1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Yoshiro

Ukázal na dveře do další místnosti a vyrazil k nim."To zjístíme, až tam budeme." Odpověděl Yasumarovi a postavil se ke dveřím, za kterými měl být tajný archív. Doufal jen v to, že tam není nějaká super kido bariéra. Yasumaru by určitě o něčem takovém věděl. Ještě jednou na něj pro jistotu koukl a hlavou mu naznačil, aby si trochu pohnul.

Yasumaru

si tedy pohnul. V tajném archívu bych už snad tisíckrát, takže zneškodnit všechny překážky pro něj bylo dílem okamžiku. Ono se tak úplně nepočítalo s tím, že by se tam někdy tajnou chodbou vloupával... takže to zatím nevzbudilo pozornost, i když to asi nebylo na dlouho. Zmáčkl několik zaprášených vypínačů a na stropě se rozzářily prastaré zářivky, spousta jich poblikávala nebo svítila už jen chabě. Naskytl se vám pohled na spousty poliček, na kterých byly tajné dokumenty chráněné různými kidou pečetěmi.
"Zkusím se podívat do databáze," zašeptal Yasumaru, který věděl, kterým směrem zhruba je terminál. "Asi to tu projděte... možná na něco narazíte..." rozhodil celkem bezradně rukama. Neměl tušení, jak v téhle záplavě dokumentů najdou to, o čem ani nevědí, že to hledají.

Yoshiro

Přikývl a začal se rozhlížet po místnosti. Pak mu tak nějak došlo, že tím to asi nenajde a tak zamířil k šuplíkům, ve kterých bylo strašně moc různých spisů. Ve kterých se ani moc nevyznal, protože je většinou psali kapitáni.. A za něj to vždycky dělali jeho zástupci. Prohrabal takhle několik šuplíků, ale nenarazil na nic zajímavého a ani na nic, co by se aspoň trošku týkalo vrchní kapitánky a její minulosti. Nějaký zvláštní pocit mu ale říkal, že to tu někde bude.

Yasumaru

dorazil k terminálu. Dobře, takže... jak že se to zapíná?
Yasumaru, největší antitalent na technické vymoženosti v celém Seireiteia okolí, začal svůj předem prohraný boj s tlačítkem "ON".

Yoshiro -> Prohrabával jsi nějaké papíry, ale k ničemu to vůbec nevedlo. Ale měl jsi tušení, že něco objevíš, vydal ses tedy nazdařbůh podél regálů v naději, že něco upoutá tvůj zrak. Už jsi pomalu ztrácel naději a hlavně směr, zamotával ses do zatuchlých uliček, když jsi na konci jedné z nich uviděl hromádku papírů vypadlou a nebo snad vytaženou z regálu. Přišlo ti to podezřelé... Nebylo tam ale dost světla, abys poznal, co je to zač ani v jakém oddělení archívu právě jsi.

Yoshiro

Zaostřil na hromadu papíru a hrábl po nich pravou rukou. Nesebral je všechny napoprvé, a tak musel sáhnout i po druhé půlce papírů. Když je měl pevně v rukou, ještě je urovnal tak, aby byly všechny papíry pěkně za sebou a on je mohl jeden po druhým pěkně listovat. Olízl si špičku palce na levé ruce, aby se mu lépe braly papíry a dal se do čtení.

Yoshiro

Papíry si pořádně prohlédl až po tom, co popošel do další uličky, kde bylo trošku víc světla. Moc tomu nerozuměl, ale vypadalo to, že by tohle mohlo mít něco společné s minulostí vrchní kapitánky. Nikde nic jiného, co by tomu tolik nasvědčovalo, nebylo, takže buď tohle a nebo vážně nic. Ještě jednou si prohlédl papíry, pak se otočil a zamířil zpátky za kapitánem 6. divize. "Myslím, že jsem něco našel. Tedy, nejsem si moc jistej, jestli to má nějakou spojitost, ale vzhledem k tomu, že nikde nic jiného není, by tohle mohla být trefa do černého.. Nebo aspoň minimálně těsně vedle." Podal papíry Yasumarovi a počkal si na to, co k tomu kapitán šesté divize řekne.

Mitoshi
Pomalu ale jistě jsem se blížil ke kasárnám 1. divize.
Na sobě jsem měl oblečené shihakusho a Ishimara jsem měl u pasu.
Ačkoliv mi ten tajemný muž dal rozkaz, který se nedal porušit, do kasáren jedničky jsem šel sám a dobrovolně. Opravdu hodně mě znepokojilo to obvinění a jakožto kapitán jsem to prostě musel prošetřit. Popravdě jsem se ale modlil, aby tam Yoshiro a Yasumaru nebyli.

Yoshiro -> Nečetl jsi to zatím podrobně, ale na světle už jsi mohl vidět, že ta kopie je kopií záznamu výslechu Muramachi Takahika. Bylo docela těžké se orientovat v tom pomazaném a vyčerněném textu. Ale jedno tě tak trochu koplo - připadalo ti, že to písmo, kterým byl načmárán odstaveček na poslední stránce, hrozně připomíná písmo z dopisu, který ti dal Yasumaru přečíst. Co se týče toho druhého spisu, už asi nebylo pochyb, že se to taky týkalo celé věci, jelikož na vrchu byla jen dvě čitelná, nezakódovaná slova - Takagashi a Yamamoto.

Yasumaru

se postavil tak, aby nebylo vidět, že ten panel pravděpodobně naprosto zničil svými pokusy ho zprovoznit. Zaujatě si prohlédl obě složky papírů.
"Jak jste to našel?" zeptal se nechápavě. Potom se pozastavil nad světélkující stranou jednoho ze spisů. "Hmm... řekl bych, že se to někdo snažil rozluštit... nebo spíš zničit... a nebo to první, a když to nešlo, tak aspoň to druhé... ale práci nedokončil, to je divné... Není to zas tak čerstvé, spíš pár hodin staré..." zamyšleně mumlal a přejížděl přes kidou pečeti prsty, zatímco nahlas sděloval Yoshirovi své myšlenky.

Yoshiro

Na Yasumarovu otázku, jak to našel, reagoval tím, že jen zakroutil hlavou. "Radši se ani neptejte. Musel jsem prohrabat snad tisíce papírů.." Pak dál poslouchal to, co Yasumaru říkal. "Tak.. Je tam něco zajímavé? Věřil, že Yasumaru to všechno rozluští a konečně příjdou na to, jak to tehdy vlastně bylo. Chtěl něco říct, ale pak najednou ucítil silné reiatsu, které se k nim blížilo. "Mitoshi?" Zamumlal pro sebe a podíval se směrem, odkud to šlo.

Yasumaru

vykulil na Yoshira obdivně oči, když mu řekl, jak ony papíry objevil. Muselo to být velice náročné! A jak to stihl tak rychle?! Mistr shunpa se nezapře... O to se teď cítil Yasumaru méněcennější, že on nedokázal za tu dobu ani zapnout ten zatracený krám. No... radši by se tedy měl snažit být užitečný aspoň teď. Zahleděl se nejdřív na ten zápis z výslechu. Bylo v podstatě nemožné cokoli z něj vyčíst, cenzura byla dokonalá. Trochu ho to znepokojovalo... proč bylo nutné všechny tyhle informace vymazat? Odstavec na zadní straně ho zaujal. Hlavně to písmo. Už dřív si toho všiml, toho písma v dopise. Nevypadalo jako písmo Mio-san. Ale Ruyichi-taichou o něm nic neřekl, takže radši mlčel, jelikož těmhle věcem moc nerozuměl. Nicméně mu to vrtalo hlavou. V odstavci bylo prostě napsáno, že byl Muramachi Takahiko odsouzen za vloupání se na pozemky rodu Takagashi... bezpodmínečně a na neurčito. Velice podivné. Yasumaru ohlásil, co zjistil, a přesunul se k druhému spisu. To už bylo horší. Byl obeznámen s touhle kódovací technikou, ale to ještě neznamenalo, že ji dokázal přečíst. "Bude to něco důležitého, Ruyichi-taichou. Nějaká věc odehrávající se mezi rodem Takagashi a minulým vrchním kapitánem. Tohle je jedno z nejvyšších utajení, většinou se takto kódují zprávy o nějakých tajných úkolech přímo od so-taichou nebo krále Soul Society... něco, co není pro oči ostatních... kontroverzní mise tajné policie, experimenty, které by se nelíbily veřenosti a podobné věci..." Bohužel než stačil zjistit něco víc, i on to ucítil. Kapitán třetí divize? Co ten tu dělal? Nemohl vědět, že jsou tu, byla to jen náhoda... nebo ne?

Mitoshi
Zanedlouho po příhodu do kasáren první divize jsem se nacházel v archivu.
Pomalu jsem procházel mezi policemi plných nejrůznějšich svazků.
Dostat se sem bylo relativně jednoduché. Vše jsem odůvodňoval tím, že jsem kapitán, a kdo se ukecat nedal, do po palici. Jak jsem se pomalu blížil k místu, kde byl Yoshiro s Yasumarem, byl jsem čím dál tím víc nervóznější. Nevěděl jsem sice o nich, ale zdálo se mi že tady prostě někdo je.

Yoshiro

Podíval se na Yasumara dost nechápavým pohledem. Yasumaru určitě poznal, že se Mitoshi blíží. Nikdo o nich ale vědět neměl. A co by tu dělal?! To nemohla být náhoda, něco bylo hodně špatně a Yoshiro začínal být nervózní. Mitoshi byl přítel, ale co když to nepochopí? Co když bude muset splnit svoji kapitánskou povinnost a pokusí se je zatknout za vloupání do archívu. Tohle byl jeden z nejzávažnějších zločinů.

Yasumaru

netušil, co dělat. Věřil Mitoshimu, byl přece v minulosti jeho nadřízeným, znal ho! Ale z jeho reiatsu se dalo vycítit, že si sem nejde jen půjčit knížku o tajných receptech. Podíval se na Yoshira.
"Taichou... možná bychom měli..." hlavou naznačil směr zpět k chodbě, kterou sem přišli. Už snad měli, co potřebovali... mohli si to přečíst i jinde. Nebylo potřeba pokoušet štěstí.

Mitoshi
Možná by jste mi mohli říct co tu děláte? dokončil jsem větu za kapitána Kuchikiho a konečně vešel do té správné místnosti.
Díval jsem se na ty dva upřeným pohledem, ale zase to nebyl pohled I kill you nebo pohled, že mám hlad nebo nějaký takový. Byl spíše zvídavý.
Opravdu mě zajímalo co tady dělají.
Ruce jsem měl složené kolem pasu, ale pravou ruku jsem teď pustil k tělu.

Yoshiro

Yoshiro sebou cukl, když Mitoshi promluvil a vynořil se ze stínu. "Mitoshi...." Řekl tak, jak to bylo v anime pravidlem, když někdo vyšel ze stínu. "Vím, že to teď nejspíš nevypadá nejlépe, ale vysvětlím ti to.." Chtěl dokončit větu, ale dost ho znervózněla Mitoshiho pravá ruka, která sjela k jeho zanpakuto. Na sucho polkl a znovu se mu podíval do očí.

Yasumaru

nenápadně zacouval víc za Yoshira. Ne že by se bál, ale chtěl nenápadně schovat za Yoshirova záda papíry, které svíral v rukou. Asi nebyla šance, že by si Mitoshi nevšiml, že se tady něčím přebírají... ale nemusel se na to dívat déle než bylo nutné. Opravdu teď nevěděl, jak se situace vyvíjí. Cítil, že ano Yoshiro si tím není jistý a také nechápe, proč se kapitán třetí divize chová téměř nepřátelsky. Poslal ho snad hlídač archivu, který si jich všiml, aby jim nabacal?

Mitoshi
Chvíli jsem se díval na sucho-polikajícího Yoshira a natvrdle se na něj díval.
Co mu je? ptal jsem se sám sebe.
Bdah! Hehhee! To není jak to vypadá, to že jsme dal ruku dolů je čistá náhoda nevykládejte si to blbě! zasmál jsem se nervózně.
Pak jsem asi bĚhem desetiny sekundy nahodil svůj poker face.
Tak povídejte vybídl jsem Yoshira.
Něco mě ale znepokojovalo. Potom, co jsem se snažil osvětlit své svěšení ruky jsem se ji pokusil dát zpět nahoru. Nešlo to... Ale nemínil jsem jim to říkat.

Yasumaru

hodil postranní pohled na Yoshira. Mitoshiho slova se mu nezdála zrovna věrohodná.
"Mitoshi-san..." začal, když se zdálo, že se jeho společník nemá k odpovědi. "Asi jste si domyslel, že tady nejsme tak úplně oficiálně... Pokud vás opravdu zajímá, co tu děláme, a jste ochotný nás vyslechnout, raději vám to řeknu někde jinde, ve větším klidu. Pokud jste tu, abyste nás zastavil... prosím, rozmyslete si to. Nechápu, jak jste nás tu našel, ale to, co se tady snažíme zjistit, je důležité pro celé Seireitei. Jde o pravdu o vrchní kapitánce..." snažil se Mitoshimu přiblížit, jak je to celé důležité a že by je třeba nemusel zastavovat a v řetězech vyvádět ven. Dokumenty měl ale pořád schované za zády. Tohle nebylo dobré. Jestli se o nich nějak dozvěděla vrchní kapitánka a poslala Mitoshiho, aby je zastavil... to by o její nevině zrovna nesvědčilo, naopak.

Mitoshi
Jak jsem vás tu našel? Jakýsi muž mi o vás řekl. A taky mi řekl ať vás oba dva zavraždím. Pochopitelně jsem měl chuť se mu vysmát do obl...
A pak se stalo něco, co jsem ani já sám nečekal. Shunpnul jsem se přímo k těm dvoum a než jsem se stačil sám nadát, měl jsem vytasenou zanpakuto a ta svištěla přímo k Yoshirovým zádům.
...Co?!

Yoshiro

Obrovskou rychlostí tasil zanpakuto a dost epicky vyrazil Mitoshiho úder tím, že nastavil svoji zanpakuto za záda. Pravou ruku měl teď tedy nataženou přes pravé rameno za svůj krk. "Mitoshi!" Zavrčel Yoshiro naštvaně a odskočil stranou. Strhl sebou taky Yasumara, aby náhodou nepřišel k úrazu. "To bylo dost zákeřné, Mitoshi. Nesedí mi to k tobě..."Pořád mluvil dost nevěřícně a naštvaně.

Mitoshi
Okamžitě střelhbitě jsem vyrazil levou rukou k Yoshirově pravé a chtěl jsi ji pevně chytit. Tohle byl velice zvláštní útok a poněkud hloupý, to jsem poznal sám. Ale nemohl jsem s tím nic dělat.
Budete se divit, ale mě taky ne. Tohle totiž nedělám já... řekl trochu roztřepaným hlasem, protože tohle bylo hodně divné.

Shizuro

Má procházka pokračovala i kolem kasáren 1. divize. Ale něco mě vyvedlo z míry. Jednak jsem začal cítit silné reiatsu. Všechna reiatsu na úrovni kapitána. Co se to děje? Proč kapitáni tolik vypouštějí reiatsu?! Mám to prozkoumat nebo nemám? Nervozitou se mi začali třást ruce. Jestli se tam, ale bojuje....... Tak tam nesmím chybět. Ďábelsky jsem se zasmál. Jdu hájit čest 11. divize. Pak jsem zahlédl přímo nad senkaimonem stahující se mračna. To není nic dobrého půjdu tam. Vydal jsem se k Senkaimonu.

Yoshiro

Fajn, to že na něj Mitoshi zaútočil by tak nějak chápal (možná), byl to přece jen kapitán a dělal svoji povinnost. Ale tohle už bylo příliš. Vymýšlet si u toho takové blbosti. Yoshiro uhnul Mitoshiho útoku do strany, přikrčil se a chytil ho za pravou nohu. Až teď vypustil svoje reiatsu a s otočkou Mitoshiho prohodil zdí archívu ven z kasáren. Ještě než vyskočil ven, tak se podíval na Yasumara. "Musíte ty dokumenty schovat někam do bezpečí, kapitáne! Dělejte!" Jakmile domluvil, rozběhl se a proskočil dírou ven za Mitoshim.

Mitoshi
Po tom, co mě Yoshiro tak hrubě prohodil zdí jsem už nevypadal tak pěkně jako předtím.
Poněkud dotlučený jsem se začal zvedat, ale přitom už jsem mluvil.
Dobře, rychloverze. Byl jsem s Akiem když přišel divný chlap. Vyvolal zanpakuto... najednou jsem rychle skočil po Yoshirovi s napřaženým mečem a dal mé a Akiovi příkazy. Myslel jsem si že je to blbost... Yoshiro pozor! varoval jsem Yoshira před svým vlastním útokem, i přesto, že jsem věděl, že si ho určitě všiml. Doufal jsem, že kapitáni omluví fakt, že jim tykám, protože kdybych jim měl vykat, bylo by to nadlouho.