Minulost aneb časy na akademii (Informace + Starý příběh)

Raiden

Když jsem přistál na vrchní palandě tak podemnou něco tak krásně křuplo a já se projel o postel níže která rupla taky a já skončil nohama a zádama v rámu a zadkem na zemi pod postelí. Jediné co jsem vykoktal na Akiův proslov bylo. Zlato, taky tě miluju. Pak jsem se dobelhal do koupelny kde se Akio sprchoval a já skončil u umyvadla a začal pít vodu přímo z kohoutku. Po pár litrech jsem již dokázal jít rovně a byl schopen vnímat. Ty Akio doufám že ta tvoje čtvrťanda má dost velkou postel jinak se dnes nikde nevyspíš. Pak jsem se podíval na zvratky na podlaze. Byakurai. Hlesl jsem a do zvratek udeřil blesk a hned zvratky zmizely.... bohužel s nimi i kus podlahy. Dobelhal jsem se k díře a zavolal do spodního pokoje. Pardon snažil jsem se vyčistit podlahu. Řekl jsem po pravdě a pak začal ve zbytkách skříně hledat nějaký vršek oblečení.

Razaki

Opět mě zarazil ostrý zvuk...
Sakra ... hodina Zanjutsu ! já zapomněl řekl jsem nahlas prázdnému pokoji. Vyběhl jsem z pokoje
...
Vběhl jsem do pokoje, sebral Zanpakuto a vyběhl z pokoje...
...
Vběhl jsem do pokoje, oblékl se a vyběhl z pokoje...
...
Vráril jsem se z chotby a zavřel dveře... a rozběhl se na hodinu

Baru

se konečně vzpamatovala. Hlava ji bolela pořád, ale aspoň už vnímala, a to natolik, že si všimla, že tu neskutečnou ránu jí uštědřil roztomilý Yoshi-chan z pátého ročníku. Ač byl spolužákem Izanagiho Kentara, ti dva se snad ani nemohli víc lišit. Tedy to si myslela do dneška. Po té ráně, co od něj teď dostala, si začínala říkat, že možná Yoshiro nebude takové neviňátko, jak se tváří. Trochu se od něj tedy ostáhla.
"Ano... to zní jako dobrý nápad..." odpověděla na jeho návrh a snažila se, aby nezněla až moc nadšeně. I když se jí to asi nepovedlo. Krev z nosu už jí jen trochu odkapávala... ale rudá škoda na její uniformě, podlaze, Yoshirově uniformě a na jeho hebkých vlasech už byla bohužel napáchána.

Yoshiro

Ale-- - Musíme si pospíšit! Vykřikl jsem znovu, chytil jí za ruku a rozběhl se směrem k ošetřovně. Bylo mi celkem jedno, že mám ve vlasech kr-oh, wait...
Moje.. Moje vlasy.. Tohle bylo mučení. Jednou jsem měl morče. Neptejte se, jak je možné, že jsem měl v Seireitei morče, ale jsme ve filleru, takže jsem morče měl. A nestaral jsem se o něj tolik, jako o svoje vlasy. Krmil jsem ho, myl jsem ho, a česal jsem ho. Byl spokojenej.. Ten morčečák. Ale o svoje vlasy.. O ty jsem pečoval jako o .. Nedá se to popsat slovy.. A teď byly od krve.. Ale mojí vinou! Nesměl jsem jí to mít za zlé. Ani na sekundu jsem tedy nezpomalil. Blížili jsme se k ošetřovně. Asi 10 metrů před ní někdo otevřel dveře a já do nich narazil.. Rozbil jsem si hubu. Brýle byly rozbité a válely se někde na zemi. Stejně jako já. Nevím, jestli Baru upadla taky, protože jsem teď sám nevěděl, jestli žiju nebo ne, ale jedno bylo jisté. Můj život už nikdy nebude takový, jako dřív.. Pokud tedy žiju. A můžou za to dveře.

Baru

měla co dělat, aby s Yoshirem udržela krok. Přece jen, ve stavu, aby utíkala, ještě nebyla. Vlastně to nebyla skoro nikdy. Chvílemi za ním spíše jen tak vlála. Ovšem jeho bohulibá mise byla rázně přerušena. Baru už se zatmívalo před očima a jen se snažila dávat v rychlém sledu jednu nohu před druhou, když tu se ozvala tupá rána a spadlo na ni něco bílého a fluffy, co ji porazilo, takže se už podruhé dnes setkala s podlahou. Párkrát zamrkala. Pak zvedla rozbité brýle, které dopadly kousek od ní a vzhlédla k právě prudce otevřeným dveřím.
"Ta ironie..." pronesla zamyšleně, když sledovala Yoshira pohmožděného ne nepodobně jako byla ona před chvílí. No, aspoň už byli blízko ošetřovny... Baru naklonila hlavu a pokusila se rozeznat, kdo otevřel ty proklaté dveře tentokrát.

Yoshiro

Nakonec jsem se tak nějak vzpamatoval a opřel se o zeď. Dost mě bolel nos a hlava. Jsi v pořádku? Zeptal jsem se otupěle. Omlouvám se.. Au.. Držel jsem se za čelo.. Byla to moje .. Moje chyba, že jsem tak rychle ut-utíkal. Bylo mi to vážně líto. Konečně jsem navázal nějaký větší kontakt s někým z akademie a hned to dopadlo takhle. Když jsem pořádně otevřel oči a trochu zaostřil, spatřil jsem svoje rozbité brýle. Začal jsem natahovat.

Razaki

Jak sem bežel po chotbě uvědomil jsem si, že jsem špapl na něco měkého...
Snad to byl jen králík utěšoval jsem se a ani se neotáčel. Nebyl čas. Musel jsem stihnout tu blbou hodinu, jinak bych musel zase poslouchat o zodpovědnosti...

Tsuki

Flákal jsem se na střechách kasáren. Ach jo vzdychl jsem si. Vyzvedl jsem ruku a zkoumal jsem ji a pak jsem do té ruky vzal své zanpakuto. Boj s tebou je to nejlepší a projel jsem prstem po červeno-černé čepeli. Položil jsem zanpakuto a přivřel jsem oči. Zdálo se mi, že jsem byl přijat do 2. divize kam jsem si vždycky přál a pak jsem se náhle probudil. Nojo, mám být na hodině s bojem se zanpakuto řekl jsem potichu a seskočil jsem ze střechy. Tak vyrazím řekl jsem si a šel jsem směrem do té učebny.

Akio

Uslyší ještě Raidena chlemtat vodu a nějakou poznámku o posteli. Když vyleze ze sprchy omotá se ručníkem. Pak vejde do pokoje a jeho pohled spočine na rozlámané palandě...zničené podlaze a mnohém dalším.Raidene...řekni mi...proč já jsme vlastně tvůj spolubydlící??Otáže se a pohlédne na něj. pak přejde ke skříni v níž vyhrabe nějaké to oblečení a také vytáhne zanpakuto.Raidene ty prosím zůstań tady...kdyby tě takhle vyděli kantoři...poletíš a na to tě mám příliš v oblibě!!! Pak se sbalí a vyrazí z pokoje na hodinu boje se zanpakuto. Je to jedna z jeho nejoblíbenějších hodin. Po cestě dojde k dvoum studentům šestého ročníku. Jedním je Yoshiro druhou je dívka s rudými vlasy....Akio znal dost dívek s rudými vlasy, ale tyhle nemohly patřit nikomu jinému než Baru. Dojde až k nim a silně, ale přátelsky plácne Yoshira po zádech.Tak co kniha???A hlavně mi neříkej žes jí už přečet...Zazubí se svým typickým klukovským úsměvem. Pak se otočí na Baru.Jé Baru..dlouho jsem tě neviděl...jdeš na Zanpakuto??

Sai Kazuma

Celou dobu jsem běžel trochu lehčím tempem a hledal nějaké dobré místečko kde bych si mohl zatrénovat a zacvičit si... Asi dvakrát jsem se mezitím co jsem běžel napil vody z bandasky, kterou jsem držel v levé ruce. Když si takhle běžím tak se podívám na právo od sebe a malém zakopnu... Naštěstí jsem stihl ještě zareagovat a vykročil pravou nohou vpřed a tím zabránil tomu abych tu hodil několik kotrmelců na zemi. V tu chvílí jsem si také oddychl... byl jsem totiž docela překvapený, když jsem cítil, že najednou padám. To jsem zase zakopl o svou vlastní nohu? Yare, yare... Pomyslel jsem si, ale o svou nohu jsem doopravdy nezakopl... Zakopl jsem totiž a malý kámen zamnou, kterého jsem si v té chvílí ani nevšiml. Poté jsem se zase se narovnal a hleděl na to místo co mě upoutalo. Bylo to hezké místo kde stálo několik stromů, foukal tam příjemný vánek a okolo byla pěkně posekaná tráva. Nemohl jsem tomu odolat, protože takovéhle místa jsou přímo dělaná jako pro mě. Tak jsem se tam vypravil. Přišel jsem ke stromu a svlékl si horní část uniformy, kterou jsem pověsil o větev stromu, která byla u mě nejblíže.... Rozhodl jsem se začít trénovat a tak jsem začal tím, že jsem se důkladně protáhl. Běhaní jsem měl už za sebou a tak jsem se dál rovnou do několika hodně kliku, sedu lehu, kliku ve stojce, na jedné ruce, dřepu atd... Po tomhle jsem začal procvičovat své dovednosti v bojovém umění...

Konan

Překvapilo mě, že jsem do knihovny došla celá. Většinou se totiž na chodbách něco dělo a člověk si nikdy nemohl být jistý, kdy do něho někdo vrazí. Například minule jsem skončila na ošetřovně s roztrženým obočím. Měla jsem dva stehy. Hrůza.

V knihovně jsem si položila učebnice a papíry na nejbližší stůl. Z kapsy jsem si vytáhla papírek, kde jsem měla asi pět autorů a jejich knihy. První knížka byla o léčení pro 3. ročník, další zas obranné kido pro 3. ročník. Útoční kido jsem zas tolik v lásce neměla, ale byli potřeba, takže jsem hledala i útočné kido pro 3. ročník. Čtvrtá knížka se týkala origami - Jak skládat origami a další užitečné rady. No a poslední knížka byla hlavně na odreagování Jim Butcher - Bláznivý úplněk.

Baru

radši už nepátrala po tom, kdo ty dveře otevřel. Hlavně po tom, co kolem prosvištěl Razaki a ani si jich nevšiml (dokonce ani toho, že šlápl no nebohého Yoshira). Usoudila, že jejich prioritou by mělo být dostat se z chodby na ošetřovnu. Jako by toho nebylo málo, za chvíli dorazil i Akio. Praštil do Yoshira tak, že kdyby už neměl rozbité brýle, tak teď by mu zaručeně stejně spadly a rozbily se.
"Jo, přesně tak, jdu na zanpakutou," odpověděla mu s velkou dávkou ironie. On potká dva lidi ve zuboženém stavu, celé od krve (dobře, tak zlé to zas nebylo, ale stejně!), a nenapadne ho nic jiného, než se vyptávat na knížku a zanpakutou. To Baru jen utvrdilo v přesvědčení, že její spolužáci jsou banda idiotů. Zvedla se na nohy a Akia už si vůbec nevšímala.
"Ošetřovna už je jen kousek, tak pojďme, Yoshi-cha----éé teda chci říct Ruyichi-kun," podala Yoshirovi ruku, aby mu pomohla vstát. Očividně nesl těžce ztrátu svých brýlí...

Z poza dveří, které srazili Yoshira, vyběhl nějaký student, jak bylo poznat, dle jeho uniformy. Asi měl na spěch,protože se ani neobtěžoval omluvit.
Hodina (6./5. ročník) - Sensei již stál na tréninkovém place, kde se měla dnešní hodiny odehrávat. Bylo tu už několik studentů a přicházeli další. Mezi ostatními, co přišli jen tak tak v čas, se zde ukázali i Tsuki a Razaki.

Kasumi
Baruuu...? Zvolala jsem, když jsem vrazila do pokoje. Baru zde ale už nebyla. Achjo! Určitě už je tam! A já nestíhám, to snad ne! Popadla jsem své zanpakuto, které bylo vedle mé postele.
Vyšla jsem z pokoje a zabouchla za sebou dveře. Ale ne, starý Manzo bude už zase zuřit. To si zase něco vyslechnu...
Rozeběhla jsem se z budovy na hodinu, s tím, že už to stejně nestíhám.

Akio

Jen svraští tvář.Zase tak odměřená....musím se zamyslet nad tím co dělám špatně. Zatváří se, že myslí. Já nic....to ona má určitě špatný den. Pak si na zemi všimne něčeho...co se ukáže být Yoshirovými brýlemi.(Nenapsal tam že je sebral).Tak to zvedne a prohlédne si to...sklíčka vypadají být v pořádku, jen obroučky jsou rozlámané. Otočí se a zamíří to svého zničeného a zblitého pokoje připraven vynaložit veškerý svůj technický talent. Až teď si uvědomil, že to co pokládal za kečup byla krev...a to že byli nedaleko ošetřovny taky něco značí. A taky věděl, že Yoshiro má jisté pouto k tomu kusu plastu a skla. Dá se tedy do slepování a...nakonec si prohlédne výtvor. Je to..jak to jen popsat....hrozné téměř vystihuje to slovo. Kousky plastu ks obě přilepil tunami lepidla a do toho všeho narval sklíčka. Snad mu to pomůže...do doby než si sežene nové. Usměje se Akio. Pak si všimne kolik je hodin a nezbyde mu nic jiného než utíkat na hodinu.Je stoprocentně jisté že přijde pozdě.

Hikaku Kioshi
Když už našel svůj pokoj tak si ho pěkně uklidil a vypravil se najít nějaké místo ke tréningu.Vyšel na chodbu a dal se do pomalého běhu cestou potkal pár studentů z vyšších ročníku do kterých narazil ale jim to nevadilo.doběhl na místo kde nějaký prvák stejně jako já trénoval a tak opakoval po něm pár kliku a dřepů ale nepokračoval v tom co dělal pak klik ve stojce no to určitě a dal se do tréningu v Zanjutsu procvičoval si výpady a snažil se pořádně soustředit na své Zanpakuto.

Sai Kazuma

Všiml jsem si nově příchozího, který si také zacvičil pár kliku a dřepů, ale pak se hned dál na trénink se zanpakuto... Poté jsem ho vypustil z hlavy a pokračoval s tréninkem bojového umění. Ichi, Ni, San, Shi... Ichi, Ni... Počítal jsem si v myslí a tak si zkoumal svůj rytmus. Snažil jsem se ho postupně měnit, protože používat pořad stejný není moc dobré. Po nějaké době ze měl lil už pot a byl jsem docela udýchaný... Proto jsem se zastavil a zahleděl se na chvílí na oblohu přes korunu stromu... Šel jsem k větví, kde jsem měl přehozenou vrchní část uniformy a vytáhl z ní dva energetické drinky. Podíval jsem se na Shinigamiho, který tu přišel také cvičit a promluvil na něj... Dáš si taky drink? Zeptal jsem se a natáhl před sebe drink v černé plechovce směrem k shinigamimu...

Hikaku Kioshi
"Já no jasně" odpověděl jsem shinigamimu a natáhl ruku pro drink "první člověk co na mě promluví a dokonce máme společnou jednu věc super" byl celkem rád že navázal nějaký kontakt i když né s opačným pohlavím.

Sai Kazuma

Podal jsem mu energetický drink a pak šel blíž ke stromu kde jsem si sedl a opřel se o něj... Vedle mě ležela bandaska s vodou a první než jsem se napil drinku jsem se napil té vody... Vodu jsem položil zpět na místo, kde ležela předtím a otevřel si plechovku drinku... Docela dlouhým lokem jsem se napil a pak se zahleděl do země... Takže tenhle kluk nejspíš bude také z prvního ročníku... myslím, že jsem ho už někde viděl dřív... možná na chodbě nebo v učebně... navíc to vypadá, že mu to jde dobře se zanpakuto... Pomyslel jsem si a pak jsem zvedl hlavu dívajíc se na toho Shinigamiho... Rozhodl jsem se, že když už je taková příležitost tak proč si nepopovídat... Poté z mých úst vyšli slova: Takže ty jsi taky z prvního ročníku co? Sice jsem to tušil, ale nevěděl jsem co v tu chvílí povědět a přišlo mi to jako dobrý začátek konverzace...

Izanagi

Potom co se prospal se akorát vzbudil na hodinu. Jedinou hodinu, kterou na celé akademii nepohrdal - boj. Vstal, osprchoval se, převlékl se a tentokrát kromě akademického úboru na sebe hodil ještě ohoz jeho rodu, kterýho adoptoval( viz. jeho životopis). Postupně se dofáral na místo hodiny, kde se pohodlně uvelebil a znuděně čekal.

Hikaku Kioshi
Já věděl že jsem ho už někde viděl ano jsem odpověděl jsem a začal malými doušky srkat EG (zkratka pro Energi Drink).A čekal na další dotaz od Shinigamiho

Sai Kazuma

Takže jsem měl pravdu je to prvák... a jo už vím kde jsem ho viděl... na té přednášce. Řekl jsem si a napil se u toho energetického drinku... Jestli pak budu mít nějakého spolubydlícího na pokoji nebo tam budu jen tak sám... i když být tam sám by mělo taky něco do sebe... třeba bych mohl chodit v trenkách... Jen teda doufám, že to nebude holka... to by nebylo moc dobré... nevím jak bych se asi choval v její přítomností. Pomyslel jsme si a napil se znova malého doušku drinku... Nevíš kdy máme nějakou hodinu?... Nebo zase přednášku. I když ty přednášky jsou někdy dost nudné.

Hikaku Kioshi
Né to fakt nevím odpověděl jsem a poté jsem mu ještě zdělil že jsi jdu natrénovat Shunpu s těmito slovy jsem se přesunul do korun stromů a začal mez nimi Shunpovat.

Sai Kazuma

Přikývl jsem Shinigamimu, když řekl, že si jde zatrénovat shunpo. Nojo to jsem si mohl myslet nic neví stejně jako já, ale tak co už... měl bych někam jít nebo aspoň něco dělat... nevydržím na jednom místě moc dlouho a ani mě to nebaví. Pomyslel jsem si a dopil posledním lokem energetický drink... Plechovku jsem zamáčkl a položil si jí na chvílí vedle sebe. Poté jsem vstal, oblékl si vršek shinigami uniformy a sebral si bandasku s vodou do pravé ruky. Napil jsem se vody a bandasku znovu uzavřel. Chtěl jsem vyrazit a dál levou nohu vpřed, ale vzpomněl jsem si na tu plechovku co jsem nechal ležet u stromu a vrátil se pro ni... Sebral jsem ji a položil do kapsy než najdu nějaký koš do, kterého bych prázdnou plechovku mohl vyhodit. Pak jsem se otočil a shunpem jsem šel pryč... Neměl jsem žádný speciální cíl kam bych chtěl jít, ale chtěl jsem jen najít koš a vyhodit tu plechovku... Poté mě napadlo, že bych si mohl mezitím i procvičit shunpo jako ten shinigami, kterého jsem potkal a tak jsem shunpoval různě po akademii a napadlo mě, že možná zahlédnu i něco zajímavého.

Hikaku Kioshi
když jsem si myslel že už jsem doshunpoval tak jsem se vrátil zpátky na zem.Ten Shinigami co tu stál předtím už tu nebyl a tak jsem se znovu rozběhl Shunpem směrem k místnosti kde žáci 5 a 6 ročníku měli hodinu zanjutsu usadil se na stromu zahleděl se do okna té místnosti a čekal co se tam bude dít.