Tréninkové prostranství

Zuta Sakuchi


Bral jsem rady senseie na lehkou váhu. Ale když se objevil neznámí chlapík, změřil jsem si ho pohledem. Hm, tak tohle bude ještě zajímavé. Ale je fakt že ten děda má fakt strašnou sílu. Hmmmm. Ale, ale co když tady vážně ztvrdnu? Asi... zamumlal jsem si něco čemu jsem pořádně nerozuměl ani já sám.

Kira
Nově příchozí mě v tu chvíli vůbec nezajímal, protože jsem přemýšlel co na sobě mohu zlepšit. Potom jsem kouknul na spolužáka. Hele blonďáku co si myslíš o tom magorovi? Ten Děda-sensei je fakt korba, když nás oba hodil tak daleko...ha už vím. Hej dědo, mohl bys mi udělat nějákej rozvrh, kterej by mi pomohl zlepšit se celkově...co ty na to?

Zuta Sakuchi

Hmm... Nevnímal jsem, a tak jsem nerozuměl tomu, co mi řekl ten típek vedle mě na zemi. Po chvíli jsem se zvedl. Můžeš mi to zopakovat? Bohužel jsem ti špatně rozuměl. Ale stejně... Ten děda a taková síla? To mi mozek nebere... Sakra! Musím zesílit. Zaťal jsem pěst a čekal, jestli mi otázku ještě jednou zopakuje.

Kira
Ptal jsem se na to co si myslíš o tom hňupovi! Ukázal jsem na nově příchozího studenta. Pak jsem se zvednul a dal pohlavek tomu blonďákovi. Příště poslouchej ušima a ne pr*elí! koukal jsem se na dědu a toho dalšího. No tak oni si tu cvičí a my si tu postáváme. Nemáš chuť to změnit? Otázal jsem se a očekával odpověď.

Zuta Sakuchi

Pohlavku jsem si nevšímal. Hmm, něco na tom bude. Moc se mi nelíbilo, že jsem tam musel jen tak stát a nic nedělat. Chvíli jsem mlčel a přemýšlel. Po nějaké chvíli jsem odpověděl. Nechce se mi tu jen tak stát. Ale když na toho dědu teď zaútočíme, hmmm... To by pak nebyl férový souboj, ale naše výhoda. Co takhle je nechat vyřádit a pak se do toho vložit. Hm, co ty na to? Už jsem jen čekal na jeho reakci.

Kira
To je nuda...děda dělá blbosti a my se tu nudíme. Hej dědo, vymysli pro nás něco! Děláš blbosti a nás si nevšímáš! Znuděně jsem si pohrával s mečem a čas od času plivnul senseiovím směrem. To mě nebaví, vložíme se do toho hned a nebo skočíme do hospody, aby jsme se dostali do nálady, co ty na to? Vyčkával jsem na blonďákovu reakci.

Naxther Takahiro

Nax se pousmál nad tím, že to stihl vyblokovat a rovnou se rozhodl provést protiútok. Otočil se na něj a tiše řekl: "Yūdokuna rappu" Na což spoléhal, že se povede. Nyní se jeho zanpakuto měla okolo něj obtočit a tak mu zabránit v pohybu. Navíc, pokud by tam zůstal déle, aplikoval by se do něj jed, který by ho ochromil, tudíž i zpomalil. Nyní šlo čistě jen o to, jestli z toho sensei nevyvázne, i když by mu to nedělalo sebe velké potíže. Naxther ho nepodceňoval, protože si byl jist, že by to byla ta první, ale zároveň poslední chyba. Takže nyní věřil, že šlo spíše o jeho dobrotu a ochotu. Nemluvě o tom, že šlo spíše o to, ukázat mu, že si zaslouží nějak postoupit dále. Bavilo ho to, byl potěšen, že ho aspoň nějak nechává něco udělat, ale doufal, že to bude stačit.

Zuta Sakuchi

Nechce se mi dědu-senseie napadnout ze zálohy. Na 100% to už předvídá teď. A do hospody? Ani náhodou! To tady radši zůstanu a budu se dívat jak ten děda dostává nakládačku. Možná pak... Měl jsem takový divný pocit, že se někde něco děje. Nevěděl jsem jestli je to jen v mojí hlavě, nebo opravdu má někdo potíže... Zatřásl jsem hlavou a šel si stoupnout ke stromu. Tam se opřel, mumlal něco nesrozumitelného a přemýšlel.

Naxther Takahiro

Bylo příjemné vidět, že ho dotyčný sensei nechal aspoň se předvést. Sice tak nějak tušil, že to nevydrží dlouho a brzy se z jeho techniky dostane, ale tak to bylo trošku více než jasné. Nakonec zanpakuto zase dal na své místo a pousmál se po senseiovi, který mu daroval pár slov. Ty taktéž vřele oplatil slovy: "Dobrá, rozumím a děkuji." Mírně se uklonil a nevšímajíc těch dvou, co tu byli šel tam, jak mu bylo řečeno.

--> Sborovna (informace)

Zuta Sakuchi

Opřený o strom jsem zaslechl, jak děda-sensei řekl pro mě neznámému týpkovi, že má jít do sborovny. Nic víc jsem slyšet nepotřeboval. Chvíli po tom co odešel jsem mírně otočil hlavu na týpka, co zůstal na tomhle místě. Ok, jdu taky a uvidím co dál. Otočil jsem směrem k východu. Snad jeden z nás neumře... než se zase potkáme. Řekl jsem a okamžitě vyrazil. Zajímalo by mě, do které divize mě přiřadí. No, spíš mě seřvou a pošlou zpátky sem. Mírně jsem se zasmál a šel cestou, jako neznámý týpek.

Kira
Po odchodu ostatních jsem se taky zvedl ze země. Tak čau, určitě se ještě potkáme a až ten den nastane tak už tě snad dokážu porazit. Otočil jsem se a pomalu odcházel směrem ke sborovně. Jo a doufám, že tu budeš mít další takoví zmetky jako jsme byly my. Musíš si zvyknout! Zasmál jsem se a pokračoval v cestě.

Yoshio

Dokráčel sem rychlím krokem a už z dálky někoho vyhlížel."Tak jsem tady."Řekl do placu a šel se postavit zhruba do středu dvora.Vyčkával zda si jej někdo všimne. Přemýšlel co se teď bude dál dít a hlavně jak zvládne zkoušky kido."Pos**** kido, to už radši budu vařit."

Shin Toranaga

Nakvašeně dokráčel na tréninkové prostranství. Nesnáším, když ze mě dělá idiota někdo jako ona, ale co je horší..Ona ted měla pravdu! To jsem ještě tak ospalej, že si nevzpomnu na tak jednoduchou věc? Damn.
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, protože ještě víc nenáviděl, když někdo poznal, co si opravdu myslí. Zameřil raději svou pozornost na okolí a pokusil se najít nějaké větší reiatsu, které by mohlo patřit učiteli.

Yoshio

Pořád přemýšlel nad tím jak projde přes zkoušku Kido. Popošel tedy k tréninkovým panákům, pořádně se nadechl a natáhl před sebe prst."Hadō #1. Shō," řekl hlasitěji. Po tomto pokusu jej nárazová vlna odhodila několik metrů dozadu a místo kida mu explodovala dlaň. Za jeho "letu" šlo slyšet několik sprostých slov. "No, minule to bylo horší," pronesl po tom co se podíval na rýhu v zemi, která po něm zůstala a také na svojí dlaň. Postavil se, šel na místo kde stál předtím a se zdravou rukou nataženou nad tou spálenou začal s léčením. "Alespoň že tohle mi trochu jde." Po chvíli byla jeho ruka opět v pořádku. "Jak jsem říkal, do pr**** s celým Kidem."

Toto bolo jediné miesto, kde mohla ísť von a prečítať si ten stoh papierov. Prešla až na druhú stranu, kde boli nejaké stromy. Posadila sa k nim a položila si ten stoh papierov na nohy. Začala si to čítať stránku po stránke. Nejakú tú chvíľu jej bude trvať než všetko prečíta. Popri čítaní premýšľala, čo bude robiť ďalej. Pri každom prečítanom odstavci zmenila svoje rozhodnutie o tom, čo bude robiť neskôr. Zatiaľ však čítala. Rozhodne sa po tom, čo dočíta ten stoh papierov.

Shin Toranaga

Rozhlížel se pozorně, ale nezaznamenal zatím žádného učitele.
Vycítil jen pár studentů. Ovšem z nich každý zrovna něco dělal a proto zůstával stát raději u vstupu. Tak ted co? Mohl bych trénovat, ale bylo by zbytečné se unavovat před zkouškou. Tedy pokud nějaká bude...ale obzvlášt u kida bych byl pak k ničemu... Ve svém zamyšlení zpozoroval jednoho studenta u tréninkových panáku, který se právě proletěl vzduchem. Konečně něco zajímavého! Opatrně se k tomu studentovi přiblížil a když byl v dostatečné, ale bezpečné vzdálenosti, tak se posadil do tureckého sedu a čekal, co dalšího mu ten tmavovlásek asi předvede.

Yoshio

"To čumíš jaké moderní způsoby cestování nám kido poskytuje co?"Řekl s humorem, když se kousek od něj posadil další student. "Kido je pěkná hovadina, pořád to říkám, ale alespoň ty základy bych mohl zvládnout."Dodal jen tak do prázdna.

Počula nejaké hlasy a neboli ďaleko od nej. Odrhla zrak od papierov a ohliadla sa. Všimla si nejakých dvoch študentov. Jednému tam niečo vybuchlo a druhý tam len tak sedel. Obidvaja čiernovlasý s modrými očami. Žeby rodina? To ju ani veľmi nezaujímalo, skôr ju zaujalo, čo ten stojaci robil. Zanp-niečo-to nedržal. Muselo to byť už len to posledné, čo bolo v papieroch zmienené. Z teórie sa nič veľmi nenaučí. Sama nevedela akoby dokázala niečo také spraviť. Potichu sa postavila, aby ju nepočuli a pomaly sa priblížila k nim. Schovala sa za jeden strom, z ktorého vykukovala. Takto mala lepší rozhľad.

Yoshio

"Nechceš nás jít obdivovat z blízka?" Dnes měl docela náladu se s lidmi bavit a tak se pokoušel rozvíjet konverzaci. "No ano, ty za tím stromem."Posadil se na zem a se zakloněnou hlavou začal pozorovat oblohu. "Do jaké? do jaké divize jen půjdu?

Shin Toranaga

Trochu zalitoval toho, že se tak přiblížil, když tím přerušil trénink toho studenta, ale už se stalo. Při jeho vtipné poznámce nadzvedl koutky, ale neodpovídal. Zdá se, že mu kido opravdu nejde, když se mu tohle povedlo u úrovně jedna... Mlčky seděl a čekal, jestli se ten budoucí shinigami nevrátí k létání vzduchem, ale když se tak nestalo, rozhodl se nakonec nějak zapojit sám. S tím kidem mohu jen souhlasit. Já taky nepatřím mezi ty kidomaniaky, co by bez něj nemohli ani rozsvítit svíčku.

Nadskočila vydesene, keď o nej vedel a schovala sa za strom celá. Potom nič nehovoriac vyšla spoza stromu kráčala k tomu shinigamimu, ktorý sedel. Sadla si však pár metrov od neho a len ich počúvala nič nevravela. Ten stoh papierov si položila vedľa seba. Nohy mierne pokrčila a spojila, aby si na kolenách mohla položiť bradu. Rukami si nohy objala, aby sa nezošuchovali po zemi a pozrela sa do zeme.

(eto já už jsem si dávno sedl je to v postu )

Yoshio

Ta dívka vypadala docela vyjukaně a tak jí už nechal být, tedy pro zatím. "Kido však má své výhody, ale když člověk dokáže dobře kombinovat útoky svého shikaie, dokáže taky různé divy. Jen to chce trochu vynalézavosti."Poznamenal, a nadále přemýšlel, která divize bude pro něj tou pravou.

//pardon, opravené//



Dívala sa do zeme a počúvala ich ako sa rozprávajú. Nič však nevravela. Chcela niečo povedať, ale to nebolo proste pre ňu len tak sa ozvať. Otvorila ústa, žeby niečo povedala, ale potom sa pozrela do strany späť na stromy. Chcela ho ešte vidieť ako to kido používa, pretože z tých stohov papierov sa to ešte nedočítala, ak to tam vôbec je. Pozrela sa na ten stoh papierov. Už toho nemala veľa. Premýšľala, že sa zase odtiahne niekam do ústrania zase, pretože začínala mať pocit, že tu zbytočne sedí.