Setkání v měsíční záři

Razaki

Modosi... prosím tě nepleť se do tohohle... nechci abys přišel k úrazu i ty... a co se týče vás ostatních... švihl jsem zanpakutem
Johatsu suru Batariel ! zanpakuto se prodloužilo a začalo zářit lehce červeně
Ve chvíli kdy Modos zablokoval Yoshirův útok jsem se prosmíkl kolem něj a sekl po slizce...

Izumi Amaru

Měl jsem dojem, že na me uplne zapomeli
Hado #73 Sōren Sōkatsui vypiskl jsem a vystrelil svoje hado na tu divnou slizkou vec
Připomínala mi něco co někomu upadlo z nosu
A navic to bylo zamestnano tim druhym kapitanem

Izumi Razaki

Pozoroval jsem jsem její pohyby a zablokoval její útok
V tu chvíli se moje zanpakuto vrátila zpět do původního stavu
Na boj s rychlým soupeřem se hodila víc krátká verze
Omlouvám se Ohime-sama, nejprve se tedy budu věnovat vám !
řekl jsem a druhou rukou jí vší silou praštil do obličeje, zatímco jsem blokoval její meč svým...

Yoshiro

Shunpem jsem zmizel někam dál a pořádně celou situaci zvážil. Vymýšlení nějakých super překvapivých taktik nikdy nebyla moje silná stránka, takže jsem se rozhodl, že použiju brutální sílu. Podíval jsem se na svoje nohy a potom nad sebe.. Začal jsem se soustředit a znovu jsem se shunpem přesunul. Tentokrát však směrem nahoru.. Nad bojiště. Vzleť ještě výš, Tenshi.. Zašeptal jsem, moje Zanpakuto zbělala a po chvilce začala zářit. Napřáhl jsem se.. Uaaaaa!!!! S křikem jsem proti zemi poslal vlnu reiatsu, která by měla trochu poničit účesy princezny, Modose, sopla a .. Razakiho. Byl jsem na něj trochu naštvanej a nějak jsem doufal, že to přežije.

Konan

I když to nebylo v plánu, skončila jsem na zemi, jako polštář pro měkčí dopad Amara. Hned jak jsem měla šanci, tak jsem ho ze sebe odstrčila. Co to mělo být? Předvádíš se, nebo co? Pomáhej ostatním to jo, ale zkus kido úrovně, která tě v tuhle chvíli nezabije. Zvýšela jsem o něco hlas a stoupla si zase na nohy. A hlavně kido, které nezabije i nás okolo. Dodala jsem si už spíše pro sebe.

Už jsem chtěla vykročit k místu střetu, když v tom kolem mě přešla menší tlaková vlna od útoku Yoshira. Musela jsem si na chvíli zakrýt tvář. Ono je to asi vlastně jedno, buď mě zabije Amaru nebo Yoshiro. Napadlo mě tak, když jsem si kryla ten obličej.

Razaki

Hime nebyla zřejmě uplně obyčejná potvora
Lehce sem si o ní poranil ruku, ale to mě tolik nebralo
Víc mě zajímalo to, že jsem ztěží dokázal uskočit Yoshirovu úderu
Ten magor mě málem zabil... Navíc mě štvala ta blbá zahrada kolem mě...
Zanpakuto se mi opět přeměnilo na shikai...
Jigoku no honoo začal jsem se soustředit a můj meč začal jakoby koncentrovat oheň, skočil jsem před hime
Bakudo #39 Enkosen vyvolal jsem v tu samou chvíli a uhodil Zanpakutem do země...
Celé okolí vybuchlo ohněm... vše v okruhu 10ti sáhů ode mě jsem se právě pokusil zpopelnit... zahradu, Hime, Slizku, Yoshira, Modose
Moje bakudo by mělo ochránit aspoň mě...
Yoshiro si s tím nějak poradí...)

Amaru

Dopadl jsem na podkapitána 9. divize
Jakmile jsem se sebral tak jsem az pokorne spustil
Gomenasai nezlobte se prosim hned to napravim
rekl jsem smutne

Yoshiro

Byl jsem celkem dost vysoko nad zemí a držel se tam díky vytváření "země" ze spirituálních částic. No, Razakiho plamínek se ke mně nedostal, ale pěknej útok to byl. Třeba trochu popálil tu krávu a ty její poskoky. Tady ve vzduchu to zatím vypadalo celkem bezpečně. Čekal jsem na vhodnou příležitost. Až nastane, vrátím se do boje.

Konstance

I Modos a Shihueretto byli mimo dosah Razakiho plamene, Konstance však nikoli. Když se po chvíli vynořila z ohnivého živlu, její svrchní kimono i vlasy plápolaly. Kryla se mečem, jako by útok vytvoření duševní energií kryla zbraní též spirituální podstaty... Upírala na Razakiho zlostný pohled a zavřela s bojovným cvaknutím vějíř. Shodila své okrasné haori (protože přirozeně jakožto vznešená šlechtična měla asi tak 30 vrstev oblečení... no, to je nadnesené ale tak chápete mě) a rázným švihnutím meče odsekla doutnající konečky vlasů. Vzduch byl teď prosycen štiplavým kouřem.
"Ohnivá podstata? Vypadá to, že tento souboj bude ještě zajímavý, Razaki-dono," pronesla. Pak pozvedla meč. "Vzedmi se, Ranki!" Čepel na chvíli zazářila namodralým světlem a objevily se na ní zuby ve tvaru rozbouřených vln.

Modos

se se zasvištěním objevil před Yoshirem ve vzduchu.
"Jestli dovolíte, já budu nyní váš soupeř," prohlásil. Zdál se trochu jiný... předevšít tím, že držel v ruce podivný, kostěný meč, jakoby právě teď ulitý z bílé hmoty, která provázela hollowizaci.

Yoshiro

Trochu jsem se ho lekl. Objevil se tam z ničeho nic a ten odporný zvuk Sonida. Nepříjemné. Pozvedl jsem obočí a prohlédl si jeho meč. Zvláštní. Jistěže.. Upřeně jsem se mu podíval do očí. Poté jsem ale pohledem uhnul a zavřel oči. Omlouvám se, Sotaichou.. Usmál jsem se. Tohle už není průzkumná mise...Nejsme tu ani jeden den... A většině z nás hrozí, že se odtud nevrátíme živí...Mitoshi, Yasumaru..Kde jste?
S vážným výrazem v obličeji jsem se znovu zahleděl na Modose. Nejspíš už tu tvoje jméno někdo zmínil..Ale nebral jsem to nijak vážně.. Nejspíše to byla chyba, protože jsem tě podcenil. Popravdě, myslel jsem si, že můj útok nepřežiješ.. Ale přežil jsi. A teď jsi tu a odvážně ses mi postavil.. Jak se jmenuješ? Zeptal jsem se ho.

Razaki

Smetl jsem z ramene doutnající zbytek oděvu a vymetl si letmým pohybem špínu z vlasů
Aha... chápu...
pronesl jsem klidně ve chvíli kdy to skoro vypadalo, že aktivovala shikai...
Jak tedy chceš, tohle bude ještě zajímavej souboj... řekl jsem...
Otočil jsem se na toho prcka
Hej ty, Shinigami-chan, postarej se o ten sliz... houknul jsem na Amara...
Bolestně jsem si uvědomoval omezené možnosti svého shikaie... Ale nějak to budu muset zvládnout...
Zmizel jsem a objevil s kousek stranou
Potřeboval jsem zísakt trochu času...

Amaru

Sundal jsem si ze zad zanpakuto
Vypadalo to legracne, takova obrovska zbran
Kuraku suru Turiel rekl jsem trochu bazlive
Ted sem mel teprve obri zanpakuto teda na svoji velikost
Kieru rekl jsem potichu a doslova se rozplynul

Modos

"Děkuji za přívětivá slova, pane," řekl uctivě. "Jsem Modos. A směl bych znát též vaše jméno?"

Konstance

To, že se Razaki vzdálil, místo aby útočil, ji podráždilo. Její krásná tvář byla zvrásněná vzteklým úšklebkem.
"Nechat dámu čekat? Jak jsem si myslela, vy nemáte vychování!" začala tiše, ale její slova nabývala na síle, až skončila téměř u křiku. S posledním slovem švihla mečem a objevilo se něco, co Hueco Mundo ještě nespatřilo - prudká, zpěněná příbojová vlna, která se převalila přes Razakiho.

Shiueretto

seděl nebo možná stál na místě, kde ho Modos nechal a nehýbal se.

Yoshiro

Ruyichi Yoshiro, Kapitán 10. divize, Gotei 13... Představil jsem se a postavil se do bojové pozice. Tak tedy začněme, Modosi. S těmito slovy jsem prudce zaútočil se Zanpakuto.

Razaki

Opět jsem použil shunpo abych se dostal z dosahu vlny
Obávám se, že nejde o čajový dýchánek Hime-sama, vaše názory na etiketu mě v tuhle chvíli zkutečně příliš nezajímají... objevil jsem se za ní pár metrů a doufal že tohle vyjde...
Na tohle jsem se fakt soustředil... Hado nebylo právě moje specialita...
Lesk slávy dávných bohů, odlesky minulosti. Záře věčného slunce ať rozprostře se do nekonečna. dokončil jsem velice rychle zaříkávání
Hado #32 Ōkasen vystřelil jsem po tý ženský
Nečekal jsem že jí to zraní, spíš že když se otočí že jí to oslní a na chvilku dezorientuje

Amaru

Objevil jsem se kousek od slizu a zacal jsem dělat divné pohyby rukama
Vzal jsem svůj obří shikai a připravil se k útoku
Rozbehl jsem se primo proti slizu, rozmachl se svym zanpakuto a prosel bezproblemu celym slizem a zmizel... (byla to jen iluze)
V tu chvili jsem se objevil za Hime tesně po tom co jí zasáhl ten hnědovlasej kapitán. Soustředil jsem na svůj útok
Hado #58 Tenran muj plan bylo odfouknout tu zenskou primo proti tomu kapitanovi. Navic to nebylo prave nejslabsi hado

Konan

Byla jsem tu navím, ale nikdy jsem nebyla příliš bojový typ, a tak mi to ani tolik snad nevadilo. Sledovala jsem boje okolo sebe. Něco v hlavě mi řeklo, ať si raději vyvolám svůj shikai, tak jsem tak i udělala. Kolem mě se objevilo několik motýlů. Tohle už není průzkumná mise, jen doufám, že se všichni dokážeme vrátit i zpět. Uvažovala jsem tak, když jsem viděla situace odehrávající se přede mnou.

Modos

provedl v rychlosti podivné gesto rukou a když vykrýval Yoshirův útok, již v rukou držel meče dva. Jejich čepele byly průsvitné a břitké. Odrazil Tenshi zkříženými meči, ale k útoku se neměl. Vypadalo to, že mu je bližší se jen bránit.

Konstance

se otočila na Razakiho právě včas, aby se zářivé energii stihla bránit reiatsu koncentrovaným před sebou, ovšem v tom se za ní vynořil zničehonic Amaru a smetl ji prudkým tornádem. Bylo to tak nečekané, že ani nestačila využít té nově nabyté kinetické energie k útoku na Razakiho. Přeletěla ho a postavila se opět na nohy nedaleko od něho. V očích, které upírala na Amara, jí plála nenávist.

Shiueretto

pořád bez pohnutí stál na místě, na klon nijak nereagoval.

Konan -> Najednou se ti zazdálo, že z bludiště kamenné zahrady za sebou slyšíš hlas, který říká tvoje jméno. Ten hlas ti byl povědomý, jakoby patřil někomu, koho jsi kdysi znala...

Konan

Myslela jsem, že zvuky okolo mě, jsou jen zvuky z boje, ale když jsem se pořádně zaposlouchala, zjistila jsem, že jsem se mýlila. Přeběhl mi mráz po zádech. Ten hlas. Připadá mi tak známí. Bála jsem se, ale také jsem toužila zjistit, odkud hlas vychází. Podívala jsem se po pojujících, kteří měli dostatek práce sami se sebou. Promiň te. Udělala jsem dva kroky dozadu, takže jsem zmizela za jedním z větších kamenů. Otočila jsem hlavu za hlasem. Minutu jsem ještě stála na místě a pak jsem vyrazila za hlasem, který mě volal.

Konan -> Brzo jsi nechala zvuky boje za sebou, zahrada jako by je tlumila. Kolem tebe se rozprostřelo ticho a slyšela jsi jen křupání písku pod svýma nohama. Občas se ti zazdálo, jakoby se na plochých kamenech kolem tebe něco hýbalo, ale pokaždé, když jsi se podívala pořádně, viděla jsi jen lesklou, hladkou plochu. Alespoň ze začátku. Čím dál jsi šla, tím jsi v nich rozpoznávala častěji nějaké pohybující se tvary. Ale nezdály se nijak nebezpečné. Ty ploché kameny vlastně dost připomínaly zrcadla, sebe samu jsi v nich ale neviděla. V tom tichu jsi už neslyšela ani ten hlas, byla jsi obklopena jen neurčitými tvary v zrcadlech.

Konan

Až po nějaké době jsem si uvědomila, že už neslyším zvuky boje, ale ani hlas. Asi dva motýlci z mého shikaie mě při cestě doprovázeli. Přesto jsem šla dál, ale pomaleji. Oči mi tikali z jednoho plochého kamene na druhéhý. Nejdříve jsem si těch odlesků moc nevšímala, ale čím dál jsem pokračovala, nebyli to už jen odlesky, ale spíše nějaké tvary či siluety. Příjdu si jako v bludišti zrcadel, ale nikde nevidím svůj odlesk. A navíc to ticho. Trochu mě to děsí. Přešla jsem k jednomu plochému kameni, kde ještě před chvíli byl ten pobyhující tvar, lehce jsem se jí stačila dotknout podivně vypadajícího kamene, než jsem si všimla dalšího tvaru, za kterým jsem se vydala.

Razaki

Nečekal jsem až přistane bezpečně a získá opět rovnováhu
Ve chvíli kdy mě přeletěla jsem už shunpem běžel k její nové pozici
Než stačila získat rovnováhu tak jsem zaútočil...
Nic složitého, prostě jsem se jí pokusil vrazit zanpakuto do přicha

Yoshiro

Přesně v momentu, kdy překříženými meči vykryl můj útok, jsem se shunpem přesunul za něj a co nejrychleji sekl. Dal jsem mu ale trochu prostoru na to, aby mohl uhnout před moji čepelí. Pár centimetrů..