10. divize, knihovna

Renmaru Houkazaki

"Nuž...nestáva sa často, keď sa niekto len oprie o obrovský regál a ten sa zničoho nič zrúti. Najmä tou "tvojou" silou." dodal som sarkasticky, keďže sa mi tá celá záležitosť akosi nepozdávala. Na takýto výsluch sú dobrí väčšinou dvaja. Jeden hrá dobrého a druhý, zlého. Ja som však musel hrať oboch. Začalo mi škvrkať v bruchu a len hluchý by to nepočul.
"Snáď ti niečo osvieži pamäť." dodal som a mávol som rukou na znak odchodu.

Renmaru Houkazaki

"Som hladný ako vlk. Asi si dám niečo malé." povedal som ignorujúc jeho otázku. Popravde som už stratil nádej na to, že na toho týpka ešte narazím. Jediné, čo mi mohlo pomôcť bolo šťastie.

Renmaru Houkazaki

Ocitol som sa znova na mieste, ktoré mi nič nevravelo. Rozhodol som sa vypátrať, akú knihu ten podivín ukradol. Rozhodol som sa teda ísť a pohľadať toho, kto to tu má pod palcom.

Renmaru Houkazaki

Hneď sa mi to zdalo podozrivé, že opäť spadol regál pod jeho "váhou". Tak som teda neváhal a zdrapil ho za shihakunshou.
"Prečo to furt robíš? Kryješ toho hajzla, ktorého naháňam? Robíš si zo mňa dobrý deň, alebo čo?" povedal som značne rozčúleným tónom, že to mohol počuť každý. Bol som už riadne nahnevaný a frustrovaný, ak by som počul kvapnúť vodu, aby som tu niekoho zabil.

Renmaru Houkazaki

"Nájsť ju by som zvládol aj bez tvojej pomoci!" dopovedal som a pustil som ho. Následne som sa otočil na službukonajúcu osobu, ktorá sa objavila podľa plánu.
"Zdravím. Môžete mi zistiť, aká kniha zmizla zhruba tak...pred hodinou? Viem, že tu vypožičiate mnoho kníh denne, ale tie registrujete. Tú jednu, ktorú hľadám niekto ukradol, čiže vypožičanie asi nebude zaregistrované a kniha tu nebude." navrhol som. Dúfal som, že tu funguje sofistikovaný systém evidencie, ako v ostatných knižniciach.

Renmaru Houkazaki

"Je to tvoja vina." zamrmlal som si popod nos, ale zámerne, aby to počul a potom som sa pustil do upratovania kníh, ktorých mimochodom nebolo málo. Boli ich stovky a tak ma čakala dosť neľahká úloha.

Renmaru Houkazaki

Pokračoval som v ukladaní kníh.
"Takže toto ide tam a kam ide toto? Aha...tam..." preháňalo sa mi hlavou a myslel som zároveň na toho lumpa, lebo keď ho nájdem, tak bude ľutovať, že sa narodil.

Amaru

Opřel jsem se vší silou do dveří. Nakonec se mi povedlo je otevřít a utíkal jsem přímo do knihovny. Teprve tam jsem se zadýchaný zastavil. Co se tu děje? zeptal jsem se a vydejchával ten běh ze 3. divize. Přisunul jsem si židli a posadil se. Pak jsem se teprve rozhlédl kolem sebe

Arinoki Kenkyoshou

Když jsme byli poblíž kasáren, nemohl jsem si nevšimnout jak Amaru chvátá. Později se to dokázalo na jeho usilovném tlačení do hlavních vrat a utíkání do knihovny. Hned na to jsem dorazil do knihovny i já. Sedl jsem si a čekal jsem na odpovědi otázek, na které se Amaru ptal. Jakmile tu něco zjistím. Odejdu, zpátky do kasáren své divize.

Renmaru - Mohl jsi si při každém pohledu na vezně všimnout, že on narozdíl od tebe švihá knihy do polic jak se vejdou. I když to nebylo dvakratá nejlepší, jelikož zdejší knihovnice taky nebyla zrovna nejpříjemnější, ale rozhodně toho už uložil víc, než ty. Během toho jsi zaslechl skřípot pantů u dvaří. Dovnitř vtrhnul malý shinigami a za ním další. Jediné, co jsi slyšel pak bylo udýchané "Cose děje?" od toho mrňouse, který se tu choval jako doba. Bezpochyby to byl někdo z desítky.

Amaru - Nejdříve si tě nikdo nevšímal. Ono, taky tu nebylo dvakrát moc lidí, když venku vládla taková atmosféra, všichni se snažili být někde... buď po ruce, nebo ukrytí. Nakonec si tě všimla kolem procházející shinigami, která tě už evidentně od pohledu znala, protože první, co řekla bylo: Důstojníku Izumi! Nadzvedla překvapeně obočí. No, hlavně tu děláte hrozný randál na to, že se tu nesmí křičet! Zahudrovala přísně a pak se vážně zamyslela nad tvou otázkou. Vy myslíte to v Seireitei, nebo jen desátou divizi? Zamumlala zamyšleně.

Renmaru Houkazaki

"To máme hostí..." pomyslel som si, keď sem vtrhli ďalší shinigami. Ja som pokračoval v ukladaní kníh. Môj "zajatec" však tomu veľmi nevenoval pozornosť, lebo ich neukladal podľa triedenia, ale ako mu prišli. Ja budem chvíľu sekať dobrotu, ale ako náhle nám povie, aká kniha chýba, nechám to tak vypadnem preč za ním. Veď tu ide o bezpečnosť Seireitei.

Renmaru - Skládal jsi knihy docela dlouho, ale ona knihovnice, se kterou jsi mluvil, ne a ne přijít. Možná se někde zašila s dalšími schazovači regálů, ale to by bylo nejméně slyšet. Jak zvuk padajících knih, tak její hlas nesoucí se areálem knihovny. Vlastně, něco podobného jsi mohl slyšet, neboť práve ta žena, se kterou jsi měl tu čest před tím, se nyní vybavovala s nově příchozím.

Renmaru Houkazaki

Zdalo sa, že jej to vyhľadávanie trvá večnosť. A niet sa čomu čudovať. Má tu snáď milióny kníh. Ale už ma to prestávalo baviť. Akoby nás len využívala. Ostatné knihy som len tak nahádzal a podišiel som ku knihovníčke.
"Ehm..." povedal som.

Renmaru - Zaslechl jsi při skládání knih jakýsi úžaslý povzdych. To ten vězeň byl ohromen tvým bleskurychlým skládáním knih do polic. Ale byl to ještě malý chlapec, třeba si myslel, že to stále třídíš a proto byl tak uchvácen.
Knihy byly zpět na svém místě a ty jsi přišel blíž ke knihovnici. Ta tě hned na to probodla pohledem. Co je? Hlesla přísným hlasem a oči jí sjeli na předtím prázdný regál. Už to máte? To bych se na to podívala. Pronesla nevěřícně, ale stále tvrdě a rázně si to vykročila k policím. Hm... Hm... Skutečně... Dumala nahlas a zkoumala při tom knihy. Skvěle, takhle to nebylo seřazené ani před tím. Takže, co jste to tedy chtěli? Její hlas byl náhle mnohem vlídnější.

Izumi Amaru

Podívejte se, já jsem tady 3. důstojník a dokud nepřijde kapitán nebo zástupce, tak si můžu křičet kde chci! Co se tu děje myslím co se tu děje obecně. Právě mě obří gargamela vcucla do Hueco Mundo, pral jsem se s hollow a überhollow, plahočil se pískem a utíkal před šílencem, pro kterého zdi ani nejsou překážka a vrátím se sem a je tu všude chaos. Takže co se děje v divizi A v celém Seireitei! A chci odpověď hned!!! poslední slova jsem skoro pískal už

Renmaru Houkazaki

Keď som dostatočne upútal pozornosť knihovníčky a ona sa presvedčila, že svoju časť dohody sme splnili, bolo na nej, aby dodržala svoju časť.
"Chcel som len zistiť, aká kniha zmizla bez vypožičania." dopovedal som a trpezlivo som vyčkával na odpoveď.

Knihovnice

Byla vyvedená z míry, když na ní mluvili zároveň Amaru a zároveň tak Renmaru, ale odpovědět musela oboum, proto se nejdříve rozhodla odpovědět tomu shinigamimu, co skládal knihy. Ach tohle, ano... No, žádné knihy tu nejsou, co by si někdo vypujčil bez oznámení. Všechny jsou zapsané, vypadá to, že vám nepomůžu. Pokrčila nad tím rameny a švihem se věnovala důstojníkovi. S takovým příběhem by jste spíše měl zajít do redakce 9.divize. Co se chaosu týče, v divizi se nic moc neděje. Alespoň jsem si ničeho nevšimla, ale šlyšela jsem, že zmizelo několik kapitánů a jiných shinigami asi podobným způsobem, jako jste teď popsal. Možná proto jsou všichni tak vyděšení, jelikož nevědí, koho to sebere dalšího.

Renmaru Houkazaki

Mal som nervy na pochode. Ešte pred chvíľou som sa cítil ako sopka pred výbuchom. Tentokrát bol ten výbuch až príliš blízko. Lenže ako mohol ten shinigami stihnúť si vypožičať knihu za pár sekúnd? A navyše ju ešte aj vybrať.
"Ste si istá?...Ako je k***a možné, že si niekto stihne vypožičať aj vybrať knihu za tri sekundy?" spýtal som sa dosť nahlas. Ale už mi to bolo jedno. Mal som sto chutí to tam obrátiť hore nohami.

Renmaru - Při tom neslušném slovíčku, které jsi vypustil z úst se knihovnice trochu zamračila. Pak se ovšem obrátila a začala prohlížet knížky z protějšího regálu. To víte, třeba už měl dotyčný knihu vybranou, možná rezervovanou. Oznámila ti, otočená k tobě zády. Ale mohla bych vám dát seznam knih, co byli vypůjčené za poslední hodinu. Snad by to při vašem pátrání pomhlo. Navrhla a prohodila mezi sebou dvě knihy v poličkách.