Tréninkové prostranství

Daisenmaru Kenshin

První slova, která vyšla z úst Hirosaki-sensei byla skvělým znamením, že se něco bude dít. I když ten nečekal, že bude pokračovat úplně jinak. Myslel si, že zkráceně řekne něco, jako sebe, ale ona to takhle rozkecávala. Jako by si s ním pohrávala. Zkouší snad, jak dlouho tohle vydržím? Napadlo Kenshina, jak tak na ni hleděl. To, co řekla ho překvapilo, ale na sobě nedal nic znát - jako vždy. Jistě, že jenom málem... když to došlo k nejhoršímu, někdo jí zacpal pusu. Pomyslel si a doufal, že jeho taky tou svou ukecaností nedovede na nemocniční lůžko. Stějně tak jej ale tento příběh zaujal. Posadil se na zem do tureckého sedu před učitelku. Mohla by jste mi o tom povědět něco víc, sensei? Rozhodl se vyzvídat, i když mu plně docházelo, že tím si nakročil k té cestě, kterou vážně do nemocnice vážit nechtěl.

Rin Hirosaki-sensei

Otočila se na něj a lehce nadzvedla jedno obočí, když si sedl před ní. S těmi dnešními srudenty už není taková zábava.......tedy až na adepty pro jedenáctou divizi s nimi se nasměju dost.....
Povzdechla si a pomalu vztala. Oprášila si svůj kabát a s zcela vážným pohledem se koukla na Kenshina.
Dobře, povím ti to.....ale pouze pokud ted a tady se mnou uděláš zkoušku z kida. na tváři už zase měla svůj sebejistý úsměv.
Ukaž se. Dodala trochu provokativně.


Izumi Mizuma-sensei

Bez jediného slova náhle přetáhla Kenjiroua přes holeně a tak mu podrazila nohy. Muselo to být velice bolestivé, ale tím nekončila. Okamžitě když dopadl na zem mu přiložila bokken k hrdlu. Prohráli jsi. Sice to řekla, ale dřevěným mečem ho stále tlačila do země. Potrest studenta, který provede nějakou hloupost je téměř samozřejmostí pro senseie. A to né proto že by jsme vás neměli rádi, ale tak si to lépe zapamatujete. Navíc je menší pravděpodobnost, že to poté uděláte i ve skutečném boji, což by bylo pravděpodobně smrtící................Ale když ti chci dát lekci, nemusím tě při tom úplně zmrzačit. Upřímně se usmála. Proto jsem ten bokken zastavila. Svůj dřevěný meč konečně sundala ze studentova krku. Něco vytáhla ze záhybů své uniformy a začala cosi provádět s bokkenem. Poté aniž by šlo cokoliv vidět vzala bokken do ruky jako oštěp a hlavou se natočila ke studentovi. Nikdy v boji nezahazuj svou zbran...samozřejmě ted je to jen meč ze dřeva, ale při skutečném boji by to byla tvá zanpakuto a shinigami bez zanpakuto je jen poloviční a to at je jinak jakoliv dobrý. Na chvilku se odmlčela a rukou namířila na nejbliší strom. Samozřejmě existuje několik triků, jak hodit svou zbran s větší šancí na úspěch. Mrkla a svůj bokken vrhla proti stromu. Když byl asi čtyři metry od něj, prutce trhla rukou dozadu a v tu chvíli se bokken zastavil a vracel se jako bumerang. Chytla ho zpět do ruky a ukázala studentovi na čem předtím pracovala. K bookenu byl přivázáný tenký vlasec, který téměř nešel vidět a proto se neprve mohlo zdát, že se dřevěný meč vrátil samostatně. Zatvářila se trochu lišácky a pak odvázala vlasec, opět si ho zastčila do záhybů oblečení a bokken zabodla do země. Poté pomalu tasila svou zanpakuto a postavila se do základního postoje. Doufám, že mi předvedeš něco lepšího než před chvilkou...protože ted bude každá chyba bolet mnohem více.

Nanikawa Kenjirou

Chvíli jsem si myslel, že mě snad chce i zabít, protože pokračovat v boji proti někomu beze zbraně. "Je to nakonec o přesvědčení každého," vzhlédl jsem k sensei a postavil se zase na nohy. Když začala mluvit o tom, že ve skutečném boji bych nikdy neměl svou zbraň zahazovat, podíval jsem se na ní škaredým pohledem, bylo jasné, že v tu chvíli jsem si o sensei nemyslel nic dobrého, protože ona si o mě, z mého úhlu pohledu, myslela dost nepěknou věc. "Tak ji ukážeme, co zvládneme, Seppen," pomyslel jsem si. Byl to vlastně tak nějak můj zlozvyk k Seppen v duchu mluvit, i když zrovna nebyla žádná jistota, že by mě mohla slyšet. Tasil jsem svou zanpakutou a zaujal spíše defenzivní, než-li útočný postoj. "Abyste se v tom souboji spíše nezklamala, sensei," prohlásil jsem ve větě, která měla možnost více jak jednoho pochopení.

Daisenmaru Kenshin

Sklonil hlavu, při čemž zavřel oči, ale jeho tvář, jako by se stále tak nějak uškleboala pod vrženým stínem této polohy. Proč mě to nenapadlo dřív... nejprve si něco procvičit a až pak být umučen snůžkou slov. Pomyslel si a rukou si dopomohl ke zvednutí. Toutéž rukou se jen chmatem sem tam pouze symbolicky očistil nohavici své akademijské uniformy. Vzhlédl na "vyzivatelku". Velmi rád sensei. Pronesl a uděla úkrok nejdříve pravou pak levou a zase pravou nohou, aby si získal trochu vzdálenost. Ale zajisté si uvědomujete, že oproti vašim mnohaletým zkušenostem má síla za moc nestojí. Nerad bych, aby jste očekávala až moc. Hlesl, ale v hlavě měl naprosto jiné myšlenky, než které tady těď přednášel. Vím, že je možné, že se po vašem prvním úderu již nemusím zvednout, přesto bych vás rád požádal, aby jste prvním tahem tuto zkoušku zahájila. Pobídl sensei a pohybem hlavy dal najevo, že je připraven. Zda na všechno, to byla už věc druhá....

Kenjirou-> V tu chvíli se k Izumi klidně přistoupil postarší můž ve kterém jsi poznal Yasuhiro Onogawa senseie. Izumi si ho také všimla i když k němu byla ještě zády. Uvolnila svůj postoj. Onogawa-sensei došel až k ní, něco jí pošeptal, tak že jsi neměl šanci slyšet o čem to mluví. Nějakou dobu to trvalo, ale pak se Onogawa-sensei opět otočil a pomalým tempem zamířil pryč z trénnkového prostranctví.

Izumi Mizuma-sensei

Lehce si povzdechla. Poté se otočila zpět na studenta. Zandala svou zanpakuto a chvilku bez toho aniž by promluvila se svému protivníkovi zadívala přímo do očí, jako by něco zkoumala. Poté pohledem opět uhla a konečně promluvila.
Zdá se že máš štěstí....nebo možná smůlu...V Seireitei ted mají nějaké zmatky a tak se jim hodí každá ruka, proto bylo vybráno i několik studentů, aby se i bez dokončení všech zkoušek již hlásili ve svých divizích. A ty patříš mezi vybrané...tudíž naše hodina končí a jdi si rychle zabalit.

Rin Hirosaki-sensei

Začneme trochu lehce a uvidíme, co v něm je... Najednou vypadala poněkud znuděně, už se ani neusmívala. Někomu mohlo přijít, že je velice unavená. Téměr spadla, ale jen se dostala do dřepu a rukama se opírala o zem. A poté to přišlo. Bez jediného slova se z pod jejích rukou objevil obří rudý dým ve kterém se oba ztratili. Díky Sekientonu nebylo vidět na krok. Okamžitě stlumila své reiatsu, aby jí nebyl student sledovat a shunpem se dostala k němu z levé strany. Namířila dva vztyčené prsty směrem, kde stál a vytvořila Horin, kterým ho chtěla spoutat.

Nanikawa Kenjirou

"Co?!" Vytřeštil jsem na Mizuma-sensei oči. Pak jsem ale mlčel a vypadal docela zamyšleně. Přemýšlel jsem nad tím, že je to dobrá šance se konečně dostat do skutečné akce, kde budu moci někomu skutečně pomoci, nejenom neustále předstírat, že trénink je skutečný boj. "Vím, že je skutečný boj na život a na smrt, ale není celý život takový?" Vypadalo to, skoro jako kdybych chtěl stejnou otázku položit i sensei, místo toho jsem ale důrazně prohlásil: "Nemyslete si, že je tohle konec. Až budu mít volného času nazbyt, tak se tady ještě ukážu, Mizuma-sensei! Náš souboj není ani zdaleka u konce!" Hlasitě jsem vydechl ve snaze znít alespoň trochu vážně, protože ve svém rozpoložení mysli bych nejspíše mluvil třesoucím se hlasem. "Děkuji za hodinu," řekl jsem nakonec a pospíchal jsem do svého pokoje, abych si zabalil své věci a mohl se hlásit v kasárnách divize.

Daisenmaru Kenshin

Sensei začala klesat a on si odsunul nohu, což bylo znamení, že očekává všechno. Nemyslel si,ž e by jí skolik k zemi jen pohled na něj, ale nevadilo by mu to. Měl by ušetřený čas. Sekienton. Pomyslel si, když okolí zahalil rudý dým a znemožnil mu vidění. Snažil se rychle vypátrat reiatsu sensei, ale bezúspěšně. Přesně, jak očekával, stáhla ho a zamezila mu tak najít jeí pozici. Proto bez dalšího váháná vyskočil a razil si to pryš z toho neprůhledného prostředí, kde byl značně v nevýhodě.
Konečně vyrazil dýmovou stěnou na čerstvý vzduch. Stále se na vyhledání reiatsu necítil a tak raději nastražil zbylé smysly. A jelikož ani čich mu moc pomoci nemohl, zůstal mu hlavně sluch, díky kterému zaznamenal blížící se kido. Dle reiatsu, které kido obsahovalo, tak nějak mu napasoval úroveň a pak opět vyskočil a tasil své zanpakuto. Bakudō # 39. Enkōsen! Zvolal a vyvolal za pomoci meče štít z duševních částic, který měl odrazit učitelčin útok. Pokud se podařilo, poodskočil dál a vrátil zanpakuto zpět ke svému boku, aby mohl volně opět používat obě ruce. Snažil se vyhledat nějak přítomnost sensei, či jí vylákat ven z dýmu tím, že bude stát opodál, ale nač ztrácet čas. Umínil si použít kido, které tak vytrvale trénoval možná kvůli jeho barvě, neboť on modrou moc rád.
Napřáhl ruku proti dýmu. Hadō #33. Sōkatsui! Teď nastal čas, aby neustálý trénink začal nést ovoce.

Rin Hirosaki-sensei

Její útok byl odražen a hned na to ucítila, jak se její protivník připravuje na útok. Reiatsu nechávala stále snížené a okamžitě se shunpem přemístila mimo kouř. Z dýmu se dostala na druhé straně než byl Kenshin, aby jí nemohl zahlédnout a rychle se shunpla za velký strom, který byl v levo od ní.
A tak když Sokatsui prořízlo kouřovou clonu a rozptýlilo dým, nikdo tam už nebyl. Rin chtěla využít okamžik překvapením a tak se shunpem dostala do vzduchu za záda studenta. Bakudo no 62. Hyapporankan. Zašeptala a směrem ke Kenshinovi hodila bakudo.

Daisenmaru Kenshin

Seslané kido odhalilo krajinu skrytou pod pláštěm rudého dýmu a taky skutečnost, že toto nejspíše sensei čekala. Ale ne jen ona. Jeho hlavním cílme bylo zbavit se clony a jakmile tak učinil, neměl ani v nejmenším v úmyslu setrvávat na jednom místě. ještě že tak, jinak by byl konec docela rychle po následném senseiiném útoku. Sakra... Procedil mezi zuby, když na poslední chvilku míjel seslané bakudo. Dopadl kousek dál a chvíli oddechoval. Je to sensei... a přesto používá tak kruté triky.. alespoň to bude zajímavé... Napadlo ho a shunpnul se za ní. Hadō #4. Byakurai! A namířil směr hada na levé rameno Rin. Bylo to slabé kido a tak ani nečekal, že bude dělat nějaké zbytečně vzdálené pohyby. Proto se přemístil hned na to na druhou stranu od ní a ještě za "běhu" houkl. Bakudō # 9. Hōrin! A jestliže bakudo lapilo seč na chvíli sensei, bez zaváhání pokračoval. Hadō #11. Tsuzuri Raiden!

Rin Hirosaki-sensei

To nebylo vůbec špatně.......docela mě překvapil...........Dobrá, tak přitvrdíme a uvidíme, jestli to bude ještě zvládat. Napadlo jí, když viděla, jak se vyhl jejímu bakudu a na tváři se jí při tom objevil její klasický dábelský úsměv. Zůstala stát ve vzduchu a čekala s čím příjde on, chtěla ho vylákat do boje nad zemí. Ucítila ho za sebou a uslyšela jeho záměr, proto aniž by se otočila jednoduše spadla na zem, okamžitě se od ní odrazila opět nahoru přímo proti letícímu Horinu s rukou napřeženou. Hado no 63. Raikoho!

Daisenmaru Kenshin

Otevřel do široka oči. Si dělá srandu?! Chce mě zabít nebo co?! Neváhal, říct to nahlas, ale stejně to přes ten Hirosakiin ječivý hlásek nešlo slyšet. Kido nekido, plán neplán, tohle mohlo dopadnout dost ošklivě, kdyby se rychle nedostal dál od jejího kida, což bylo celkem těžké, když byl tak blízko. Co měl ale dělat, shunpnul se kousek dál, ale i kdyby chtěl sebevíc, nestihl by se dostat z pole účinosti. Objevil se proto jen mimo hlavní směr, při přesunu tasil opět svou zanpakuto, její ostří tentokráte položil vodorovně před sebe. Hadō #32. Ōkasen!
Mohl se samozřejmě krýt, ale to by to jen prodlužovalo a když útočil více z boku, tak i takové kido muselo něco způsobit.

Rin Hirosaki-sensei

Nezpouštěla ze studenta pohled a když si všimla, co má zalubem nejraději by se rukou praštila do čela. Samozřejmě to neudělala, protože by jí to udělalo do hlavy nepěknou díru a ona nerada ukazovala, co si doopravdy myslí.
Zvýšila sílu kida, protože ho celou dobu držela na uzdě, přeci jen nechtěla někoho za koho dostává zaplaceno přímo zabít i když to tak mohlo vypadat.
Díky většímu rozsahu hada ve chvíli, kdy chtěl Kenshin poslat své kido, ho zásáhl jeden žlutý výboj, což ho odmrštlilo na zem. A tak i když se mu kido nějak podařilo vypálit proletělo jen neškodně pár metrů od Rin. Seskočila na zem. Vypadá to, že bude mít popálené pravé rameno...aspon z toho, co jsem stihla zaregistrovat...to na tom není ještě tak špatně.
Zůstala nehnutě stát a čekala, jestli se ještě postaví i její protivník.

Daisenmaru Kenshin

Krásně si prohlédl tréninkové prostranství za letu, kdy mu vánek přejížděl přes tváře a vlnil vlasy. Znělo to pěkně, ale dopad po tom už pěkný nebyl, na tož následky toho díla.
Pár vteřin ležel na zemi, než otevřel oči a s menší námahou se zvedl, neboť to byla taky nějaká šupa, že. Tomu nepomohla ani náhlá bolest ramene, která mu skřivila obviklí výraz tváře. Zůstal chvíli sedět, když zjišťoval situaci svého zranění. Na to si všiml sensei, jak vyčkává a tak se bezstarostně pousmál. Je dobrá... Pomyslel si, jelikož ve skutečnosti si nemyslel, že by dokázala něco takového. Donmníval se, že si všechny ty své výlevy síly předtím jen vymýšlela. Teď by tomu i věřil. Přes to se postavil a zvedl k ní pohled. Náhoda. Hlesl jako by se nechumelilo.

Rin Hirosaki-sensei

Vypadá to, že je celkem v pořádku... Napadlo ji po jeho nevybýravé poznámce. Když podceníš mě...možná budeš mít pár zlomenin, pokud podceníš soupeře v bitvě...zemřeš... Dodala jako by vyjmenovávala jídla z jídelního lístu, ale přitom se lehce usmívala svým děsivým způsobem. A hned na to zvedla ruku a namířila prstem na Kenshina Bakudo no 61. Rikujokoro.
Veděla, že z tohohle se nemá šanci dostat. A tak se shunpem dostala přímo před něj, když byl chycen a obě ruce mu dala kousek od obličeje. Hado no 73. Soren Sokatsui! Mohl tedy pocítit na vlastní kůži tu obrovskou sílu, která by ho jisto jistě zabila, ale Rin na poslední chvíli kido odklonila. To prořízlo tréninkové prostranctví jako nahřátý nůž máslo a zanechalo za sebou spoušt a pár třísek, které zbyli z předtím majestátných stromů.
Na to se shunpem dostala opět několik metrů od studenta a uvolnila bakudo.

Daisenmaru Kenshin

Jen sebou cukl a už byl v bakudu. A ani sebou nemusel cukat po druhé a málem stál tváří v tvář jisto jisté smrti. Možná. Když se díval na tu spoušť, měl nadzvednuté obočí, které mu cukalo. Ano, byl teď zkutečně vyveden z míry tak, že nedokázal své pocity skrývat, což bylo opravdu vzácné. Zakhlepal hlavou, aby se probral, když ho nakonec sensei pustila ze seslaných pout. Obrátil se na ni a tu se stala další prazvláštní věc. Už neměl v očích takový ten lhostejný, ba až pohrdavý bůh ví jaký pohled. Jako by se tam skrýval snad obdiv. Taková síla, kdo by to neobdivoval. Pousmál se. Prostě den plný prazáhadných divných věcí. Nuž, sensei... Jsem rád, že jste se rozhodla můj život ušetřit! Pronesl s klidným tónem, ale už ne takovým, jako předtím. Skoro, jako by použil nějakou zaměňovací techniku a tohle mohlo být jeho hodné dvojče!

Rin Hirosaki-sensei

Trochu zaraženě sledovala jeho náhlou změnu chování. Je to zvláštní... Bylo první, co jí napdalo. Ale aspon s ním není nuda. Trochu jí zacukali koutky. Nezabíjení studentů mám v popisu práce. Promluvila klidně a pak si strčila ruce do kapes svého kabátu, chtěla ho trochu navnadit na další útok.
Tak co pokračujeme? Nebo se hodláš vzdát?
Nevypadá na ten typ, co se hned vzdávají, ale kdyby to udělal..........přelámala bych mu obě nohy....protože by to byla škoda, kdyby někdo, kdo se dokázal téměř úspěšně vyhýbat mým utlumeným útokům skončil tak brzy. Trochu při přemýšlení přimhouřila oči, jak se na něj koukala. Útočila jsem hlavně já, takže už vim, že utíkat umíš, ale co bude s útočením?

Daisenmaru Kenshin

Sensei, sensei... Myslel jsem, že se na něco tak jasného nezeptáte. Pronesl s trochou povzdechu a opravdu, nehodlal se vzdávat. Jeho taktikou byl zatím ústup, neboť i sám svým posledním tahem ukázal, že je to lepší, než spoléhat na náhodu. Kdyby předtím použil Enkosen, nemuselo to dopadnout tak špatně. Rin měla pravdu, kdyby se na náhodu, jako zde spoléhal ve skutečném boji, jistě by to nedopadlo zrovna nejlépe.
Shunpem se přemístil blíže k sensei už s připraveným kido v rukách. Hadō #4. Byakurai. Řekl. Stále to byla ale silnější osoba a tak měl záložní plán, kdyby se svou nesrovnatelnou rychlostí dostala jinam. Byl ve střehu a jakmile ji zaregistroval jinde, obrátil se na patě vskutku rychle a už byl zase celkem blízko. S naprosto stejným postupem ve zopakoval. Nemyslel si, že by to sensei očekávala. Určitě od něj nečekala, že by opakoval tah, když si zatím nepřítel mohl domyslet na tento útok obranu. A i kdyby minul, už si připravoval něco jiného vzdušný znak nakreslen rudým reiatsu. Bakudō # 9. Geki!

Rin Hirosaki-sensei

I když to na sobě nedala nijak znát, jeho reakce ji potěšila a tak vytáhla ruce z kapes, aby se připravila na jeho představení. Prvnímu útoku se lehce vyhla a i když druhý byl trochu překvapivý tím, že byl vlastně úplně stejný, desítkami let bojů osvětčenou sensei to nijak nerozházelo. Klamání tím že neklameš. Zajmavé. Shunpem se vyhnula i druhému Byakuraii a na tváři se jí objevil úsměv a chtěla studentovi říci svůj názor, ale poté přišlo Geki a úsměv na její tváři se zkřivil. Trhla hlavou dozadu, až jí řetízek na krku nadskočil a při tom trochu trhaně zvedla ruku a namířila na Kenshina. Hado no 58. Tenran! Od pouhé její ruky se vytvořilo obrovské tornádo, které velkou rychlostí mířilo přímo na studenta, který Tenran nemohl čekat.

Daisenmaru Kenshin

Z ničeho nic se proti němu prostě vyřítil Tenran. Zůžil trochu oči, jako by v něm něco hledal, jako by vír prohledával, pátral po čemsi. Ale nemohl tím strávit celý den a kor, když kidu trvalo jen pár sekund dostat se k němu a tudíž tento výraz zanechal vysíc na seslaném hadu jen nepatrný zlomek tohoto času, i když jemu to přišlo jako věčnost.
Nebyl hloupý, byl si vědom situace. Jeho shunpo nebylo dost rychlé na úhybné manévry před tímto útokem, který nemohl být zrovna příjmený. Rozhodl se proto zmírnit alespoň jeho následky. Tasil. Bakudō # 39. Enkōsen! Kdyby se v tomto okamžiku pokusil přemístit, samozřejmě ještě před použitím bakuda, mohlo by to být hodší, než obrana přímo od středu kida. Nebyl naivní, nečekal, že ho tohle bakudo zachrání před utržení pár ran, ale mohl by to přežít, ne?

Rin Hirosaki-sensei

Bez většího zájmu sledovala ničivé následky, které měl její Tenran na okolí. Tohle si ve sborovně zase pěkně slíznu, dnes jsem neměla mít ani hodinu a už se mi podařilo udělat ze čvrtiny tréninkového prostranctví dokonale zorané pole.......... Rozlídla se, aby se ujistaila, že jí nikdo zrovna ted nesleduje.
Poté se otočila opět na Kenshina, který už ležel v kořenech jednoho většího stromu. Trpělivě čekala na místě, jestli se zvedne i tentokrát.

Kenshin-> Cítil jsi, že tvé bakudo ti značně pomohlo, odrazit nejničivější vlnu, ale tlak větru tě stejně odmrštil několik metrů zpět, kde si tvrdě narazil do kmene velkého stromu a poté se svezl k jeho kořenům, které ted z větší části vyčnívaly nad zem, jelikož síla kida a náraz strom trochu vyvrátili.
Po nárazu si okamžitě ucítil tupou bolest v zádech, kterými jsi do kmene narazil, protože to nebylo nejměkčí přistání. Na chvilku ti síla nárazu vyrazila dech. A také jsi si při dopadu mezi kořeny uvědomil, že levé rameno tě také lehce táhne.

Daisenmaru Kenshin

Ksou... Zasípal tiše, když narazil do stromu. Nebylo to jako pád z postele, ani mu to nepřipomínalo jeho opakované srážky s dveřmi v učebnách, kdy nevěděl, která sterana z nich se otvírá. Ne, tohle bylo mnohem bolestivější. Jakmile se trochu krapet nabyl stabilního vědomí, chtěl vstát, ale při tom ucítil, že něco není v pořádku. Nani?! Nejdřív rameno a teď tohle? Chce si ze mě udělat hadrovýho panáka, nebo co? Zamumla si pro sebe v duchu a obrátil se s neskrývanou zlobou na sensei.
Vstal, s menší potíží, nebož se zrovna moc na podporu rokou spoléhat nemohl, popadl nedaleko ležící katanu a vrátil jí, odkud si ji vzal - do pochvy. Pomalu se vydal k Rin. Musím říci, sensei, že se zdá, jako by jste mě chtěla zabít. Hlesl a nahodil neutrální výraz. Zastavil se kousek od učitelky, se svěšenou hlavou, kterou z nenadání zdvihl. Bakudō # 30. Shitotsu Sansen!

Rin Hirosaki-sensei

Asi bych měla ještě více ubrat nebo by to s nim nemuselo dopadnout nejlépa, ale aspon se poučí do skutečného boje...přeci jen tam k němu nikdo shovívaví nebude.... Mlčky stála a pozorně zkoumala, jak na tom její student ještě je. Drží se na nohou, což bych považovala za aspon částeční úspěch, ale co chce v tomto stavu ještě předvést? Nechám se překvapit... Na tváři měla zase úsměv. Tenhle byl ale jiný než ty předchozí výsměšné a dábelské. Když přišel k ní a ona vycítila, že se chystá na kido shunpem se mu dostala asi čtyři metry za záda, ale nezaútočila, jen čekala, co vymyslí on.

Kenshin-> Záda tě stále dosti bolela, ale rameno na tom nebylo tak špatně, jak sis na poprvé myslel. Zato tvé tvoření kida bylo už o něco pomalejší, přeci jen trénování předtím a ted tenhle souboj, nemohl ses divit, že se to na tobě začínalo podepisovat. Podle pohledu sensei jsi mohl poznat, že si toho také všimla. I když pak už byla nečitelná jako vždy.

Daisenmaru Kenshin

Jeho útok se mu zdál na dvě věci. Přeci jen, když se mu sensei s takovou, nikoli ladností, ale rychlostí vyhnula snad ještě dřív, než k ní došel. Ano, on nějak v tu chvíli nevnímal, co má za lubem, jako by mu to bylo šumafuk. Toto mu pouzě potvrdilo jeho domněnku. Obrátil se proto ne příliš rychle a obratně na Rin. Sensei, jestli by vám to nevadilo... Skončil bych to. Dobrý bojovník musí stejně tak, jako správný moment k útoku, poznat čas, kdy se stáhnout a načerpat nové síly. Hlesl a odhodlaně se na ni podíval. Zdálo se, že má v hlavě jasno. Navíc... Pokračoval, při čemž se opravdu jen okrajově pousmíval. ...jsem tu, abych se dostal do Gotei 13... a když mě odděláte už zde na akademii... Skončil, počítal s tím, že když bude Rin chtít přesnější ukončení, domyslí si ho.

Rin Hirosaki-sensei

Po jeho slovech si oprášila kabát. Poté se na něj podívala. Lépe bych to ani něřekla.... Přistoupila k němu blíž a na okamžik si ho zkoumavě prohlédla, pak otočila hlavu směrem k budovám akademie a trochu zasněně se zahleděla. Měl by sis zajít na ošetřovnu, at tě dá doktor trochu dohromady. Bez dalších okolků se otočila a zamířila si to dovnitř, ale po šesti krocích se zastavila a ohlédla se přes rameno na Kenshina. Jo a mimochodem, volno nemám, takže se ti tohle počítá jako zkouška kida, jestli byla či nebyla úspěšná se určitě brzy dozvíš........... Se sebejistým úsměvem se opět otočila a pokračovala v cestě.
Ovšem těsně než zmizela v prostorách budovy zvedla pravou ruku se zdvyženým palcem.

Daisenmaru Kenshin

Fajn, jinak bych asi neměl vhodný argument na pokračování... Pomyslel si, když od sensei slyšel cosi, co on sám vzal vlastně jako slova chváli, když by to už ani ona lépe neřekla, tak co jiného by to mohlo býti? Jen namátkou pokývnul lehce hlavou na souhlas a ohlédl se očima po svém rameni. V tu chvíli sensei zase něco řekla. Koukl na ní s menším údivem. Čekal mnohé, ale tohle ne. Sledoval, jak odchází a až před jejím zmizením ho její gesto probralo.
Strávil pár minut postáváním na prostranství. Zdálo se mu, že na něco zapomněla. O čem se to bavili, než začala ta zkouška? Určitě se sensei chtěl na něco zeptat, ale teď si nemohl vzpomenout, na co. Asi se opravdu řádně uhodil. Když si vzpomněl na rány, začal vnímat i prostředí kolem, které bylo po absolvování kido zkoušky tak trochu... zřízené. Rychle se dal do chodu směr ošetřovna, aby se vyhnul nějakým výslechům. Tohle s radostí přenechá Hirosaki-sensei.