Minulost aneb časy na akademii (Informace + Starý příběh)

Yoshiro

Seděl jsem ve svém pokoji na posteli a četl si knížku. Kido pro pokročilé. Přemýšlel jsem nad tím, jestli někdy budu schopný vůbec udělat něco takového, se Zanpakuto mi to šlo dobře, ale Kido nebylo nejlepší. Základy jsem zvládal a líbilo se mi to. Koho by taky nebavilo střílet spelly z rukou, že?
Ukazováčkem pravé ruky jsem si upravil brýle na obličeji. Hmm...

Akio

Tráví volný čas mezi hodinami tak, jak to má nejradši. Ležením na střeše, v dámské části Akademie a sledováním krasavic různě se procházejících dole pod ním.

Sai Kazuma

Takže konečně konec? Docela úleva... Řekl jsem si a vydal se ven z učebny. Výtah jsem si z kapsy energetický drink a vydal se hledat svůj pokoj kde budu tady na akademii přebývat. Docela zvláštní pocit být tu nový... nikoho tu neznám a nikdo nezná mě... na jednu stranu je to dobré, protože mám prozatím docela klid, ale na druhou stranu nemám si s kým popovídat a otravovat ho... Navíc nevím jestli mi půjde to Kido, protože to nevypadá jako něco na co by jsem měl mít vlohy, jak se znám... Povídal jsem si tak sám se sebou v myslí a hledal svůj pokoj, který jak jsem zjistil nějak nemohl najít a možná v tom hrála i nějaká ta role to, že jsem zapomněl, kde by můj pokoj měl být. Takže tenhle pokoj to asi nebude… a co tenhle?... Přečetl si nápis na dveřích. Tak ne no. Jednoduše to co jsem dělal bylo to, že jsem popíjel drink, přemýšlel a hledal svůj pokoj.

Izanagi Kentaro

Právě se vracel na ubytovnu, když byl nucen vypráskat skupinu šesťáků. V litém souboji sedm versus jeden nečekaně zvítězil a poslal tak skupinu arogantních šesťáků na ozdravný pobyt na ošetřovnu. Když dorazil na pokoj, tak na nic nečekal a rovnou zalehl. Nebylo nic co by ho v tu chvíli zajímalo.

Konan

Jen co skončila hodina, zmizela jsem ze třídy jako první. V náručí jsem měla ještě pár učebnic a hodně papíru, některé byly prázdné, jiné pokreslené různými panáčky. Některé hodiny byly totiž opravdu hodně nudné a všechny knížky, které jsem si půjčila z knihovny, jsem už měla přečtené. S hlavou sklopenou do země jsem si to razila chodbou rovnou do knihovny, půjčit si novou várku knih. Třetí ročník...náročnější a přitom nudnější než ty dva předcházející. Jestli to bude takhle pokračovat, co budu dělat ty další roky na akademii?....Pfůůůů. Povzdychla jsem si cestou.

Izumi Razaki

Otravný pípavý zvuk mě probral z letargie
Probral jsem se a podíval se na hodiny...
Prvotní šok vystřídala myšlenka že už není kam spěchat
Ani jsem nevěděl, jak jsem se včera dostal domů...
Pak jsem se podíval na záclony na oknech a povlečení na posteli...
já NEBYL doma ?!

Lus Ayazaki

Hodina se pomalu chýlí ke konci. Na malou chvíli se ponořím do říše snů. Probudí mě však mužský hlas oznamující konec vyučování. Protáhnu se, zaklapnu knížku a vyřítím se ze třídy mezi prvními. Pomalými kroky zamířím k dívčí ubytovně. Před ubytovnou se posadím do trávy, opřu se strom a vytáhnu knížku zaměřenou na dokonalé splynutí shinigami a zanpakuto, kterou jsem pročítala poslední hodinu.

Hikaku Kioshi
Vyrazil z učebny a vyrazil jsem hledat svůj pokoj netrvalo to dlouho a našel jsem dveře které by měli patřit mě "tak a jsem tady" pomyslel jsem si a hned vzápětí začal přemýšlet nad tím co asi dělá moje sestra kde je,ještě jsem ji totiž nezahlédl

Raiden

Chrápal jsem si pěkně na střeše, vedle mě lahvička saké a pohozená zanpakuto. Někde jsem zanechal i vršek svého oděvu, ale bylo mi to jedno. Byl jsem přeci dospělý i když jsem vypadal na 16. Měl jsem totiž po pár cvičení v RW a tak jsem musel dospat co jsem zameškal. Ovšem problém by byl kdyby mě načapal nějaký Sensei a to hlavně Sei-sensei.

Akio

Po notné chvíli vstane a vydá se zpět do části akademie kde patří.Ví že zanedlouho mu začíná hodina boje se zanpakuto-jeho oblíbená a tak se vydá do svého pokoje.

Sai - Pokračoval jsi dál snad nekonečnou chodbou. Až po nějaké době hledání jsi v zadní části chodby konečně našel svůj pokoj.
Raiden - Nad tebou se objevil čísi stín. Ehm. Odkašlal si kdosi, komu ten stí patřil. Za chvíli začíná hodina boje se zanpakuto a ty jsi, jak se zná, zcela nepřipraven. Přísný hlasem, tě touto větou probrala osoba ze spaní. Už dle hlasu šlo poznat, že je to žena. A kdo jiný, než-li Sei.

Kasumi
Zelené listí stromů z lesa, ne tak vzdáleného od akademie, příjemně šumělo v mírném větru. Sedíc na větvi, rostlé vysoko nad zemí, opřená o kmen mohutnějšího stromu, ruce za hlavou, v tichosti tento šum poslouchám.
Tak tohle mi chybělo. Poslední dobou bylo všude moc rozruchu, že jsem tu vlastně ani dlouho nebyla. Usmála jsem se a zavřela jsem oči. Vychutnávala jsem si ten klid v koruně stromu.

Sai Kazuma

Ta chodba nemá chybu... to bude ještě pokračovat dál? Yare, yare myslím, že se tu budu ztrácet častěji. Pomyslel jsem si nad dlouhou chodbou, která podle mě neměla konec. Díval jsem se po okolí abych si ho zapamatoval, protože jestli bude někde tady můj pokoj budu tudy chodit častěji. Na chvílí jsem své myšlenky zcela zahodil a jen tak chodil a pil drink. Najednou jsem se chtěl napit drinku, když v tu chvílí jsem zjistil, že mi do pusy žádný drink nějak nejde. Pozvednu plechovku a nakouknu do ní jedním okem a nic v ní nevidím.... nojo byla prázdná. Nevěděl jsem kam plechovku odhodit a nechtěl jsem ji tu jen tak odhodit, protože udělat si takové dobré jméno hned takhle na začátku nebylo zrovna v mojem stylu... Tak jsem ji zamáčkl a dál do kapsy. Po době hledaní jsem zahlédl něco co vypadlo jako můj pokoj a tak jsem se tam vydal. Přišel jsem ke dveřím... A vida... Nakonec jsem stejně ten pokoj našel... Jako vždycky dobrá práce Saii. Pomyslel jsem si a sám sebe pochválil. Vešel jsem dovnitř a hodil učebnici, kterou jsem držel celou dobu v ruce na skříňku vedle postele. Prázdnou plechovku drinku jsem hodil do koše a prozkoumal svůj pokoj, kde co všechno je. Pokoj jsem měl prohlédnuty a tak jsem se rozhodl, že se tu nebudu jen tak povalovat a půjdu si zacvičit... Nevěděl jsem jestli máme zrovna tet nějakou hodinu... Vyšel jsem s bandaskou vody ven z pokoje a vydal se hledat nějaké místo kde bych mohl cvičit. Cestou jsem si rovnou i zaběhal.

Razaki

Zázrakem jsem našel svoje zanpakuto, zapíchlé v nějaké skříni...
To zrcadlo bylo rozbitý už když sem sem přišel, to jsem si byl jistej. Radši fofrem odsud... Vyběhl jsem fofrem ven z pokoje...

Akio

Dojde do pokoje. Raiden tu není a...zrcadlo je rozbité, ve skříni je díra a postel vypadá jako by na ní někdo pořádal Corridu.Razaki!!!Zařve zplna hrdla.Jestlis mi nazvracel do skříně jako minule...stáhnu tě z kůže.Dodá zpola výhružným zpola pobaveným hlasem. Pak si pro sebe špitne.Ani jsem nevěděl že by u Arrancara byla nějaká párty...i když...vsadím se že se byl zas u čtvrťáků....mají strach a vždy mu nalejou.Pokrčí rameny a na chvíli se natáhne na posteli čekajíc na Raidena.

Razaki

To jsem nebyl já ! To byl Akio Raidene... já nezvracím řekl jsem zcela vážně... Moje vidění taky nebylo právě nejlepší
Mimochodem to zrcadlo si rozbil včera ty Raidene ! oznámil jsem Akiovi zcela seriozně a zamířil si to skrz něj ke dveřím...
Měl bych najít svůj pokoj asi...

Raiden Tomisura

Jakmile na mě Sei začala mluvit nějak jsem se probral a zahmouřil. Ale notak, Babčo neřvy tady neboť mě strašně bolí hlava. Chytil jsem se za hlavu jelikož jsem měl pěknou opici a pak se podíval na lahvičku od saké. Sakra to byl hnus, mám žaludek jako na vodě. Pak jsem se postavil a zanpakuto jsem použil jako opěrku. Jenže pak udělal můj žaludek hup hup žbluňk a můj oběd skončil Sei na botách. Bylo to celkem nechutné. Ehm... GOMEN... zařval jsem a pak jsem málem spadl ze střechy jelikož jsem si neuvědomil že si sám sobě škodím přesněji tomu co zbylo z mého mozku. Nějakým způsobem jsem ale dokázal použít Shunpo a objevit se u nás v pokoji, který byl nedaleko. Bylo tam něco co vypadalo jako Razaki a můj spolubydlící Akio. Akio-chan ty blbče co jsi to měl ve skříni za Saké... Byl to hnusus maximus. Dobelhal jsem se k němu a tak nějak jsem se o něj opřel a kapánek ho pozvracel. Toto bylo velmi nechutné a pěkně to smrdělo. Kruci už zase? Pak jsem se zelenej jak sedma nervózně usmál.

Hiboru Baru

strávila dopoledne tím, že se pokoušela zabránit nechvalně proslulému Kentarovi z pátého ročníku, aby zmlátil několik jejich spolužáků. Samozřejmě neuspěla, nikdo si jí nevšímal... ani spolužáci, ani Kentaro. Marně se snažila vymyslet nějaký způsob, jak budit větší respekt. Její špatnou náladu dovršila hodina boje se zanpakutou, která měla za chvíli začít. Baru jen stála na chodbě, kde se zarazila na cestě tam, a pokoušela se potlačit návaly hysterického pláče, které se jí zmocňovaly vždy, když přišlo na fyzický trénink boje. Bylo jí jasné, že se zase před celou třídou ztrapní... a velmi se jí tam nechtělo.

Akio

Do pokoje nakráčel Raiden a byl řekněme to hezky v jiném světě....pryč s příkrášlováním...byl ožralý ale totálně.Yare yare..proč si z nejsvětější trojice ŽENY-VÍNO-ZPĚV berete jen ten chlast....!!Pronese k Raidenovi.Saké..ve skříni???To by bylo nemoudré....jediné co jsem v té skříni měl bylo leštidlo na okna s citrónovým aroma.....hovado! Když ho Raiden poblije neubrání se a vrazí mu výchovnou která Raidena odhodí na jeho palandu.Tohle si vytřeš rozumíš!!! Kvůli tobě se musím osprchovat a ještě si měnit nejlepší hadry...yare yare...a to jsme po hodině měljít za tou kočandou ze čtvrťáku....jo ty hold víš jak pokazit člověku náladu.... odvětí..zakroutí hlavou a odejde do sprchy.

Yoshiro

Otevřel jsem dveře a srazil nimi Baru na zem. Ucítil jsem, že jsem asi něco sejmul, takže jsem radši nakoukl, co se vlastně stalo. Na zemi ležela nějaká slečna. Uhm.. J-já! Chytil jsem se za hlavu a začal koktat..Nakonec ze mě vylezlo - Omlouvám se! Tedy.. Spíše jsem to celkem nahlas zakřičel a snažil jsem se jí sebrat se země.

Razaki

Když jsem viděl zvracejícího Akia radši jsem se rychle vypařil...
Po včerejší noci mě trochu bolela hlava, ale jinak se mi vracelo vnímání, potřeboval jsem dost nutně sprchu. Kupodivu jsem se celkem trefil včera při hledání pokoje... jen jsem byl v jiném patře... a jiné budově

O 10 minut později

Po sprše jsem se cítil už naprosto skvěle...
Ten včerejšek sem asi fakt trochu přehnal, ale co, člověk musí umět žít, když je mrtvej... na chvíli jsem se posadil abych si srovnal myšlenky

Všichni z šestého pátého ročníku se měli za nedlouho sejít na hodinu boje se zanpakuto.

Kasumi
Zívnu a protáhnu se. Vtip? Přece jsem nemohla usnout. Řekla jsem sama sobě rozespale.
Heh?! Jak dlouho tu vlastně jsem?! Probrala jsem se a rychle jsem sebou cukla. Což nebylo příliš dobré. Ještě z rozespalosti jsem se na větvi už neudržela.
Tento šok mě ale už pořádně probral a já se chytla jiné větve níže. Seskočila jsem na větev ještě pod ní a seskočila jsem ze stromu úplně.
Podívala jsem se na své kapesní hodinky. Ještě bych to měla stíhat... ale... Zanpakuto mám v pokoji! Jak jsem ho tam mohla nechat, nebo spíš, zapomenout?!
A částečně s shunpem jsem se snažila co nejdříve dostat do svého pokoje.

Baru

už téměř nasbírala sílu na další krok, než ho však učinila, setkala se s něčím prudkým a dřevěným, co ji uděřilo nekompromisně do hlavy. Složila se chtě nechtě na zem, kde chvíli ležela, počítala hvězdičky a snažila se ujasnit si, kde je nahoře a kde dole. Ještě to neměla tak úplně ujasněné a už cítila, že ji někdo zvedá.
"Ehhh..." zasípala a ještě tak úplně nevnímala. Avšak cítila, že jí teče krev z nosu a že si narazila žebra o jílec zanpakutou, když padala. Zatracenej blbej meč! Ovšem moment... krev z nosu... a rána do hlavy... to určitě bude muset na ošetřovnu, že ano?! Což znamená... že dnešní hodina boje se zanpakutou je úspěšně zažehnána! I když nebyla zcela při smyslech, tohle si v hlavě dohromady dala a ač dosud ani pořádně neviděla, kdo že ji to zvedá ze země, začala ho šťastně objímat. "Děkuji, děkuji!" vykřikovala se šťastným smíchem.

Yoshiro

V momentě, kdy mě začala objímat a křičet "děkuji, děkuji", jsem se neskutečně zarazil a začal se třást. Skoro jsem ani nedýchal. Já... Já... Já jí určitě způsobil nějaký defekt! Co když.. Co když teď nebude přemýšlet jako ostatní? Já jí určitě udeřil moc! Vyloučí mě! Do očí se mi nahrnuly slzy. MUSÍME NA OŠETŘOVNU SAKRA!! Zakřičel jsem přes celou chodbu, takže to určitě slyšelo pár zvědavců, kteří brzo vylezou ze svých pokojů a spatří mě tu v objetí nějaké slečny, kterou jsem v životě neviděl a navrch k tomu jsem jí asi způsobil trvalou mentální poruchu.