Budova uprostřed pouště

Zde se nachází rozlehlá budova, která slouží Hiroshiho lidem k výzkumu a vývoji umělých bojovníků... a nebo aspoň sloužila. Jestli tu ještě někdo nebo něco je, to nikdo neví.

Satoshi -> Trvalo to ještě nějakou tu chvíli, ale nakonec jste s Jitenem vylezli na povrch. Kolem byla mnohem pustější poušť než kolem Hueca Munda, ale to bylo relativní. V dáli jsi viděl budovu, která ti byla povědomá. Musela to být ta samá laboratoř/bojová stanice, kterou jsi před nedávnem prozkoumával.

Satoshi
Ale podívejme se, jak je Hueco Mundo malé. konstatoval jsem Pokud jsou mé vzpomínky správné, jakože nikdy špatné nebyly, tak jsem zde již byl v průběhu velké bitvy s jednou nepříjemnou skupinou. dodal jsem Snad najdeme to, co hledáme.

Jiten

"Jestli to lze nalézt, tak tady," ujistil se. Vydal se svižnou chůzí přes duny směrem k budově, jeho papoušek vám lítal nad hlavou. Kde byl během cesty v tunelech, to bylo záhadou.
Jiten zamířil k něčemu, co bylo zřejmě hlavních vchodem, tedy něco, co jsi ještě neviděl, jelikož ses tu minule nenápadně plížil po střechách. Nebylo to tak cool, ale šetřilo to čas. Bylo tam něco jako zvonek, Jiten tedy po chvíli přemýšlení zazvonil a čekal. Nic se ale nedělo a minuty plynuly.

Satoshi
Minuty plynuly... a plynuly... a... neplynuly dál, protože jsem rozkopl dveře. Řekněme, že takto otevíráme v Soul Society. komentoval jsem to jako vždy stoicky a naprosto nezaujatě Minule jsem tady chodil různě po střechách, ale na to teď nemáme čas... stejně tak nemáme příliš mnoho času na to čekat, jestli nám někdo otevře. vysvětlil jsem popud svého předešlého chování Takže pojďme dovnitř.

Jiten

jen pokýval hlavou, jakože na tom něco bude. Proti rozkopnutým dveřím nic nenamítal.
Jak jste tak šli komplexem, všude bylo vcelku mrtvo. Nikde nikdo, jen v jednom z hangárů jste narazili na celou jednotku samurajů. Už ses chtěl zneklidnit, ale ukázalo se, že není důvod - byli nehybní, zřejmě neměli žádné příkazy. Dívali se na vás, ale nijak na vás nereagovali. Jiten si je prohlížel se zájmem. Pokračovali jste dál nějakou chodbou, když tu jste zničehonic zaslechli hlas ze schodiště po vaší levici.
"Hej, co tu chcete?" Nezněl moc přátelsky. Když jste se otočili, mohli jste spatřit Satoshimu už známou tvář -

Spoiler:

Byl to onen nerudný bodygárd, kterého jsi tu už minule potkal.

Satoshi
Když jsme procházeli kolem samurajů, docela mě překvapilo, že tentokrát nejsou v bojové schopnosti. Že by tady nikdo nakonec nebyl? pomyslel jsem si, ale velmi brzo byly tyto pochybnosti rozptýleny. No výborně... poznamenal jsem Další někdo, koho jsem zrovna nepotřeboval vidět znovu... poznamenal jsem k Jitenovi Takže, jak odpovědět, aby to taková hora svalů pochopila... arogantně jsem začal Řekněme, že jsem vás přišel navštívit a něco vyhledat. snažil jsem se pro začátek odpovídat vyhýbavě, uvidíme, co podniknou.

Satoshi -> "A jako co?" založil si chlápek namakané ruce na namakané hrudi. Vypadalo to, že se celkem urazil a že tě taky nevidí zrovna rád. Nijak nenaznačoval, že by vám hodlal jakkoli sám od sebe asistovat. Jiten se jen koukal a zatím nijak nezasahoval. Asi mu to přišlo zajímavé.

Satoshi
Buran odpověděl... velmi barbarsky. Já také nebyl ten, kdo rozhovor započal, takže buď nás necháš projít a zapomeneme na to, že jsme se tady opět potkali, nebo budeme stále pokračovat ve zbytečné diskuzi. pronesl jsem možnosti a nechal jsem burana si vybrat.

Satoshi
Povzdychl jsem si nad... přímočarostí burana a jelikož jsem to tady nechtěl rozsekat, tak jsem pokynul Jitenovi Tak pojďme. Jeho šéf je někdo, kdo by nám taky mohl pomoci, je to jeden z lidí, které bych uznával za šílené vědce skoro mé úrovně. domluvil jsem a vydal jsem se po schodech, které jsem již znal.

Satoshi
Způsoby odvádění jsem již znal, takže buranovo rádoby předvádění jsem soustavně ignoroval a pouze jsem čekal, kam nás zavede. Nakonec jsme se dostali k jedné laboratoře se znakem nebezpečí Zajímavé, minule jsem se k těmto laboratořím nemohl ani přiblížit a teď mě do jedné z nich přímo vede? zamyslel jsem se, ale nedával jsem nic na odiv. Poté, co jsme vstoupili jsem očekával stejnou vyfiklou figuru Murakiho, na jakou jsem narazil již minule, ale... mé očekávání bylo velmi brzy zadupáno do země, ale na druhou stranu bylo zajímavé vidět Murakiho pracovat a ne jenom se se zaujetím dívat na jeho samuraje. Když jsem pak uslyšel jakým stylem pronesl oslovení, bylo mi jasné, že překvapení z toho, že jsem se tady zase objevil, bylo značné, takže jsem bez okolků přešel k věci. Tady můj kolega, hollow poukázal jsem na Jitena mne informoval o tom, že bychom tady mohli najít něco, co by mohlo být užitečné pro eliminaci určitých anomálií, které se začaly vyskytovat v různých světech. a ukončil jsem to stylem, jako by to skončit nemělo a hned jsem se zeptal Ovšem zajímá mne také to, co to vzniká za přístroj. Pochopitelně má vědecká mysl vždy funguje tak, že pokud je poblíž něco zajímavého, je to důležitější, než záchrana světa, kterou praktikuji až příliš často.

Muraki

chvíli těkal pohledem ze Satoshiho na Jitena, který se na něj záhadně usmíval, jak měl ve zvyku. Bylo možné vycítit, že Jitenovi nedůvěřuje, ať už byl důvod jakýkoli.
"Rád bych řekl, že se není třeba obávat, protože situace je pod kontrolou, ale po pravdě se mi teď docela dost ulevilo, když vás vidím. Samozřejmě... i já mám stejný cíl. Když je v sázce život, všechny organismy si udělají prioritu z jeho zachování, nemyslíte...?" Teď už to začínal být zase ten známý Muraki. "Takže asi nemusím vysvětlovat, k čemu je tento přístroj. Možnost zkoumání těch anomálií jsem tu měl víc než dost, ovšem času se mi nedostává a už jsem se začínal obávat, že mám málo rukou... ale zdá se, že jakási prozřetelnost mi právě přivedla další dvě, u kterých se nemusím obávat, že více zničí než vytvoří!" Zamnul si ruce, spíše zimou než nadšením. "Jestli vás to neurazí, bez okolků bych vás zasvětil do svých výzkumů, šálek čaje si můžeme dát po "záchraně světa", jak vy říkáte..." Jitena si celou dobu vůbec nevšímal, jako by tam ani nebyl. A Jiten na sebe neupozorňoval, pouze zdvořile poslouchal a pozoroval.

Satoshi
Nechal jsem Murakiho mluvit, ale nějak tak jsem předpokládal, že bude pracovat na tom, na čem my. Vskutku, život a především jeho ochrana je něco, co spojí i bývalé nepřátele. dovolil jsem si filosofovat a ponechal jsem jej mluvit opět. Budiž, abych řekl pravdu, rozhodně jsem si do Hueco Mundo neudělal výlet, abych si tady užíval čaje s příchutí písku. Takže nemarněme čas a přejděme k výměně informací. Jako vždy jsem šel přímo k věci bez jakýchkoliv odboček. Nebyl čas a navíc už mě nebavilo, že jsem musel stále pracovat na tom, abych spasil svět.

Muraki

přikyvoval. Satoshi v podstatě shrnul přesně jeho myšlenky, když tu tak stáli - shinigami, hollow a člen Reimei.
"Dobrá," uvedl potom a obrátil se zpět ke svému stroji. "V podstatě při tom, jak se věci teď mají, není ani takový problém samotnou trhlinu zavřít. Měl jsem tu dostatek údajů o našem výzkumu k tomu, abych zjistil, jaká byla příčina toho všeho a jak to zvrátit. Problém je v tom, že pokud zavřeme trhlinu, nastane nárůst entropie a otevře se nová někde jinde, to náš problém nevyřeší. To vás ale nejspíš nepřekvapuje. Potýkám se tedy momentálně s tímto - sestrojit nějaký vysílač, který by dokázal zavírat trhliny plošně... a spojit se s ostatními světy, aby to samé nastalo i v nich. Hlavně v tom posledním jsem naprosto na suchu," přiznal a pošinul si brýle, jelikož mu nebylo příjemné, když musel uznat, že něco neumí. "Tohle, co tady vidíte, je provizorní vysílač. No a dále potřebujeme něco, čím vysílání usměrníme. Už dříve jsem myslel na to, že by jako konvertor a usměrňovač mohla posloužit osoba se silným reiatsu. A pokud ona osoba prošla dříve trhlinou, možná by to i mohla přežít..." zahleděl se významně na Jitena, který jen přikývl.
"Samozřejmě, počítejte se mnou," řekl bez prodlení. "A mohl bych možná zkusit otevřít gargantu... vím, že jsou s tím problémy, ale s pomocí Satoshiho-sama by se to možná mohlo podařit...?" nadnesl.
"Nevím, zda je to moudré, máme trhlinu v podstatě za zády..." zapochyboval Muraki a symbolicky ukázal palcem kamsi směrem za vědeckou základnu, kde se zřejmě otevřela trhlina. Pak se oba podívali na Satoshiho, jestli má nějaký lepší nápad.

Satoshi
Během rozhovoru jsem si utřiďoval myšlenky. To, že trhliny budeme muset zavírat komplexně jsem předpokládal. A proto jsem již zamýšlel to, že budeme něco, jako zesilovač, potřebovat. pak Muraki navrhl, že by Jiten mohl tento úkol vzít na sebe. To se zdálo, jako dobrý nápad, jelikož jsem nebyl ani já kolem té trhliny v bezpečí. Pak padl návrh na otevření Garganty, na to jsem pousmál velmi šíleně Ovšem otevření Garganty, nebo jiného portálu v blízkosti trhliny by stálo za vyzkoušení. znělo to velmi šíleně, takže jsem to zkusil specifikovat Jelikož trhlina narušuje naše schopnosti, včetně otevírání mezisvětových portálů, musí to znamenat, že struktury obou struktur jsou natolik odlišné, že se vzájemně budou narušovat. Proto se dá předpokládat, že pokud by se nám podařilo Gargantu vytvořit, bude přínosné sledovat změny, které trhlina podstoupí.

Muraki

"Ale co když se to nepodaří?" zeptal se s celkem nepobaveným výrazem ve tváři.

Satoshi
Pak budeme vědět, že se to nepodařilo. odpověděl jsem podobným stylem Jde o to, že je nutné vědět přesně, jaké výsledky tento pokus přinese. Jistě dokážeme všichni společně vytvořit dostatečně silnou bariéru, která by nás měla ochránit od případných následků, i když by i je stálo za to prozkoumat. vysvětlil jsem

Muraki

"Hmmm... hádám, že je to risk, který prostě budeme muset podstoupit. Neřekl bych, že je čas na přílišnou opatrnost, protože čas se krátí. Mimochodem, máte s sebou nějaké komunikační zařízení, kterým budeme moci kontaktovat někoho v Soul Society, až - pokud - otevřeme průchod?" zeptal se, zatímco se v rychlosti vrátil ke své práci na vysílači.

Satoshi
Mám přenosnou vysílačku, kterou musím propojit přes Las Noches na Soul Society. řekl jsem Ovšem potřebuji k tomu nějakou energii, někde bych si tady potřeboval vypůjčit zdroj. Případně to můžu i přes počítač, s čímž bychom pak měli i video přenos, ale na druhou stranu nevím, jestli video natolik potřebujeme, abychom odhalili vaši základnu. přidal jsem veškeré možnosti, které máme k dispozici

Muraki

"Skvěle, myslím, že by to mělo stačit," pokával hlavou. "Dobrá! Pokuste se prosím otevřít průchod, nejlepší to asi bude ze střechy, je tam volný prostor a zároveň to je blízko vysílače. Já zatím dokončím tohle," ukázal na svůj provizorní výtvor. "Miko!" obrátil se na toho namakaného samuraje. "Jdi s nimi a dej mi vědět, až bude vše připraveno," nakázal mu. Miko moc radost neměl, ale asi taky neměl na výběr.

Satoshi
Miko zní jako jméno pro nějakou dívku a ne statného pořízka. jen tak mimoděk jsem poznamenal a otočil jsem se na Jitena Takže jdeme do toho? přímo jsem se zeptat, nebylo už v této době nutné nějak se zabývat maličkostmi a bylo na čase přejít do práce.

Miko

zrudnul. Bylo vidět, že toto je pro něj citlivé téma.
"Píše se to znaky "dítě králů", ne "posvátná panna", jasné??" začal se rozčilovat. Bylo mu jasné, že tohohle se prostě do smrti nezbaví, ale ještě stále ho to dokázalo neskutečně vytočit.

Jiten

"Jistě, Satoshi-sama," přikývl a pohlédl na Mika. "Veďte nás," vyzval ho, "není radno ztrácet čas." Když jste vyrazili za ním, Jiten byl stále nezvykle tichý a zamyšlený. Jeho papoušek mu seděl na rameni také jako zmoklá slepice. "Jaké jsou vaše předpovědi úspěchu tohoto plánu?" zeptal se po chvíli chůze Satoshiho.

Satoshi
Ale jo, cokoliv řekneš. odpověděl jsem Mikovi a pak jsme vyrazili s Jitenem. Jiten mi během naší mise připadal trochu jiný... jako by pro něj trhlina byla podobně ožehavým tématem, jako pro Mika jeho jméno. Když se Jiten zeptal na předpověď, trochu jsem pohnul koutky Nikdy jsem nebyl věštec, ale teoreticky se pravděpodobnost vypočítat dá. Ale nebudu lhát, tohle je tak šílený plán, že šance je 50 na 50. Může nás to zničit a zároveň můžeme zachránit svět, já byl vždycky zastánce pravidla, že velké činy s sebou nesou velké riziko, ale také velkolepý výsledek. shrnul jsem své myšlenky