Tokio

Aki Maki

Padl na zem. Podařilo se mu zranit tu dívku a navíc rozbít bariéru. Byl na sebe hrdej. Pomalu vstal. Nevěděl jestli se dívka vrátí, ale shikai přesto zrušil. Zandal meč do pochvy a rozhodl se pronásledovat zbylé osoby stejnými dveřmi, jako odešli.

Zvedl ses a vyběhl směrem, kterým odešel zbytek skupiny. Seběhl jsi v rychlosti po schodišti dolů a vyběhl z budovy. Sledoval jsi slabou stopu reiatsu, vedoucí na druhou stranu města. Bylo dost obtížné se jí držet, jelikož byla opravdu slabá a v Tokiu bylo mnoho různých duší, které zastiňovaly onu stopu ještě víc. Nicméně, stopa tě pomalu vedla do přístaviště.

Aki Maki

Šel dále po slabé stopě reiatsu. Brzy se dostal do přístaviště, vůbec netušil proč šli vůbec na takovéhle místo.

V přístavišti bylo mnoho lodí. Od malých džunek až po obrovské zaoceánské parníky, jako například tenhle. Nalézt je tady podle reiatsu, bylo téměř nemožné. Mohl jsi se pokusit prohledat všechny lodě, ale docela hrozilo, že ti mezitím utočou. Zbývalo ti vybrat na které z lodí mohli být. Byla tu obří výletní loď, pár měnších výletních lodí, nějaké přepravní lodě a mnoho rybářských lodí.

Aki Maki

Koukal na lodě jak kdyby spadnul z višně. "A sakra..!" Věděl že se musí rychle rozhodnout na jakou loď se vydá, řekl si že to musí být nějaká výletní loď. Bylo jich tu spousty malých a potom jedna která se tyčila výrazně nad ostatní. Risknul to a vydal se tímto směrem.

Vydal jsi se k oné opravdu majestátné lodi. Nesla název "Oasis of the Seas" a byla opravdu obrovská. Když ses k ní blížil, všiml sis, že loď odpolouvá. Nikde však nebyly známky po loučících se rodinách, mávajících příbuzných a všeho tho ruchu, který bývá, když vyplouvá loď.

Aki Maki

Pohldél na loď. "To musí být ona..!" Pomyslel si a rozběhnul se za lodí. Doběhl ji celkem jednoduše, přeci jen se terpve rozjížděla a on byl opravdu rychlí. Nevěděl co tam na něj čeká, proto k lodi přiběhnul zezadu a dostal se na zadní část lodi.

Doskočil jsi na záď lodi. Byla obrovská a to opravdu. Zrovna jsi se nacházel na zádi, kde bylo pódium, na kterém se mohly uskutečňovat různá představení, nebo se zde mohly promítat filmy na obřím plátně. Vedlo odsud mnoho cest směrem na můstek...nikde nebyl nikdo.

Aki Maki

Rozhlédl jsem. "Tak nejspíš jsem tu správně.." Poznamenal když tu neviděl ani jedinýho človíčka. Přikrčil se a pravou rukou chytil rukojeť meče, ale netasil. Pomalu se plížil směrem k můstku, očima pořád hledajíce kolem sebe nějakého nepřítele.

Pomalu jsi mířil k můstku. Opravdu zde nikdo nebyl, což bylo podivné. Jak ses plížil jednou z chodeb, najednou se objevila dívka se kterou jsi předtím bojoval. Objevila se za tebou a chytila tě za rameno. Dřív, než jsi stihl cokoli udělat jsi pocítil zvláštní pocit, jako kdyby ti někdo zarazil hák do pupíku a zatáhl. Pak znenadání ustal a ty jsi se objevil napřídi lodi...na obřím H.

Hideyoshi Tokugawa

A nedá si pokoj a nedá...baví tě furt za náma lézt...musím tě zabít, abys dal pokoj? Kolem něj se objevila zbytek skupinky. Až teď jsi si všiml, že jsou všichni v plavkách a Hideyoshi měl kapitánskou čepici a košili.

Aki Maki

Otevřel oči. "Zatraceně.." Pozorně se rozhlédl, vypadal jakoby byl ospalí. Kouknul na toho tejpka s kapitánskou čepicí. "Musíš uznat že si mě podcenil.." Zasmál se nehledě na jeho situaci. "Co to má znamenat, proč loď?" Podezíravě si ho prohlédl.

Hideyoshi

Uznat, že jsem tě podcenil? Jo asi jo...uznávám, že jsem tě nebral vážně, ale pochop mě, kdybych měl brát vážně každého kdo mi nakráčí do doupětě, nemělo by to ten správný efekt. Pronese. Takže...proč loď? Tak především, protože plave a když si chce člověk udělat pěknou plavbu kolem světa, tak je loď celkem optimální oproti dejme tomu kládě. Řekne důležitě. A tady je všecko...bazény, opera hřiště, bary no prostě všecko...otázka vyvstává, co udělat s tebou, abys dal konečně pokoj. Nahodí myslící obličej.

Aki Maki

Usmál se. "No tak aspoň že si to uznal.." Potom poslouchal jeho velice nezajímavý projev o barech, bazénech a dalších věcech. "Ehm, takže mi chceš říct že sis jen tak vyjel se svým týmem na lodičce kolem světa jako relax nebo co?" Kouká na něj nevěříce. Potom pohlédl na jeho myslící výraz.

Hideyoshi

Je to tak k neuvěření? Koukne na něj nechápavě? Chápu, že jako vojenská figurka nechápeš pojem relaxace, ale člověk nepřipraví anhilaci jednoho obřího policejního společenství jen tak. Člověk si musí odpočinout, nachytat trochu bronzu... Ukáže na dívky po své pravici. Ještě nějaké další otázky?

Aki Maki

Zasměje se. "Nejsem žádná vojenská figurka, jsem podkapitán..!" Trošku zvýšil hlas, ale najednou mu došlo že o týhle akci vlastně nic neví, byl sem vyslán jako nějaký obyčejný neinformovaný voják aby pouze splnil rozkaz. "Dobrá, řekni mi o tvém plánu, nebo minimálně důvod proč tohle všechno děláš. Stejně se odsud zřejmě jen tak nedostanu živ ne? Tak proč mi to neříct, třeba bych s tebou souhlasil, ne jednou jsem protestoval proti systému SS.." Zasmál se a pohlédl na dívky, úsměv se mu ještě zvětšil.

[u]Hideyoshi[/u

Vážně? A proč tě teda na misi za neznámým nepřítelem, skrz nefunkční a nebezpečný Senkaimon poslali bez jakýchkoli posil a průtahů. Zkus se zamyslet, určitě na něco přijdeš. Po tvých dalších slovech se zatváří opravdu překvapeně...tohle opravdu nečekal. Helemese...tak řekněme, že chci pokračovat v myšlence Hiroshiho...chci osvobodit Seireitei od nadvlády Gotei 13 od vlády vojenských útvarů a zavést normální demokratický systém. Tohle ti musí stačit, protože vyžvanit někomu, kdo ještě před desíti minutami chtěl vymazat mou organizaci ze světa, celý svůj plán je do nebe volající pitomost... Pohlédl na tebe a tvářil se zamyšleně.

Aki Maki

Pohlédl na něj. "Hiroshiho..." Pomyslel si. To jméno mu stálě vězelo v hlavě. Kvůli téhle osobě, kterou nikdy neviděl ani neslyšel, tenkrát osvobozoval jednoho z jeho můžu a sám přitom skroo zabil tři členy z jeho divize. Polknul. "Dobrá o tomhle jsem něco slyšel..sice jsem se to dozvěděl jinak než od vedení a byl jsem za to potrestán vězením, ale vím o čem mluvíš.." Rozhlédl se okolo. "I demokracie umí být zrádná..." Pohlédnul na něj. "Takže chceš všechny zabít?" Při té myšlence se usmál, netajil se tím že některé členy neměl rád a při první příležitosti, která by neohrožovala jeho, by se jich zbavil.

Hideyoshi

Ano...asi to tak bude, ale furt je lepší než to co vládne Seireitei teď. Odpoví sebejistě. Zabít...?! No...dám jim možnost přidat se na naší stranu a zbytek bude mít šanci, i když mizivou, bojovat za svá přesvědčení. Pořádně si tě prohlédne. Chápu tvůj zájem tak, že bys chtěl rozšířit naše řady? Nadzvedne obočí.

Aki Maki

Zezačátku ho pozorně poslouchal, ale po chvíli vypnul a rozmýšlel se nad tím co dělat dál. Zasmlá se. "Rozšířit vaše řady..? Věřil bys někomu kdo zradí své nynější spojence?" Pohlédnul na něj. Nevěděl kdo je zač, raději ho proto nepodceňoval. Měl dilema, přidat ke s nepříteli a dofuat že zvítězí, nebo zůstat věrný a riskovat smrt, sám nevěděl...

Hideyoshi

Věřil? No to je silné slovo...nejdřív bych ti samozřejmě dal úkol a podle toho, jak bys ho splnil, bych to viděl s důvěrou... Pak se ušklíbne, prohrábne si vlasy, tak, že vypadá asi takto. Zradil...to je silné a ošklivé slovíčko...řekněme spíše prohlédl...vždyť i mnoho z nás tady prohlédlo a rozhodlo se změnit režim, avšak Gotei 13 se to do krámu nehodí a tak to nepude jinak než silou... Odmlčí se a počká na tvou odpověď.

Aki Maki

Pozorně ho poslouchal. "Dobře, rozumím.. jaký úkol máš přesně na mysli?" Pohlédnul na něj. "Hádam že chceš něco ze SS, mám pravdu?" Pozvednul obočí když na něj pohlédnul, na tváři si pořád držel úsměv.

Hideyoshi

Chytreeej...jo bude to něco ze Seireitei. Pokývá uznale hlavou. Takže.... Pokyne dívce se světlými vlasy, která se tě před chvílí pokoušela zabít. Ta k tobě pomalu dojde a předá ti nějaký papír, kde je vše napsáno. Až to splníš... Řekne Hideyoshi. Tak si nasaď brýle které ti podá a tím nás kontaktuješ. Nic víc nic míň. Dívka ti podala brýle a pak tě chytla za ruku. Adié...shinigami... Načež si ucítil opět ten podivný pocit a ocitl ses někde jinde. Vypadalo to tu jinak než v městě do něhož ses dostal - vypadalo to jako Karakura.

Uběhl měsíc, během něhož se odehrálo mnohé. Seireitei prošlo četnými změnami, které postupně pocítili snad všichni členové v divizích. Atmosféra byla v těchto dobách prazvláštní. Zaprvé ti, kteří se účastnili misí, se vrátili zpět. Někdy to nebyl návrat úplně radostný. Některé z misí totiž nedopadly úplně standardním způsobem, mnoho lidí se ztratilo nebo zemřelo. Okolnosti byly často záhadné. Zadruhé byli jmenování do funkcí noví kapitáni, kteří se teprve začali sžívat se svými novými povinnostmi. Za třetí sebe proklamovaná zkáza Seireitei jménem Seishi se za celý měsíc nijak neprojevila. Co přinesou další dny, těžko říct..

Ti, co chou dále pokračovat v hraní musí napsat post do své divize, abychom poznali, kdo chce pokračovat :-)

------------------------------------------------------------

Tsuyu

Hledat v Tokiu narychlo bydlení nebyla snadná věc. Tedy ne, pokud jste chtěli bydlet na nějakém slušném místě a neměli jste moc peněz. Kromě toho si musela najít novou práci, kterou by uživila sebe i svého syna. Nikoho tu neznala a v jejím svědomí hlodala den za dnem černější a černější výčitka... Ale dělala to pro svého syna, všechno pro něj! To byla věta, která ji nutila jít dál, i když si někdy myslela, že to nedokáže. Musela jít, musela mu dát budoucnost. Rozhodla se tak a nehodlala to měnit. Chtěla, aby její syn měl klidný a šťastný život jako každý obyčejný chlapec.
Naštěstí mu toho Kokuchou-sama nestihl moc říct, než jejich úkryt objevila vrchní kapitánka shinigami a její poskoci. Ještě pořád byla pro něj naděje... Ale musel zapomenout na všechno, co se stalo. Musel pochopit, že to bylo špatné, že všechno, o co se Kokuchou-sama mohl pokoušet a co plánoval, bylo bezvýznamné v porovnání se spokojeným a šťastným životem... Tsuyu se přistihla, že jí teče po tváři slza. Rychle ji setřela. Rozhodla se pro jednu cestu, ale to neznamenalo, že někdy neplakala pro to, co zanechala na té druhé.
Místo toho se podívala oknem ven z krejčovské dílny, kde pracovala. Jak se asi má Daichi v nové škole...?

Daichi -> Právě zazvonilo na druhou přestávku. Skončila ti literatura a měl jdi jít na tělocvik. V nové škole jsi byl zatím druhý týden. Neměl jsi tu své kamarády, hlavně Matsu-chan ti chyběla. Noví spolužáci na tebe nebyli zlí, ale zatím si ani moc netroufli se s tebou sblížit. Možná cítili, že jsi prostě jiný než oni. Bylo zřejmě na tobě se zařadit do některé s typických studentských skupin, které jsou snad v každé třídě. Pokud jsi tedy vůbec chtěl.

Daichi

Druhý den v nové škole. Bude těžké si zvyknout. Chyběli mi přátelé z Karakury. A hlavně Matsu-chan. Stála jsem ji měl v hlavě. Po nové škole jsem chodil jako duch. Stále jsem nikoho neznal a nechtělo se mi zatím do ničeho zapojovat, do té doby než se z někým poznám. Po zajímavé literatuře následoval tělocvik. Tělocvik jsem měl rád, ale jelikož třída je rozdělená na různé skupinky jsem opět jen ten co sedí na lavičce a čeká jestli ho někdo osloví. Navíc mě trápily další věci a to například moje máma. Takže jsem tam jen tak seděl a přemýšlel.

Daichi -> Skoro sis ani nevšiml, že si na lavičku vedle tebe někdo sedl a začal se převlékat do sportovního. Docela smutně u toho vzdychal. Byl to nějaký kluk, který byl mírně při těle. Asi neměl rád tělocvik, jelikož se tvářil skoro jako na pohřbu. Když se převlékl, vytáhl z batohu knížku, která vypadala jako nějaká manga, a pytlík nějakých bonbonů. Otevřel ho a potom chvíli tiše seděl, ale nakonec na tebe promluvil.
"Karamelku?" nabídl ti z pytlíku.