Minulost aneb časy na akademii (Informace + Starý příběh)

Akio

Dojde vážně jako poslední, ale zdá se, že sensei má dnes nějak moc věcí tak si toho ani nevšiml. Pak se dozví ohledně panáků. Usměje se. To by měla být hračka. Tasí a skočí mezi figuríny. Pak seká, bodá naznačuje obranu a spoustu dalších bojových výpadů. Boj s mečem je jedna z mála věcí které mu opravdu jdou.

Razaki

Pokrčil jsem rameny
Zanjutsu byla věc ve které jsem byl nadprůměrný, takže nebyl takový problém rozsekat jednoho panáka, nehledě na to z čeho byl...
Skočil jsem mezi ně...
Nenechal jsem nic náhodě, na každý úder jsem se precizně soustředil, vedl řezy spořádaně a pro jistotu jsem koncentroval i své reiatsu...

Yoshiro

Jak kdyby toho nebylo moc. Ještě na mě někdo šlápl a pak zase přišel někdo, kdo mě mlátil do zad. Cítil jsem se strašně. Ale nejvíce mě mrzely moje brýle, které jsem dostal od svého kamaráda z Rukongaie. Pomalu jsem se k nim doplazil po čtyřech a schoval je do kapsičky. Pak ke mně přišla ta holka a pomohla mi vstát. To, že byla ošetřovna blízko mi bylo celkem jedno. Moje milované brýle už stejně neošetří. Dobře.. Přikývl jsem zdrceně.

Sensei všechny bedlivě sledoval. Zavolal si k sobě pár studentů, mezi nimiž byl i Razaki a s klidem jim řekl, ať zaútočí na někoho z těch, jež ještě svůj úkol nedokonali.

Kasumi
Jestliže neměl proslov teď, tak jak to vidím, už se odsud nehnu tak jako tak... Chytla jsem rukojeť zanpakuto a šla jsem po panácích.
Tohle, že je zvláštní materiál? Je to stejné, jako vždy.... Pak, co má tedy ale opravdu v plánu? Něco se mi nezdálo. On pokaždé něco plácl, aby nás rozhodil.

Baru

Yoshi-chanovo nadšení nějak vyprchalo, ty brýle pro něj asi opravdu hodně znamenaly, ta rána dveřmi do hlavy mu asi taky nepřidala. Dovedla ho tedy na ošetřovnu, kde se rozhlédla. Tak nějak doufala, že tam bude její oblíbený doktor... hlavně ne ta strašná zlá sestra!

Hikaku Kioshi
Když viděl jak mlátí do panáku tak si řekl že to je pro něj hračka.Ještě se stejně chvíli díval ale pak seskočil ze stromu a Shunpem se rozběhl zpátky do svého pokoje

Sai Kazuma

Hele tamhle je odpadkový koš... Díval jsem se před sebe, kde stál koš... Vytáhl jsem z kapsy zmáčklou plechovku energetického nápoje a shunpnul na blízkou střechu baráku... Jestlipak se odtud trefím přímo do toho koše... Pomyslel jsem si a postavil se do postoje jako, když chce střílet basketbalista na koš... Táák a pán Sai Kazuma střílí a je too... Okamžik napětí... hodil jsem plechovku před sebe, která letěla rychlé vzduchem a povyskočil jsem si přitom... Vedléé... No vlastně jako vždycky. Řekl jsem si trochu naštvaně a shunpnul za plechovkou, která stala několik pár metru za odpadkovým košem... Sebral jsem ji a hodil tam kam patří... Podíval jsem se pak na okno jedné budovy a řekl jsem si... Jsem docela zpoceny to chce sprchu. A vydal jsem se zpět na pokoj... tet jsem však už věděl kde je... teda tak přibližně...

Hikaku Kioshi
Vrátil se na pokoj a hned vešel do koupelny shodil jsem uniformu a pověsil ji na háček vedle sprchy katanu jsem položil kousek od sebe pro jistotu kdyby mě někdo napadl poté jsem si pustil příjemně vlažnou vodu a začal se sprchovat

Sai Kazuma

Myslím, že by to mělo být tady... pokoj č.16, patro třetí, na konci hodně dlouhé chodby... Nojo to přesně sedí... Pomyslel jsem si a otevřel dveře pokoje, ale co to neslyším? Teče voda... někdo je ve sprše... Kdo to asi tak muže být? Že by můj spolubydlící? Neboo.... zloděj?... ale proč by se asi tak sprchoval? Řekl jsem si a chtěl jít nakouknout do sprchy... zastavila mě však jedná myšlenka... Co když je to holka? Nechtělo by se mi z toho vymlouvat. Tak jsem si radši sedl na postel a počkal si až ten někdo vyleze...

Hikaku Kioshi
Moje smysli byli ve střehu a uslyšel jsem jak někdo vlezl do pokoje byl jsem již umytý a tak jsem vylezl ze sprchy ale vodu nechal dále téct potichu se oblékl vzal katanu vytáhl ji z pochvy pomalu se přiblížil ke dveřím prudce je otevřel a prudkým výpadem skočil do místnosti a na posteli vyděl ležet toho shinigamiho co jsem potkal v před malou chvíli "Co tu děláš?" zeptal jsem se vyzívavě

Raiden Tomisura

Konečně jsem se nějak vymotal z pokoje i se svojí zanpakuto. No to zase bude hurá. Po cestě jsem potkal něco jako správce budovy a požádá ho v běhu. Prosím opravil by jste na této budově pokoj č.5? Kapku se poškodil... Následně již běžel na hodinu. Takhle přijít pozdě kvuli chlastu. Už nikdy více. Konečně jsem dopelášil ke cvičišti a tam se již něco dělo. Proto jsem se za pomoci Shunpa objevil u první spolužačky a tou byla Kasumi. Ahoj... ehm co se dělá?

Sai Kazuma

Seděl jsem si na posteli a pořad slyšel téct tu vodu... Najednou však ze dveří někdo vyletěl a trochu mě to překvapilo, když jsem se pozornějí na něj podíval a byl to ten samy shinigami, kterého jsem potkal u toho stromu, kde jsem cvičil... Klid chlape... já tu totiž bydlím... Pověděl jsem mu s klidným hlasem... Ale aspoň, že je ve střehu... to se musí uznat... Ale počkat? Takže on je můj spolubydlící? To muže být ještě zajímavé... nebo taky nudné, když to bude nějaký typ kluka, co ho zajímají jen holky nebo čte knihy... ze začátku je to sranda, ale pak to omrzí.

Lus Ayazaki

Dlouhou dobu pročítám knížku. Poté ji zavřu a rozhlédnu se kolem. I přes to, že jsem už ve čtvrtém ročníku, moc lidí tu neznám. Většinu času věnuji studiu a tréninku nebo pozorováním tréninků ostatních ročníků. Občas se z toho dají získat dobré zkušenosti a taktiky. Pomalu se zvednu a vydám se na cvičiště. Možná nějaký trénink probíhá a já budu mít čím zabít trochu času.
Mám štěstí. Na cvičišti právě probíhal trénink vyšších ročníků. Vylezu si na střechu budovy, která je poblíž, a začnu sledovat trénink.

Baru

Když spatřila Dr. Chase, na jednu stranu si oddychla, že to není ta sestra, ale zase ji zamrzelo, že to nebyl její oblíbený doktor. Ale člověk nemohl mít všechno... následovala ho tedy.
"Není to nijak zlé, jen jsme narazili do dveří... oba..." Když to teď říkala, došlo jí, že to zní dost nepravděpodobně. "Jen chci mít jistotu, že nemám prasklinu v lebce nebo tak něco, chápete..."

Yasumaru

sledoval trénink vyšších ročníků, když si všiml, že jeho spolužačka Lus dělá to samé. Připojil se tedy k ní.
"Ahoj, Lus," usmál se na ní a sedl si vedle. "Taky ses přišla něco přiučit?" Ani ho nenapadlo zeptat se, jestli neruší.

Yoshiro

Poslouchal jsem, co říká Baru.. Začal jsem přikyvovat. ...Jo, já taky.. Když jsem nad tím přemýšlel, tak to opravdu nebylo moc věrohodné. Co si ten doktor asi pomyslí?! Byl jsem trochu nervozní. Dnešek měl být normální den jako každej jinej, ale pak mi do cesty vlez- tedy.. Ona vlezla do cesty mým dveřím..

Dobrá, dobrá, hnedle se o to postarám. Trochu udiveně zavrtěl hlavou. O nějaký detaili už se ale nezajímal a dal se do ošetřování. Nejdříve se postaral o Baru. Po ní samozřejmě i o Yoshira.

Kasumi
Když ke mě přistoupil Raiden, instinktivně jsem se po něm ohnala svou zanpakuto. Všimla jsem si ale, že není nějak ,,nebezpečný" a jen tak tak jsem zanpakuto odvrátila.
Radim ti, tohle už nedělej, jestli si chceš zachovat svoje zdraví. Ani neví, jaký měl štěstí.
Přetlumočila jsem mu všechno, co říkal Sensei, do posledního puntíku. Jo a ještě ti radím, nějak na sebe neupozorňuj. Nevypadá to, že by měl náladu na nějaký legrácky a k tomu jsi přišel pozdě, čehož si určitě všiml. Dodala jsem nakonec.

Baru

"Mimochodem, pane doktore... mohl byste mi napsat na dnešek omluvenku, že nemůžu na trénink boje se zanpakutou?" zeptala se tak nevinně, jak jen dokázala.

Hikaku Kioshi
"Ale to znamená že jsi můj spolubydlící,dobře vidíš tamhle tu postel u dveří tak ta je moje" řekl jsem a vrátil se zpátky do sprchy a zastavil vodu,mezitím jsem zasunul katanu do pochvy.Vrátil jsem se zpátky do místnosti kde stál ten týpek lehl si do postele a zeptal se "Hej ty jak se jmenuješ?"

Sai Kazuma

Podíval jsem se na postel na které chtěl můj spolubydlící spát. To chce spát u dveří?... no je to jeho volba... mě jedno kde budu spat hlavní je, že vůbec budu mít, kde spát... Pomyslel jsem si a pak se podíval na shinigamiho, jak vylézá z koupelny a lehá si na postel. Já jsem Sai... Sai Kazuma. Pověděl jsem shinigamimu... No, uvidíme jak spolu budeme vyházet...

Hikaku Kioshi
"Já jsem Hikaku Kioshi,těší mě Saii" už venku mi připadal něčím zvláštní zatím si na něj budu dávat pozor.Ulidil jsem si své věci do skříně a pak vytáhl speciální batoh otevřel ho a vysypal na zem zásobu Energetických drinků a jeden z nich jsem hodil Saiovy "vracím dluh" řekl jsem a srovnal si je pod postel v pořadí zelený,modrý,žlutý poté jsem si lehl na postel a jeden z nich si taky otevřel a začal pomalu usrkávat.

Sai Kazuma

Jasně taky mě těší... Odpověděl jsem Hikakuovi. Hmm nevím co si o něm myslet... ale je příliš brzo na to dělat o něm nějaké rozhodnutí. Pomyslel jsem si a zarazil jsem se, když vysypal svůj batoh a vypadli z něj energetické drinky... Tak první věc, co máme společnou. Řekl jsem si a poté co po mě hodil drink jsem ho chytil do levé ruky... To nebylo potřeba, ale tohle přeci nemůžu odmítnout. Neřekl jsem to nahlas a radši se na něj jen usmál. Otevřel jsem si drink a napil se. Takže Hikaku... do jaké divize bys chtěl jít, až to tu skončíš na akademii. Zeptal jsem se ho a napil se.

Satoshi
A máme tady další den. pomyslel jsem si, když jsem vycházel ze svého pokoje s obvyklým neutrálním výrazem a otevřenou knihou o Japonské historii. Už ji mám skoro přečtenou, takže bych měl zaskočit do knihovny a vypůjčit si něco dalšího. přemýšlel jsem v duchu a procházel se po chodbě míjejíc ostatní studenty, kterých jsem si pramálo všímal. Věděl jsem sice, že 6 ročníky mají mít trénink se Zanpakuto, ale opravdu tento způsob výuky zdál se mi poněkud zbytečný, proto jsem byl pevně rozhodnut, že v knihovně setrvám po dobu průběhu hodiny.

(( aaah Satoshi mi ukradol nápad! jk jk, merry xmas ))

Takara Takagashi

Nie.
Nie.
Toto tiež nie.
Ani toto.
Do pekla.
Hovorila si v duchu, keď prechádzala očami zvitok za zvitkom, hľadajúc tak pár kľúčových informácií. Už pár hodín sa snažila nájsť zbytok prvej časti Dooka, no márne. V reálnom svete sa údajne už navždy stratila, no ju zaujímalo, ako to dopadne. Dosho a Shun'yu už mala prečítané, dokonca našla aj to, čo vraj "nemalo žiadnu nádej na nájdenie sa". Reálny svet mal toľko nedostatkov... Sama sa čudovala, ako tam niekto vôbec môže jestvovať. Tak málo informácií, ktoré sa dajú vstrebať... A ešte viac otázok, ktoré ostávajú nezodpovedané a je malá šanca, aby niekto odhalil skutočnosť za ich možnými odpoveďami. Službu v knižnici zobrala len preto, aby sa mohla uliať z niektorých hodín. Samozrejme, jej rozvrh bol nabitý s kidou, no ostatným sa nevenovala až tak... Radšej ich prežila tu a snažila sa nájsť čo najviac informácií. Bola takmer celá zabarikádovaná vo vežičkách kníh, pár zvitkov bolo rozťahaných po zemi. Aj napriek tomu, že jej trpezlivosť začala pomaly poľavovať, pokojne si odpila zo zlatého čaju a pokračovala v hľadaní.

(Ugh gomen xD Ale jako vědec musím spíše bádat xD)

Satoshi
Vešel jsem do knihovny a zamířil si to přímo do oddělení vědy. Tak co dnes... Ore wa mada shiranai... šeptal jsem si a prohlížel oddělení, když v tom se mě praštila zajímavá kniha s pošuntělým názvem, ze kterého jsem rozluštil jenom slovo Hollow. Hollow? To je zajímavé... pomyslel jsem si znovu, natáhl se pro ni a sebral ji z poličky. Obal byl velice zajímavý a upoutal mě natolik, že jsem do ni začal zírat okamžitě a úplně jsem zapomněl si sednout, jako by správný návštěvník knihovny měl.