Na samotě u lesa (Z)

Tougou

se zastavil až kus dál v lese, před něčím, co vypadalo jako zcela nevinná, malá jeskyně. Aspoň podle vchodu, který byl porostlý nějakými liánami nebo co to bylo, které visely dolů jako závěsy, takže si někdo ani nemusel všimnout, že tu nějaká jeskyně je. Tam počkal na Izanagiho a taky na jeho reakce na toto lyrické místo.

Izanagi

Zastavil za togouem. Les? Nečekal by nikdy takovou krajinu uprostřed něčeho takového jako je Seireitei. Vypadalo to tady až moc pěkně na realitu, avšak zároveň to nevypadalo, že by to tu bylo pozměněno nějakým kidou. Kde to jsme?! Vyhrkl ze sebe, když viděl toto místo.

Tougou

"Ah, přece vám nezkazím překvapení," řekl suše a zase se tím svým divným způsobem usmál. Naznačil Izanagimu, aby šel dovnitř, do jeskyně. Sám mu podržel liány, aby mohl projít, a potom ho následoval. Uvnitř nebyla jeskyně, nýbrž chodba. Nebyla nijak moc dlouhá a dovedla vás ke schodišti. Zezdola se vzdáleně ozývaly nějaké podezřelé zvuky, kvily, skřeky a podobné věci. "Až po vás," řekl Tougou a pobídl Izanagiho, aby šel dolů po schodech.

Izanagi

Vůbec se mu to nelíbilo. Netušil, kam ho Tougou vede, ale byl připraven kdykoliv bleskurychle tasit zanpakuto a zabít tichošlápka během vteřiny. Šel však pokorně dolů, aby se dozvěděl, co to tu je vlastně za místo.

Izanagi

Odložil pouze svou katanu, protože nic jiného u sebe většinou nenosil. On sám byl v podstatě zbraní, protože věřil svým schopnostem natolik, že pro něj nějaké kusy železa nepředstavovaly nějakou výhodu v boji. S očekáváním hleděl na bránu.

Izanagi

Cestou jsem si uvědomoval, že Togou beze zbraní je momentálně zranitelnější než kdykoliv jindy. Pokud jsem z něj mohl dostat nějaké informace například o tom, kde je Yoshiro, měl jsem příležitost. Bylo by však pošetilé dělat to teď, když v podstatě nevím, kde jsem. Pokračoval jsem tedy v cestě....

Izanagi

Mé vědomí se přeneslo k tomu, kdo mohou být tyto lidé. Připadali mi spíš připravení na nějaký druh experimentu, možná nějaká sekta. Kdo jsou? A co tady dělají? Zavrčel jsem, protože se mi nelíbilo trávit čas v podzemí, když nahoře bylo tolik práce, kterou neměl kdo vykonat.

Tougou

"Zeptejte se jich," zablýskly se mu temné oči v podivném úšklebku. Pořád čekal, až vejdeš dovnitř.

Izanagi

Prvně jsem si myslel, že Togou má nějaký zatraceně temný plán, ale teď jsem si už myslel, že zešílel. Otočil jsem se na tu gardu pyžamáků. Kdo jste? Zahřměl jsem, aby nebylo znát, že opravdu netuším kým jsou, a co tu dělají. Bohužel jsem tak nějak tušil, že by tohle mohlo být vězení, akorát jsem netušil, koho tu vězní.

(na tuto místnost se prozatím nevztahuje time skip)

Abys na ně mohl promluvit, musel jsi dovnitř. A asi tě nepřekvapilo, že tě tam Tougou zavřel. Chvíli se nic nedělo, nikdo ti neodpovídal. Ale utichly všechny skřeky, lidé... no, osoby uvnitř se dívali na tebe a to je zaměstnávalo natolik, aby mlčeli. Pár se jich k tobě vydalo, aby si tě prohlédli zblízka. Něco si mrmlali, ale odpověď to asi nebyla. Ani jsi teď nevěděl, jestli jsou nějaké odpovědi schopní, protože při bližším zkoumání vypadali celkem mimo.

Izanagi

Dost mě překvapilo hrobové ticho, i když říct několika desítkám lidem, že potřebuju vědět, kdo jsou... No nebylo to ideální, ale aspoň něco žbleptnout mohli. Překřížil jsem ruce a přísným pohledem jsem čekal, co se bude dít...

Izanagi

Byla pravda, že jsem nic takového neočekával, přesto jsem začal instinktivně konat. Na kousala jsem stihl zareagovat jako první, takže jsem ho instinktivně čapl za hlavu a vyrazil s ním nejbližší zeď. Co se týkalo ostatních, postavil jsem se do postavení, kdy jsem jednou nohou stál blíž a druhou měl připravenou na případný kop. Moje ruce vztyčené vysoce vzhůru naznačovaly, že jsem připravený k něčemu, co se jim nemusí líbit...

Izanagi

Netrvalo to moc dlouho a první dvojce již potřebovala záchranku, protože po obraném výpadu jim z obličeje moc nezbylo. Nechtělo se mi útočit na další, avšak při dalším rvačce, při kterém jsem trochu použil sílu a jednomu z místních perfektně eliminoval rameno, jsem už moc neměl na výběr. Avšak poučil jsem se a vždy jsem útočil pouze na místa, která by člověka mohly dostat maximálně do komatu. Nechtěl jsem jim moc ublížit...

Izanagi

Už jsem věděl, že jim zřejmě nedochází, kdo jsem. Že pravděpodobně vězení zatemnilo jejich mysl natolik, že přestali logicky uvažovat. Taková kombinace pro ně znamenala problémy. Nenápadně jsem se ohlídl po Togouovi, jestli se dívá. Každopádně, když na mě přiletěla pěst onoho mazlíka, rozhodl jsem se jí chytit, čímž se spustila menší tlaková vlna, která pode mnou vytrhala pár dlaždiček ze země. Cítil jsem, že bude těžší, ale to pro mě nepředstavovalo výzvu. Váha je vlastnost, nikoli schopnost, takže mě nijak neohrožovala. Uchopil jsem ho za pyžamo a přehodil jsem ho rovnou k jeho bývalým kolegům, kde určitě způsobil rozsáhlé škody...

Izanagi

A co bych tu s nima sakra měl dělat?! Vypálil jsem ze sebe okamžitě otázku. Trochu mi však docházelo, co bych tu měl dělat. V hlavě mi však koloval mnohem konstruktivnější plán. Věděl jsem, že budu potřebovat nějakou volnější práci a tohle zařízení bylo ideální, protože bylo zapadlé a tak nějak vůbec se nejspíš vymykalo přímému řízení Seireitei.