Minulost aneb časy na akademii (Informace + Starý příběh)

Raiden

Usmál jsem se a chytil Kasumi za ruku a oba nás za pomoci Shunpa dostal na cvičnou loučku studentů která tu již byla delší dobu. Takže chceš čisté Zanjutsu nebo zapojíme i Kido? Zeptal jsem se jí slušně a usmál se na ní. Blbej nápad tohle navrhovat. Hado ještě nějak zvládnu ale Bakudo v tom jsem lama... Nerozně jsem se usmál a přitom jsem si neuvědomil že jí pořád ještě držím za ruku.

Baru

byla celkem spokojená. Sice přišla k úrazu, ale to se do svatby zahojí a za to nemusela dneska na zanjutsu. To bylo fér! Čekala na omluvenku a u toho se usmívala na Yoshira, který pořád ještě vypadal jako zmoklá slepice truchlící nad svými brýlemi, tak ho chtěla úsměvem aspoň trochu povzbudit. I když hlavně to bylo z té dobré nálady, že měla volno.

Yasumaru

byl dost v šoku, učitelovo řvaní ho celkem vyděsilo. Už před sebou viděl příští rok, sebe na této hodině, a to ho děsilo. Raději to vyhnal z hlavy.
"Tak pojďme na Dějiny Severního Rukongaie... pamatuju si, že jsem tě tam jednou viděl, ale už ses dlouho neukázala...?" obrátil se na Lus. pravda byla, že daný předmět byl snad to nejnudnější, co mohlo studium na Akademii nabídnout... ale Yasumara to z neznámého důvodu hrozně zajímalo. Pravda byla, že ho to taky nebavilo, ale kdyby se jeho otec doslechl, že něco vynechává, bylo by zle.

Tak tady to máte. Vypadáte v pořádku. Tak si trochu odpočiňte a budete zase fit. Předal vám doktor omluvenku a informace o vašem zdravotním stavu a pak opustil místnost.

Kasumi

Co je to tu? To chceš trénovat tady?To už jsme rovnou mohli zůstat na tréninkovém placu a vyšlo by to nastejno. Rozhlédla jsem se kolem a Raidenovu otázku jsem ze začátku nezaregistrovala.
Až po chvíli. Ehm, cože? Jo, no, upřednostnila bych jen to Zanjustu. Odpověděla jsem, když jsem zase vnímala.
Nebylo by lepší přeci jen jiné místo? Já jen, že na tomuto podobných už je to jaksi... ohrané?... Nevím... prostě v tom nevidím rozdíl oproti normální hodině, když je to takové... prostranství....

Akio

Odejde do pokoje. Jde pomalu chodbami. Tedy jemu se zdá, že jde rychle, ale lékdy mu natolik oblbly hlavu že nic nevnímá tak jak má. S nepřítomným výrazem se doplazí až do pokoje kde ulehne do trosek postele a usne. Dokonce si ani neuvedomí je si kus postele vrazil do nohy.

Raiden

Zamyslel jsem se a držel Kasumi stále za ruku. No tak možná by to šlo v tom lese kousek od Rukongaie. Usmál jsem se a pomoci Shunpa nás opět dostal do takového lesa ani né velkého ani né malého prostě rovnou mezi stromy. Tak a co tohle? Objevil jsem to kdysi dávno. Usmál jsem se a zahleděl se na ní. Pořád jsem jí ovšem držel za ruku.

Lus Ayazaki

Dějiny Severního Rukongaie...? Málem bych na ně zapomněla, opět. Jo, byla jsem tam jen jednou, možná dvakrát. Radši si sednu tady a pozoruji ostatní. Při boji mi budou dějiny k ničemu... I přesto, že nemám dějiny příliš v oblibě, měla bych se na hodině ukázat. Pomalým krokem a ne s příliš velkým nadšením zamířím na další nudnou hodinu, kterou stejně pročtu nebo prospím.

Kasumi

V lese kousek od Rukongaie? Nestihla ani cokoli říct, protest či souhlas. V lese kousek od Rukongaie?! Copak neví, kolik je okolo Rukongaie lesů? Takhle to shrnout není pěkné.... To už jsme byli kdesi v tom ,,lese". Naštěstí, jsme byli někde úplně jinde, než jsem doufala, že nebudeme.
Dobře, dobře, tak tohle už by šlo.
Bez jakéhokoli dalšího slova jsem ,,vysmekla" Raidenovi ruku a poodstoupila jsem si. Teď proč jsme tady. A položila jsem ruku na rukojeť zanpakuto.
Byl by dobrý nápad, kdybych použila i to?... Ne... radši ne...

Raiden

Usmál jsem se na Kasumi a odskočil o kousek dozadu. Tak jo začneme trénink. Vytasil jsem prudce Zanpakuto a vyrazil vpřed. Zanpakuto jsem držel jen jednou rukou a druhou jsem měl za zády. Kasumi, ale nešetři mě prosím. Zasmál jsem se a zadíval se jí do očí a mírně jsem se začervenal (takový ten anime proužek pod očima) Setnul jsem jí po levé ruce...

Kasumi

V mžiku jsem tasila meč a vykryla jsem Raidenův útok.
Šetřit tě? Tak promiň, na to jsem ani nepomyslela. Ušklíbla jsem se a ustoupila jsem ještě trochu dozadu. Učinila jsem tak, protože za mnou kousek byl strom, což pro mě bylo docela výhodou.
Couvla jsem až k němu a pak jsem se od něj odrazila. Byl tak můj pohyb mnohem rychlejší, než kdybych normálně útočila, avšak samozřejmě pomalejší, než shunpo.
Nenapadlo tě, proč nechci trénovat na volném prostranství? Zeptala jsem se, když jsem se blížila k němu. Pak jsem máchla směrem na jeho pravé rameno.

Yoshiro

Všiml jsem si, že se na mě ta divná holka pořád nějak usmívá. Nechápal jsem, co to znamená, ale radši jsem se snažil nevšímat si jí. Pak mi to docvaklo! Já nestihl hodinu!! Vykřikl jsem a do tváře se mi nahrnul ještě zoufalejší výraz. Vůbec jsem nevěděl, co mám teď dělat, protože jsem nikdy žádnou hodinu nezameškal a teď?! Dnešek byl strašný...

Razaki

Hodina zkončila, nebylo důvodu tu zůstávat...
Vrátil jsem se tedy pomalu do svého pokoje....
Chtěl jsem si odpočinout. Po té včerejší oslavě jsem byl uplně mimo
Uložil jsem zanpakuto do speciálního stojanu a šel si dát sprchu...

Satoshi
Slyšel jsem různé hlasy a zvuky pohybu, což mě odpoutalo od absolutního soustředění na knihu. Že by už hodina skončila? pomyslel jsem si stále zírajíc na knihu. No i kdyby... zatím nebyla oznámena další hodina a tak nemá smysl nějak to řešit. řekl jsem si v duchu znovu, neměl jsem ve zvyku mluvit nahlas, pokud nebyl důvod.

// Satoshi, ignorace?? :D

Baru

Když Yoshiro začal vyšilovat, obrátila oči v sloup.
"Prosímtě, tady máš omluvenku," vrazila mu do ruky jeden z papíru, co pro ně doktor napsal. "Však o nic nepřijdeš..." ujistila ho, a pak se podívala na hodiny. Času jako husa klasu! To si ještě stihne zajít do knihovny možná... a nebo se na to dneska vykašle... no, uvidí se. Zamířila ven z ošetřovny. "Nashledanou!"

Yasumaru

Bylo vidět, že Lus dvakrát nadšená není, ale přece jen šla, dost otráveně. Yasumaru se jen nervózně zasmál, nechtěl vypadat jako nějaký šprt... no, pozdě. V učebně podržel Lus dveře a vešel za ní. Zatímtam byli asi jen dva lidé, bylo pořád dost brzo, přednáška začínala až za dvacet minut.

Konan

Z těch 5 knížek jsem našla bohužel jen jednu. Ostatní knížky byly prostě vypůjčené. To mi docela zkazilo nálada, ale půjčila jsem si aspoň tu jednu o léčení. Sebrala jsem si své věci a vydala se zpátky do svého pokoje. Cestou jsem potkala pár kamarádu, které jsem pozdravila mávnutím ruky. Když jsem konečně prošla bludištěm chodeb, dostala jsem se konečně až ke svému pokoji. V pokoji jsem sebou praštila do postele a chvíli tam tak znudeně ležela. Po nějaké té době jsem si vytáhlá vypůjčenou knížku z knihovny a začala číst.

Sai Kazuma

Nic moc zajímavého nikde nebylo a vyvádět něco mě už za tu dobu přešlo... Co si zajít třeba do knihovny? Možná tam najdu aspoň nějakou zajímavou knížku na přečtení... Nebo můžu poškádlit knihomoly... Hmm... těžké rozhodovaní. Pomyslel jsem si a pak se podíval na Hikakua... Chceš jít do knihovny? Zeptal jsem se ho.

Tsuki

Skončila hodina. Kam asi půjdu teď řekl jsem si a vyšel jsem ven. Podíval jsem se na oblohu. Procházel jsem se venku. Nyní jsem stál na straně budovy, kdy byli pouze dámské pokoje. Neuvědomyl jsem si to v tu chvíli a vylezl jsem na strom. Stál jsem na větvi a chytsal jsem se posadit ale koutkem oka jsem uviděl postavu a pak už ne. No co řekl jsem si, opřel jsem se o strom a zavřel jsem oči.