Tréninkové prostranství

Existují jisté osudové omyly, chyby, kterých by se neměl profesionál dopustit, nicméně to udělá. A právě jeden takový omyl se bohužel stal. Kapitán jedenácté divize zapomněl dát vědět také Akademii, že není radno používat kidou nebo aktivovat bankai, protože jinak se stane něco zlého. A ano... něco zlého se stalo, přímo tady, na cvičišti, na chráněném území pro největší nováčky mezi shinigami.
Zvyšování reiatsu u několika osob a používání kida rozpohybovalo dnes nepříliš stabilní spirituální částice, ze kterého byla právě tato část Soul Society utvořena. Najednou se vzduch kolem vás rozvlnil, úplně jako neklidná voda. Vše se udělalo nevolno a slabo, jako byste se snad měli za chvíli rozpadnout. Zatmělo se vám před očima, viděli jste hvězdičky... A když se vše opět stabilizovalo, stál na cvičišti Shingo sám. No, stál... spíš ležel. No, sám... možná tam byl i Ryouji, ale to nevím, jelikož mi Ranum ještě nenapsal, kde chce hrát, takže tadyty kecy tady editnu, jen co to budu vědět :-D

passionpower pokračuje v tématu Human World -> Tokio
Natsumi a Smooky pokračují v tématu Hueco Mundo -> Nehostinná poušť

Madarame Shingo

Jakj sem odcházel, z ničeho nic se svět jakoby zavlnil, myslel jsem si, že se jedná o nějaké další Kido od sensei, ovšem z tohoto názoru mě rychle probral fakt, že jsem si uvědomil, že ležím na cvičišti sám(asi).
Kruci...co to...
zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe. Tušil jsem, že je něco špatně, ale také jsem věděl, že na to mé omezené schopnosti nestačí a tak jsem se rozběhl podat hlášení do hlavní budovy.

----------------------------------------------------------------------------

Ranum -> Příspěvek související s tebou je v Ubytovně.

Senichi Asukai

Přišel jsem na tréninkové prostranství a vidím tu pár studentů co taky trénují tak pozdravím.A jdu na jediné volné místo.Nahlas vykřiknu Bakudō # 62. Hyapporankan a namířím na panáka.

Senichi Asukai

Zvedl jsem se a koukl na tu holku říkám: jsem v pohodě až na to že mě bolí hlava a teče ze mě krev pokusím pak dojít na ošetřovnu.Ale musím ještě trénovat

Yare yare... tučně, ale bez podtržení...

Daisenmaru Kenshin

Stál tam. Stál tak sám a opuštěň. Sledoval nezaujatě tréninkového panáka s polootevřenýma očima. Jistě okolo byla spousta rozruchu, povyku a bůh ví, čeho ještě, ale on to do čista ignoroval. Skoro to vypadalo, jako by spal s otevřenýma, wait - polootevřenýma očima uprostřed tréninku. To by se ale sakra zmýlil. Po dlouhé, opravdu dlouhé chvíli natáhl Kenshin dlaň proti panákovi. U ní se mu začala formovat rudá koule reiatsu. Uvnitř byl soustředěný na cíl a svou zvolenou zbraň, kdežto z venčí vzbuzoval dojem lhostejnosti. Hadō #31. Shakkahō. Pronesl chladně.

Rin Hirosaki-sensei

Měla chvilku klidu a tak se válela na stromě, který byl v dostatečné vzdálenosti od toho povyku, který na tréninkovém prostranctví běžně byl. Netečně sledovala oblohu, ale pak si povšimla osamoceného studenta, který byl kousek od jejího stromu. Naklonila hlavu a začala sledovat jeho počínání, protože to vypadalo zajmavěji, než stále stejné a opakující se mraky. Navíc jí zarazilo, že je tak daleko od ostatních. Nic se ale dlouhou dobu nedělo a Rin začala být trochu netropělivá a z nějakého neznámého důvodu podrážděná, poté vystřelil kido na blízkého panáka. V tom okamžiku se jí na tváři mihl d'ábelský úsměv. Seskočila rychle k tomu nebožákovy. To byl dost špatný pokus. Začala ho lehce poštuchovat.

Daisenmaru Kenshin

Stál a sledoval účinky svého kida prozatím ignorujíc onu osobu, co si dovolila vyrušit jej z koncentrace. Když konečně kido odznělo, mohl se začít zaobírat jinými podměty kolem sebe, seč se mu z hlouby duše nechtělo. Pomalu zavřel a opět otevřel oči, stále koukajíc před sebe. Přítomnost Hirosaki-sensei už zaznamenal a vůbec se mu nezamlouvala. Poznám, za co stojí mé kido, sensei. Pronesl a mihl jejím směrem očima. Potřebujete něco nebo mě necháte dál trénovat? Optal se s ledovým hlasem. Rozhodně si nepřál poslouchat od ní kritiku. A tónem to dal celkem dost najevo.

Rin Hirosaki-sensei

Široce se usmála, už dlouho neviděla studenta s takovým přístupem a povahou. Bylo to celkem osvěžující, ale možná za to osvěžení mohl jen ta chladný tón. K čemu jsou tedy sensei, když nemají radit svým studentům? Zeptala se zcela klidně a pohodlně se posadila u blízkého stromu. Opřela se a dala ruce za hlavu. Jen dál pokračuj v tréninku, rušit bych tě samozřejmě nechtěla. Nejsem tu pro to, abych tě nějak omezovala. I přes to co řekla, zůstávala stále sedět u toho stromu a čekala, co bude dělat.

Nanikawa Kenjirou

Rychlostí blesku jsem doletěl na tréninkové prostranství, kde měl začít nebo možná i začal praktický trénink, vlastně jsem ani tak nedoletěl, vlastně ani rychlostí blesku, vlastně jsem na místo zcela obyčejně došel. Rozhlédl jsem se po okolí a prozkoumal situaci, abych se ubezpečil, že se nepřimotám do tréninku někoho jiného anebo nevběhnu někomu do probíhajícího boje. Přeci jenom jsem nemusel mít až tak v čas a tak bych mohl někoho nepěkně vyrušit, což by bylo nehezké nejenom pro vyrušené, ale také i pro mě.

Daisenmaru Kenshin

Otočil se na Hirosaki-sensei. Takže vy jste mi přišla poradit? Otázal se celkem nezaujatě, bez zájmu, ale co je nejdůležitější - naprosto bez nadčení. Sledoval jeji pohyb a otáčel se za ní i když si usedala ke kmeni stromu. Ale víte, že tohle není bezpečné. Co kdyby... Zvedl ruku proti dalšímu panákovi a u ní se mu začela opět formovat rudá koule energie. ...se mi Hadō #31. Shakkahō... Koule vyrazila proti cíli. ...vymklo a ztratil bych nad ním kontrolu? Řekl a svěsil roku zpět podél těla. Mohlo by vás to zasáhnout. Není bezpečné, být tak blízko někoho, kdo plně ještě neovládl svou sílu. Pronesl klidným tónem. Potkáývals e často s tím, že tento tón jiné dokázal slušně vyhecovat. Není tedy potřeba vysvětlovat, co měl v úmyslu.

Kenshin->

Rin Hirosaki-sensei

Kenshinova "výhružka" jí nechávala zcela klidnou. A z místa se nepohla ani o centimetr. Kdybys nějakou radu chtěl, poradit ti mohu a učitelé jsou tu i proto, aby ochránili studenta, když se mu jeho vlastní síla vymkne z rukou. Trochu si povzdechla, protože tohle sama moc nedodržovala, ale znala tuto frázy od Onogawa-senseie, který jí ji velice často připomínal. Podívala se zpátky na Kenshina. Nechtěla bych tě samozřejmě nijak urazit, ale přeci jen trénuji o několik stovek let déle než ty a na tvé nynější úrovni, nemám strach, že by jsi mě mohl zasáhnout. I když to nedala výrazově ani v hlasu nijak znát, už zase ho lehce poštuchovala, chtěla vedět, jestli by byl opravdu schopen "omylem" zaútočit.

Kenjirou-> Na okraji tréninkového prostranctví jsi viděl skupinku studentů, kteří se zrovna něčemu hlasitě a od plic smáli. V dálce si zahlédl ještě jednoho studenta, který trénoval kido a vedle něj Rin Hirosaki-sensei, učitelku kida, ale nikde nebylo ani stopy po nikom, kdo by trénoval cvičné soubeje, že by sis to špatně zapsal? Nebo že by měl sensei zpoždění?

Daisenmaru Kenshin

Povzdechl si s pokřivenou tváří. Asi byl ten pravý čas, kdy se smířit s tím, že tohle je fakt neodbytná osoba. Ano, byl pro každého jiného, ale on se nechtěl vzdát. Přece muselo být něco, co by tuto ženu donutilo vstát a jít si po svých. Sice si plně uvědomoval, že oxidování u studentů je jejich práce, ale když jemu to bylo tak nepříjemné! Pokřivená tvář se rázem změnila zpět na tu naprosto chladnou. Že by jej nakonec napadlo, co si se sensei počít? Bingo! Postavil se z příma proti ní. Udělal úkrok vzad levou nohou a pravou pokrčil v koleni. Napřáhl ruku. Hadō #4. Byakurai! Ještě než to dořekl, odvrátil sou ruku od stromu, kdy byla sensei a zamířil na posledního panáka. Až na něj to mělo účinek, ale moc nechybělo k docela jinému závěru. Po té se opět postavil normálně a pohlédl na spoušť, kterou způsobilo jeho kido. Byla to malá úroveň, tak přece mu šla o dost už lépe, ale také mnohem lépe bojoval, když byl v rozepři mezi svou chladnou a zuřivou stránkou. Přeci jen se vás na něco zeptám, sensei. Prohlásil, ani se na ni nepodíval. Kde najdu další terče?

Nanikawa Kenjirou

"Ach jo, kde jsou všichni?" Povzdechl jsem si, protože krom velmi pobavené skupinky a sensei s žákem praktikujícím kido tu nikdo jiný nebyl. "Možná mám ve věcech nepořádek, ale když jsem si to napsal, mělo by to být teď. Možná jsem si spletl místo - hmm - nemožné. Tak co tedy?" Rozhlédl jsem se ještě jednou pořádně kolem. "No, nic. Počkám tedy." Pomalu jsem se přesunul do stínu a sledoval jsem tu "kido-dvojici". Sice jsem v kidu nebyl vůbec, ale vůbec dobrý, byl jsem vyloženě anti-talent, ale rozhodně by mi nezaškodilo alespoň sledovat někoho, kdo jej zvládne.

Kenjirou-> Vedle tebe se z čista jasna objevila celkem mladá bělovlasá žena. Necítil jsi ji vůbec přicházet, téměř jako by spadla z nebe. V té ženě jsi poznal Izumi Mizumi-sensei, učitelku na cvičný souboj a improvizaci.

Izumi Mizuma

Zdá se, že se nás tu moc nesešlo že? Promluvila na studenta a při tom sledovala jak Rin provokuje jiného studenta, který se snažil trénovat kido. Ta se nikdy nepoučí.......Má štěstí, že to nevidí Onogawa. Odvrátila pohled zpět na jediného studenta, který přišel na hodinu cvičného souboje. Za tuto malou účast určitě může ta přednáška o Huecu Mundu.....poslední dobou na toto téma žádná nebyla. Určitě se tam ted musejí mačkt jako sardinky. Trochu se zašklebila a poté hodila studentovi boken (dřevěný meč). No musíme to brát z té lepší stránky, aspon tu máme dost místa. Přátelsky se usmála. Máš nějaké otázky? Nebo můžeme začít s výukou?

Nanikawa Kenjirou

Trochu mě vyděsila, jak se tu jen tak objevila, necítil jsem vůbec nic, dokonce ani malou část reiatsu. Díval jsem se na ní také takovým pohledem, který říkal: "Jak?" Přesto jsem ale rychle přešel do formálního výrazu. Nejdříve něco řekla o přednášce o Hueco Mundo a pak po mě zčista jasna hodila boken. Když jsem se ho pokusil chytit levou rukou, vyklouzl mi z ruky, ale než stačil dopadnout uchopil jsem jej i pravou rukou a tak jej pevně zachytil. "Mám pouze jednu otázku, sensei - proč nepoužijeme zanpakutou? V boji těžko budeme používat cvičné zbraně a vzhledem k tomu, že tu není nikdo jiný, který by se mohl do souboje připlést, nepočítáme-li ty, kteří se věnují jiným činnostem, nebylo by na škodu použít skutečné zbraně." Pohledem jsem postupně sjel ze sensei na Seppen připevněnou na mém opasku. "Nikdy nemůžeme jako tým zesílit, když jako tým nebudeme trénovat a bojovat," pomyslel jsem si pro sebe, vědom si toho, že mě Seppen nejspíš vůbec neslyší.

Izumi Mizuma

Postavila se do postoje, uchopila dřevěný meč oběma rukama, špička bokenu mířila soupeři přímo na hrdlo a nohy dala tak, aby měla největší stabilitu. Samozřejmě, že pak budeme bojovat normálně se zanpakuto, ale nejprve si musím prověřit tvé šermířské dovednosti, abych veděla, co pak při boji se skutečnými zbraněmi je potřeba dopilovat. Vysvětli své rozhodnutí. Dobrá, začnu s něčím lehkým a čitelným....uvidím, jak se s tím popasuje.
Aniž by čekala na nějakou jeho reakci, rozeběhla se přímo proti Nanikawavovi s bokenem napřaženým na přímí útok. Kousek před ním ovšem shunpem zmizela a objevila se za jeho zády, kde ho mínila trefit seknutím z leva do prava.

Nanikawa Kenjirou

Jakmile se rozeběhla, uchopil jsem bokken pevně pravou rukou. Čekal jsem přímý útok, takže když zmizela, překvapila mě, přesto použít k takovému účelu shunpo znamenalo jediné. "Buď už mě zasáhla a já si to ještě neuvědomil, anebo se mi dostala za záda." Rychle jsem se skrčil a počkal, až její útok bude nad mou hlavou, což netrvalo dlouho, vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně přímé seknutí vodorovně. V tu chvíli jsem bokken dal nad hlavu ve snaze zablokovat její útok a ve stejnou chvíli se také celou svou váhou opřel dozad, abych přitom dopadl na sensei a dostal ji k zemi.

Kenshin->

Rin Hirosaki-sensei

Sledovla jeho počínání aniž by hnula brvou, nevěřila, že by na ní vystřelil a i kdyby, měla v rukávu pár triků, jak to slabé kido odvrátit, protože se jí seělo dobře a místo nechtěla měnit. Proto byla zcela v pohodě a ještě pohodlněji se opřela o kmen. Když oznámil, že se chce přeci jen na něco zeptat, náhle zpozorněla, protože něco takového nečekala. Po poležení jeho otázky se ale jen nahlas a dlouze zasmála. A co takhle zkusit nějaký živý a pohybující se terč. Trochu ho škádlila. Ale jestli si veříš jen na neživé předměty, měli by být náhradní panáci u vchodu na toto prostranctví. Řekla trochu nevinným tónem a s dábelským úsměvěm na tváři.

Kenjirou->

Izumi Mizuma-sensei

Všimla si studentova záměru a tak když se opřel vahou vzad obtočila se kolem něj do prava a z otočky provedla velice silný a rychlý sek ze shora směrem dolů, aby Kenjiroua přišpendlila k zemi. Samozřejmě ovládala svou sílu, aby mu nijak vážně neublížila, kdyby se jí ho podařilo zasáhnout.

Nanikawa Kenjirou

"Co?" Pocítil jsem, že už jsem moc vzadu, aniž by se má záda ještě dotkla sensei, v tu chvíli, nevšímaje si ani toho, že se sensei pohnul, jsem vyrazil dozadu pomocí shunpa a skončil několik metrů od své původní pozice. Bokken jsem použil k tomu, abych vyrovnal svou rovnováhu a podíval jsem se směrem, kde původně měla být sensei. Byla stranou, a protože jsem ani pořádně netušil, jestli byla předtím skutečně za mnou, přemýšlel jsem nad tím, jestli nebyla z boku mimo mé periferní vidění, protože vzhledem k tomu, že je to již zkušená shinigami, dokázala by se dostat přesně do takové pozice. "Tss," vydal jsem ze sebe otráveně. "Hraje si se mnou jako kočka s myší, ale to jí nemohu dovolit." Rozhodl jsem se, že tedy také něco zkusím. Zaujal jsem pevný postoj s mírně rozkročenýma nohama a namířil bokken směrem na sensei, pak jsem v rychlosti dal paži s bokkenem dozadu a bokken plnou silou po sensei hodil jako oštěp. V tu chvíli jsem se pomocí shunpa přesunul přímo k sensei tak, abych se jí skoro dotýkal, chytil jsem ji pevně za zápěstí a znovu se zapřel dozadu a začal svou vahou táhnout sensei sebou. Tentokrát jsem se ale zapřel zároveň svou pravou nohou do sensei a rozhodl se ji přes sebou, během tohoto společného pádu, přes sebe přehodit. Bokken ji měl nejenom rozptýlit, aby se zaměřila nejdříve na něj, ale také měl sloužit jako sekundární útok, když by se tento nepovedl, doufal jsem jenom, že sensei není tak rychlá, ale tušil jsem, že se tomu vyhne.

Daisenmaru Kenshin

Pohodil očima po sensei. Tohle pro něj byla výzva. Skutečností bylo, že jej už y slamákovci omrzeoli před nějakým časem, ale co s tím může udělat, když jiní studenti jsou tak nechápavý. A koho tím pohyblivým terčem máte na mysli, sensei? Optal se monotóně. Vlastně mu cosi v hlavě napovídalo, aby považoval za pohyblivý terč ji, ale to by se mu mohlo nepěkně vymstít. Taky se obával, aby svého předešlého změnění směru kido později nelitoval.
Až po nějaké chvíli si povšiml toho úsměvu, co na tváři Hirosaki-sensei tak zářil. To bylo tak provokativní, ale jako by ho tím přímo nabádala. Chce se snad opravdu stát tím cílem, o kterém před chvílí mluvila? Nevěděl, co si o tom má myslet, ale své pochyby nechal zahalené za ledovým klidem sálajícím z jeho venčího vzhledu.

Kenshin->

Rin Hirosaki-sensei

Změnila obličej na trochu nevinný a podívala se nahoru, jako by ji náhle velice upoutal jeden mrak, který byl zrovna nad nimi. No vlastně se trochu nudím....... Odmlčela se a ruce si překřížila na hrudi, při tom ale svůj pohled neodvracela od oblohy. Dostala jsem tenhle týden volno, protože jsem málem zabila jednoho studenta při tréninku kida, omylem samozřejmě........ Pokračovala dál nevinným hlasem, ale při tom periferně sledovala, jak na to bude reagovat. Zajmalo jí kolik toho vydrží a při tom si z něj dělala legraci. Pak už jen mlčela a evidentně čekala, co na to řekne či udělá. I když vypadala zcela klidně a nezaujatě, uvnitř se docela bavila.


Kenjirou->

Izumi Mizuma-sensei

Když jí student zmizel z místa, kde ho chtěla dorazit, trochu jí to potěšilo. Zdá se, že to nebude, tak jednoduché. S úsměvem na tváři ho nespouštěla z očí. Zastavila svůj rychlí útok a otočila se směrem k němu. V okamžiku, když hodil svůj boken uviděla svou šanci a rychle se shunpem dostala za jeho záda, aby na něj mohla ze slepého bodu zaútočit, když je neozbrojen. Ovšem když se tam objevila, místo, kde ještě před okamžikem stál, bylo prázdné. Spatřila ho před sebou tam, kde před chvilkou stála ona sama. Všimla si také, že bokken u něj bude už za pár sekund a to v ní vyvolalo lehké obavy, jestli se tomu stačí ještě vyhnout. V jednom pohybu, kdy se zde objevila a stihla toto vše zaregistrovat se rovnou odrazila a shunpem se přemístila těsně za něj do vzduchu a v okamžiku, kdy pod ní prolétal bokken ho svým vychílila stranou, poté dopadla na zem a pohledem hledala soupeře, protože při tom manévru ho stratila ze zorného pole. Kenjirouho bokken byl odmrštěn takovou silou, že letěl dvacet metrů než se zabořil do stromu.

Nanikawa Kenjirou

Když jsem se dostal na místo, kde chvíli předtím stála sensei, ustrnul jsem. Ne proto, že by byla sensei pryč, ale proto, že to znamenalo, že teď se bokkenu jen ztěží vyhnu, udělal jsem tedy jediné možné východisko, i když jich bylo víc, ale beztak všechny obnášely nějakou tu ránu a na tu vzdálenost by bokken neměl způsobit vážnější zranění. Skrčil jsem se a rukama si zakryl hlavu zezadu, kdyby se náhodou bokken rozhodl dopadnout mi právě na hlavu. Rána ale měla přijít přesně ve chvíli, kdy jsem takto, no neelegantně, hodlal útok přežít. Uslyšel jsem zvuk nárazu dřeva na dřevo, to znamenalo, že sensei, anebo někdo jiný, musela bokken zastavit. Hned na to něco dopadlo za mnou. Narovnal jsem se a otočil jsem se čelem k osobě, která bokken vykryla.
"Neměla byste zachraňovat nepřítele před jeho vlastním útokem, sensei," řekl jsem, když jsem uviděl, že můj zachránce je stejný, jako můj soupeř: "A v případě studenta - není lepší, když na vlastní kůži okusí, jaké to je, když nemá kontrolu nad vlastními silami? Teď při tréninku je to lepší, než při skutečném boji." Snažil jsem se tak skrýt své silné rozpoložení z toho, že mě sensei musela zachraňovat, anebo lépe, že mě zachránila, když v podstatě nemusela.