jak...jak bylo na misi?" zeptala se pak Chieko kapitána.

Ruyichi Yoshiro

"Říká se to, co se zrovna říká!" Řekl Kurovi a složil ruce na hrudníku s hrdým výrazem v obličeji. Měl radost z toho, že Chieko chutnalo. Ještě aby ne. Byla to nejlepší pochoutka v celém Soul Society.
"Jak se daří mě? Nooo.." Zamyslel se na chvíli. Pak si narval jeden věneček do pusy. "Na mifi bylo fajn. Vfechno dopadlo dobfe." Řekl s plnou pusou. "Ničím pracovním se vůbec netrap!" Yoshiro se bál, že sebou Chieko flákne na zem, když budou řešit záležitosti Gotei 13! Pro to tu nebyli.
"Víš co je jediná nevýhoda těchto věcí, které k nám byly seslány ze samotného nebe?" Ukázal na věnečky. "Pokud jsi kapitán blbec, co si nechá zničit obě ruce a musíš kvůli tomu nosit rukavice.." Ukázal jednu rukavici, kterou si trochu ulepil od karamelu. "Ne že bych jich měl hodně." Zasmál se.

Nekonome Chieko

Kapitán jí sice odpověděl, ale ve finále jí neřekl vlastně nic. Jen, že s enemá ničím pracovním trápit. Ještěže Chieko měla více témat, o kterých se s kapitánem bavit, než jen o práci. I když to bývali nejbezpečnější témata, u kterých jí nikdo nemůže říct, že až moc šťourá do něčího života. 
Zrovna se nadechla, že začne nějaké jiné téma, když se ozval kapitán s tím, jaké nevýhody mají ty jeho rukavice. No...dalo se to vyřešit, že jo. Třeba ho mohla Chieko krmit. Jenže, i když na tom nebylo nic špatného, mohl z toho být pořádný skandál. Nemluvě o tom, co by pak udělala kapitánka Ruyichi. Ať už s Chieko, tak s kapitánem. Nebo jejich děti. Slyšela, že Ruyichi Mei je docela rváčka. Přeci jen byla v jedenáctce. No a co by si pak myslel Toshi?!
Ještě to tedy mohl jíst příborem...ale to by bylo pro něj určitě barbarské.
"Um...co s sebou nosit náhradní? Nebo by ve dvanácté mohli vymyslet nějaké, na které se karamel nepřilepí..." pronesla Chieko zamyšleně. Pak se musela lehce zasmát. "Očividně nejste jediný s tímhle problémem..." pronesla při pohledu na Kura, který měl opatlanou packu od krému z kremrole. Akorát ten si jí pak olíže no.
"Jak..jak se má Fluffy?" zeptala se pak kapitána.

Ruyichi Yoshiro

"To je docela dobrý nápad. Jediný problém je, že." Povzdychl si. "Bude to znít divně, ale od té doby, co tam není Satoshi to ani není ono. Všichni se chovají hrozně vážně. Profesionálně. Když tam byl on, tak byla vždycky jistota toho, že si člověk zažije něco zvláštního. Někdy otravného. Někdy naprosto nesnesitelného. Chci prostě říct, že dvanáctá divize bez něj není dvanáctá divize. A nechce se mi tam chodit. A to jsem ho ani neměl nijak extra v lásce." Vysvětlil. "Myslím, že si je doma vyperu." Usmál se. Potom si vzal další věneček. Během toho sledoval Kura ulepeného od karamelu. Musel se mu trochu zasmát. Nenápadně, aby to kocour neviděl. Nechtěl ho urazit, když on sám byl umatlaný jako prasátko.
"Fluffy se má dobře. Jak by taky ne! Akorát budu muset nějak řešit toho zdraženýho tuňáka. Bral jsem je tam po platech. No, možná by mi mohli dát slevu." Řekl zamyšleně.

Nekonome Chieko

Chieko zavrtěla hlavou. "Nezní to divně." odvětila na to, co jí tam kapitán říkal. Věděla, jak to myslí. Tehdy, když taichou zmizel, Chieko vždy doufala, že když se vrátí zpět do divize, najde ho tam jíst karamelové věnečky nebo drbat Fluffyho. On té bandě pracujících redaktorů vytvářel svými někdy až hloupými činy úsměvy na tvářích. Devítka bez něj prostě nebyla ono. Stejně jako nebyla dvanáctá bez Satoshiho. 
Kapitán nakonec svůj problém s rukavicemi vyřešil tak, že je doma vypere. Um. Snad to nechá na své ženě...Chieko měla trochu obavy, aby je nevypral na devadesát a nestaly se z nich rukavice pro kočky.
Když Kuro dojedl svou kremroly, začal si olizovat ulepenou tlapku. Na rozdíl od kapitána mohl, aniž by při tom vypadal divně.
"To je pravda! Ten se musí nějak řešit!" ozval se kočičák při zmínce o tuňákovi. "Také ho kupujeme po platech...Hold si budeš muset zvyknout na něco jiného..." pronesla Chieko nejprve ke kapitánovi a pak ke Kurovi. "Pokud mi budeš píct kremrole, tak bych možná neměl problém...možná..." odvětil jí na to Kuro.

Ruyichi Yoshiro

"Ničeho se nebojte. Já to zařídím. " Ujistil Kura, aby si nemusel dělat starosti s hladem a Chieko, že nebude muset každý den péct kremrole.
Pak se kapitán nekapitánským způsobem pustil do zbytku věnečků a dalších cukrátek. Házel to do sebe jako do popelnice a Chieko začalo docházet, že pravděpodobně vážně nic nezůstane. Kapitán samozřejmě občas vzal nějaký ten věneček a nacpal ho Chieko do pusy. Samozřejmě jen za předpokladu, že tam seděla tím svým stydlivým způsobem a předstírala, že je jí blbé něco si vzít. Znal jí!

Nekonome Chieko

Kapitán je oba ujistil, že o tuňáka nemají mít strach, že prý všechno zařídí. Kuro si dal za úkol stále mu to připomínat, aby na to nezapomněl. On by na to určitě zapomněl. Byl sice awesome, ale Kuro moc dobře věděl, že mu stačí ukázat karamelový věneček a zapomene i jak se jmenuje.
Proto ho také dost překvapovalo, jak tu jimi Chieko krmil. No a jelikož to Chieko už poprvé přišlo trapné a po druhé ještě víc, začala je raději jíst sama...hlavně tedy ty ostatní dobroty. A rozhodně je do sebe neházela jako taichou. Jedla hezky v klidu a spořádaně. Kapitán byl zaměstnán svými oblíbenými věnečky a Chieko by mu je nerada snědla. Jen ať si dá. 
Už teď ale viděla, že pravděpodobně opravdu nezbude ani drobeček. Kam to ten kapitán sakra dával?
"Jak se vůbec mají vaše děti? Dlouho jsem je neviděl." zeptal se pak Kuro, zatímco zápasil s další kremrolí.

Ruyichi Yoshiro

Z papání ho nakonec vyrušil až černý kočičák. Yoshiro na něj zamrkal. "Hmm." Zamyslel se. "Popravdě se vídáme mnohem méně, než bych si přál. Hikaru je má pořád něco. Když zrovna netrénuje s Eshenem, tak dělá nějakou práci s Kirou nebo chodí nahánět holky. Mito má spoustu práce a snaží se co nejvíc pomáhat Konan. No a Mei. Mám pocit, že se mi snad vyhýbá nebo co." Řekl Yoshiro trochu smutně. Vždyť on se vlastně skoro vůbec neviděl s nikým ze své rodiny. S povýšením Konan na kapitánku přišlo spoustu práce a to znamenalo méně času na ostatní. Yoshiro je často taky zaneprázdněný, což ničemu taky moc nepomáhá. Vždyť Chieko s Kurem viděl víc jak je, což samozřejmě nebylo špatné. Měl tyhle dva moc rád. Bylo mu z toho všeho najednou smutno.

Nekonome Chieko

No..tohle se Kurovi nepovedlo. Chieko poznala na svém kapitánovi, že je z toho smutný. Málo se vídával se svou rodinou. To bylo opravdu smutné. A to všichni nežili od sebe tak daleko. Chieko se podívala na Kura, který očividně litoval, že tohle téma nakousl a teď jen zoufale koukal na Chieko doufajíc, že to nějak modrovláska zachrání.
Chieko se podívala na kapitána. Jak jen ho rozveselit. Ten smutný kukuč byl sice kawai, ale nerada ho viděla smutného. On tu byl ten věčně veselý. 
"Jsem si jistá, že se s nimi se všemi setkáte. Při nejhorším jistě všichni dorazí na vaší oslavu." pokusila se mu zvednout náladu pěknou vyhlídkou do budoucna. Při tom měla na tváři ten svůj kawai upřímný úsměv. Hijikata jí už párkrát řekl, že, když se takhle usmívá, vypadá jak anděl. I když zamilovaní lidé navykládají spousty nesmyslů, tohle byla zrovna pravda no.
No a aby to završila, překonala veškeré své zábrany a jeden z věnečků nacpala do pusy pro změnu ona jemu. Pak tam tak stydlivě zase zapadla do židle, protože tohle pro ní bylo přes čáru.

Ruyichi Yoshiro

Chieko si musela všimnout jeho výrazu, protože mu hned řekla několik povzbudivých slov. Než na ni stihl přikývnout a poslat jí úsměv, už mu zástupkyně rvala věneček do pusy. Yoshiro sebou trochu škubl, protože to od Chieko vůbec nečekal. Právě kvůli němu určitě musela vyjít ze své komfortní zóny! Určitě! Takhle se Chieko nechovala. Zmateně se na ní podíval, zamrkal, a pak se zase usmál. Popravdě se mu to líbilo. Chtěl být člověkem, před kterým nemusela mít tyhle zábrany. Chtěl, aby byla sama sebou. On jí nikdy soudit nebude.
"Děkuju." Řekl, uchechtl se a pak si ubrouskem utřel pusu, kterou měl nejspíš celou ulepenou od karamelu.