Ubytovna

Akkaku
Oukej... polk Sedám si napostel Co je to všechno?

Atsushi Shimizu

Dělá to schválně................? Podíval se trochu zvláštně na Akkaka, který si sedl na postel. Pak se ale zatvářil trochu poraženě a nahlas vydechl. Co se dá dělat... Z jednoho z šuplíků vytáhl podivné rukavice. Nasadil si je a dal se do odklízení škod, které jeho nový spolubydlící napáchal. To všechno...je moje práce. Když vyházel všechny střepy a otřel i ty nejmenší zbytky té nebepzpečné tekutiny, otočil se na Akkaka s podivně nadšeným výrazem. Já se chci totiž dostat do 12. dvorní divize. Řekl jako by to vše pak dávalo naprosto dokonalý smysl.

Akkaku
Vzhledem k tomu jak snadno ti jdou výbušniny věřím, že se ti to podaří. lehký úsměv a setření zbytku sazí z obličeje Neumíš něco, jako Babiččino bílí na popáleniny?

Atsushi Shimizu

Výborně, má sysl pro humor... Sundal si rukavice. Přesně v to doufám. Řekl trochu kysele, ale pak nahodil zpět svůj nic neříkající výraz. Bohužel, lékarnu tady nevedu, ale jestli máš popáleniny, měl by sis zajít na ošetřovnu. Zdejší doktor dokáže vyléčit vážně lecos. A v tom mi můžeš věřit. Mám to z vlastní zkušenosti. Když si uvědomil, jak se rozpovídal, raději zmkl a čekal, co jeho spolubydlící opět vyvede.

Akkaku
Jak jakože máš zkušenosti s tím co všechno tady vyléčí?! vykřikl jsem, možná trochu útočněji než bylo úmyslem. Jestli to tady bude vyhazovat do vzduchu, tak ho zabiju. Otáčím se k němu a čekám co řekne, když mi to konečně došlo My to tady budeme mít přes noc, nebo to dáváš do skladiště či do laborky? Jo a čistě náhodou... tamta zkumavka se má takhle klepat a pěnit? ptám se, a ukazuji na zkumavku, stojící kousek od místa nedávného výbuchu A do háje, teď bouchne druhá věc

Atsushi Shimizu

Na jeho první slova nejprve nereagoval, nakonec se k němu ale otočil. Samozřejmě, hlavně ze začátku jsem měl pár nepovedených pokusů, kvůli kterým jsem musel navštívit ordinaci, ale pokrok prostě nezastaví ani pár expolozí. Tohle bude asi těžké soužití.... Zrovna otevíral pusu, aby odpoveděl na druhou otázku, když ho Akkaku upozornil na pěnící zkumavku. Velice rychle si nasadil jednu rukavici zpět na ruku a do té zkumavky přilil něco z jednoho kanystru, který byl na okraji stolu. Zkumavka okamžitě přestala pěnit. Další část výzkumu a můžu jí rovnou vylít do odpadu...asi tam musela dopadnout kapka z mé výbušniny při tom předchozím výbuchu......to je nemilé...ale zase je zajmavé, že to reagovalo až tak pozdě... Vzal pofidérní zkumavku a její obsah vylil do umyvadla, které bylo vedle dveří. Pak zmáčkl zelený knoflík vedle umyvadla a z výlevky se ozval podivný vcucávací zvuk a poté se umyvadlo samo spláchlo vodou. Odkašlal si. Tak než jsme byli přerušeni..........Asi bude lepší, když ti to ukážu, než abych to zdlouhavě vysvětloval.....Ale měl bych vážné problémy kdyby to někdo zjistil, tak o tom pomlč. Došel pomalu k obří skříni. Několikrát zvláštně poklepal na jednu z vyřezaných sošek. Soška náhle zajela a na jejím místě byl panel. Atsushi si stoupl tak, aby jeho spolubydlící nemohl vidět heslo, které následně zadal a dveře skříně se náhle rozjeli do krajů. Když byl otvor dost velký, otočil se a odbrzdil stůl. Potom i s ním vjel do té černo černé tmy. Za chvilku zase vyšel, zadal další heslo do panelu a vše se vrátilo do normálu. Nebýt chybějícího stolu ani by nikdo něřekl, že se právě něco stalo. Takhle to bude pro oba lepší, už si nebudu brát práci domů a ty mi tak nebudeš ničit výzkum a zároven budeš mít více prostoru... Řekl jako by nic a posadil se na židli u okna.

Akkaku
OK. Ale kde se za tím vzal ten prostor?! Vždyť jsou tu stěny tlustý nanejvíš půl metru... když teda objevíš nějakou, která není z papíru. poznamenal jsem si pak při vzpomínce na velitelství. Ještěže tu nejsou tornáda. To by tu nebyla skoro žádná budova. Na čem teď pracuješ? Teda krom tý kapalný výbušniny. A nějaký to býlí proti popáleninám ti doporučuju najít. Když teď vím tvoje heslo. Mrkám směrem k zrcadlu za Atsushim Omlouvám se ale jsem strašně zvědavý. Tvářím se provinile. Možná, že prozrazovat to nebyl nejlepší nápad...

/Žádné zrcadlo tam není, byl to pouze průchod ve skříni, který ale Atsushi uzavřel a tak ted jde vidět pouze normálně vypadající vyřezávaná skřín.


Atsushi Shimizu

Opřel si hlavu o ruce. Vedle byl nepoužívaný pokoj, tak jsem ho předělal k obrazu svému a zazdil dveře, které tam původně vedli. Vysvětlil trpělive, zdálo se, že se s představou nechtěného spolubydlícího již zcela smířil. Ale bude ted mnohem komplikovanější pracovat.... Promin, ale většina mého výzkumu je tajná, doufám, že to chápeš. Nechci aby někdo ukradl mé nápady. A na popáleniny tu mám ošetřovnu, zdejší doktor je velice chápaví... Na chvilku se odmlčel, když Akkaku řekl, že zná jeho heslo. Pak se poprvé upřímně zasmál. Jestli znáš moje heslo, tak já jsem ještě nikdy nezemřel. Dost ho ta poznámka pobavila, ale jeho spolubydlící pokračoval a tak se trochu uklidnil. Na zvědavosti není nic špatného, kdyby neexistovala zvědavost většiná...možná i všechny vynálezy by tu také nebyly...............ale po tom, co se dnes stalo, tě do své laboratoře nepustím... Poslední větu řekl zcela vážně.

Akkaku
Ukradl nápady? Gome, ale... kapalná výbušnina asi není nic originálního jako nápad. A z toho, že si někdo přečte pár tvých poznámek a čísel snad nikdo nic moc neokopíruje, ne? lehce jsem se usmál A jestli předemnou budeš ty výbušný věci zavírat, budu jen rád. Jak to myslel, že ještě nikdy nezemřel? Vždyť jednou už musel, ne? Teda měl by.

Ren Susumu

Vycházel jsem ze svého pokoje a nasazoval si svůj fešný zelený klobouk, a když už jsem si ho dával na hlavu, zase jsem si vzpomněl na toho… to by tu bylo opravdu hodně hvězdiček, kdybych měl vyjmenovávat co vše je Ryouchi. Ovšem tohle tu bylo pořád, protože jsem si na něj vzpomněl kdykoliv jsem si nasazoval klobouk, což bylo každý den. Tohle je také jeden z důvodu, proč jsem si ten klobouk nechával, abych nikdy nezapomněl. Ten druhý je, že v něm vypadám opravdu jako frajer. Plahočil jsem se dál a rozhodoval se, jestli mám navštívit studovnu, aulu nebo tréninkové prostranství. Nakonec jsem se rozhodl pro třetí možnost. Hlavou mi přelétla myšlenka, jak ten čas utíká, pakliže ze mě co nevidět bude shinigami, na což se těším. Tyhle pěkné myšlenky mi pokazila věc, která nese název zkoušky, jelikož jsem si vzpomněl, že ty budu muset podstoupit, abych prošel.

Akkaku
Vykoukl jsem ven a rozhlížím se: Co je to tady sakra za rámus? otáčím se k Atsushimu Počkej chvíli. Jdu ven a cítím se jak špion šiškyn. Co se tady děje? zavolám, opět vycházím a opět se rozhlížím Zní to jako by někoho znásilňovali... mohl bych se přidat... Halóóó? volám a jdu směrem k hluku Snad se nikomu nic neděje, a je to jen nějaká histerka brblám si pro sebe.

Akkaku
Otevírám dveře Jestli je to jen malý křižáček o velikosti jednoho centimetru, tak po tom pavoukovy zabiju tebe. Chvíli přemýšlím, zda to bylo vhodné, jako začátek konverzace. No možná ti nic neudělám ani když to bude malej pavouček. Sám nemám pavouky moc rád takže ti rozumím ale nemusíš to vědět, a nemusíš tady řvát na celou ubytovnu. Rozhlížím se po pokoji, a vzhledem k poviku už automaticky hledím ke stolu, jestli na něm ta dívka nestojí.

Akkaku--> Děvče na tebe hodilo velice nazlobený pohled. Řeči o zabíjení se jí absolutně nezamlouvaly, vzhledem k tomu, že byla ženského pohlaví, čekala, že se podle toho budeš trochu chovat! Gentlemani vymřeli?
"Jeden centimetr teda nemá, však se podívej!" pískla a ukázala do koutu. Tam "seděl" pavouk pěkných rozměru. Nevinně se koukal a vypadalo to, že i jemu se ten hluk zrovna dvakrát nelíbí. Jeho velké oči byly upřeny na tebe.
"Strašně se jich štítím.. Promiň, že tak vyvádím.. Ale to se nedá.." hlesla a trochu se klepala na stole, na němž stála. "Dal by si jej pryč?"

Akkaku
Lehce jsem si povzdech, nervózně se usmál a prohlásil Jistě, že se o něj postarám. Jen mi řekněte, kde máte papír a sklenice. Jestli tady nic takovýho nemá, tak tě budu muset zabít brachu, promiň ale šahat na tebe nebudu. Poslední věta patřila pavoukovi. Jestli tu nemá ani jedno, tak jsem namydlenej. Já se pavouků bojím taky. Opět jsem se nervózně usmál směrem k dívce Mimochodem, jsem Akkaku Naito, ale Akkaku bude stačit.

Ayame

"S-sklenice? Proč bych tu měla mít sklenice! Já tu nezavařuju!" sýklo děvče, které ještě stále balancovalo na stole. Hrůza z pavouku jí doháněla k šílenství, už od malička s tím měla problémy a teď, když se jí tu tahle potvůrka tak zabydlela, šly na ní mory.
"Vážně tu nic takového nemám, snad jen papír. Ten bude támhle ve skřínce." máchla rukou tím směrem, přičemž se snažila plynule komunikovat. Slova jí šla těžce přes rty.
Když ses jí následně představil, měl jsi chvíli dojem, že snad tvé jméno ani nezaregistrovala, protože její oči byly stále upřeny do rohu. Ta ženská tím byla snad posedlá!
Až po minutce se vzpamatovala. "A.. Těší mě, já jsem Ayame.. Nejsem tu moc dlouho a hned mám takové problémy! Omlouvám se, že jsem tě do toho tak zatáhla, ale ještě tu nikoho pořádně neznám."

Akkaku
Ok já tu potvoru zabiju i bez sklenice... co mísa? zeptal jsem se a koukl na toho pavouka. Těch očí se nezbavím. Těch osm černých, lesklých- zatřásl jsem hlavou, abych zahnal tyhle myšlenky. Jestli takhle budu pokračovat, tak budu na stole s ní. A to by byl sakra trapas. Už druhý, a hned u druhý osoby, kterou potkám. Ale ten pavouk je fakt děsnej. Chápu, jsme ve světě mrtvých, ale stejně by to mohlo vypadat optimističtěji.

Ayame

"Ty sis mě spletl s jídelnou, viď? Nemám mísu! Mám jen ty papíry!" sýkla a zběsile máchala rukama směr skřínka. Byla vážně na nervy, takhle situace se jí absolutně nezamlouvala. V tuhle chvíli už chtěla být někde jinde... Místo toho tu trčela na stole a vůbec neměla ponětí, kdy se dostane dolů.
"Prosím, zabíj ho! Než se na nás vrhne." mumlala Ayame a jednu ruku si strčila před oči, už ten pohled nemohla vydržet.

Pavouček v rohu vás mezitím celou tu dobu bedlivě sledoval a snažil se o vytvoření jakéhosi názoru. Děvče tu stálo na stole a mělo záchvat a ty si nejistě stál v pokoji a očividně sis nevěděl rady. To všechno ho vyburcovalo k rychlé akci. Během několika vteřin se pomocí dvou skoků dostal doprostřed pokoje a skočil ti na nohu. Děvče hlasitě zařvalo a tobě bylo zle...

Spoiler:

Akkaku
Já sem si tě s žádnou jídelnou nespletl já jen... víš taky pavouky zrovna nemiluju. Taky mne dě- najednou jsem ucítil lechtání na noze. Osm bodů, které tam ještě před vteřinkou nebyly. Sakra. Sakra. kouknul jsem dolů: Sakra! zařval jsem a místo abych ho logicky smetl rukou, tak jsem skočil dozadu, jako by mi to snad mělo pomoct. Au! vykřikl jsem když jsem se po dvoumetrovém skoku praštil o futra dveří a poté jsem přepadl dopředu. Ten pavouk se mě dotkl! málem jsem se pozvracel.

Akkaku
Jo jsem ok Sakra já jsem ale hrdina! Takový malý pavouček a já... zatvářil jsem se statečně a prohlásil že: To nic nebylo. A ten pavouk dobře udělal, že utekl! Nebo bych ho rozmáčkl jak jsem spadl na zem. Není zač. Jen jsem chtěl pomoci. Usmál jsem se a chvíli přemýšlel. To venku asi je moje jméno, že? nečekal jsem na odpověď a rovnou zavolal: Akkaku Naito zde! a radši jsem se postavil. Ležmo na zemi není zrovna hrdinská póza.

Akkaku Naito -->Když Maeko-chan uslyšela tvůj hlas, netrvalo jí dlouho než do samotného pokoje vpadla. Na tváři sice měla ruměnec od studu, ale bylo vidět, že ti nese důležitou zprávu. "Zdravím, já jsem Maeko a nesu zprávu, že se máš dostavit do doja na tréninkový souboj. Čeká tam na tebe sensei a další student akademie." řekla, párkrát se sice zakoktala, ale jinak byla její zpráva srozumitelná.

Akkaku
Arigato za zprávu. Hned se dostavím. Proč se tak červená? Že bych byl tak pohledný? Jak toho senseie poznám? A toho studenta? Nějaké charakteristické tetování... Transparent s mým jménem asi nemají, že? Lehce jsem se po dívkách podíval a čekal reakci na pokus o vtip. Celkem jim to sluší. Možná bych mohl něco... A co když nebudu chtít bojovat? Ne že bych se bál boje, ale- zarazil jsem se: No možná trochu.

Maeko-chan

Nejistě na tebe pohlédla, nedokázal si vyčíst, co si myslí. "Poznáš je jednoduše, dojo je dneska vylidněné, navíc se k tobě budou hlásit. Ty nechceš bojovat? Ty bys radši zůstal v akademii napořád?" optala se nechápavě. Boj a trénink brala jen jako prostředek, jak se dostat do nějaké z divizí. "Měli bychom přidat, čekají na tebe.." řekla a rozešla se ven z ubytoven společně s tebou.

Ayame se tvému vtipu zasmála a vřele se s tebou rozloučila.