Ubytovna

Prostory dvou budov ubytovny. Zapadá sem dění i v jejich jasně blízkém okolí.

Razaki

Po dlouhé sprše jsem si mohl konečně chvíli číst...
Měl jsem několik věcí, které jsem chtěl dočíst a nebylo moc času
Navíc po té včerejší party jsem potřeboval trochu klidu
Za 5 let sem za mnou nikdo nepřišel, takže jsem měl klid na čtení

Tsuki

Ležel jsem na větvi. Klidně a foukl jemný, studený vítr. Odvál mi mou ofinu a já pootevřel oči. Urovnal jsem si ji zpět na místo a zase jsem zavřel oči. Pak jsem ještě nachvíli otevřel oči. Poohlédl jsem na budovu před sebou, kývl jsem a zavřel jsem oči.

Ničeho jsi si nevšímal a nikdo si nevšímal tebe. Jak krásné to, zřejmě. Zvláště, když máš dnes už konečně konec všeho.
V tom tichu, jež tě obklopuje uslyšíš kroky a následně hlas. Mladíku?! Co si myslíš, že tu děláš?! Hlas ti byl nějak známí. Taky že ano, když patřil Etsuko.

Kdo je Etsuko, snad víš, jestli ne -> První příspěvek ve filleru (úvod)

Tsuki

Lekl jsem se a vyskočil jsem na nohy. Rozhlížel jsem se kolem sebe Asi se mi to jen zdálo a potrbal jsem se na hlavě. Pak jsem zkoprněl a pohlédl jsem dolů. Ten hlas patřil opravdu ji, jak jsem si myslel. Etsuko!! Brej den sensei a nahodil jsem úsměv. Pak jsem se zarazil A co jsem proved? a seskočil jsem na zem, hned vedle Etsuko.

Konan

Pravda byla taková, že mě ta knížka vůbec nebavila. Věděla jsem sice, že jsou v ní důležitá slova, ale na mě byli až moc odborné. Navíc se do toho všeho ještě ozvala únava, a tak jsem zaklapla knížku a řekla si, že se na nějakou tu chvíli natáhnu na postel, to přeci ještě nikomu neublížilo.

Tsuki

Nechápavě jsem na ní koukal a pak jsem se otočil na strom a uviděl jsem tu ceduli. A jó a zasmál jsem se Já si říkal že tendle strom tam nemáme ale stejně jsem si na něj vlez. Pak se otočila a odcházela. Když zmizela za roh, tak jsem taky vykročil že odejdu. Otočil jsem se a uviděl jsem pěkné místo na stromě, kde by mě nebylo vidět a skrz pár větvý prosvítalo slunko. Stál jsem v klidu a porozhlížel jsem se po okolí. Bleskurychle jsem skočil do těch větvý, bylo to přibližně druhé patro budovy a zalez jsem si tam. Opřel jsem se opět o kmen a zavřel jsem oči. Byl jsem parádně skrytý větvemi.

Akio

Pomalu otevře oči. Zjistí, že je v pokoji, aniž by veděl, jak se sem dostal. Posadí se když mu v noze zapulzuje bolest. Se sykotem si pak vytáhne několik centimetrů dlouhou třísku, ulomenou z postele. Jak jsem se... Promne si hlavu a rozhlédne se kolem. Pak si vzpomene na záchvat a léky. Zas jsem si jich vzal moc?? Vstane a protáhne se. Pak zamíří ke skříni, kde začne hledat své nejlepší oblečení. Dnes se totiž zase koná pařba.