Nehostinná poušť

Haruka Kasumi

Po odpovědi, které se jí dostalo, nebyla o moc moudřejší. Ne, že by mu nevěřila, ale nezdálo se jí to. Udržovat reiatsu, aby nepodlomil kolena ostatním přítomným shinigami, udržovat alespoň nějaké reiatsu na krvácení a ještě ovládat shikai a shunpo.... Po tomhle přece nemůže tvrdit, že je vše v pořádku. Momentíček, vlastně může, ale žádná záruka v to, že mu někdo uvěří, tu nebyla.
Já jem jen myslela, aby ty zranění.... Hlesla trochu nejistě, ale ani to nedopověděla, neboť se Raiden zase někam zdejhnul. Tiše si povzdechla a zvedla zpříma hlavu. No jistě, pořád jsou na nebezpečném území, v nepřátelském světě. Měli by se starat o jiné věci, než taková "nepatrná" zranění. Plně si to uvědomovala a přece jí nešlo se naladit na ten pravý "mód".

Neko-san

Pozoroval jsem beze slova všechno tohle divadlo, které se tu přede mnou odehrávalo a můj názor na shinigami se ještě zhoršil… Nenáviděl jsem je ještě více než předtím, což je už co říct. Kdyby jich tu nebylo takhle hodně nejradši bych je s pomocí Zekkeho sprovodil z tohohle světa, stejně tak jako oni to dělají hollow, až si taky okusí tu bolest. Oni o hollow nic nevědí a ani se jim nesnaží porozumět. Poté co se Zekke konečně rozhodl odejít, jsem jen přikývl hlavou a po čtyřech jako správná kočka následoval Zekka. Vždyť těm namyšleným kreaturám se to jednou všechno vrátí a hlavně těm pitomým kapitánům, kteří si o sobě myslí, že jsou bohové světa. No jsou vlastně bohové smrti, ale to je jedno… To co chci sdělit je, že jsou arogantní…

Tomisura Raiden

Soucitně se podíval na Červíka, jelikož tušil co se mu nyní honilo v hlavě. Pracoval v týhle branži nějaký ten pátek, takže už toho znal vcelku dost. Chvíli čekal a pak pronesl: "Chováš se tak, jak ti velí srdce, příteli. Chápu, že je složité ničit svůj vlastní druh, ale i my Shinigami to někdy děláme. Zažil jsem to sám na vlastní kůži." V jeho očích bylo vidět, že nelhal a navíc z jeho pohledu vyzařovala jeho dlouhověkost a zkušenosti. Na jeho úsměv pak odpověděl správným Raidenovským úsměvem.
Ovšem další zprávy se mu již tolik nelíbili. Když se k němu sklonil a promluvil na něj, v jeho očích se zalesklo. "Jsi si tím jist? Myslíš, že je to někdo silný?" pronesl znepokojeně. Dlouho uvažoval co by měl nyní podniknout. Potřeboval se hodit do plné pohotovosti, pro případ nouze. Nezbývalo mu nic jiného, než uvolnit část svého Reiatsu a nedržet ho tak nízko. Najednou v rozmezí 250 metrů od něho zhoustl vzduch. Jeho Reiatsu mohl pocítit každý i dál, ale lidé v té oblasti mohli mít problém. Všechny členky, až na Natsumi určitě nevydrželi stát na nohou. Natsumi pocítila ovšem, že jí jeho Reiatsu neničilo jako kdysi (pro pochopení, jsem s Natsumi na něčem domluven a tímhle to započnu ;) ). Kasumi neuškodilo vůbec a Červíkovi taktéž asi ne. Jakmile to udělal, všechny jeho rány přestali krvácet a on si oddechl. Už toho měl za dnešek plné kecky. Ta trhlina ho ultimátně omezovala již od jeho příchodu a její účinky na něj dopadali stále.
Jakmile vyřešil tento problémeček, pokynul hlavou ke skupině, čim dal najevo Červíkovi, aby šel společně s ním blíž. Volným krokem došel až ke skupince Shinigami. Trochu s lítostí se podíval na členky divizí. Nemohl to nijak omezit, aby je to tolik nezasahovalo. Mohl udělat jen jedno. Změnil své Reiatsu z modu uškození, na neutrální. Nebylo nyní tak ničivé, ale stále bylo vysoké na jakoukoliv větší akci z jejich strany. "Jo... ta trhlina mi leze slušně krkem. Měli by jsme se pohnout, abychom mohli zase plně využívat své síly," dodal, ale zatajil přítomnost přibližujícího se indiviua či jiné věci se silnějším Reiatsu.

Tomisura Raiden

Zamrkal, když spatřil, že byla Natsumi stále na nohou. Tohle Reiatsu jí mělo položit. Chvíli nad tím důmal a nakonec se zaměřil pouze na její Reiatsu. Narazil na něco, co se mu velmi líbilo. Její Reiatsu bylo na úrovni zástupce Kapitána. Ale to teď musel nechat ještě chvíli stranou. "Asi zde někdo neovládá aspoň malou úroveň léčení?" optal se rychle. Jestliže, někdo léčení ovládal, zase stáhl a uzavřel své Reiatsu na pro-sebe-nebezpečnou hodnotu, ale pro ostatní n bezpečnou hodnotu. Ovšem, jestli ho nikdo neovládal, kašlal na to a udržoval ho na vyšší hranici.

"My jsme sem přišli z jednoho prapodivného údolí, které bylo nadmíru podivné a záhadné. Chtěli mě tam sníst!" pronesl vážně. Fakt to nebyli hezké zážitky, jak ho okouzlovala nějaká běhna značka mořská a pak na něj lezli i její dětičky. Byl rád, že byl někde jinde. Mírně si proklepl vlasy, které měl dáky rychlému Shunpování plné písku a taktéž oklepal zbytky písku na oblečení co měl na sobě již v chatrném stavu. Na otázku kam dál, odpověděl primitivně: "Dál? Šel bych směrem od té trhliny prostě," Rozhodl a pohlédl vážně na Kasumi, jestli s tím souhlasila.

Tomisura Raiden

Tiše se zahleděl na Natsumi a jeho tajemný úsměv byl ještě širší. Zdálo se, že konečně vyhrál Jackpot. Mírně přikývl a pak jí ukázal své ruce. Celé byli zakrvácené od ramen až dolů, ale předloktí vypadalo asi nejhůře. Přeci jen mu bouchlo vlastní Kido, jelikož jeho síla byla příliš mocná. Dlaně měl více méně popálené a vše pohromadě držlo jen jeho vlastní Reiatsu. Takže se prostě dalo říct, že měl ruce na hadry.
Jakmile se rozhodlo, že se celá skupina pohne nějakým směrem, popadl ty dvě členky, válející se na zemi pod vlivem jeho Reiatsu a pronesl: "Takže... rychle pryč!" Mezi tím se zahleděl na Červíka. "Zvládneš s námi udržet rychlost?" optal se přátelsky a připravil se na odchod. Jen doufal, že to co je sledovalo, je dostihne až když budou moci plně kontrolovat a ovládat své schopnoste, bez nebezpečí výbuchu.

Chieko a Kuro

Po zbavení se Hollow se mi podlomila kolena. Dvě bakudo 70. úrovně spolu s tou průrvou ji vyčerpala. Jsi v pořádku? Zeptal se Kuro. Hm. Kývla jsem a dodala. Jsem jen trochu unavená, nic víc. Poslouchala jsem, co říkali ostatní. Při zmňce o přibližujícím se reiatsu jsem si povzdychla. Potřebujeme si odpočinout a teď tohhle. Když kapitán uvolnil své reiatsu, já i Kuro jsme omdleli.

Haruka Kasumi

Rozuměla změně kapitánského reiatsu, ale když to dostalo shinigami, které ani údajně nedokončili akademii, do kolen, zapochybovala, zda je možné, aby se odsud vůbec dostali všichni a živý. Jakmile se z místa stání ještě jedné shinigami, která se pěkně držela při vědomí, ozvalo cosi o těch o tom léčení, plamínek naděje této skupiny jako by pro Kasumi začal intenzivněji plápolat. Konečně přešla na klidný režim, jen co se z hluboka nadechla a vydechla, zase to byla ona taková, jakou jí znají alespoň její podřízení v divizi. Na Raidenův návrh, jít prosté dál od té trhliny, mlčky kývla a zvedla ruku směrem, kterým si myslela, že by bylo nejlepší se vydat. Jsem si jistá, že jsem přišla z druhé strany od trhliny. Tudíž, když půjdeme tudy, budeme se pravoúhle vzdalovat a tedy nejrychleji. Trhlina může mít mnoho zatáčivých klikyháků, ale když jsem podél ní šla, nebyly to žádné velké okliky. Vysvětlila hned své rozhodnutí a ohlédla se zamyšleně na pana hollow červa. Težko říct, zda přemýšlela o tom reiatsu, které se mu nezdálo, či o něm samotném, zda je jeho přítomnost vskutku dobrý nápad, zda to není nějaká past. Ale v duchu nad tím nejspíše mávla rukou. Vrátila svůj shi-kai do původního stavu, aby si zbytečně neplýtvala své reiatsu jeho udržováním a vyrazila spolu s ostatními. Rozhodla se příliš situací s pronásledovatelem neřešit. Přeci jen, takhle ji nemůže moc překvapit, když nic neočekává. Znáte to, že? Když čekáte, jak nepřítel vyrazí zleva a najednou cítíte, jak na vás někdo zprava zaútočil a pak je to velké překvapení, jak se tam vzal. Najednou vám těch pár drahocených vteřin, které jste věnovali do momentu překvapení, chybí v obraně a PUF! Nuž, ona se rozhodla, že tohle nebude její případ a bezstarostným krokem si to kráčela po písčitém povrchu Hueco Munda.

Tomisura Raiden

Následoval za Natsumi s nákladem na ramenou. Doufal, že se již brzo dostanou za hranici působnosti toho blbého pole, které udžovala ta trhlina. Měl své vysoké Reiatsu a chtěl by ho velmi rád zase používat tak jak uměl. Jediného čeho si všiml, že Natsumi nebyla v Shunpu zrovna nejlepší, takže mu nedělalo problémy se pohybovat její rychlostí. Jediné co mu kapku vadilo, bylo nepříjemné pálení rukou od toho jak držel ty členky a černou kočku.

Když Natsumi vypadla z kroku Shunpo, obratně zastavil vedle ní a opatrně spustil svůj "náklad" na zem. Když se k němu začala Natsumi podezdřivě blížit, mírně mrkl a čekal co se mělo dít. Najednou mu začala léčit jeho paže. Dokázala se i přes jeho Reiatsu, které dosahovalo asi 60% plné síly nějak prokousat a hojit ho. Byl udiven, že to dokázala vydržet. Navíc, kdy mu tedy začala hojit rány, začal soustředit své Reiatsu na podporu její snahy, takže léčení muselo ubýhat mnohem rychleji. Ruce ho přestávali bolet a hned v nich ucítil mnohem větší sílu. Byl rád, že se konečně zase mohl v dalších bojích plně zapojit na maximální úrovni. "Děkuji," hlesl po dohojení a usmál se na svojí ranhojičku. Jakmile byl plně vyléčen, stáhl své Reiatsu do stlačené podoby, takže již i ostatní členky mohli volně dýchat atd.

Hotaru Harubato

Hotaru se rozhlížela kolem, když pocítila velmi silné reiatsu. I když nebylo nepřátelské, dívce se z něj podlomila kolena. Chtěla vstát ale té síle se nemohla vzpírat. Ač nerada, padla do mdlob.
Pomalu otevřela oči. Zjistila, že leží vedle Chieko, trochu dál od místa, kde bojovali s písečákem. Rychle několikrát zamrkala, aby dostala nepříjemný písek z řas. Poté jakoby plná života vyskočila na nohy. Jemná bolest těla ji však rychle připomněla, jak je unavená z celého toho podivného dobrodružství. Na krátkou přestávku nic nenamítala ale raději by se někam pohla. Zamyšleně stála s rukama křížem a dívala se po okolí. Ach jo...ten písek je úplně všude! Nakonec si do toho nekonečného písku také sedla. Po chvíli začala mít plné zuby i ticha, stejně jako písku a tak promluvila k Chieko a černé kočce, u které ji velmi zaujaly dva ocasy. "To je ale zvláštní kočka. Nikdy jsem neviděla kočku s dvěma ocasy." Přátelsky se pousmála na dvojci.

Chieko a Kuro

Když jsem se probudila, ležela jsem mezi Hotaru a Kurem. Pomalu jsem si sedla, oklepala ze sebe písek, jak nejvíc to šlo a jemně šťouchla do Kura, aby se také probral. Ten jen otevřel oči, popošel blíž ke mně a stočil se mi na klíně. Hotaru na mě promluvila a já jí odpověděla. To tedy je. Kdysi byl ale jako ostatní kočky. Jednou však zmizel na týden a když se vrátil, vypadal takhle a uměl mluvit. Pořádně mě to překvapilo, ale aspoň si mám s kým povídat. Usmála jsem se při těchto slovech. Děláš jako bys toho namluvila spoustu. Pronesl Kuro stále se zavřenýma očima. Ty to zvládáš za nás za oba. Řekla jsem mu. Ta stuha je moc hezká. Usměju se na Hotaru.

Haruka Kasumi

Připostupu pouští držela volnější tempo svého shunpa, už kvůli tomu, že chtěla zůstat vzadu pro různé případy a tak musela nechat i Natsumi, aby upalovala před ní. Tím docílila hlavně tak, že se úplně zastavila a ještě jednou se ohlédla za trhlinou, jako by se jí tím směrem měli zobrazit odpovědi na všechny její otázky ohledně toho, co se tady stalo, děje a možná ještě stane. Prostě, zdálo se, jako by v té hromadě písku všude kolem něco hledala. Jako by jí něco píchlo, či si něco uvědomila, odvrátila svou pozornost na zbytek skupiny. Asi bylo pro teď nejlepší se držet pohromadě.
Zastavila se vedle oddechující Natsumi. To se ale dostali daleko. Řekla si v duchu pro sebe ironicky a na tváři se jí objevil menší úsměv.
Bezesporu i ona pocítila náhlé snížení kapitánského reiatsu a poohlédla se na zbývající shinigami, které opět mohli nabýt vědomí. Teď byla příhodná situace vyrazit, ale jak tak pozorovala, všichni se zdáli být krapet zmožení. Ani jí to nepřekvapilo. Raiden a to jeho neustálé měnění intenzity reiatsu, Hotaru a Chieko museli mít dost už z té akce proti písečákovi, přeci jen to byli ještě studentky akademie, a ač se zdála oproti nim Natsumi na docela jiné úrovni, stále si u ní takový schon událostí musel vybrat svou daň. Vzhlédla k měsíci jako by jej žádala o radu. Nakonec se usnesla, že malá pauza na sesbírání nových sil neuškodí. Od trhliny se dosti vzdálili a jestli je má pořád na mušce ten s nedůvěryhodným reiatsu, tak každý boje schopný shinigami příjde v hod.

Hotaru Harubato

Trochu se zarazila, když Chieko zmínila její stuhu. Úplně na ní totiž zapomněla. "Děkuju." Pousmála se a zavázala si dlouhé vlasy, které už se tak nemusely topit v písku. Když skončila s úpravou, pomalu se rozhlédla. Už nepotřebovala dalšího odpočinku. Po červíkových slovech však trochu více zpozornila. "Možná bychom měli vymyslet, jak se vrátit. Moc toho o tom, jak jsme se sem dostali nevím ale asi bychom se měli dát zase do pohybu." Vstala a tázavě pohlédla na ostatní. Doufala, že kapitáni toho budou vědět trochu víc než ona.

Tomisura Raiden

Jakmile byli všichni zase schopní provozu, nebo spíše aspoň při vědomí, otočil se směrem k Červíkovi. Pomalu k němu došel a neslyšně pronesl: "Kde je to Reiatsu? Cítim ho, ale nedokážu určit jeho přesnou polohu." V jeho tváři bylo poznat, že byl znepokojen. Navíc stále měl položenou levou ruku na jílci své Zanpakuto.
Jakmile obdržel odpověď od Červíka, pohlédl na dívčí skupinku stojící kousek od nich. Hotaru zrovna navrhovala, že by měli vymyslet jak se vrátit. Existovala jedna možnost, která ho momentálně napadala a byla více méně bezpečná. "Jediná možnost, kterou známe je vytvořit Gargantu. Ovšem tu asi až na Satoshiho nedokáže používat žádný Shinigami. I mezi Hollow je její využívání omezené. Je to něco jako náš Senkaimon," pronesl a na čele se mu objevilo několik vrásek. Vůbec se mu nelíbila atmosféra, která od začátku v Hueco Mundo panovala. Možná zde byl ještě způsob odchodu, ale ten nedokázal pochopit a ovládnout. Kdyby aspoň věděl, jak přesně se dostali do HM.

Tomisura Raiden

Když nejdříve Červík pronesl, že jejich nepřítel byl od nich dostatečně daleko, oddechl si. Věděl, že pro ně bude nejlepší počkat až jejich nový nepřítel přileze sám. Ovšem to se nějak nestalo. Když byl vynešen do výšky, aby si jeho velký kamarád mohl narovnat záda, začal poletovat jak kus hadru ve vzduchu. Zdálo se, že se něco podělalo, nebo spíše dokonale pos*alo. To co je sledovalo se podle všeho začalo přibližovat. Nyní už tu věc cítil i on sám. Zdálo se, že to nebude jen takový slabý drobeček. Mohl to být klidně i Vaso Lorde a nebo ještě horší věc - Arrancar.
Když se vykroutil ze sevření Červíka, dopadl obratně na zem a připravil se na střet. "Zaujměte kruhovou obranu! Připravte se, něco si jde pro nás opět. Ti kteří jsou zaměřeni spíše na ofenzívu, připravte se k útoku. Defenzivní bojovníci, snažte se ochránit útočníky," ozval se jeho rozkaz. On sám si stoupl čelem k místům, kde by se měl dříce či později objevit jejich nový nepřítel. Jeho obličej zvážněl a jeho pohled byl opět dokonale chladný.

Haruka Kasumi

Rozhodla se uchýlit na chvíli do svých myšlenek, ale sednout si k tomu nehodlala. Pořád, i když si umínila nebezpečí nijak neočekávat, hodlala být ve střehu pro všechny špatné i horší případy a v sedě se dost špatně úhýbá nečekaným útokům, takže si musela nějakou tu výhodu přeci jen zanechat.
Přesto, že se zdála, že jí z jejího "tranzu" nemůže zcela nic vytrhnout, skutečnost byla jiná. Na půl vnímala okolí, aby jí neunikli důležité postřehy zbytku členů skupiny. Když zaslechla cosi o tom, jak jsme se sem dostali, otevřela oči, které měla po dobu přemýšlení zavřené a pohlédla na Raidena, který už vykládal něco dál. Ovšem můžeme se ho zkusit vypátrat. Je možné, že s takovou schopností tu možná je. Ať dobrovolně, nebo se sem mohl dostat jako mi. Možná by nám to dokázal i objasnit. Každopádně, nemyslím si že tenhle jev by v Seireitei zůstal dlouho nezpozorován a já pochybuji, že jsme ti jediní, kdo se sem dostali. Pronesla ke zmíňce o kapitánovi 12.divize. Dále nemohla pokračovat ani čekat na vyjádření jiných, neboť se blížil jejich pronásledovatel. Alespoň to tvrdil ten červ. Rozhlédla se po skupince a pak se ohlédla se na sever, odkud měl přijít nezvaný host. Ruku si položila na rukojeť katany a vyčkávala, kdo se zjeví jako další protivník.

Haruka Kasumi

Elita hollow... Pomyslela si při pohledu na třesoucího se hollow, který se náhle z červa snažil změnit na pštrose, ale nezdálo se, že by mu to šlo. Alespoň jí to tak rozhodně nepřipadalo. Pohrdavý pohled mrsknutý po něm mluvil jisto jistě za vše, co si o něm memomentálně myslela, ale jelikož měl hlavu v písku, neviděl ho. Možná to bylo pro ní plus, možná to tak chtěla, to už by byla jiná kapitola. Během jejích prvních úsudcích o tomto na první pohled neškodně vyhlížejícího hollow se začalo něco dít. Ano, to reiatsu se blížilo a už jeho polohu dokázala s jistou určit, tedy ovšem, pokud by se zastavilo, jak jeho majitel velice brzy učinil. To pro ně nebylo zrovna příjemnou událostí, jako by toho písku neměli už takhle dost.
Párkrát zamrkala, aby nepříjemná zrnka dostala z očí a pak si přes ně jen jednou přejela volnou rukou, aby své oči tak nějak osvobodila. Ale jelikož sama měla za útok celkem nepříjemně štiplavý prach a i ona ho musela někdy při prvních tréninkách okusit, nebyl to tak otřesný zážitek, jak se mohlo zdát. Po tomto ne přílišně dlouhém procesu konečně mohla zaostřit na příchozího "hosta".
Komplimenty od takových jako ty z takových míst, jako je tohle, by měl jistě každý slušný, ne jen, shinigami ocenit. Pronesla na to, ale nezdálo se, že by se cítila moc polichocená. Ve tváři jí panoval výraz vypovídající o jejím jistém nezájmu o pronesenou větu. Taky jako by tím říkala "Jestli je to vše, co jsi chtěl, tak můžeš zase pokračovat v cestě."