10. divize, knihovna

Renmaru Houkazaki

"Vďaka. To snáď pomôže." následne som sa otočil na svojho "väzňa".
"Tak poď. Máme čo čítať." oznámil som. Možno sa podarí nájsť niečo, čo udrie do očí. Nejaká neobvyklá kniha, aj keď nič konkrétne asi nehľadáme.

Izumi Amaru

Jasný, bezvadný. A mě se nikdo nezeptá, proč by měl, však jsem momentálně jen nejvýše postavený přítomný člen 10. divize, mimochodem taky ten, kdo ví o zdejší knihovně všechno, ale v pohodě, neptejte se mě, ignorujte mě řekl jsem uraženě a odkráčel do svého pokoje.

Renmaru - Knihovnice ještě proházela pár knih a zase někam odběhla. V té chvíli se vězeň, kterého si zrovna oslovoval, objevil po tvé levici, na češ se zdálo, že chce říci něco vážného. Jde se čííst! Ozval se po chvíli napětí jásavě a rychle popadl seznam, který už sem žena nesla. Historie Hueco Munda, Kanální chodby, O bílém shinigamim a létajícím hollow... Příručka koncentrace reiatsu, Kido nad Shunpo, Rostliny za jižním Rukongaiem.... Přečetl nahlas vězeň ze seznamu.

Amaru - Všichni kolem záhy vyslyšeli tvé přání a skutečně.... ignorovali tě. nechali tě raději si cestu razit ke svému pokoji, ale co se nestalo. Když jsi procházel chodbou, najednou se ti podsmekla noha a už jsi se válel na podlaze o několik metrů dál, než jsi ztratil balanc.

Renmaru Houkazaki

Zameral som svoje oči na zoznam, ktorý bol pomerne dlhý. Ak si teda knihu rezervoval, musíme sledovať knihy, ktoré boli nedávno rezervované, prípadne tie, ktoré boli vypožičané dnes. Ale aj tak nemám veľmi šajny. Už som bol úplne zúfalý, až kým som nenahmatal poslednú lízanku.
"Aha...a predsa je tu ešte nádej!" povedal som a vložil som si lízanku do úst a zapol som svoj inštinkt.

Arinoki Kenkyoshou

Když jsem se dozvěděl pár nových informací, rozhodl jsem se už vydat zpět do kasáren třetí divize. Tak jsem tedy vstal ze židle a bez jakéhokoliv slova jsem knihovnu opustil, hned na to jsem opustil i kasárny. Cestou zpět jsem si dával pozor na praskliny a snažil se co nejbezpečněji jít k nám do divize pro další úkol.

Renmaru - Vezeň se na tebe zmateně podíval, když jsi promluvil. Nechápal, co to mělo znamenat, jako by jsi v jisté chvíli nemohl přijít na to, jakou knihu si asi půjči a najednou jako by jsi dostal nápad, jak ho přeci lapit i bez takové informace. Chvíli mlčky zíral, pak ale zakašla a promluvil. O jaké naději to mluvíš? Trochu zachraptěl a znovu kašlal.

Renmaru Houkazaki

"S*r na to a hľadaj." povedal som mu. Asi veľmi nechápal, aké sú pre mňa lízanky dôležité. Mám ich rád už od akadémie. Býval som totiž veľmi výbušné dieťa, ktoré sa často bilo...ale musíme nájsť tú knihu. Obmedzil som zoznam rezervovaných kníh na tie, ktoré boli vyzdvihnuté dnes.
"Hľadaj také, ktoré boli rezervované a vyzdvihnuté dnes." povedal som mu.

Renmaru - Při pohledu na toho chlapce ti nemohlo ujít, že se mu trochu posunla kapuce a byly vidět jeho vykulené oči. Asi kvůli tomu, co jsi říkal, zdálo se mu to totiž čím dál tím zmatenější. Co že to chceš? Řekl hlasem, který byl dost mimo stejně, jako on sám. Zdvihl před tebe ten seznam, který nebyl tak dlouhý, jak jsi si ho asi představoval. Tady jsou knihy vypůjčené v poslední hodině. Ten chlap tu byl pro knihu, to je jasné! Přece by se tu nemotal jen pro srandu králíkům. Tak k čemu potřebuješ znát denní rezervaci? Prostě prověříme dočasné vlastnitele těchto knížek a máme hotovo! Na konci začal svůj hlas zesilovat, aby byl dobře slyšet.

Renmaru Houkazaki

"Skončil si?" pozrel som sa na neho, akoby sa nechumelilo.
"Tak teda podme na to. Ten bastard bude asi už aj tak pekne daleko." doložil som.

Renmaru - Od vězně jsi zaslechl zvuk, který byl dost podobný povzdechu. Ale na nic nečekal a ještě před tebou si to razil kupředu, pěkně ven z knihovny, v ruce srulovaný papír s knihami. Dle všeho nevěřil, že pronásledovaný je nějak daleko. Nezdálo se, že by si všiml, že po něm někdo jde. Nebo to mohla být past a chtěl, aby jste ho našli.
Malý vězeň se zastavil hned za dveřmi a znovu si prohlédl seznam. Kde začít? Já bych šel na jih! Ty ostatní se mi nezdají. Možná pak ta příručka, ale... Zamžoural na jméno u ní, které bylo napsáno zatraceně malým písmem. Ty dvě knihy si půjčil stejný shinigami! O to to bude lehčí! Zajásal a bez tvého souhlasu si už razil cestu skrze Seireitei hezky na jih. Proč? Protože název knihy "Rostliny za jižním Rukongaiem" mluví za vše!

Renmaru Houkazaki

Slová "zajatca" mali logiku a mne sa tiež nezdalo, prečo by si niekto požičiaval túto knihu. Ibaže by chcel variť, ale musel by to byť nejaký sentimentálny shinigami, alebo nejaký špecialista.
"Tak teda do Rukongaia!" bol som rozhodnutý toho chlapíka dostať.

Renmaru - Vyrazil jsi tedy za vězněm a venku už jsi jen viděl, jak jeho černý plášť, který ho celý skrýval, mizí v dáli mezi uličkami. Nasadil jsi shunpo, abys ho dohnal, ale jakmile jsi byl u něj a myslel sis, že půjdeš zase krokem, vězeň se objevil o několik metrů dál a ohlédl se, zda jdeš stále za ním. Bez pochyby na tohle použil také shunpo. Společně jste pak přes jižní bránu mířili do Rukongaie.

Pokračuj - Rukongai -> Bezvýznamné náměstíčko

Izumi Amaru

Vypotácel jsem se ze svého pokoje v hrozným stavu. Bolela mě hlava jak střep a chtělo se mi zvracet. Po několika krocích mi došlo, že ještě nemám na to, abych opustil pokoj. Opět jsem se rychle vrátil k záchodové míse. Už mi nebylo na zvracení, zvracel jsem

Izumi Amaru

Zamžoural jsem na strop. Co si to sakra zral, Amaru oznamil jsem stromu a vypotacel se ze sveho pokoje. Už mi bylo mnohem líp. Hej, vy! ukázal jsem na knihovnici. Radši nic mavnul jsem nad tim rukou. Ale chci seznam všech knížek které se zrovna postrádaj a to co nejdřív. rekl jsem A nekdo mi zjistete prosim co se tu vubec děje!

I tady jste to pocítili. Chaos a zmar se pomalu začal měnit opět v pořádek a klid. Vaše schopnosti a smysly se navracely k normálu. Pokus o uzavření trhlin musel být úspěšný!


Knihovnice

Zrovna stála u pultu, na kterém bylo několik knížek poskládáno na sobě do sloupečku. Upustila od své práce a obrátila se krátce na zrzavého shinigamiho, obešla pult, z šuplíku vyndala papír a začla na něj psát nějaké názvy.
Po nějaké době to sepsala a přišla k Amarovi. Pravděpodobně už to nebude potřeba, důstojníku Izumi. Zdá se, že ta napjatá atmosféra, co tu panovala nespočet dní konečně opadává. Necítíte tu úlevu? A tady máte ten seznam. Podala mu papír, na nějž před chvíli ještě psala názvy všemožných knih.

Izumi Amaru

Jo mate asi pravdu, je mi nejak lip. Docela dost vlastne. Ja zkusim dát dohromady knihovnu, než se týhle divize ujme někdo, kdo to bude moct udělat sám. usmal jsem se. Ja vim že to není vaše práce ale mohla byste mi prosim poslat do, ehm, no ja vlatně nemám kancelář. To je jedno zařídim si to sám. Díky vykoktal jsem a odešel. Hej vy zavolal jsem jednoho shinigami kterého jsem viděl. Mohl byste mi prosím zjistit v jakém stavu je divize? Vemte si na to pár lidí. A asi taky pošlete někoho zjistit jaké jsou teď rozkazy, mohl byste prosím? požádal jsem

Izumi Amaru

Tak vyřiďte kapitánovi, že je zavřeno! vypískla jsem na něj a pokynul rukou ven z divize. Když na mě nechápavě kouknul tak jsem zrudnul. Fajn, podám to tak, abyste to mohl pochopit. VEN!!! řekl jsem naštvaně. Prudkým krokem jsem se vydal do jídelny, kde bylo poměrně dost členů divize. MŮŽE MI NĚKDO PODAT ZPRÁVU O STAVU DIVIZE?! vykřikl jsem na celou jídelnu, kde se okamžitě rozhostilo dokonalé ticho

Promiň Amaru... Určitě ti to vysvětlili ke tvé spokojenosti!

Uplynulo několik dní, během kterých měli všichni příležitost vzpamatovat se z minulých událostí, uzdravit se a znova se začít zabývat věcmi možná menšími, ale o to milejšími. Také se během těch dní podařilo opravit ty největší rány Seireitei, takže všechny kasárny i další důležité budovy opět stály a byly provozuschopné.

Amaru -> Přiletěl k tobě pekelný motýl, který tě informoval, že se máš zúčastnit porady v budově první divize dnes od šesti hodin večer.

Amaru

Sakra! zanadával jsem si když se mi zamotalo jojo. Takovej fofr teď byl v 10. divizi. Pořídil jsem si novou kancelář a v ní jsem si hrál s jojem. Chvíli jsem se potýkal s provázkem a pak se pokračoval. Když přiletěl motýl, tak jsem ho jen rukou odehnal ať neruší. I tak jsem si ale poslechl co měl na srdci a pak se vydal do 1. divize. Samozřejmě s jojem.
-------------------------------------------------

Hitsuto

Probudil jsem se po několika hodinovém spánku ve svém pokoji, jenž ovíjel zápach několika flašek saké které se po včerejšku váleli po podlaze. Sakra, to sem zase přehnal řekl jsem a nahrnul lahve pod postel. Jakmile bylo dokonáno osprchoval jsem se a vydal se před kasárny abych okoukl situaci divize, která snad zůstala nedotčená mým opilým já.

Aki Maki

Pomalým krokem vcházel do prostorů divize. Černá ofina mu vlála ve větru, jeho pohled přitom směřoval dolů. Mež se mu houpal v pochvě na zádech. Snažil se vypadat tajemně a zřejmě se mu to i dařilo. Chtěl v lidech vyvolávat strach a respekt. I když koukal dolů, tak věděl že kousek před ním stojí Hitsuto, ale přešel kolem něj jako stín.