Tréninkové prostranství

Daisenmaru Kenshin

Trvalo to. Ano, dlouho to trvalo, ale ani zdaleka ne tak dlouho, jako hledání pokoje, okolo kterého prošel už nejméně milionkrát. Každopádně, konečně byl tu. Tréninkové prostranství v celé jeho velikosti se rozkládalo přímo před ním. Slyšel odtamtutd hlasy. Ale jistě, vždyť tu několik studentů trénovalo, tak jak pak by je nemohl slyšet. Uvědomil si, že zrak mu nepomůže, jelikož někteří sensei si potrpí na dětinskou hru na schovávanou a tak zavřel oči a soustředil se na reiatsu v okolí. Cítil tu slabě ještě to z boje, ale následky této zkoušky i viděl. Zatím to nikdo neuklidil a tak doufal, že to nezbude na něj. Začal se sousředit ještě víc, aby našel stopy rychleji a nemusel tu trávit moc času.

Daisenmaru Kenshin

Do prkenný ohrady... Zabručel a sevřel obě ruce naštvaně v pěst, stále ještě vyhledávajíc nějaké stopy. Musel zachytit alespoň nějaké zbytečky, takhle to přeci nešlo! To by taky mohl zbytek svého života ztrávit blouděním po tomhle labirintu. Napadlo ho, že bude moudré si třeba počkat, až se k němu výsledky sami donesou, ale to by mohlo trvat stejně tak dlouho. Ne! Musí někde přeci být! Rázně otevřel oči, v nichž mu nyní žhnul plamen odhodlání. Sborovna! Napadlo ho chvíli na to. I kdyby tam Hirosaki-sensei nebyla, stále tam může být někdo jiný, kdo by mi její polohu jistě prozradil! Zajásal v duši jako malé dítě a zmizel zase v budově. Jsem to já ale chytrolín... Pronesl si sám pro sebe, jak odcházel. Byl tu ale jeden háček, když mu trvalo tak dlouho najít vlastní pokoj, ve kterém byl snad nespočetkrát, jak najde místnost, ve které byl snad jen jednou? Ups....

Kitsune

Když jsem se dostala na trénonkové prostranství, rozhlížela jsem se kolem. Hledala jsem někoho známého, třeba sensei, abych se zeptala na zkoušku.

Kitsune

Co se to tu k čertu stalo? Byla má první reakce na to, co jsem viděla kolem sebe. Co je tohle? Pronesu potichu po zahlédnutí osoby za stromem. Zkusím si snížit reiatsu a přiblížit se tam, aby zjistila, kdo to je. A jak jsem si pomyslela, tak jsem i udělala.

Kitsune-> Když jsi se dostala dostatečně blízko, všimla jsi si, že je to učitelka soubojů Izumi Mizuma, která si zrovna něco poznamenávala do bloku a zkoumala ten vyvrácený strom. Pak vzhlédla a podívala se tvým směrem.

Izumi Mizuma-sensei

To je zase práce navíc, Rin musí udělat všude kam vkročí, ale proč to tady mám dát do pořádku já.....to je mi záhadou... Byla zabraná do své práce a tak si studentky, která se k ní blížila, všimla mnohem později než normálně. Zvedla hlavu od kořenů a zadívala se na ní. Potřebuješ něco? Zeptala se a usmála se na ní. Dnešní hodiny na tréninkovém prostrnctví byli odloženy na zítra... Doplnila pro jistotu.

Kitsune

Sensei? Tak to jo. Oddychla jsem si, když jsem poznala onu osobu. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, ja to bude se zkouškami z Kido. Uprostřed zkoušky mě něco vcuclo a vyplivlo v lidském světě. Moc by mě zajímalo, jestli se zkouška bude opakovat. Odpověděla jsem jí a úsměv oplatila. Doufám, že nebude.ˇPomyslela jsem si v duchu a čekala, jak odpoví.

Izumi Mizuma-sensei

Podrbala se na hlavě a pořádně si prohlédla studentku. Poté zalistovala ve svém bloku, který stále dřžela o několik stran zpět. Eto....jsi Hoshi Kitsune, nemýlím-li se, což znamená... Nahlídla ještě o stránku zpět. Ano! Tady to je...zdá se, že jsi byla propuštěna z Akademie. To znamená, že se máš hlásit ve své divizi....Ten rozkoz přišel těsně po tom, co jste zmizeli, ale měl by stále patit. Běž si zabalit a můžeš jít......ted mě prosím omluv, mám tu moc práce. Hirosaki-sensei to zas přehnala při zkoušce z kida..... Povzdechla si a začala zas něco zapisovat na přední stránky sešitu.

Kitsune

Yataa. Radovala jsem se v duchu po její zprávě. Arigato. Poděkovala jsem jí, rozloučila se a s pocitem štěstí jsem se vydala do svého pokoje si zabalit.

Chieko

Došli jsme s Kurem na tréninkové prostranství a uviděli učitelku boje, jak mluví s Kitsune. Než jsme tam ale došli, už byli pryč. Přišla jsem k učitelce a uklonila se. Dobrý den. Nemáte nějaké informace o tom, co máme dělat? Jmenuji se Nekonome Chieko.

Izumi Mizuma-sensei

Zvedla hlavu a podívala se na další vyrušovateku. Dneska je tady ale provoz.... Byla stále podrážděná z toho, že to tady musí uklízet po někom jiném. Nekonome Chieko.......hmm....Nevím, ale měla by ses kouknout na informační nástěnku u sborovny. Hodně studentů ted propouštějí do kasáren, ale ostatní se normálně učí. V Seireitei se děje něco špatného...... Trochu zamyšleně vedla spíše monolog, ale pak se vzpamatovala. Určitě zajdi ke sborovně, tam je vše. Řekla a vrátila se k práci.

Hotaru Harubato

Hotaru měla založené ruce za hlavou a s pohodovým výrazem se loudala po tréninkovém prostranství. Chieko s Kurem, Raiden a i Kasumi se jí ztratili z dohledu. Proto ted' šlapala po pozemcích akademie, nebot' neměla ani tušení co by měla dělat. V dálce náhle zahlédla postavu. Oči ji zajiskřily a ona se radostně rozeběhla přes louku. "Ahh...dobrý den, sensei." Pronesla s úsměvem k Izumi. "Zrovna jsem se vrátila z Hollowtownu a tak nějak nevim, co bych ted' měla dělat. Naše zkouška byla totiž přerušena, ale myslím, že neni úplně nutné, abychom v ní pokračovali..." Hotaru se snažila vykroutit z nedokončené práce. "No tak kdybyste mi řekla, kam mám jít nebo, jestli mám někde pomoct...přece jen je tu ted' trochu zmatek." Klidně by se sensei dále bojovala, ale nevěděla, jestli je na to vhodná doba. Široce se uculila a čekala na odpověd'.

Izumi Mizuma-sensei

Je možný že si ze mně někdo už střílí?! Zvedla hlavu od stále nedodělaného sepisování škod. Trochu nechápavě natočila hlavu do strany, když Hotaru zmínila Hollowtown. Možná nějaký nový podnik.......to byli studenti, tak dlouho v nějaké hospodě?!? Chápu, že jít něco zapít je samozřejmost, ale být tam taaaaak douho........to musí mít výdř.... Usmála se. Musím ti říct to stejné, co Chieko. Zajdi si ke sborovně se kouknout na informační nástěnku. Když si pospíšíš, tak jí tam možná ještě stihneš.

Hotaru Harubato

Hotaru si všimla zvláštního pohledu, který na ni upírala Izumi, a tak se jen pousmála a uklonila. "Ehh...Děkuji sensei." Když zaslechla známé jméno své spolužačky, vystřelila z tréninkového prostranství jako nekotrolovatelná střela a zamířila si to do vedlejší budovy. Když si pospíším, třeba je ještě stihnu. Pomyslela si s úsměvem na tváři.

Akisha Shihomaru

Došly jsme na tréninkové prostranství a já jsem se pousmála. "Tak a jsme tady..." Podívala jsem se na Kitsune. Poslední dobou, stále něco dělám, ale nijak mi to zatím neuškodilo. Rozhlédla jsem se. "Tak začneme ne???" Jen co jsem to dořekla, tasila jsem a shnupo jsem šla po Kitsunině hrudi... Každý shinigami by měl být připravený a pokud ne, přišel byo život, ale v případě jejího nezareagování, jsem svou katanu obalila duševním tlakem a vytvořila jsem něco jako obal, který působil jako štít.

Kitsune

Došli jsme na tréninkové prostranství. Sotva jsme přišli, Akisha zničeho nic začala. Rychle jsem vytáhla svou zanpakuto a plochou stranou zastavila Akishin útok. Poté jsem se shunpem přenesla o kousek dál, kde jsem se odrazila a sekla jsem po ní. Díky tomu, co jsem viděla, že udělala se svou zanpakuto, jsem udělala totéž.
Artemis se na to dívala z dálky.

Akisha

Bylo dobře, že dokázala můj útok vykrýt. Když zmizela, tušila jsem, kam zamíří... na záda. Když byla kousek ode mne, tak jsem se prudce otočila a skřížila zanpakuto s jejím, až vylétly jiskry. Odstrčila jsem ji a udělala výpad k ramenu, ale jednou nohou jsem jí chtěla podrazit nohy, aby spadla na zem.

Kitsune

Vykryla můj útok a zaútočila mi na rameno a nohy. Uskočila jsem od ní, aby mi nemohla podkopnout nohy. Otočila jsem se dokola a sekla po ní. Útok mířil na její pravou stranu.

Akisha Shihomaru

Byla rychlá a dobře kryla a uhýbala mým útokům. Poumála jsem se a když zaútočila, přikrčila jsem se k zemi a ohnala jsem se zanpakuto po jejích nohách.

Kitsune

Akisha se skrčila zaútočila mi na nohy. Vyskočila jsem a dostala se za ní, kde jsem se po ní ohnala svou zanpakuto.

Akisha

Její reakce mě zprvu zaskočila, ale měla jsem to očekávat. Odskočila jsem od ní co nejdál a pak jsem zmizela a šla jsem jí po pravé straně.

Kitsune

Svou zanpakuto, kterou jsem držela téže ruce, jsem zablokovala její útok, lehce jsem se o naše sražené katany zapřela a odrazila se od ní. Hned jak jsem dopadla na zem jsem se odrazila směrem k ní. Těsně před ní jsem zmizela a objevila se za ní, kde jsem po ní sekla mečem.

Akisha

Její zapření o naše skřížené zanpakuto, mě trochu vyvedo z rovnováhy, lehce jsem udělala krok dozadu, abych se vyrovnala a připravila se na její útok... Její útok mě ale přëkvapil. Přede mnou zmizela, ale já tušila, co uděla protože už to na mě jednou kdosi zkošel. Prudce jsem se otočila na podpatku a zkřížila s ní znovu zanpakuto. Pustila jsem do čepele své zanpakuto trochu reiastu a odrazila jsem jí, pak jsem ji loktem chtěla udeřit do břicha...

Kitsune

Odrazila mě a zaútočila mi na břicho. Zaklonila jsem se a při tom vykopla nohou zespoda směrem nahoru na ní. Potom, jak jsem byla zakloněná jsem se rukou dotkla země, od které jsem se lehce odrazila a tím udělala přemet, abych se dostala na nohy. Poté jsem se znovu odrazila a zaútočila jsem sekem proti Akishe na místo mezi pravým ramenem a levým bokem.