Tréninkové prostranství

Zuta Sakuchi

Teď už jsem si nikoho nevšímal. Ať si mě ten děda klidně seřve, nebo i zmlátí. Spokojený, už jsem to skoro necítil, jsem si lehl na zem a pozoroval nebe. Ještě nebylo ani poledne a už se stalo tohle. Jen jsem si tam tak ležel a na nic jsem nemyslel.

Kira
Tak co teď ? Je tu celkem nuda. Už jsem nechtěl poskakovat jak si sensei zapíská. Obrátil jsem hlavu k blonďákovi a zašeptal. Až zas něco bude chtít kašlu na něj. Zkimona jsem vytáhl dýmku spolu s paklíkem sirek, zapálil jsem ji a začal jí pokuřovat. Při tom si broukal nějákou melodii a opět namířil svůj pohled k nebi.

Zuta Sakuchi

Přesně. Ten děda-sensei mi může... Opravdu potichu jsem zašeptal členovi 11. divize. Opět jsem se zakoukal do nebe a pozoroval mraky.

Kira
Proč jsi mě nezabil? Ten nebude z jedenáctky.Zamýšlel jsem se nad tím ze které jednotky je. Děda-sensei? Toto oslovení mě rozesmálo. Najednou jsem si vzpomněl na kopanec mezi nohy, proto jsem se zeptal. Co dělá pták? Je všechno tam kde to má bejt?

Zuta Sakuchi

Na tu 1. otázku bych se mohl ptát taky. Jo, je to v pohodě. Rozesmál jsem se tak, až jsem se musel chytit za břicho. Prostě 11. jednotka no. Po nějaké chvíli jsem se uklidnil. A zase jsem jako blb koukal do nebe.

Kira
Tak já ti teda řeknu proč jsem tě nezabil, ale je to tak jednoduchý že by to pochopil i blbej. Tak jednak mě nebaví bojovat beze zbraně a druhak bych ve skutečným boji vyhrál, pak je tu taky ten kulturista a podobně Vysvětlil jsem mu důvody proč jsem ho nemohl zabít. chápeš to?
Sedl jsem si a nabídl mu dýmku.

Zuta Sakuchi

Jasně, chápu to. Taky jsem se posadil a dýmku s klidem přijal. Ty, jsi z jedenáctky že? Poznal jsem znak v jeho kimonu když vytahoval dýmku. Hm, myslel jsem si, že si tu zablbnu trošku víc. No nedá se nic dělat.

Kira
No jo jsem.Ani jsem se nedivil, stačilo se na mě podívat a každému to muselo bejt jasný. hele zdrhnem tomu magorovi a trochu tě procvičíme v používání meče a v shunpu ne ? Hlavně v tý rychlosti, zdálo se mi že nestíháš.

Zuta Sakuchi

Chvíli jsem tam seděl, položil si ruku na bradu a zamyslel se. Pak jsem si stoupl
a řekl. Hele, to by šlo. A usmál jsem se. Nevím co má, nebo nemá v plánu , ale za zkoušku to stojí.

Kira
Nejdřív se potřebujem zbavit támhle toho. Ukázal jsem na senseie. Ten nás určitě už nějákou dobu poslouchá, takže musíme zajistit jeho odchod. Zkouříme se jak papriky, aby nás někam zavřel a nekontroloval, nebo jestli máš láhev nějákého saké? Oba způsoby by měly zabrat.

Zuta Sakuchi

Skoro mě to až rozesmálo. Nechtěl jsem se zhulit s člověkem kterého jsem zrovna potkal. Ale rysknul jsem to. Ne, žádnou láhev nemám. Ta dýmka bude muset stačit. Vím, děda-sensei už na nás pěkně dlouho kouká, ale nemám v úmyslu couvnout zpátky. Tak dem na to. Začal jsem se smát své vlastní větě. To už tou dýmkou ? Snad ne. Zase jsem zvážněl. Výraz na dědovo tváři vypadal, jako kdyby říkal: Vy 2 nikam nepůjdete!

Kira
Měl jsem radost, že se konečně dostanu od toho otravnýho senseie. Kdyby nám došel tabákmám ještě jeden záložní,ale pak budem muset skočit do trafiky. Už se těším, škoda že neuvidím ten jeho ksicht až nás bude muset odnášet. No a když tam budem sami, můžeme se umlátit třeba jen násadama od košťat. Přemýšlel jsem co všechno by se tam dalo dělat. No tak rychle! Aby nás odnášel ještě dneska! Vesele prohlásil a čekal až mu blonďák předá dýmku.

Zuta Sakuchi

Jo. Ne já se zhulit nechci. Vzedl jsem se a šel si pro zanpakutou. Vzal ho do ruky a dal na místo kde má být. Poté, jsem šel směrem k členovi 11. jednotky. Když jsem k němu došel, neposadil jsem se. Pořád jsem přemýšlel na tím jak se odsud dostat aniž bych muset zdrhat před děda-senseiem. Stáhl jsem svoje reiatsu jak nejvíc to šlo a hromadil ho. Nejpravděpodobněji se přes něj budeme muset probojovat.

Kira
Bylo mi celkem jasný co chce dělat, ale já měl meč u toho blbečka. Jestli na mě něco zkusíš, zapíchnu tě jako prase. Myslel jsem že se mě pokusí zabít. To je pitomost. Musel přece zaznamenat ten rozdíl mezi náma. Pak jsem zpozorněl. Nechtěl bojovat se mnou, ale s kulturistou.To na věci nic neměnilo, bez meče jsem byl jako moucha bez křídel. Tak dobře ať mi teda předvede to svoje umění. Tabák v dýmce pomalu, ale jistě mizel a proto jsem chtěl začít dřív než dojde. Připravenej? Otázal jsem se blonďáka avydechl obláček dýmu.

Mám plno výhrad k vašemu stylu psaní a byla bych moc ráda, kdybyste dbali na mé rady.
1) Ani jeden zatím nejste v žádné divizi!!!!.. Do ní budete zařazeni až při odchodu z akademie.
2) Nechápu, proč máte potřebu hrát si na "souboje na život a na smrt" v akademii.. To je přece hloupost, vždyť ještě ani nejste v divizi, nevyšli jste školu a děláte ze sebe... Není to zakázané samozřejmě, ale není to dobré nedělala bych to.
3) Ptát se, co dělá pták? to jako vážně?
4) Ano, já jsem ta, kdo určuje, jestli jste toho druhého udeřili nebo ne. Když totiž napíšete.. Bouchl jsem ho do hlavy a on se složil (v tu chvíli mluvíte za jeho postavu, což nesmíte).

Sensei

Nechal vás a do vašeho bouchání vám nevstupoval. Myslel si své z toho, co měl šanci zaslechnout. Očividně jste vůbec neuznávali žádné autority. To se musí napravit.
"Hošánci, jste asi úplně na hlavu, ale to je vaše věc..." hlesl rázně a přešel k vám. Chytl vás v mžiku za vaše oblečení a prudce s vámi zalomcoval.. Zvedl vás do výšky, až jste viseli ve vzduchu.. Pak vás dobrých deset metrů odhodil. "Pokud se budete chovat stejně, vůbec z akademie nemusíte vylézt... Rád se o to postarám." zasmál se vesele.

Dopad na zem byl tvrdý, vše vás bolelo. Cítili jste se zle... Možná jste si teď vážně zavařili.. Co když se nedostanete kvůli své nevymáchané puse z akademie?...

Kira
Pokoušel jsem se zvednout, ale po boji s blonďákem a po tom pádu jsem na to neměl sílu. Když jsem se podíval po své dýmce, ležela opodál rozlomená na dva kusy. Potom jsem se poohlédl po blonďákovi, který ležel nedaleko mě.
Asi máme prů*er co? Nevím jak ty, ale já se kvůli němu měnit nebudu. Neříkej,že ses na akademii taky nechoval jako hovado! Pronesl jsem k senseiovi a pokoušel se postavit.

Sensei

"Netvrdím, že jsem byl svatoušek, ale určitě jsem poslouchal svého senseie. Já jsem tu pro vás, abych vám pomohl.." pousmál se. Oba jste mu připadali vtipní, chovali jste se jako malé děti... Stále neposlušné a odmítající autority.

Kira
A s čím bys nám pomohl? Zatím tu jen kecáš o tom , jak se máme chovat a poslouchat ostatní. Tím nám moc nepomůžeš. Řekl jsem mu a čekal na jeho reakci. Pokud by nám pomáhal s něčím užitečným, jsem ochtnej změnit svůj přístup, ale zatím jen blbě kecá. Vypadalo to jako bych začal přemýšlet o svém přístupu k senseiovi.

--> Sborovna

Naxther Takahiro

Po nějaké té chvilce se Naxther dostavil na dotyčné místo. Porozhlédl se a mírně se pousmál. Viděl nějaké tři osoby a tak nějak tušil, že by jeden z nich mohl být sensei. Přesněji to viděl, ale spíše mu něco nehrálo, kdo ví co. Popošel k dotyčné partičce a pronesl: "Zdravím, byl jsem sem poslán ze sborovny na to, abych něco dělal, za dotyčným senseiem. Doufám, že nevyrušuji." Koukl po všech, co tam byli a s mírným polo-úsměvem čekal na dotyčnou odpověď.

Sensei

"S čímkoliv přece.. S bojem, s tréninkem.. Chápete? To, že vás komanduji, dělám pro vaše dobro." řekl s úsměvem a pak se otočil na nově příchozího studenta. Nejprve si Naxthera prohlédl od hlavy až k patě a až poté promluvil. "Výborně.. Mohli bychom ještě dát nějaký souboj... Zrovna tady jeden proběhl mezi chlapci... Napadlo mě, nechcete proti mě bojovat všichni tři? To by mohlo být zajímavé."

Naxther Takahiro

"Hm... mne je to jedno. Jestli to bude znamenat, že odsud budu moci jít, tak klidně. Prostě již chci jít, abych byl upřímný. Nebudu vám tu tady lhát." Řekl tiše a chladně. Projel dotyčného pohledem od hlavy až k patě taktéž a čekal, až odpoví. Již chtěl jít pryč. Byl tu tak dlouho, že ho to tu vážně nudilo. Kdo ví... třeba ho to bude taktéž nudit i v budoucí divizi, ale zase tam to bude něco jiného. Podle něj, to tak bylo. Jestli to bude pravda, či ne... to uvidí jen čas.

Sensei

"Trochu života do toho umírání. Dáme se do toho, možná radši necháme ty dva a nejprve to zkusíme spolu.." řekl povzbudivě a plácl tě po rameni, načeš od tebe o několik metrů odskočil. "Útočíš jako první.."

Naxther Takahiro

Naxther se pousmál a řekl: "Dobrá tedy." Vytáhl svoje zanpakuto, tiše pronesl: "Utsusu Shatsume, Becrux!" Natáhl zanpakuto zpět a následně švihnutím vpřed, v pravé podstatě jakýmsi pomyslným probodnutím jeho na dálku nechal švihnout na dálku zanpakuto po nepříteli. Věděl, že na střední vzdálenosti bude mít ještě nějakou šanci, problém by nastal u vyšších. Zanpakuto se v letu ohlo v půli a vystřelilo obloukem po dotyčném. Připomínající útok hada, když útočí ze svého svinutí.

Sensei

Pousmál se, když si vyrazil. Byl rád, že ses neostýchal a prostě ses do toho vrhnul. Čekal do poslední chvíle a pak tasil své mohutné zanapkuto a čepelí odrazil tu tvoji. Pak zmizel pomocí svého rychlé shunpa, objevil se ti za zády a snažil se tě seknout.. Byl poměrně rychlý, ale zatím do toho nedával vše. Dával ti čas, aby ses mohl předvést.

Naxther Takahiro

Se mírně zamračil a uvědomil si, jak na tom je. Samozřejmě, přeci jen je to trenér. Nebude zase tak laksní, jako někteří z mích vrstevníků. Pomyslel si krátce. Na to měl štěstí díky svému rychlému shunpu, takže se rychle se otočil a díky svému zanpakuto se pokusil o obranu svým zanpakuto. Sice mu ostří nyní jelo blízko krku a vracelo se zpátky a chtělo opět zaútočit na sensei, avšak Naxther věřil svému zanpakuto, že ho nezraní, i když to byl nebezpečný tah.