Prostranství u kasárny 1. divize

Zde se nachází zvláštní prostranství určené pro důležité události.

Shounagon Sei

stála po straně velkého, travnatého prostranství, měla na sobě kapitánské haori první divize, po boku svůj zanpakutou a velice se mračila. Už byla připravená vytvořit bariéru kolem souboje, který se blížil, aby nikdo nepřišel k úhoně, ale nebyla z toho vůbec šťastná. Teď nebyla na něco podobného vhodná chvíle!
"Kyou," oslovila vysokého muže, který už také stál nedaleko ní, "tvůj syn má vyrazit na důležitou misi, nepočkala by tahle rozepře, až se vrátí?"
Muž chvíli neodpovídal. Pak na ni pohlédl a jeho oči neprozrazovaly nic.
"Nemějte obavy. Bude to rychlé."
"Jen aby z něj zbylo něco, co na tu misi půjde," zamumlala si pro sebe Sei.
"To nemohu slíbit."
Sei si jen povzdechla. Zatrcení tvrdohlaví Kuchiki!

Suirou Kuchiki

Doběhl jsem na prostranství, které bylo k zápasu určeno. Normální člověk by tam nejspíše došel, ale já neměl rád chůzi tak jako běh. "Omlouvám se, že jsem Vás nechal čekat Shounagon Sei-taichou-sama," omluvil jsem se s úklonou. "Kyou-sama," řekl jsem kamenně, bez jakýchkoliv emocí, bez jakékoliv uctivosti, prostě jen formálně, a navíc jsem to nahradil za pozdrav, už jsem se nehodlal ani klanět, klanět někomu jako je on. "Kdy tedy začneme?" zeptal jsem se Vrchní kapitánky a otci jsem prozatím nevěnoval jediný pohled.

Kuchiki Kyou

"Hned," odpověděl však místo ní Kyou. Bez pohledu na Suiroua odešel na jednu stranu louky a čekal, až se jeho syn připraví. Sei na Suiroua nevesele kývla a též čekala, než bude moci zahájit souboj.

Suirou Kuchiki

"Dobrá," řekl jsem velmi tiše a došel jsem na druhou stranu louky. No, uvidí se... Zaujal jsem pevný postoj s patami trochu nad zemí. Ruce jsem pevně zatnul v pěsti a přitom povolil ukazovák a prostředník. Co vymyslí? Hm... Rozhodně, pokud se dostane do rány pěstí... Na mém obličeji se objevil zlověstný úsměv. Tak toho staříka proberu jednou provždy!!!

Shounagon Sei

Už asi doopravdy nemělo smysl váhat a protahovat to. Bylo jí jasné, že tohle nemůže dobře dopadnout, ale moc s tím nemohla dělat.
"Nechť souboj - " Ovšem byla přerušena.
"Co to tu vyvádíte?!" rozlehl se prostrantvím naléhavý Yasumarův hlas a za chvíli už nejstarší syn rodiny Kuchiki stál mezi svým otcem a mladším bratrem, ztěžka oddechujíc. "Přestaňte, copak jste přišli o rozum?!"
"Yasumaru. Nepleť se do toho. Je to otázka rodinné cti," řekl Kyou a jeho tón byl obdobou rány studenou, leklou rybou přes obličej.
"Čert vem čest, já nechci, aby se některému z vás něco stalo!" rozkřikl se Yasumaru. Ovšem než Kyou stačil odpovědět, ozval se za Yasumarem autoritativní hlas jeho kapitánky.
"Yasumaru. Udělej, co říká a uhni." Yasumaru se prudce otočil na Sei, která na něj vážně hleděla. Po chvíli sklopil hlavu.
"Hai, taichou." Neochotným krokem došel k ní a postavil se několik kroků za ní.
"Dobrá. Nechť souboj započne," řekla konečně Sei.

Kuchiki Kyou

nehodlal marnit čas.
"Vstaň z popela, Zlatý fénixi," uvolnil shikai a jeho zanpakutou, který bleskově vytáhl, zaplál jasným ohněm.

Suirou Kuchiki

Takže hned na úvod Shi-Kai? Tohle ti otče ale nepomůže, ne proti kombinaci Kida. Díval jsem se na to, jak mě otec hodlá dostat hned prvním úderem, ale to bych nemohl být já, abych se mu nepostavil, tentokrát se svojí s hrdostí, se svojí ctí. Začal jsem navyšovat reiatsu, kombinovat několik Kido nebylo zrovna to nejjednodušší, co je. ""Zdi železného písku, rozpadni se, zasypaný na kostech bestie! Kněžská pagoda, černý pse Rondanini!!! Ostrá věž, rudý krystal, ocelový kruh. Zářící obrněné světlušky. Podívej se na sebe s hrůzou, stojící vzpřímeně, ohni se a staň se větrem, zastav se a staň se bezvětřím a pak si roztrhej vlastní hrdlo! Tiché až do konce, zvuk bojujících kopí plní prázdný zámek!" Zabralo to svůj čas, ale tohle, tohle ho dostane.

Kuchiki Kyou

dobře věděl, že kidou je silná stránka obou jeho synů, očekával tedy něco podobného. Přistihl se, že navzdory situaci je opravdu zvědavý, jaký výsledek toto zaříkávání bude mít. Škoda, že si nemohl v klidu počkat na výsledek, bude jistě úctyhodný. Pokud se to povede. Nemeškal a využil čas, který získal Suirouovým vyvoláváním.
"Oblaka v plamenech," pronesl a máchnutím svého zanpakutou vyslal k Suirouovi černé mračno, které postupně halilo prostor mezi nimi a posléze kolem Suiroua a kterým se rychle šířil od špičky zanpakutou oheň.

Suirou Kuchiki

Chytil se... V tu chvíli jsem pustil zanpakutou. "Bakudo 9. Hourin!" Na zanpakutou se objevily lana z reiatsu, která mířila vzhůru a také i přímo k otci, v tu chvíli se smrštila, zanpakutou prudce vyrazila vzhůru, do úrovně otcovi hlavy, a pak už jen přímo po něm, avšak, samotná rychlost stahujících se lan Hourinu by nestačila. Na špici zanpakutou bylo totiž usazeno další Kidou, které bylo svázáno menšími pilíři. "Kombinované Hado: 63. Raikōhō a bakudo 75. Gochūtekkan!" Toto zabránilo jakémukoliv útoku postoupit směrem k jádru Hada a také to Hadou stlačilo, jakmile byla zanpakutou dost blízko otce, bakudo jsem uvolnil a Raikouhou vypálilo naplno, ne mnohem silněji, protože bylo tak dlouho stlačováno a čerpalo reiatsu z bakuda, když bakudo zmizelo. Vlivem zpětného rázu Hada se zanpakutou roztočila a v tu chvíli přišel čas na finále s Hourinem a to prudké smrštění. Na otce tedy mířila velmi silná vlna žluté energie, kterou následoval útok rozrotované zanpakutou, která se již chystala provrtat otci hlavu. Unikne, ale tomuhle už ne... "Bakudo 1. SHO!" zařval jsem naplno, čímž jsem hodlal uvolnit plameny kolem, i když je to Hado první úrovně, tak jeho použití v této situaci stačilo, protože se otec tak jako tak musel zaměřit na útoky, které měly spadeno na něj.

(shó je dle mého hadó, ale nevadí, vím, co jsi myslel a to je hlavní :-D)

Kuchiki Kyou

byl překvapený, čekal, že poutací kidou bude namířeno na něho, aby mu znemožnilo pohyb, rozhodně také nepředpokládal, že v této technice bude zahrnut i Suirouův zanpakutou! Každopádně však počítal s tím, že teď přijde ke slovu jeho shunpo a také se tak stalo. Sekundu po tom, co Suirou rozehnal hořící mrak ve svém nejbližším okolí, se mrak ještě více rozhrnul a rozptýlil přítomností silného reiatsu.
"Velice povedené. Kdyby nás nedělil ten mrak, možná by mě to i škráblo!" uslyšel Suirou kousek za sebou otcův hlas, který si nemohl pomoci a pochválil ho. Kyou se rozmáchl a prudle sekl katanou směrem zvenku k Suirouově levé paži.

Kuchiki Yasumaru

už neměl daleko k slzám, protože přes ten hořící mrak teď vůbec neviděl, co ti dva dělají! Viděl jen plameny a doutnající trávu a to nebyl vůbec povzbudivý pohled. Přemýšlel, co se asi stalo, že to zašlo takhle daleko, až k souboji...

Suirou Kuchiki

"Vždy jsi věděl, jak využít situace, ale zklamu tě," řekl jsem s hlasem čistým a nezaujatým. Je na čase využít i trénink... Paže je celkem vysoko a široký rozmach otce mi dal nemalou šanci, stačilo se jen sehnout, jen o něco málo sehnout dolů a dveře k ráně byly otevřené. Od otce to nebyl zrovna chytrý tah útočit zvrchu, ale stále jsem se ještě musel otočit, ale kdo by se zabýval něčím takovým. Shunpo na krátkou vzdálenost, přímo k levému boku otce, který byl právě odkrytý a pak už jen uppercut. Zasadil jsem mu prudkou ránu pevně sevřenou pěstí do boku, alespoň jsem se o to pokusil.

Kuchiki Kyou

schytal tvrdou ránu do žeber a rychle se stáhl několik metrů od Suiroua. Pěstní souboje mu vždy připadaly neestetické, proto by se něčemu podobnému raději vyhnul.
"Vůz hromu, náprava otáčejících se koles, světlem je rozděl do půl tuctu. Bakudó 61, Rikujókóró!" pokusil se udržet si mladíka od těla způsobem, který mu byl nejbližší.

(já nevím, jestli jsou někde české překlady, tak jsem si to přeložila podle svého, snad to nikoho neurazí :-D)

Suirou Kuchiki

Jakmile začal otec vyvolávat, nedržel jsem se pozadu. Budež-li spoután, spoutej i nepřítele. Základní pravidlo války a lásky... Myslel jsem si, že nepoužije tak nízkou úroveň a bude vyvolávat... Slova otce jsem přesně opakoval, ale byl to jenom trik, bylo to dvojité vyvolávání za použití Eishouhaki. "Bakudo 99. Kin!" A opětoval jsem otci stejnou, ačkoliv o něco silnější mincí.

Kuchiki Kyou

si byl jistý, že dokáže vyvolat lepší poutací techniku ve srovnání ve svým synem, až pozdě si uvědomil, že to byla lest a další ukázka dvojitého vyvolávání. Bakudo 99?! Než stačil jakkoli zareagovat, ze Suirouova směru vyšlehla vlna reiatsu značící nepovedené vyvolávání, tím se zrušila i Kyouova technika a oba to odhodilo až na opačné okraje prostranství. Kyou měl co dělat, aby to ustál, ale nakonec se mu podařilo jaksi přistát na nohou. Smůla byla, že ho to odhodilo na opačnou stranu, než kde ležel Suirův zanpakutou, takže příště, až se střetnou, už nebude ve výhodě. I hořící mrak se rozletěl na všechny strany zanechávaje za sebou pouze ohořelou a doutnající trávu a nějaký ten popel.

Suirou Kuchiki

Když mě odhodila vlna reiatsu, nevypadalo to dobře. Používal jsem až moc kombinací na to, abych dále zvládal bojovat bez použití Shi-Kaie. Ale je na to opravdu čas? Ano... Řekl bych, že vím, jak otce dostat do úzkých... Natáhl jsem se pro zanpakutou, stále jsem ležel na zemi, a potichu jsem vyvolal Shi-Kai: "Sacchi, Tentei no shi no jinsei!" tentokrát to již bylo jinak. Zanpakutou se vypařila a místo ní se začala objevovat černá bytost, nelenil jsem a využil jsem pasivních schopností zanpakutou hned na začátku tím, že jsem použil: "Bakudo 26. Kyakko..." neměl jsem zrovna moc sil, a tak můj hlas byl velmi tichý. Jako cíl byla má zanpakutou. Pro oči otce to bylo spíš jako velmi nepovedené vyvolání Shi-Kaie, které skončilo zničením čepele. Pokusil jsem se vstát, ale padl jsem zpátky na zem, vypadal jsem skoro jako v bezvědomí, ale vyčkával jsem na dvě věci, buď mě moje zanpakutou vyléčí nebo se ke mě otec moc přiblíží a pokusím se mu bránit, ale kombinace obojího by byla nejlepší.

Firel
Po nějaké chvíli dorazil k 1. divizi,měl menší problém se strážemi ale ty ho pustili jakmile zjistili že tam bojuje můj kapitán.Shunpem jsem se přesunul na místo odkud vycházelo to kritické reiatsu.postavil jsem se hned vedle podkápitána první divize.a jen jsem se tázavě zeptal.
Co se děje?
Dále jsem už jen zaznamenal uvolnění kapitánova shikaie a z údivem jsem sledoval.
Po dlouhé chvilce údivu jsem se ještě zeptal vrchní kapitánky na informace ohledně mise,když mi oznámila že mám být u západní brány a už mám spoždění neváhal jsem a zmizel jsem.

Kuchiki Kyou

zúžil oči, když se zorientoval v nové situaci. Suirův zanpakutou... zmizel? Ale usoudil, že teď nemá cenu zabývat se nějakými úskoky, které může jeho syn chystat. Nejlepší bude ukončit to čistě a přímo. Shunpem se k němu přihnal a špici zanpakutou nasměroval s velkou silou na jeho srdce.

Kuchiki Yasumaru

ani nevnímal, že se ho kdosi na něco ptal. Pohled měl přikovaný ke scéně před sebou, a když spatřil, že se to otec chystá ukončit, jen zalapal po dechu.

Suirou Kuchiki

Můj zanpakutou vyblokoval svým mečem útok, čímž možná i vyděsil otce, když se jen tak zjevil a ukázal své ruce, velmi děsivé ruce, nepopsatelné ruce. Já jsem proklouzl pod samotným mým zanpakutou tím, že jsem se tvrdě a prudce odrazil pravou nohou, udělal duckling a pak se znovu odrazil, tentokráte levou nohou vzhůru, chystajíc se zasadit uppercut přímo do brady otce, který se na tu krátkou chvíli odkryl.

Kuchiki Kyou

Opravdu ho to překvapilo, ale s nějakou čertovinou přece jen počítal, takže úplně nepřipraveného ho to nezastihlo. Tvrdé ráně do brady se nevyhnul, ale už byl v pohybu od Suira, takže to nebylo tak zlé. Udělal salto dozadu, ale nedostal se dost daleko od mladého Kuchikiho na to, aby se vyhnul přímému souboji na blízko.
(který si tady sevene můžeš popsat, jestli se ti chce, ale mě do toho radši netahej, protože by to zabralo tejden, než já bych něco vymyslela :-D Úplně se spokojím s tím, že souboj byl a nějakou chvíli trval :-D Sice nemáš meč, ale já ti věřím, že to zvládneš :-D Až přestaneš boxovat, zas přijdu :-D)

Suirou Kuchiki

S mírným opovržením jsem sledoval klepajícího se otce. Po pěkné ráně do brady se totiž mozek, nebo spíše mozeček, člověka rozklepe a ten na chvíli ztrácí veškeré motorické funkce. V tu chvíli jsem se také uklonil a zrušil jsem Shi-Kai. "Nemlátím bezbranné. Natož starce a ubožáky..." řekl jsem. "Kdyby jste byl můj otec, zřejmě bych Vám teď řekl, že je mi to líto, ale Vy... Vy můj otec nejste... Otec je ten, kdo se o mě staral; kdo se stará o nějaké pokrevní závazky? Kdo, když ne ten, kdo je vytvořil... Pokud by někdo v Soul Society byl mým otcem, byl by to zároveň i můj bratr... Pamatujte si to, Kuchiki Kyou," zároveň jsem katanu dal zpátky do pochvy a požádal jsem Vrchní kapitánku, aby zrušila bariéru, zatím jsem se tím směrem nepodíval, protože jsem nečekal, že by tam někdo krom naší bábi byl. Vraždou a ani pěkným zbitím bych nikomu nic nedokázal, ačkoliv... Než by se pohnul, bylo by zřejmě po něm...

Kuchiki Yasumaru

s narůstajícím zoufalstvím sledoval souboj svého otce a mladšího bratra. Zpocenýma rukama svíral křečovitě rukojeť svého meče – ne proto, že by ho chtěl použít, jen mu to dávalo aspoň malou oporu a pocit jistoty. Ale v hlavě neslyšel hlas svého zanpakutou, který by ho mohl uklidnit, vnímal jen zmatek a strach. Nic z toho se mu nelíbilo, ani hořící mračna, žádná kidou, tvrdé údery, nic. Sám si nedokázal představit, že by byť na jednoho z nich vztáhl ruku, ale oni se přímo před jeho očima snažili nekompromisně zranit, možná dokonce připravit o život.
Suirou zasadil velice silnou ránu a otec se nemohl chvíli kontrolovat, vypadalo to, že souboj skončil, aspoň tedy Yasumaru doufal, že tohle by mohlo oba ty paličáky zchladit. Ovšem když zaslechl, co Suirou otci říkal, jeho srdce kleslo ještě víc. Nemohl vůbec věřit, že ta hrozná a krutá slova doopravdy vyšla z úst jeho milovaného mladšího bratra a že byla adresována jejich rodiči. Když se Suirou otočil k odchodu na znamení, že souboj považuje za skončený a otec pro něj není nadále soupeř hodný pozornosti, Yasumaru už nedokázal zadržoval slzy, které se mu draly do očí. Dodnes situace v rodině Kuchiki nebyla ideální, ale tato událost napáchala škody, které už asi nebude možné napravit nikdy, to by se musel stát zázrak. A ten se nestal, právě naopak.
Když se Suirou otočil, Kyou neovládl svůj hněv z ponížení. Zapomněl na důstojnost a na čestný boj, jeho ohnivá povaha, zatvrzelost a neschopnost ustoupit, kterou po něm Suirou velice věrně zdědil, že ozvaly. Uchopil pevně do rukou meč, znova planoucí aktivovaným shikaiem, a prudce jím bodl proti mladému muži, který ho nazval zbabělcem, starcem a ubožákem. „Hltající plamen,“ procedil Kyou mezi zuby.
„Ne...“ zašeptal Yasumaru a na slzy zapomněl, jeho další slova už se změnila ve výkřik. „Otče, nedělej to!“ Zapomněl i na to, že by se neměl míchat do oficiálních soubojů, neohlížel se na vrchní kapitánku ani na nic jiného a vrhl se k nim ve snaze odrazit ránu a uchránit svého bratra před zraněním.
Ale nestihl to. Otcovu ruku zadržel, ale ne dřív, než žhavá čepel projela skrz naskrz Suirovým tělem.

Suirou Kuchiki

"Věděl jsem, že to nakonec uděláš, otče," mého obličeje se zhostil úsměv, ačkoliv ho mírně křivila bolest. Nejspíš bych to normálně neobstál a padl k zemi jako kus prkna, ale něco mě drželo na nohou, nevěděl jsem co a ani proč, ale držel jsem se. Dostal jsem se z plamenné čepele a otočil se k bratrovi a otci. Vypadalo to, že každou chvíli nejspíš skončím na zemi v kaluži krve, ale místo toho jsem zatnul pěsti a chytil otce i bratra za rameno, každé jednou rukou. Byli mi oporou, jako doposud, tolik ten dotyk vyjadřoval. "Mělo to zajít tak daleko... Již... již od za-začátku to tak mělo být," po bradě mi začala stékat krev z úst, která mě dusila a bránila v řádném dýchání i mluvení, ale tohle byla ta správná příležitost, přiznat si věčnou porážku, která však znamenala vítězství. "Otče... omlouvám se za to všechno, co jsem napáchal... Je toho moc a obyčejná omluva nestačí, proto... proto..." krve stále přibývalo a s úbytkem krve z útrob to bylo ještě horší, již se nezdálo být daleko k tomu, aby se mé víčka sklopila a já upadl v bezvědomí a pak ve slastnou smrt, ale musel jsem to udělat. "Nenech bratra, aby vše zahodil, pokud již není kapitánem, ať se jím stane, ať se stane chloubou své stávající divize a pozvedne... pozvedne dům rodiny, což jsem... nedokázal." Již se mi podlamovala kolena a mluvení bylo spíš z polo-spánku, ale stále jsem myslel na záchranu, na záchranu toho, co zbylo. "Bratře, ty jsi byl vždy... byl jsi vždy..." neměl jsem však již šanci doříct a mé tělo odmítlo poslušnost. Jak jsem pomalu klesal k zemi, ještě jsem pevně sevřel bratrovo i otcovo rameno a přitáhl si je k sobě, bylo to nejspíš to poslední, co jsem za svého života udělal a bylo to jen obyčejné... Když jsem je dostal totiž tak blízko sebe, tak jsem je oba, oba jsem je objal tím zbytkem sil a odhodlání, které ve mě zůstalo, a tak jsem také zůstal, objímajíc bratra a otce v posledních chvilkách s výrazem spokojenosti a zadostiučinění sám sobě. Sayonara, niisama, budeš to ty, kdo povede rodinu k hrdosti... Chtěl bych ti ještě pogratulovat, protože... Jistě se staneš tím nejlepším vůdcem rodiny, ale... už to nestihnu... Tak mi prosím odpusť. hrálo v mé hlavě na rozloučenou.

Kuchiki Yasumaru

Když cítil, že bratrovo sevření povolilo, položil ho na zem a pohlédl do jeho tváře. Usmíval se... čemu, to Yasumaru nechápal. Připadalo mu, že si pouze myslel, že svého bratra znal a rozuměl mu, ale ve skutečnosti o něm nevěděl vůbec nic. Chtěl něco říct, něco udělat, ale pouze držel Suirovu hlavu v dlaních a snažil se, aby se nerozplakal. Na otce se nemohl ani podívat. Ovšem než se aspoň trochu vzpamatoval, byl odstrčen rukou své kapitánky, stejně jako Kyou.
"Zatracený Kuchiki! Řezat vás všechny! Omlouvat se máš, dokud neumíráš, chlapečku, teďka už tomu moc nepomůžeš," vrčela si pro sebe a vypadala velice rozzuřeně. Položila bezvládnému mladíkovi ruku na zakrvavenou hruď a chvíli ji tak nechala. Pak opět promluvila. "Yasumaru, vem ho rychle do nemocnice, ještě to není úplně ztracené, ale fofrem!" Yasumaru zamrkal.
"Hai!" Opatrně vzal bratra do náruče a vyrazil. Byl rád, že konečně může něco udělat. Ovšem ani soustředění se na shunpo nezastavilo úplně jeho myšlenky. Měl pořád pocit, že kdyby se víc snažil bratra pochopit, kdyby více mluvil s otcem, kdyby se nevzdal postu kapitána... nemuselo se tohle všechno stát.

Když Yasumaru zmizel, otočila se Sei na dosud zamlklého Kuchikiho.
"Doufám, že jsi spokojený, zbavil ses černé ovce rodiny."