Minulost aneb časy na akademii (Informace + Starý příběh)

T.T.

Ďalší zvitok spadol na zem po tom, čo ho vyradila z okruhu svojho záujmu. Stále nenachádzala to, čo hľadala. A nevzdá sa, dokým tomu tak nebude. Všimla si, že niekto vošiel... No ani nevzdvihla pohľad od ďalšieho zvitku a očami prezerala riadky a riadky textu. Pozornosť od jedného z mála návštevníkov však nepoľavovala. Jej oficiálnou úlohou je vypomáhať. Tieto benefity boli v skutočnosti jediným dôvodom, prečo tu bola. Jej činnosť bola však kontrolovaná, a preto sa musela zdvihnúť a aj keď sa jej veľmi nechcelo prerušovať svoju pozornosť kvôli takýmto banalitám podišla k nemu a s tvárou bez nejakých zjavných emócií prehovorila:
"Pomôžem nejako?"
Odvetí pokojným hlasom. V neznámom kľudne mohla vyvolať aj podozrenie, pretože nevyzerala ako typický shinigami, ale skôr ako veľmi mladá členka vysoko postavenej rodiny. A čo by tu niekto taký vôbec robil?

Hikaku Kioshi
Pořádně si lokl drinku a odpověděl "do osmé divize.A co ty?" .Po krátké debatě jsem vytáhl svou katanu a začal ji brousit.

Sai Kazuma

Já? Noo... já bych chtěl asi nejvíce do jedenáctky nebo dvanáctky... ale osmička taky není špatná no... Pověděl jsem Hikakuovi. Osmá divize... jaké má zaměření? Hmm... Časopisy? Ne to má devítka... Vězení? Ne počkat to myslím má dvojka... A jo... osmička nemá myslím žádné. Tak jsem si přemýšlel a pak dopil posledním lokem drink... prázdnou plechovku jsem hodil do koše a kupodivu jsem se tet trefil přímo do koše. Vstal jsem z postele a pověděl... Jdu se někde projít. Nebaví mě tu jen tak sedět. Pak jsem se otočil ke dveřím... šel k ním, otevřel je a šel ven. Dveře jsem za sebou zpátky zavřel.

Hikaku Kioshi
Když vyšel ze dveří zasunul jsem katanu do pochvy přesunul jsem se k oknu a seskákal dolů posadil se vedle hlavního vchodu ještě stále popíjel drink a čekal až Shinichi vyjde ze dveří a přidám se k němu.

Sai Kazuma

Vyšel jsem ven a chtěl vyrazit, když tu najednou vidím Hikakua, jak je tu dřív než já... Vypadá to, že chce jít taky... no docela dobrý způsob taky jak se lepé poznat. Pomyslel jsem si a jen se na něj podíval... Pak jsem šel dál směrem... vlastně jsem nevěděl ani kde prostě jsem šel pořad rovně. Mezitím co jsem šel jsem si dál ruce do kapes. Je tu teda větší klid než jsem si představoval... když jsem slyšel ty historky o shinigami. No vypadá to spíš na ten oddechový čas... určitě se stane ještě něco zajímavé... teda doufám. Říkal jsem si po cestě.

Hikaku Kioshi
když ho viděl jak vyšel tak se vydal za ním zmáčkl plechovku a hodil ji k nám do okna trefa pak jsem se zeptal "tak co kam půjdem?" poté jsem mlčky pokračoval v chůzi

Sai Kazuma

Hmm... kam půjdeme?... Nevím... hledat něco zábavného nebo zajímavého... Nevíš o něčem. Pověděl jsem Hikakuovi a dál pokračoval neznámo kam. Doufal jsem, že Hikaku o něčem ví, protože jsem se docela už nudil. Rád bych třeba něco zkoumal nebo provedl nějakou blbost... ale ne takovou blbost, že by to bylo na vyhazov z akademie.

Razaki

Došel jsem pomalým krokem k trénujícímu Akiovi...
V nestřežené chvíli jsem prostě máchnul rukou ve které jsem měl zanpakuto
Jílcem jsem mu vrazil do obličeje...křup...

Hikaku Kioshi
"o ničem nevím" odpověděl jsem a pokračoval v chůzí.Nic mě nenapadalo až na to jít si znovu zatrénovat.

Akio

V nestřežené chvíli k němu přijde Razaki a vrazí mu jílcem do obličeje. I když se pokusil uskočit pořád je to pecka. Jakmile doskočí promne si bolestivé místo.Pfuuu...útočit bez varování...špatný zlozvyk. Na tváři jse mu objeví úsměv-náznak, že to bere s humorem. Pak použije shunpo a přemístí se přímo před Razakiho. Zanpakutem odrazí stranou to jeho a pěstí mu prudce vrazí na solar.

Razaki

Nebyl jsem nepřipravenej takže sem jeho úder zablokoval...
No tohle asi stačilo ne? Neubránil se a já jdu domů...
řekl jsem suše... nesnášel jsem tyhle hodiny...

Akio

Skvělý...málem mi rozbije držku a teď chce jít domů.... Nahodí královský facepalm. Tyhke lidi by měli vykastrovat. Otočí se že odejde, ale pak se jeho tvář zkřiví v jakémsi bolestném šklebu.Teď neeeeee! Ruku si položí na hruď, zakašle...vykašle něco málo krve a složí se.

Doktor - Zamyšleně se na tebe podíval. Pravda. Asi by ste to už nestíhali. Dobrá, ještě minutku mi dejte. Odpověděl po chvíli a něco si začal sepisovat.
Sensei - Razaki už to zdá se zase přehnal. Šeptl si pro sebe Manzo a přišel blíže k Akiovi. Jestli na to nemáš, ani to nezkoušej! Tímhle tempem se snad z Akademie ani živý nedostaneš! Vlídné slovo z něj nikdy nepadlo, to ani teď. Tvářil se, jako by tě sám nejradši probodl. Nakonec se rozhlédl po place. Tohle dnes už nemá cenu! Žádná disciplína ani u vás už se nenajde! Jste absolutně neschopní! Pro dnešek konec! A příště vás tu všechny chci vidět v čas a i ty co se dnes neobtěžovali přijít! Zahulákal přes celý plac a odešel.

Kasumi
Heh? Konec? Starej Manzo je pěknej cvok. Takhle nás nic nenaučí, když si každou hodinu končí, jak je mu libo! Podívala jsem se na Akia, neboť tam před chvíli Sensei stál. Tohle není poprvé. Ale nikdy se o nikoho nezajímal. Klidně, ať si tu zůstane taky, že... Pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak odchází.
Ehm... Akio?... Nepotřebuješ čirou náhodou pomoc? Optala jsem se, když jsem došla k Akiovi, až nezvykle milým hlasem.

Razaki

To je debil... nejdřív i řekne ať na tebe zaútočím a pak tohle...
No promiň Akio... řekl jsem a schoval Zanpakuto
Docela mě to mrzelo... ale ten vyučující byl fakt imbe*il

Akio
(leží obličejem dolů jo )
Na Kasumina slova neragoval...tedy nevypadlo to, že by vůbec na něco reagoval. Těžce dýchal a rukou se křečovitě držel za shihakusho. Po chvíli se otočí a podívá na Kasumi. Od úst mu tečou pramínky krve. Upře na ní obličej který je ještě stále skřiven bolestí.Kasumi??Zachrchlá. Jeho hlas zní neuvěřitelně divně...taky to nebylo jediné divné co na něm bylo. Několikrát do roka rok co rok nechodil na vyučování a trávil hodně času v pokoji nebo na ošetřovně. Vypadalo to, že toto by s tím mohlo souviset.Pokud mi pomůžeš vstát uděláš pro mě nevýslovně moc. Na tváři se mu objeví pokřivený úsměv.Jó to nic..byl jsme málo ostražitý a za tohle nemůžeš. Zakucká.

Kasumi
Podala jsem Akiovi ruku a pomohla jsem mu vstát.
On si nedá pokoj. Neměl bys jít na ošetřovnu? Nevypadáš dvakrát nejlíp, měl by jsi tam zajít. Řekla jsem mu potom a naléhavě jsem se na něj podívala. Tohle není poprvé. Pořád se mu něco děje. Často chybí na hodinách. Ne, jako Satoshi, který tráví tenhle čas v knihách a bůh ví kde.
Máchla jsem svým zanpakuto, které jsem ještě stále měla v pravé ruce a zasunula jsem ho do pouzdra.

Akio

Koukne na Kasumi.Jó..tam určitě zajdu.Děkuju moc Kasumi. Usměje se na ní typickým Akiovským úsměvem. Pak se vydá směr ošetřovna. Jde pomalu a tak mu to trvá. Když tam dojde tak se posadí na nejbližší místo k sezení a očima začne hledat někoho kdo by mu dal tabletky proti bolesti.

Okolo tebe se mihla sestřička. Heleme se, kdo nás opět přišel navštívit. Co je to tentokráte? A nebo, že by zase to samé? Tak co bys rád? Zeptala se ledově.

Kasumi
Chjo. Dalo se říci, že jsem si oddychla. Proč jsou všichni takový... nepředvídatelní?... Ptala jsem se sama sebe a vzhlédla jsem k obloze. Jako by alespoň jeden jediný student nemohl být tady na akademii normální.
Porozhlédla jsem se po tréninkovém prostoru. Skoro nikdo už tu nebyl. Asi se to většině lidí hodilo, že byla hodina tak rychle ukončena, neboť všichni hrozně rychle zmizeli. To je zase někde nějaký večírek nebo co zas, že mají všichni tak na spěch?... Prošlo mi jen tak hlavou.
Na nic moc dál jsem nečekala. Co taky dělat na prázdném placu. Zamířila jsem si to tedy kamsi prostě pryč.

Akio

Koukne na sestřičku.Děláte jako bych já za to mohl...Řekne se zakrvavenými ústy.Dejte mi něco proti bolesti...nejlépe celé plato...

Sai Kazuma

Hmm... takže o ničem neví... doufal jsem, že bude mě totiž nic nenapadá... možná tak si jít znova zatrénovat, ale stejně bych radši něco prozkoumal... No nic... možná něco najdeme. Pověděl jsem Hikakuovi a dál pokračoval v cestě... neměl jsem zrovna moc náladu na trénink, když jsem s ním před chvílí skončil. Jsem tu nový a moc o akademii nevím, kde přesně všechno je, ale musí tu byt přece něco zajímavého...

Lus Ayazaki

Zaujatě sleduji trénink, když v tom mě vyruší známý hlas. Um... Ahoj. Pousměji se a pohlédnu zpět na cvičiště. Přišla, přišla. Ale zdá se, že trénink už skončil. Tiše si povzdechnu a vstanu ze země. Začnu přemýšlet, zda máme ještě dneska nějakou hodinu.

Hikaku Kioshi
"Snad ano" odpověděl jsem a pokračoval dál v chůzi a z kapsy vytáhl rezervní Energetický nápoj který jsem začal usrkávat.

Raiden

Nějak jsem ani nepochytil co se seběhlo a najednou byli všichni pryč. No jediného koho jsem viděl byla Kasumi asi 200 metrů odemě a mířila pryč. Proto jsem použil Shunpo a dostal se k ní. Ahoj Kasumi-chan. Japak se vede? Nechceš si dát soukromou hodinu Zanjutsu? Usmál jsem se na ní a položil jí jednu ruku na rameno. Jinak jsem pokračoval cestou kudy šla ona...

Něco proti bolesti? Dobře, tak tu chvíli počkej, dojdu pro to. Řekla sestřička a vešla do nejbližších dveří.
Po chvíli se vrátila a v ruce držela plato prášků. Snad nemusím říkat, že to s nimi nesmíš přehánět.

Kasumi
Heh?! Co to bude tentokrát?... Pomyslela jsem si, když se ke mě Raiden přiblížil. Tak tedy opět ahoj. Soukromou hodinu Zanjutsu? Můžu si to asi dát do překladu. Takže trénink? No proč ne, stejně ta dnešní hodina za nic nestála. Asi má Manzo nějaký naprosto jiný starosti, než nás něco přiučit. Zastavila jsem se s docela zamyšleným pohledem.
Po chvíli jsem se obrátila na Raidena. Dobře tedy, s tréninkem souhlasím.

Akio

Mávne rukou.jó jó já vím..a děkuju moc..Řekne načež si na jednu ruku vymačká polovinu prášku a pak je hodi do pusy. Polkne na sucho, svalí se na postel a čeká až to zabere. To trvá pár minut. Pak se jeho zkřivený obličej změní na uvolnění...okolní svět taktéž nabere trochu tlumené odstíny a zvuky. Dojde až k umyvadlu začne si mýt obličej. Myje myje myje a pak si uvědomí že si ho myje už asi 15 minut.