Ubytovna

Masahiro Hotake

Šel jsem zrovna po schodech směrem na ubytovnu, ale pomyslel jsem si. Co budu dělat na ubytovně? Radši pujdu si zatrénovat. Tak jsem se otočil a šel na tréninkové prostranství.

Gojo Ichiro

Dovedl jsem pro mě neznámého shinigamiho k ubytovně. Celou cestu jsem se i přes své vyčerpání snažil zjistit, kdo vůbec je. Pokládal jsem mu různé otázky a sem tam do něj šťouchl loktem.
Již z dálky se něco blýskalo. Vidíš, to je on. Ukázal jsem prstem na malé sluníčko necelé dva metry nad zemí.
Dej mu co proto tygře. Plácl jsem shinigamiho přes záda a zasmál se.

Firel
Tři by byli, ale kolik jich ještě asi zbývá?
Došel jsem k onomu plešatému chlápkovi a klidně jsem se zeptal.
Kde jsou všichni studenti? Měli by ted mít nějakou přednášku a místo toho tu pobíhaj do absolutního vyčerpání.

Ganseki-sensei

Byl ještě v dost špatné náladě. A tak když se otočil na Firela jeho pohled byl vražedný. Kdyby neponičili Dojo taky by nemuseli za trest běhat! A kdo vůbec jste?! Na studenta nevypadáte ale ani tak nemáte právo, mě poučovat o mých studijních technikách! Žíla na pleši mu opět začala silně pulzovat.

Shizuka Hotake

Došel jsem konečně na ubytovnu, zahlédl jsem jak Ichiro s tím shinigamim jsou u plešatého týpka. Jsem zvědavý co bude dělat. pomyslel jsem si. pak jsem přišel až k nim a promluvil. Aaa Ichiro, konečně jsem vás dohnal. pak jsem se otočil na shinigamiho. A vy musíte být podkapitán 5. divize? Určitě se podivil, že ho znám. Potom jsem se otočil na Gansekiho. Ale my jsme ho nezničily!! Vy jste akorát obvinil prvního na ráně. Ale vůbec vás nezajímalo kdo ho opravdu poničil. Zabijáckým pohledem jsem ho snímal.

Ganseki-sensei

Ty kolečka jste dostali hlavně za vaše drzé chování k učiteli!!! Zařval z plných plic na Shizuka. A vy si přidáte ještě sto! Osobně na vás dohlédnu! Jen co tohle vše ze sebe vypustil o trochu se sklidnil a obrátil se zpět na Firela. Co že jste to chtěl?

Firel
Málem mě rozesmálo jakým způsobem se tady na akademii poslední dobou učí.
Napřed by jsem se představil. Jsem Firel Dakuraito, podkapitán 5. divize. Co tady chci? No tak pro začátek jsem tu abych dal studentům přednášku nebo lekci v kido. Takže zastupuji nějakého učitele který je měl dnes mít. Proto scháním všechny studenty, kteří tu momentálně pobíhají všude možně a nemohou se dostavit na výuku.
Při představě jak učím jsem se opět málem rozesmál. Přistoupil jsem k plešounovi a potichu, tak aby to neslyšeli ostatní jsem mu pošeptal.
A jestli je to opravdu tak, jak říkáte. Tak až s nima skončím budou rádi že se dobelhají na své pokoje.
Poodešel jsem a zeptal se plešatého. Kde je tedy ten zbytek? Pochybuji že jsou tu pouze tři.

Yuki Yaname

Pomaly som vyšla z izby kde som sa hneď po ošetrení vytratila a tento krát som na sebe mala už novú rovnošatku, bola som trocha ospalá a unavená z celého dňa a tak som ani nevnímala hluk na chodbe, keď som sa tam však pozrela všimla som si toho plešatého senseia a podišla som k nemu. Ganseki_sensei prosím nemohli by ste mi pre dnes odpustiť ten trest? slubujem že sa to už nebude opakovať. Povedala som s neistým náznakom úsmevu aj keď som stále nevedela za čo som ten trest dostala.

Ganseki-sensei

Já jsem Reiji Ganseki. Učitel boje beze zbraně a fyzické přípravy zároven dohlížím na cvičné souboje. Představil se už o dost klidněji. Studenty na vaši hodinu tu už máte. Ukázal Firelovi za záda. Tedy krom dvou. Tedy jednoho, vidim, že ta druhá už jde. Když Yuki přišla a poprosila ho byl už skoro úpně v klidu. No kvůli tomu zranění ti to pro jednou prominu ale jestli se to bude opakovat, trest bude o to tvrdší. Jeho pohled byl opět velice přísný ale jen na okamžik. Dakuraito-san můžete začít já vám toho posledního seženu. Jen mi řekněte kde budete. Na tréninkovém prostranctví?

Firel
Jistě. Kde jinde by jsme mohli být a absolutně to tam nezlikvidovat. V tu chvíli jsem si vzpoměl jak dopadlo ono město duchů na naší předposlední misi.
Tak zase na treningové prostranctví. Řekl jsem studentům které to běhaní kolem muselo už štvát a vyrazil zpět na prostranctví.
Nevěděl jsem co by bylo nudnější. Jestli běhat ty kolečka nebo schánět studenty po celé akademii. Každopádně jsem doufal že si to užiju tak jako studenti.

Gojo Ichiro

Tak zranění jo? Jsi měla říct, že jsi byla namol. Hehe. Zasmál jsem se na Yuki. Šlo vidět, že jsem v pochodu načerpával síly. Pořád jsem ovšem byl velice slabý.
Podíval jsem se na shinigamiho, kterého jsem doprovázel. Vydal jsem se opět za ním a začal uvažovat.
Takže zástupce kapitána jo? To abych se předvedl. Jednou budu určitě taky podzástupce. Co podzástupce, já budu hlavní kapitán. Ani to ne, budu něco co tady ještě neznají. Kontragenerál Gojo Ichiro. To zní hezky. První Kontragenerál v historii. Nikdo by nebyl silnější než já. A budu mít taky Bankai. Bankai, o kterém se nikomu ani nezdálo. Jediným máchnutím budu schopen sekat pohoří. A místo Soukyoku bude velká palírna. Palírna, v níž se bude dělat ta nejlepší kořalka.

Masahiro Hotake

Konečně jsem došel na ubytovnu. A jen co jsem slyšel že jdeme zpátky, jsem myslel že umřu. Bože zase zpět.

Shizuka Hotake

Dalších 100? Já tady umřu. Ale aspon potom budu konečně cvičit kido. No tak jsem s přiblblým úsměvem odkráčel na tréninkové prostranství. Tak je to přece podkapitán. V kido byl na akademii jeden z nejlepších, aspon nám to mistr říkal. A taky je na tabuli vyjmečných žáků. Proto mi byl povědomý. pomyslel jsem si.

Masahiro Hotake

Došl jsem na ubytovnu ke svému pokoji. Vešel jsem dovnitř, ale něco tu chybělo. Byl to můj bratr co tu chybělo. Něměl jsem si ským povídat nic nového řešit. Lehnul jsem si na postel a pomalu zavíral oči. Po chvilce jsem usnul.

Shizuka Hotake

Pomalu jsem došel k mému pokoji. Otevřel jsem dveře a vyděl bráchu jak spí. Přišel jsem k němu potichu. Naklonil jsem se k němu a usmál se. Budíčeeeeek!!!!!!! zařval jsem bráchovy do ucha. A děsně jsem se smál.

Gojo Ichiro

Dorazil jsem na ubytovnu a ihned zamířil na svůj pokoj. 007. Tady to je. Zde přebývá má maličkost. Sama. Holt se mnou nikdo nechtěl žít. Údajně jsem nepořádný. Vyštrachal jsem klíče a otevřel dveře. Vyvalil se na mě zápach. Jó, jsem doma. Jídlo leželo všude možně po zemi a dělalo společnost starému oblečení. Nač to prát? Však ta špína sama jednou odpadne. Po špičkách jsem došel k posteli a shodil nějaké krabice od jídla. Nudle...dal bych si další. Kde jsem to jenom. Na stole? Ne. Pod stolem? Ne. Nakonec byly na nočním stolku. Nevím, jak jsem si jich mohl nevšimnout. Již nějakou dobu byly otevřené díky čemuž jich několik nabralo přírodní zelenou barvu. Vybral jsem je a hodil z okna, vytáhl hůlky a dal se do jídla.
Mmm, vepřové maso...kuřecí maso...řasa. Co je tohle? Brouk? Padej za svými zelenými nudlemi. Letěl také oknem. Jakmile jsem dojedl hodil jsem krabičku od nudlí k ostatnímu nepořádku. Čili jsem ji vyhodil do vzduchu a udeřil do ní pěstí, načež odletěla do kouta.
Já jsem tak dobrej. Hu ha hu. Pár dalších chvatů a poté jsem si raději lehl. Otevřel jsem si láhev saké a užíval si pohodu.

Masahiro Hotake

Užíval jsem si nádherný spánek, když v tom mě někdo probudil. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na toho, kdo mě zbudil, byl to brácha. "Eh, Shizu. Už jsi zpátky z ošetřovny? To je super. No, ale já mám teď nějaké plány, takže zatím ahoj." Pověděl jsem a s úsměvem odešel z ubytovny směrem ke sborovně, kde jsem hodlal najít učitele, který by mi mohl pomoci k závěrečné zkoušce.

Shizuka Hotake

Koukal jsem na bratra udiveně. A ještě víc jsem se divil, když z bytu vystřelil jak střela. No, když už něco má, tak já půjdu trénovat. Poprvé odhalím shikai. zasmál jsem se a vyrazil jsem z bytu. zamkl jsem ho a rozběhl jsem se směrem k tréninkovému prostranství.

Gojo Ichiro

Uvědomil jsem si, že musím taky někdy něco dělat a ne jen se válet. Holt život studenta je nevyzpytatelný. Jednou si člověk jen tak polehává pokuřuje cigaretku, studentky tedy možná i něco jiného, a v dalším okamžiku se musí učit, protože "pokud tuhle zkoušku neuděláš, tak letíš, Ichiro". Nemám na výběr. Musím dát něco cvičení. Kido mám již za sebou. Co dál? Nějakou přednášku? To není špatný nápad. Alespoň se něčemu přiučím. Jak si uvařit čaj už umím, to jó, ale díky tomu nepřežiju. Navíc nějaké věci z historie se taky hodí. Kdo byl tady v Seireitei král...počkat máme vůbec krále? Prý jen tu protivnou velící kapitánku, ale král? No to je otázka. Tak tedy přednáška...snad se něčemu přiučím.
Vstal jsem z postele a jen tak se protáhl. Ruce doleva, ruce doprava, ruce nahoru, ruce dolů. Bolest v rozkroku. Svalil jsem se na zem a slíbil si, že směrem dolů se již rozcvičovat nebudu. Po odeznění jsem se vydal do auly.

Shizuka Hotake

Chodil jsem po ubytovně. Sháněl jsem kde se dalo. Ale nikoho jsem už nenašel. To je divné. Kde všichni můžou být? řekl jsem si nahlas sám pro sebe. Otočil jsem se. A vyrazil jsem zpět na tréninkové prostranství.

Yasuo Fukushima
Bylo jich víc než se zdálo ,tolik hollow pohromadě snad ani neviděl. Různá podivná stvoření s klepety a s čelistmi že by se za ně nemusel stydět ani největší žralok. A kolik tu bylo chapadel tohle byla opravdu špatná situace. O nějakém Bakudo se nedalo mluvit v takovémhle počtu by nezařval ani pomoc ,aniž by ho to nestálo život. Nezbývalo než pevně věřit v sebe a Cul-chan. Dařilo se dotěrná chapadla couvala pod hrotem kopí jako had před ježkem. Kopí několikrát neomylně bodlo tu kterou zrůdičku do lebeně nebo jiné oblasti, takový zásah pak měl za následek rozpuknutí zrůdičky v tisíc malých kvítků. Z Betonu na kterém bojovali se pomalu a jistě stávala květinová zahrada, to jak postupně padali všechny zrůdy. Yasuo měl dobrý pocit zdál ose že všechno bude v nejlepším pořádku, dokonce se mu povedlo seslat i velice obtížné bakudo a uvěznit tak jednoho hollow s kozí hlavou a štířím ocasem. Nasledovalo ušpízování a další záplava květů. Konečně se bodec kopí zabodl do posledního soupeře a spolu s tím kdesi v dálce na obloze bocuhlo jasně rudé světlo a dodalo tak celé scéně efekt. Yasuo pohlédl před sebe a spatřil nesmírně nádhernou dívku vydal se k ní , nijak ho netrápilo ,že by ho neměla vidět, naopak jeho kopí přešlo v katanu a ta se vrátila zpátky za do svého pouzdra. Pomalu přistoupil k dívce byla menší , měla dlouhé černé vlasy modré velké a pronikavé oči a její psotava byla naprosto dokonalá, chytl jí za ruce a pomalu se přibližoval svými ústy k jejím ..... když v tom dívka otevřela ústa a začala vydávat strašlivé skřeky....


Yasuo prudce vyskočil ,tak prudce že stačil hlavou udeřit do zdi svého pokoje a přistát zpátky v posteli.
"Sakra jen sen...ale hezkej."
zatvářil se nabručeně a zatlačil si bouli ,která m una hlavě začala růst. Poté se neochotně vyhrabal z a vyhledal nejbližší zdroj studené vody, potřeboval se nutně s chladit a opláchnout. Přeci jen potřeboval se uvést do reality,jakmile se mu toto povedlo poděkoval své hlavě za jistou možnost ovládat se a pak se šel věnovat tomu aby ze sebe udělal aspoň trochu člověka. To spočívalo v marném pokusu učesat si bílé vlasy a hlavně obléknutí se do černého kimona přes které přehodil svou vestičku pak už jen zbývalo připnout pásek s katanou a mohl vyrazit.
" No jo ale kam pudeme?"
otázka směřovala na jeho katanu. a je pravda že odpověď snad ani nečekal.I když občas si v duchu s Cul.chan povídal, proč by taky neměl.
" Tak jo zkusíme přednášku, třeba cestou potkáme někoho ... nebo něco co nás nasměruje jinak. A když ne vždy můžeme navštívit strýčky a tetičky."

Takeshi Hatsumara

Čo? Kto?Strhnem sa zo spánku a pri pokuse si sadnúť hlavou narazím bolestivo na strop.
Áu, kto sem dal ten strop? spýtam sa rozospato a opatrne sa pozriem cez okraj plátenej látky, ktorá je prevesená nad podlahou aby tak uvoľnila miesto rôznym kopám papierov, náčrtkov a rôznym ďalším zvláštnym veciam. Pri zbežnom pohľade na ten neporiadok sa Takeshi pri niektorých veciach pozastaví a chvíľu sa musí rozpamätávať, na čo ich tam vlastne má a taktiež sa musí prebudiť. V izbe aj na okolí vládne ticho, ale narozdiel od čerstvého vzduchu tam vonku, v jeho izbe sa prelína množstvo viac, aj menej zápachov a spoločne sa spájajú do pre normálne dýchajúceho človeka nedýchateľného vzduchu.
Takeshi je ale zvyknutý ale tentoraz radšej otvorí okno aby vyvetral. S prekvapením zisťuje, že vonku už začína svitať. Chvíľku pozoruje východ slnka nad Seireitei a tiež ako sa prvé ranné lúče dotýkajú striech domov v Rukongai. No potom sa pustí do "upratovania", teda do premiestnenia niektorých vecí na iné miesto, pokladania niektorých vecí na kopu a taktiež pár nahádže do vreca a pod rúškom tieňov rána, toto vrece vynesie medzi ostatné odpadky. Cestou späť si všimne pár študentov, ako cvičia už z rána s bokkenmi a precvičujú si švihy a údery. To mu pripomenulo, že by tiež mal začať cvičiť, ale nijako sa mu do toho nechcelo a tak sa vo svojej pre tentokrát vyvetranej izbe posadil na zem. Vytiahol svoj Zanpakutou a začal s Jinzenom.
. . .
Po cca. hodine sa prebudil ale keďže nevedel ako dlho meditoval ( Jinzenoval ) tak sa z obavy, že mešká na hodinu, vyrútil zo svojej izby a bežal ako mu nohy stačili do Doja.
Kelu ak to nestihnem, tak mám riadny problém. Musím pridať pomyslí si a s pomocou shunpo sa dostane cez nával nováčikov , ktorých práve rozdeľovali do izieb. Viem, že je to málo pravdepodobné, ale dúfam, že mi nedajú žiadneho z nich ako spolubývajúceho. I keď také pekné dievča mať v izbe každý večer. zasnene sa zadíva na oblohu s výrazom no v tom sa vráti späť do reality, potrasie hlavou aby vyhnal myšlienkyNie teraz nieje čas na snívanie. a ešte zrýchli už tak nebezpečne rýchly beh.

Tatsuo Reizo

Přišel jsem k ubytovně a v tu chvíli jsem si řekl'' Hmm pěkná ubytovna asi bych se měl tady ubytovat.'' Pak jsem si v duchu mumlal jaké číslo pokoje si vybrat.''Asi dvacítku?Jo,ano přesně vyberu si dvacítku'' řekl jsem si tichým hlasem.A dostal jsem klíče od pokoje.

Madarame Shingo

Ze sborovny jsem po stopách Reiatsu zamířil do ubytoven, kde jsem podle síly Reiatsu našel toho, koho jsem považoval za nejsilnějšího mistra tady.
Sensei, jsem Madarame Shingo, student a...právě jsem měl hodinu Kido, když všichni prostě zmizeli...

Nejsilnější mistr tady podle Shinga

Chvíli na Shinga jen hleděl, a potom bylo vidět, že se mu rozednilo.
"Hodina kidou! Venku, nic se k vám nedoneslo!" vykřikl mírně zděšeně. "Co se stalo, viděl jsi to?" vyptával se hned s obavami. "Dostali jsme varování. Nepoužívat kidou, nevyvolávat schopnosti zanpakutou. Jen sedět a čekat na rozkazy... prý v Seireitei mizí lidi, kapitáni se podle všeho snaží něco s tím udělat, ale my máme sedět tady a dohlížet na studenty..." Rozhlédl se po společenské místnosti plné nervózních a vyděšených mladých shinigami.