Ubytovna

Daisenmaru Kenshin

Nějakou dobu zůstal stát a pozorovat. Pak si podložil hlavu rukou a tu ruku si podložil druhou rukou. Chtěl jsem si odpočinout... ale když jsem si dáchnul na chodbě, už nepotřebuju spát... Co jsem chtěl dělat potom? Přemýšlel nahlas, aniž by zvažoval, zda ho třeba neuslyší kolemjdou, protože měl stále otevřené dveře. Hlavu nahnutou na stranu, oči směřovali svůj pohled do zdi. Ať dumal, jak dumal, nemohl se dodumat toho, co měl v plánu. Až najednou přeci ta žárovka zazářila! Jako by nic obrátil se a vyšel ven chodbou doleva. Uvědomil si, že čeká na výsledky od Rin-sensei. Rozhodl se jí najít. Přeci jen tím určitě zabije několik dalších hodin, než vůbec najde tréninkové prostranství, kde chtěl s pátráním začít.

Daisenmaru Kenshin

Bylo to ohromující a zasloužilo by si to potlesk, že se do prostor ubytovny dostal za docela krátký časový úsek. O to déle pátral po svém pokoji, ale i to bylo jako kouzlem. Narazil na něj už po půl hodině! Ta zpráva ho tak povzbudila, že tentokrát hledal dveře s prasetem a ne s číslem. Věřili by jste tomu, že tady je víc jak jedny dveře s číselným označením? Někdo si z něj asi dělal legraci, ale bezúspěšně! Alespoň dnes.
Naházel těch málo věcí, co sebou táhl do nevelké tašky a ještě několikrát prošel všechny zásuvky a skříně a matrace, jestli někde něco nenechal. Pak si vítězně stoupl do dvěří. Tak sbohem, akademie! Pronesl hrdě a zabouchl dveře..... A sbohem, čuníku. Ozvalo se dodatečně za dveřmi smutným tónem.

Kitsune

Došla jsem do svého pokoje s číslem 13, kde mě už vítala Artemis. Promiň, že jsem tak zmizela. Něco mě vcuclo a vyplivlo ve světě lidí. Podrbala jsem ji za ušima a dodala. Teď se půjdu kouknou kolem a zjistit, jak to je s tou zkouškou. Řekla jsem ji a zase odešla.

Kitsune

Jsem zpátky. Řeknu Artemis a podrbu ji za ušima. Moc dlouho se tu ale nezdržíme. Stěhujeme se do kasáren. Oznámím jí a jdu si zabalit.
Když už mám zabaleno, tu jednu tašku, vyjdu ze dveří a naposledy se na ně podívám. Ahoj, třináctko. Řeknu jen a vydám se do kasáren dvojky.

Je to 202... ne 220... ne 022... bože já ani nevím kde bydlím! mumlám si pro sebe a rozhlížím se po okolí. Kde to sakra jen může být? zamumlám si potichu. To sem tak blbej? zamumlám si ještě potišejc a protože potišejc to už nejde myslím si: Najdu nějakého senseie nebo někoho... rozhlížím se
Próóóč?! zařvu na celou akademii a naštvaně klepu na číslo 022. Zkusim štěstí opět si mumlám a člověk by skoro řekl, že trpím samomluvou

Edit by the EPIC-sama: Chybí ti začátek postu, jinak řečeno jméno =)

Akkaku
Ehm... lehce dementní úsměv. Uvnitř to však šrotovalo: Sakra! Jak se z toho teď vykecat! Po chvilce přemýšlení o tom na jak velkého blbce vypadám vyhrknu: Jsi Arpagus? Tak se jmenoval můj spolubydlící tím jsem si... no... a nejmenoval se Argron? Nebo Argron?
Zblednu a radši už mlčím. Nějak na A to bylo... blbá hlava!

Akkaku
Atsushi? Ehm tak se snad nejmenoval... nebo jo? Hmm... na A se jmenuje... Máš spolubydlícího? ptám se. Docela seriózně přemýšlím o sebevraždě nebo aspoň o ukousnutí jazyku

Atsushi Shimizu

Tenhle student ho nepřestával udivovat. Ehm...bylo by přijatelnější, kdyby jsi mě oslovoval spíše Shimizu, prosím. A také by se slušelo, kdyby se ten jenž mě vyruší od práce nejprve představil... Ohlídl se. To není dobré...za chvilku to začne, musím... Otočil se zpět na narušitele. Ne, spolubydlícího nemám, ale ani mít nemám. Snad... Ještě něco? Poslední věty ze sebe řekl velice rychle.

Akkaku
No... teď už máš... Jaká je asi pravděpodobnost, že je to jedno z tří možností je víc než v jednom někdo s jménem na A? Pokusím se zatvářit co nejinteligentěji. Shimizu? Ehm... Takhle jsem si ubytování nepředstavoval. A první setkání se spolubydlícím už vůbec ne! Jmenuji se Akkaku Naito... Těší mne... Radši už mlč!

Hotaru

"Eto..." Hotaru šla tiše chodbou a hledala svůj pokoj. "Dlouho jsem tu nebyla..." Pronesla spíše sama k sobě než k Chieko s Kurem. 21...? Ne ne...Možná 11... Vzpomínala si těžce. "Jo to by mohlo být ono." Pousmála se a hbitě se dostala ke dvěřím s číslem 1. "Hezké číslo...že jsem si nevzpomněla." Pronesla s úsměvem k ostatním. "No...tak já si jdu zabalit...konečně." Ušklíbla se a s radostí vlítla do svého pokoje.

Atsushi Shimizu

Opět nahodil výraz: "Vážně si ze mně střílí?!" Ehm.. Posunul si brýle výš. Zdá se, že jsi tady nový....takže abych ti to vysvětlil. Nyní se v akademii nachází takový počet studentů, že každý může mít svůj vlastní pokoj. Tudíž jestli si se ztratil, stačí se podívat na klíč, co ti od tvého pokoje dali, je na něm vyražené jeho číslo. Shrnul svůj proslov, ale pak za sebou uslyšel hrozivé bublání. Sakra!? Vykřikl a s panikou v tváři zmizel do svého pokoje. Vypnul svůj přístroj a tak bublání ustalo. Otřel si čelo a odechl si. To bylo těsné.....proč mě pořád někdo musí vyrušovat od důležité práce? Ještě chvíli a vybouchlo by to jako minule..... Pomalu se vrátil ke dveřím, aby se podíval jestli tam ten student ještě je.

Chieko

Následovali jsme Hotaru na ubytovnu a hledali svůj pokoj. Hotaru si konečně vzpoměla, kde je ten její a vlezla dovnitř. Já s Kurem jsme dál pokračovali do pokoje s číslem 7. Vešli jsme dovnitř a zabalili si. Když jsme měli konečně zabaleno. Vyšli jsme a vrátili se před pokoj Hotaru, kde jsme čekali až výjde i ona.

Akkaku
Musím tě zklamat... bylo mi řečeno, že budu mít spolubydlícího jménem na A. Teď si nemůžu vzpomenout. Ukážu mu klíček 022. Tak tím se to řeší. Arigato! Vcházím dovnitř a rozhlížím se. O mnohých lidech vám nejvíce řekne obsah jejich pokoje.

Atsushi Shimizu

Koukne na klíček pak zpět ke studentovi, ale to už mu vlezl do pokoje. No výborně! To mám za tu minulou explozi........zdá se, že tady pro bádání nemají moc pochopení.... Otočil oči v sloup, ale pak se rychle vydal za Naitem, aby něco neponičil. Hlavně na nic nesahej!


Akkaku-> Pokoj byl zatemnění a v prostřed byl velký stůl na kterém stáli hromady zkumavek, udělátek a přístrojů, které svítili a pípali. V místnosti to zvláštně vonělo. Dalo by se to přirovnat trochu k chloru. U jedné strany stála palanda a evidentně Atsushi používal dlní část. Na protější steně byla velká skřín.

Hotaru Harubato

Dřevěné, léty poznamenané dveře se s jemným skřípáním otevřely. Hotaru měla konečně zabaleny všechny své věci. To znamenalo, že byl čas vyrazit do kasáren. Zabouchla za sebou dveře a otočila se na Chieko s Kurem. "Myslím, že už můžeme jít." Usmála se. Naposledy přejela pohledem po dveřích s číslem 1 a vydala se dlouhou chodbou z ubytovny.

Chieko

Hotaru vyšla z pokoje. Také jsem se na ní usmála a následně jsme se vydali pryč z ubytovny. Kam půjdeme nejdřív? Zeptal se Kuro Hotaru.

Akkaku
Zajímavé. A co to je? ptám se a lehce cvrnknu do jedné zkumavky Pán je asi vědec.

Hotaru Harubato

Hotaru se zastavila po slovech černého kocoura. "Noo...do jakých kasáren vy vlastně míříte?" V duchu si přitom procházela mapu SS. "Jestli nemáte žádné námitky půjdeme nejdříve do vašich kasáren. Aspon' se budu moct trochu porozhlédnout po okolí a až to bude nutné nebo vhodné prostě se vydám svou cestou." Na chvíli se odmlčela jakoby promýšlela všechny možnosti. "A vy mě pak bud' doprovodíte k mým kasárnám a nebo zůstanete u sebe. Přece jen vás asi hned zaměstnají." Po dlouhých větách následoval letmý úsměv, který naznačoval, že uvítá jakoukoli změnu, kterou si budou její spolužáci přát.

Chieko

Míříme do pětky. Prohlásil Kuro a já jen přikývla. Potom nám Hotaru řekla svůj plán. Dobře. Pronesli jsme s Kurem sborově, já nadšeně a Kuro znuděně jako vždy.

Hotaru

Hotaru se pousmála. Je zvláštní, že tihle dva spolu tak dobře vychází. Pomyslela si, když uviděla Kurův znuděný výraz. No, i když zas tak zvláštní to neni. "Dobrá, tak zamíříme do pětky!" Přidala se s nadšením a zvláštní jiskrou v oku.

Akkaku-> Jakmile jsi tukl do zkumavky, látky uvnitř se promýchaly a výsledná tekutina okamžitě explodovala. Výbuch to nebyl veliký, ale stačil na to, aby jsi měl lehce ohořelé oblečení a tvá tvař vypadala jako by jsi prolezl komínem plným sazí.

Atsushi Shimizu

Rukávem si opatrně otřel začerněné brýle. Byl to prototyp nové kapalné výbušniny. Konstatoval suše. Nasadil si již téměř čisté brýle zpět na nos. Žádal jsem tě slušně, ať na nic nesaháš, nečekal jsem návštěvy o to méně nového spolubydlícího... Rychle zkontrolovaĺ jak jsou na tom ostatní zkumavky, nádoboky a přístroje. Zdá se, že je to v pořádku. Trochu si odechl a obrátil se zpět na toho druhého. Nemohl by jsi jít zatím na nějakou hodinu nebo prostě jen ven, trochu to tady přestavím, aby k něčemu takovému... Ukázal na kousky skla různě po pokoji. ...nedocházelo.


For Akkaku: Snaž se více rozepisovat, jeden řádek není dostačující.