Nehostinná poušť

Haruka Kasumi

Prstama si 'podepřela' čelo. Dřív by jí taková poznámka urazila. Ono, přeci jenom, označit hvězdný prach za koření, to není zrovna pěkné, ale po dlouhém uvažování, už dávno před tímto incidentem, usoudila, že je to vlastně dost podobné. Byl v tom však jeden sakramentrky zásadní rozdíl. Poslouchej, kopie.... Nevadími si s protivníkem popovídat při boji, tak ti teď něco zdělím. Něco opravdu zásadního k tomuto útoku. Pronesla a zvedla vážný pohled upřený na arrancara. Nejsem zrovna nejlepší kuchař, ale můžu si být jistá, že kdybych místo pepře na něco použila tento prach, mohla bych se na čas přestěhovat do kasáren 4.divize. No vážně, všimni si, jak to štípe na kůži. A co teprve uvnitř žaludku. Věř, že tohoto poprašku se jen tak nezbavíš... Hlesla a sevřela pevněji v ruce své zanpakuto. Pak to ucítila. Reiatsu, ano! Ty řetězy měli reiatsu toho arrancara a blížili se!
Na chvíli zavřela oči, aby utlumila bolest, která jí v tu chvíli projela rukou. Po té je pootevřela a pohlédla na lapeného nepřítele. Ano, občas na svém jednáním doplácím. Proběhlo jí hlavou a svěsila pohled, aby si prohlédla řetězy. Zdvihla čepel zanpakuto a opatrně jí provléhla mezi svým tělem a řetezy. Zdravou rukou pevně chopila meč a snažila se co nejdále od sebe odtáhnout kov. Když už to bylo maximum, druhou rukou namířila proti řetězům prsty tak, aby mířili směrem od ní. Hadō #4. Byakurai. Hlesla. Musela se nějak osvobodit a tohle mohlo ty okovy přece přerušit....

Chieko a Kuro

Vyjekla jsem bolestí, když mě kost bodla do nohy. Chieko, jsi v pořádku? Ptal se Kuro a snažil se sundat ze mě řetězy. Neboj. Dostanu tě z toho. Trochu ti pomůžu. Sevřela jsem svou zanpakuto silněji. Akuma no Yami. Řekla jsem potichu. Černá mlha z mé zanpakuto se omotala kolem řetězů, drtila je a oddalovala od mého těla. Všimla jsem si, jak kapitánka použila Byakurai a dostala se z řetězů. Kuro si toho také všiml. Udělej to samý. Rychle. Pak se můžeš vyléčit. Řekl a skočil na zem, abych ho netrefila. Kývla jsem, namířila prst na řetěz a pronesla. Hado no. 4 Byakurai.

Hotaru Harubato

Hotaru se pousmála, když zasáhla svůj cíl. Zatímco byla kopie zrzka svázaná a zraněná, ostatní se pomalu dostávali ze svých sevření. Najednou se však něco stalo za jejími zády. Pravý arrancar se totiž dostal do výhody. Nechtěla čekat. Toužila kopii zrzouna rozsekat na kusy a podívat se, co se to vedle děje. Z pout se dostávala Chieko, která však byla nepříjemně zraněná. Mezitím byla volná i kapitánka, Hotaru očekávala, že proti nepříteli něco podnikne. Proto si hlídala její pohyby, aby ji kdyžtak nepřekážela ale sama se opět napřáhla proti zrzkovi. Bylo nejlepší tento boj co nejrychleji ukončit. Díky ostří, které proráželo těžký vzduch, ji zasvítily oči a na tváři vykouzlila široký úsměv.

Haruka Kasumi

Cítila opět volnost. Uvolnila se z řetězů přesně, jak bylo v plánu a jak zahlédla Chieko, která se pokoušela něco takového také udělat, objevil se jí menší úsměv na tváři. Ohlédla se na halekající napodobeninu hollow. Hotaru se podařil další zásah. Ona by teď měla pomoci alespoň ostatním, dostat se z těch řetězů, ale nevyužít momentu nepřítolovy nehybnosti se nedalo. Kdyby zlikvidovala jeho, určitě by ty řetězy zmizeli. V to doufala. Ještě, než však stihla něco ze svých nasledně naplánovaných kroků uskutečnit, neušlo jí dění za nimi. Ohlédla se s mírným nepokojem v očích. Reidene... Snažila se jej podpořit, i když to pronesla tichounce.
Obrátila se na dvojče a shunpem se objevila nejakých pár metrů před ním, zanpakuto si prohodila do zraněné ruky. Kunrinsha yo! Chiniku no kamen, banshō, habataki, hito no na o kansu mono yo! Shinri to sessei, tsumi shirame yume no kabe ni wazuka ni tsume o tate yo! Zdravou paži natáhla proti hollow. Také to bylo znamení pro Hotaru, aby se raději vzdálila. Hadō #33. Sōkatsui!

Tomisura Raiden

Momentálně zažíval pěkně rušivé chvilky. Ten parchant se jeho útokům ani nebránil. Prostě se nechal odpálkovat kamsi do hajzlu, kam vlastně ten hajzlík patřil. Když se začal opět sbírat ze země,pouze to tiše pozoroval. Nezdálo se mu, že by Arrancar už skončil, ale dával mu šanci, aby opět rozehrál nějakou hru.
Jenže to Raiden nemohl tušit, že ten spratek měl ještě nějaké esa skryté v rukávech. Najednou si jen luskprsty a zjevil se poblíž jeho. Naštěstí nebyl Raiden žádné béčko a tak tento krok očekával, i když v trochu jiném podání. Na každý pád se kolem něho začal točit kruh elektřiny. Z toho kruhu následně pod úhlem 60° od Raidena vystupovali bleskové paprsky, které se taktéž točily, stejně jako kruh. Nyní sloužil jeho Makuden jako obrana, takže jediná možnost, jak měl nyní ten hajzlík bodnout Raidena, byla, aby se sám obětoval a vlezl přímo do rotující bleskové smršti. "Promiň, ale nejsem na chlapečky. Takže semnou píchat nebudeš!" zavrčel chladně a mečm rosekl jeho kost, kterou ho chtěl ranit.
Jeho Reiatsu bylo čim dál více chladnější a silnější. Nakonec byl i rád, že ho jeho protivník uzavřel do jakési Bariery. Tím si způsobil, že jeho Reiatsu bylo uzavřeno v jednom místě a mohlo tak trhat a ničit pouze jednu osobu a tou byl zrzek. Doufal, že se tedy tomu Teplouškovi nepovedlo ho propíchnout.

Tomisura Raiden

Zdálo se, že ten parchantík měl ještě nějaké ty esa v rukávu. Proto od něj Raiden mírně poodskočil, aby mu nechalk prostor se předvádět. Byl to dokonalý příklad Hollow Dementis, který byl nyní silně rostoucí populační skupinou v Hueco Mundo. Když dosáhl okraje té divné bariery, zastavil se tam a odpálil svůj Makuden po okolí. Kruh se začal rozšiřovat a paprsky zasáhli prakticky celý vnitřek vymezeného prostoru. Taktéž tento výpad zapůsobil jako neutralizátor Zrzkovy nově nabité síly. Zdálo se, že kapitána 8. divize čekaly ještěhorké chvilky.
Tiše se tedy zahleděl na toho prapodivného zvrhlíka a sledoval jeho mírnou proměnu. Jeho jehlice fungovali nepříjemně už když byli po jedné a nyní mu z poprsí čučelo několik těchto zparchantělých jehliček na sešívání oblečení. Raidena tedy napadlo Hollowa mírně popíchnout: "Hej chlape, neříkal jsi, že jsi švadlenka! Hned bych si u tebe zaplatil opravu oblečení!" Mírně se tomu zasmál a doufal, že Arrancara rozuří ještě více. Tento boj byl stále na jeho úroveň brnkačkou. Doufal již v nějaký pořádný šok!!!

Haruka Kasumi

Zase nikdy, pacholku... Hlesla tiše, když byla kopie arrancara smetena z povrchu písečného. Své zanpakuto po té vsunula do pochvy, která v přeměně na shikai mení svou podobu, aby mu tvarově vyhovovala. V boji je taková věcička dost užitečná, když potřebujete všechny končetiny a nechcete odvolávát shikai pro všelijaké případy.
Stoupla si vedle červíka tak, aby měla výhled na čtverec, ve kterém sváděl svůj boj skutečný nepřítel a kapitán Tomisura. Snoubenka... Opravila nejdříve hollowovu hatmatilku a nahodila milejší výraz. Zbytečně se strachuješ. Raiden je kapitán a už pod mím vedením měl obdivuhodné schopnosti. Navíc se do boje vrhl zase tak nějak při plné síle, díky Natsumi a pochybuji, že by mu jeho hrdost dovolila přijmout naši pomoc s nečím takovým. Každopádně, kdyby se něco vážnějšího stalo... Položila ruku na zanpakuto. ... zakročila bych, ale asi ho teď nechám, aby ti ukázal, že na to, aby ho porazil, on má. Řekla klidným tónem, ale v jejích očích panovaly obavy a nepokoje. Měla o něj strach, ale věřila v jeho sílu, proto nechtěla ještě zasahovat.
Ohlédla se po zbylých shinigami. Jak jste na tom? Optala se jich hromadně. Přeci jen, byly raněné od dvojčete toho pošuka, ale doufala, že to nebude nic až příliš vážného.

(Sedím někde v koutku, healuju sebe a ostatní když si řeknou... Promiň Raidene, nemám čas Napíšu něco pořádnýho nejdřív v úterý odpoledne)

Chieko a :yorucat:

Za chvilku budu v pořádku. Jak jste na tom vy? Chcete zahojit tu ruku? Odpověděla jsem na otázku kapitánky Kasumi. Zabodla jsem bílou katanu do země a řekla. Tenshi no Hikari. Okolo mě se rozrostla bariéra s pětimetrovým průměrem, která zářila bílou barvou. Má zranění se začali hojit (Pokud kapitánka chtěla a byla v bariéře, léčila se i její zranění). Když se mi zahojila zranění a trošku obnovilo reiatsu, bariéra zmizela a já vytáhla katanu ze země. Arigato Aki, Aoi. Pronesla jsem ke své zanpakuto a zrušila shikai. Katany se změnily zpět na jednu a já ji vrátila do sayi. Doufám, že bude kapitán v pořádku. Řekla jsem tiše a dívala se na řetězovou bariéru. Kuro seděl vedle mě a také se díval.

Tomisura Raiden

Podařilo se mu to, čeho chtěl docílit. Dopálil toho zrzouna na maximum, jak potřeboval. Konečně začínal pro něho, Kapitána 8. divize, zajímavý souboj ve kterém mohl ukázat některé své trumfy. Jen co koupil pár zásahů, na jeho tváři se objevil úsměv. Když se potvorák proměnil do své pravé podoby, úsměv se ještě rozšířil. "Výborně... konečně něco zajímavého," zamumlal a jeho oči začali zářit stříbrně.


Během okamžiku kolem něho vybouchla obrovská spousta Reiatsu. Bylo na čase ukázat... TO! Sílu, kterou vlastnilo pouze pár Shinigami, především kapitáni. " | BAN-KAI! Shichiseiken! | " ozvalo se chladným hlasem. Země se zatřásla a ozval se zvuk hromu. Pod masou reiatsu se začala bortit i samotná země a celé vyvolání vyzařovalo takový tlak Reiatsu, že se musela Bariera kolem nich rozpadnout na kousky. Během momentu to vše bylo pryč. Raiden se objevil s novou čepelí v ruce, se zlatavou září kolem sebe a s bleskovými výboji kolem paží a čepel. "~Hiraishin no Yoroi!~" dodal tiše a na jeho hrudi se vytvořilo diamantové brnění ze kterého následně vytoupili stříbrné křídla.
Podobně jako u Arrancara se jeho rychlost zrychlila, takže byl schopný prvotní úder na blízko jednoduše odrazit svojí modrou čepelí. Následně použil Shunpo a objevil se na obloze, ve výšce asi 5 metrů. Zde naplno rozevřel křídla a začal zářit po celé obloze jako měsíc a slunce zároveň. Následně mávl zanpakuto a z ní vyletěl zlatý tlak energie. Nebyl to žádný speciální úder, bylo to jen pouze jeho stlačené Reiatsu. Abych nezapoměl dodat, tak jeho Reiatsu zaznamenalo velmi velký nárůst, takže všichni v okolí by se měli co nejrychleji klidit.
"Kasumi, Červíku, vemte prosím ostatní do bezpečí. Nerad bych jim ublížil," zamumlal směrem ke svým spojencům.

Hotaru Harubato

Hotaru ani nestihla dokončit svůj útok, nebot' zrzounova kopie zmizela stejně rychle jako se ukázala. Hotaru si tiše oddechla. Alespon' ten útok jsem mohla dokončit. Přemýšlela a popošla ke kapitánce. Dívala se na to, co se dělo za bariérou. Ač toužila pokračovat v boji, po vyslechnutí všech slov, které se nesly nehostinnou pouští se uklidnila a začala věřit, že ten zrzoun nebude tak těžký nepřítel, alespon' pro kapitána ne. "Já jsem naprosto v pořádku!" Odpověděla na položenou otázku. Její pohled si však najednou získala bitva za barierou. Sledovala, jak kapitán 8. divize uvolnil svůj bankai. Oči se jí rozzářily a dychtivě očekávala pořádný souboj. Červík ji spolu s ostatními poponesl do bezpečné vzdálenosti. Pousmála se na něj. "Děkuju!"

Haruka Kasumi

Ohlédla se na Chieko a na její nabítku nemohla nic, než kývnout. Kdyby přeci byl její zásah potřeba, zdravé ruce by se hodili. To, co se stalo po té jí celkem uchvátilo. Takové schopnosti... Najednou tu nebyla Natsumi jediná, kdo dokázal healovat. Sešla se tu ale vskutku povedená skupinka shinigami, není-li pravda. Bylo by to možná až na pobavení, ale vzhledem k situaci se humor odkládá.
Děkuji. Hlesla na shinigami a na to přijala červíkovu rozhlednu taktéž s děkovným pokynutím hlavou. Bedlivě a soustředěně sledovala dění, ale v jejím vědomí se také našlo místo pro vnímání hollowových slov, nad nimiž se po sléze pousmála. Bylo zajímavé poslouchat, jak hollow mluví o setkání s shinigamim a ještě k tomu takto. Jo... je to shinigami s velkým srdcem... Pronesla pouze a tlumenějším hlasem dodala. ...a ohromnou spotřebou saké. Na čež se v bariéře začalo dít něco víc. Z počátku jí to zneklidnilo, když ale mlčky sledovala dál, situace se opět tak nějak vyrovnala. Ba možná to vypadalo pro ně lépe, než předtím.
Neunikl jí kapitánův hlas. Nahodila opět pevný výraz. Bez obav. Ale Raidene... buď opatrný. V jejím hlase kolísaly jisté obavy. Dříve však, než si stihla nějak jinak počínat, byla jako mávnutím kouzelného proutku někde jinde na poušti.
Doskočila na pevnou, tedy písečnou zem a svůj pohled úpírala směrem, kterým by se měl odehrávat onen souboj. Přeci jen, půl kilometru není tak daleko, aby tam nebylo alespoň mírně znatelné kapitánské reiatsu v ban-kaii.

Tomisura Raiden

Jakmile červník transportoval všechny pryč od bojistě. Díky tomu se již nemusel obávat, že by někoho zranil, krom sebe, takže se mohl pustit do plného souboje. Jakmile začal Zrzek útočit svými jehlicemi o délce slona, pouze dvakrát mrkl a začal se za pomoci Shunpa, které bylo nyní zase mírně zrychlené vyhýbat. Poznámku ohledně křídel naprosto ignoroval, jelikož to nebyl žádný motýlek!!!
Ovšem zdálo se, že tento jeho úder nebral konce. Generoval stále více a více jehlic, takže uhýbání začíalo býti neefektní. Proto se zastavil ve vzduchu asi 10 mětrů od svého protivníka a opsal ve vzduchu nad hlavou horizontální kužnici. " |RasenRaikou| " zahřměl náhle. Kolem něho se začala svíjet obranná blesková spirála. Mezi jednotlivými paprsky byli úzké mezírky, takže musel chvílemi za pomoci své čepele vykrývat něktaré zásahy do částí těla, na kterém neměl své brnění. Ovšem nepodařilo se mu to pokaždé. Dvě jehlice mu projeli levou nohou a levou rukou mu projela další. Rudá krev se začala snášet volně k zemi a Raiden zavrčel. Jakmile vycítil malou mezírku mezi vypouštěním jehlic, spustil barieru a vystoupal na úroveň do které sřílel ten pacholek. Mezi tím obdržel několik zásahů do svých křídel. Byli to malé dírky, ale byli poměrně časté, takže musel křídla začít regenerovat za pomoci svého Reiatsu.
Jakmile se mu tedy nyní ukázala příležitost na volný pohyb, obtočil ve vzduchu před sebou vertikální kružnici a zamumlal: " |Kyuuden!| " Kolem jeho těla se následně vytvořilo 10 elektrických koulí každá o průměru asi 0,75 metru. Ty se následně rozletěli na nepřítele. Jenže, aby to nevypadalo tak jednoduše, podzdržel Raiden pomoci své vůle desátou kouli o pár vteřin pozadu, takže to bude takové překvapení na konec.

Tomisura Raiden

Pozoroval veškeré reakce zrzouna na jeho útok. Vcelku se mu líbilo, že to nejprve koupil a začal padat, pak ho ovšem překvapila teleportace. Nebyla tak hezká jako u červíka, ale i tak to byl velmi rychlý pohyb. Nejspíše jeho Sonido zvýšilo efektivitu s jeho uvolněním. Když spatřil toho holomka na zemi, přitáhl křídla k tělu a rozletěl se obrovskou rychlostí k zemi. Když byl asi 4 metry nad pozicí toho Arrancara, zmizel za pomoci Shunpa a objevil se těsně nad ním. Nebyl si úplně jist, co se nyní stane, jelikož ze své čepele uvolnil bleskovou vlnu, kterou používal pouze v Shi-kaii. Byla ovšem silnější, její síla dosahovala poměrem sílu samotného Kyuudenu. Možná tu byla spojitost, jelikož Kyuuden vycházel z původní techniky RaiKen.
Jakmile bylo po útoku, mírně odplachtil od pozice, do které to odpálil a zamumlal: "Víš... Bankai ovládám již 50 let, ale stále není dokončený... takže se omlouvám, jestli z tebe na konci nezbude ani prach!" Mluvil pravdu. Věděl, že to co nyní ovládá byla pouze hrubá ničivá síla Shichiseikenu. Ještě neodhalil jeho pravou podstatu, která by se dala použit k lepšímu bojovému stylu.

Haruka Kasumi

I když si v hlouby duše přála vydat se zpět a vidět na vlastní oči, co se tam děje a pomoci, když by bylo potřeba, nedala se a zůstala stát. Dělalo jí to však velké potíže. V hlavě se jí zobrazovali všelijaké scénáře, jaké se mohli na bojišti odehrávat. Její podvědomí tak soudilo podle intenzity reiatsu, které k nim z dálky doléhalo.
Okolímu se přespříliš nevěnovala a přesto jí slovo "level" neuniklo. Ještě k tomu v souvislosti s otázkou by jí to možná i rozesmálo, kdyby na to byla příhodnější doba. Tentokrát se jí ani koutky nezvedli na náznak úsměvu. Byla až moc soustředěná na věci, které nevidí a proto se je snažila vycítit.
Dá se to tak nějak k levelům přirovnat. Když se do někoho někdo zamiluje... hodně zamiluje, požádá, ze zvyku a tradice muž, svou vyvolenou, v některých případech vyvoleného, o ruku. Pokud v takových případech řekne dotazovaný ano, nějaký čas od té doby bývá svatba. Od chvíle žádosti až do svatby jsou dané osoby zasnoubené. Takže to je něco, řeknu z mého případu, že v té chvíli, v této chvíli jsem... jak bych to řekla... jeho a jiní muži na mě nemají nárok. Nebyla si jistá, zda to vysvětlila dosti srozumitelně. Navíc tam zmínila svatbu, což by mohlo být dalším podmětem pro další červůkovu otázku. Ale není divu, že to říkala trochu mimo, vždyť skoro svá slova nevnímala.

Haruka Kasumi

Vykulila oči, což hollow nemohl vidět, ale přeci. Říct o ní, že je v pronájmu? Inu, tento rozhovor jí přišel velice pobavující, taková přirovnání, co červík vymýšlel minimálně již několik let neslyšela. Ano, tak nějak máš pravdu. Je to něco, jako vrchol. Přikyvovala souhlasně s menší beznadějí v hlase. Asi jí jeho slova trochu odrovnaly, když už se na nic víc nezmohla. Při pokyvování hlavou zavřela oči a na chvíli se moc nesoustředila a o to větší pro ni bylo překvapení, když je opět otevřela.
Jak se blížil konec ne příliš vzdálené bitvy, nebpotřebovala ani znamení kido. Přeci jen, soustředila se na reiatsu a to v dané chvíli začalo klesat, ne-li až příliš. Nehodla se rozmýšlet, čí je. V záchvěvu obav ani nečekala na to, co udělá hollow. Použila shunpo a byla pryč.
Půlkilometrová vzdálenost je pro ní nic s její úrovní shunpo a tak netrvalo dlouho, než se dostala k Raidenovi. Zastavila pár metrů od něj. Nikde neviděla nepřítele. Necítila jeho reiatsu. Byl poražen? Po té si všimla těla povalujícího se v písku a kdo jiný by to mohl být. Raidene! Ozval se její hlas. Rázem byla u něj. Usadila se na kolena do písku. Raidene? Vnímáš? Raidene! Co to říkám? Raidene, vnímej mě! No tak, odpověz! Řekla jeho jméno tolikrát, že i někdo, kdo by je potkal poprvé v životě by si ho zapamatoval. Měla o něj strach. Věděla moc dobře, že teď není v nejlepším stavu, ale ona lécit neuměla. Potřebovala Natsumi! Nebo Chieko, která měla také obdivuhodné vlastnosti, ale hned!