Ubytovna

Madarame Shingo

NO....stál jsem k ostatním zády
přiznal jsem se
ale zahlédl jsem jakési vlnění, jako by se prostor změnil na vodní hladinu do které někdo hodil kámen a pak jsem se probral na zemi

Sensei

se zahleděl zkoumavě na Shinga.
"Něco mi říká, že jakékoli informace se budou kapitánům hodit. Měl bys to jít hlásit. A já půjdu s tebou, nemáme chodit o samotě, i to je rozkaz," kývl si, aby dodal svým slovům důraz, a už se hotovil k odchodu.

Madarame Shingo

Rozumím
přikývl jsem a poněkud rychlým krokem zamířil pryč z akademie do Seireitei. Jen jsem doufal, že se mi podaří najít někoho z kapitánů. Pár jsem jich viděl, ale...ne všechny.

Ryouji Keikain
Když zažil jak se vzduch chová jak vodní hladina o kterou někdo zavadí jeho mozek prostě nevydržel a uvrhl ho do tmy.
" I spatřil dvou měsíců jeden putující po obloze a druhý stejný jako by snad dvojče byl plující po dně kaluže. Jeho ruce zraněné bojem srčely krev a jedna z kapek této svaté krve dopadla na zrdcadlovou hladinu a měsíc zmizel. I pochopil co se mu osud snaží říct..."
" Ty si myslíš ,že jsi toho hoden ještě ne."
s těmito slovy ho Tepes který se najednou objevil před ním , udeřil přes tvář. Další úder už přicházeli z reálného světa. Probral se nad ním stál neznámí sensei.
" Eh?"
zvedl se chvilku nevěděl ,kde je nebo co se stalo z toho co ale bylo řečeno. Pochopil ,že se mu to nestálo a že to co zažil mají hlásit.
" a komu to máme hlásit?"

Došel jsem na ubytovnu a hledal jsem svůj pokoj,který jsem stále nemohl najít.No to snad není pravda...To ho nemohu najít nebo co? Hleděl jsem všude a hledal jsem ho dál.Po ohlédnutí jsem ho konečně našel.Konečně tady to je..To je můj pokoj a teď jsem zvědaví jak to tam bude vypadat.Vzal jsem si z kapsy klíče strčil ho do zámku a pomalu otevíral dveře vešel jsem do pokoje a pohlížel jsem jestli se mi bude líbit.No vypadá to tu dobře..Dokonce tu mám jídlo? No to není možné..Respekt! Řekl jsem a pousmál se.Dveře jsem si nechal otevřené je to lepší než je mít zavřené a šel jsem si na chvíli zdřímnout.

Shingo, Ryouji -> Sensei už ale neodpověděl, jelikož už zmizel zpět do ubytovny. Bylo to na vás... museli jste někoho najít a nahlásit své zážitky na vlastní pěst. Vaše první opravdová mise!

Yankee -> V pravidlech o psaní příspěvků stojí, že musíš jako první napsat tučně a podtrženě jméno své postavy, proto bych tě poprosila, abys to dělal :-)

Riisaru Seifu -> Ještě jsi ale ani nezabral, když tě probudilo dupání nohou na chodbě. Někdo běžel kolem tvých otevřených dveří a asi si tě všiml na posteli, protože se zastavil a křikl na tebe.
"Hej, nespi! Máme se všichni sejít ve společenský místnosti, tak honem, pojď!" a běžel zase dál. Zněl, jako že to asi opravdu bylo důležité.

Risaru Seifu

Usnul jsem a nevěděl jsem že ani spím,ale někdo mě probudil hlasitým tonem a já hned vstal.Hm? Cože? Co se děje? A vylezl jsem na chodbu.Hej,počkej! Počkej! Zařval jsem na něj,který mne vzbudil a běžel dál.Tak jsem se oblékl a běžel za ním.

Risaru Seifu

Když jsem vešel do společenské místnosti jak nějaký nabouchány frajírek doufal jsem jestli si mě nějaký student všimne.Ale když jsem uviděl jak spousta studentů hlučeli a ptali se co tu dělají.To mě taky zajímalo co tu vlastně dělám,ale to mi bylo fuk.Sedl sem si na místo.

Risaru Seifu

Někdo už vykřikl a uklidnil studenty a mě taky uklidnil.Pak mě dojala věta co promluvil sensei.Co? Ohrožení? řekl jsem si.Cože je? Zakázáno kidou a shikai ? No počkat to ne vykřikl jsem.To mě dost rozzuřilo.Pak jsem se vrátil ještě k větě.A proč nemáme chodit sami ven? Hm? A dokonce se nevzdalovat s téhle místnosti.Zeptal jsem se.

Risaru Seifu

No jo,já se jen zase zeptal řekl jsem.Po ukončení debatu se sensei sem si znova sedl a na něčím přemýšlel.Kvůli zvyšování reiatsu? To není možné.Ale co když to vědátoři zjistili tak mají asi pravdu.Po přemýšlení jsem opět vykřikl.A co bude teď to tu jako máme trčet celou dobu nebo co? Hm to bych asi potřeboval i obsluhu na záchod? Kdyby se mi chtělo? Zeptal jsem se.

Kumori Toorima

Kumori Toorima študent Akadémie Shinigami nachádzajúci sa na ubytovni vo vlastnej izbe.

Kumori otvoril oči po prespanom dni a prezrel si miestnosť. Áno znova... netušil, každé ráno teda v tomto prípade už deň sa pozerá na ten divný strop izby. "Ehh... mal by som sa dať dokopy je pár dní pred koncom akadémie a furt si neviem zvyknúť na ten spánok." po jeho samomluve sa zodvihol obliekol sa a snažil sa stihnúť aspon niečo zo školy. No a tak Kumori smeroval von zo svojej izby cez ubytovnu až do učebne v ktorej pravdepodobne už nikto nebude ale za skúšku nič nedám.

Nanikawa Kenjirou

Potácel jsem se chodbou ubytoven, skoro jako kdyby mě opouštěly smysly, ne, byla to jenom smůla, prošel jsem kolem dvou studentů a ani si jich nevšiml. Vlastně to nebyla až tak smůla, protože jsem naštěstí nestihl nic natropit ve svém skoro-spalém stavu. Vypadalo to, že je beztak vše pod kontrolou anebo jsem nebyl schopen pořádně vnímat a pochopit. Ignorujíc jejich přítomnost jsem tedy dál šel chodbou. Když jsem došel ke dveřím do svého pokoje, zdálo se to, jako kdybych ty dva potkal včera. Jako by na času nezáleželo. "Co jsi to zase dělal, Kenjirou?" Ptal jsem se v duchu sám sebe, nechápajíc svou únavu ani z nejmenší části. Jen co jsem otevřel dveře a vešel do pokoje, zavřel jsem dveře a v tu chvíli se znovu ozvala únava. Aniž by mé tělo hodlalo na cokoliv čekat, dopadl jsem na zem a zůstal ležet ve stavu mezi spánkem a bděním.

Kumori Toorima

Po tom eh momente som si držal miesto nárazu a len som zareagoval. "-Au au au au... z toho bude dobrá modrina. Ospravedlňujem sa... nepozeral som pred seba. Pokiaľ vám to nebude vadiť..." - a začal som zdvíhať papiere zo zeme.

Preblesklo mi hlavou. Preboha toto sa môže len mne stať. to mám zato že pozerám furt do zeme.

Kumori Toorima

"Heh. Uponáhľaný to človek." - s týmito slovami som začal pokračovať v ceste kam som smeroval. Netrvalo dlho a dorazil som na miesto.
Aula - Učebňa vypadala rovnako ako som si ju pamätal a bola samozrejme rovnako nudná až sa mi z ničoho nič začalo zívať. "Wuaaah! Toto miesto ma strašne uspáva." - dodal som i napriek tomu že ma nikto pravdepodobne nepočul.

Nanikawa Kenjirou

Přetočil jsem se na zemi na bok a hlavou mi projelo hned několik myšlenek. Vlastně jsem ani netušil, jak dlouho jsem byl už ve svém pokoji, možná pouhou chvíli, možná již několik hodin, ale stále tu zůstávala otázka, jestli jsem neměl někde být a jestli jsem něco nezapomněl vyřídit. Opatrně jsem se natáhl ke stolku a pokusil se z něj stáhnout mé poznámky, abych se podíval. Chvíli trvalo, než jsem mezi tím vším nepotřebným smetím našel poznámky, které jsem potřeboval. Přetočil jsem se znovu a ležel jsem na zádech, přičemž jsem poznámky dal před svůj obličej a pokusil se na ně zaostřit, abych z nich něco vyčetl. Poté jsem se pokusil vyčíst, zda-li mám opravdu volno anebo tu marním čas.

Nanikawa Kenjirou

"No tak, to nemůže být pravda," začal jsem si v duchu stěžovat. "Hodina shikaie už bude nejspíše u konce, cvičné souboje bych asi ve svém nesvěžím stavu dosti odflákl a přednášku? Přednášky jsou asi to nejhorší, nic se tam neděje, jen se dozvíme to, co se dá rychleji dohledat v knihách." Zapřemýšlel jsem nad událostmi, které zrovna probíhaly. Přednášku už jsem tak nějak z rozhodování vypustil, takže to bylo spíše o tom, zda-li půjdu na hodinu, která již dávno začala, anebo na hodinu, na kterou nejsem připraven. Ani jedna z možností nebyla lákavá, ale rozhodně byly lepší, než-li přednáška. "Co nadělám," povzdechl jsem si: "Když budu mít štěstí, ještě nepřišli všichni na řadu a tak by nebyl problém zapadnout." Dokončil jsem již v duchu. Pomalu se dostal zpět na nohy a rozhodl se jít do doja, abych se zúčastnil hodiny shikaie. "Při nejlepším stihnu i tréninkové souboje."

Kumori Toorima

Vošiel som na ubytovňu a netrvalo dlho a už som bol vo svojej izbe. Začal som si baliť a po pol hodine som vyrazil odchod ubytovňa smer kasárne.

Nedalo mi pokoja ten ... ten pocit. Je to vôbec možné ja idem do kasární a hlásiť so do jednej z 13 divízií. S týmito pocitmi ktoré mi zaostávali v mojej hlave som smeroval priamo do kasární.