Setkání v měsíční záři

V Huecu Mundu se schyluje s bitvě, jaké už dlouho nebyl tento svět svědkem...

Izumi Razaki

Promiň Modosi, mrzí mě to, ale nechci aby ses pletl do tohohle souboje řekl jsem aniž bych reagoval na Jintena. Přirozeně jsem ho sledoval...
Zabil jsi nejen mojí kapitánku, ale také ženu kterou jsem miloval, teď tě toho donutím litovat každou chvilku po zbytek tvého života. Ale neboj, nebude to trvat dlouho řekl jsem, chytil jeho luk pravačkou a levačkou, do které jsem těsně předtím přehodil svoje zanpakuto jsem vedl dlouhý řez po jeho hrudi...

Yoshiro

Cero ale Razakiho netrefilo, protože tam Razaki nestál. Byl o 30 metrů dál a já za ním. Hned jak jsem viděl Jitena, poznal jsem v něm muže, kterého jsem spatřil, když zabíjel Suiren. Bylo mi teď jedno, jestli je Razaki na mé straně nebo proti mě, byl jsem ale rád, že tu je a je v pořádku..Tenhle chlápek, co stál několik metrů od nás, byl na prvním místě na mém seznamu osob, které chci zabít. Takový vztek jsem neměl dlouho. Ten jeho obličej....Klidný výraz... Než se Razaki vůbec mohl otočit a spatřit mě, vypustil jsem na plno svoje reiatsu. Kolem mě teď zářila stříbrná barva.

Razaki

Yoshiro? řekl jsem lehce překvapeně
Byl to to sice poslední člověk kterého jsem tu čekal, ale byl jsem rád že ho vidím. Díky za pomoc, ale tohle je můj souboj... řekl jsem mu
Nic dalšího jsem neřekl, bylo toho moc a já musel říct buď všechno, nebo nic... a na všechno teď nebyl čas... Vypustil jsem taky na plno svoje reiatsu
Samotný vzduch kolem se oteplil...

Izumi Amaru

Bylo pekne ze oba dva mysleli také na dobro ostatnich clenu
Jejich spojené reiatsu me zatlačilo půl metru do pisku silou hydraulickeho lisu
To byla rozhodne vec kterou jsem hodlal kapitanovi dlouho vycitat

Jiten

Razakiho vytrhla z jeho spárů jakási fluffy síla tak rychle, že si chvíli neuvědomoval, co se děje. Pohlédl na svou zakrvavenou ruku, ve které ještě před chvílí držel čepel meče a za normálních okolností by ji Razaki jen těžko osvobozoval. Pak zvedl oči k muži, který se právě dostavil. Byl obklopený stříbrnou září a vypadal odhodlaně. Jak dojemné... pomyslel si Jiten. Nevěděl, že v Huecu Mundu jsou jiní shinigami. Jindy by o tom měl přehled, ale v nedávné době byl mírně... zaměstnaný něčím jiným.

Yoshiro

Přestaň kecat blbosti, pitomče. Tohle není tvůj boj.... Mluvil jsem trochu jiným hlasem než dřív a přitom jsem koukal do země. Z mého hlasu byla cítit neskutečná zášť vůči tomu chlapovi, co na nás tak blbě čuměl. Nenáviděl jsem ho, ať už to byl kdokoliv. Ten chlápek zabil Suiren.. Naši Kapitánku.. Pokud se mě znovu pokusíš zabít, nech to na potom, Razaki... Zvedl jsem hlavu a s vražedným pohledem jsem se podíval na Jitena.. Teď budeme bojovat... Tohle je náš boj! Pravou rukou jsem začal vytahovat Tenshi z pouzdra, které jsem držel levou rukou. Jakmile jsem Zanpakuto vytáhl, namířil jsem s ní na Jitena. Vzleť, Tenshi... Aktivoval jsem Shikai.

Izumi Razaki

No nebudu se hádat s kapitánem... 10 divize ?! řekl jsem
Až ho zabiju podruhý tak pak budeme pokračovat v našem rozhovoru
řekl jsem a namířil na Jintena svým neuvolněným zanpakutem
Jintene teď umřeš definitivně a jednou provždy řekl jsem

Jiten

Když zaslechl Razakiho poznámku, tvářil se chvíli dost divně, a pak udělal takový ten zvuk, jako když se člověk rozesměje, ale uvědomuje si, že se to právě příliš nehodí, takže se to pokouší zadusit.
"Je to až dechberoucí... Jediným šípem jsem probodl oboje vaše srdce, jediným šípem jsem vás obrátil proti sobě a přiměl vás změnit vše, čím jste kdy byli!" Pak jediným pohybem vytáhl z toulce na zádech čtyři bílé šípy a nasadil je na tětivu, kterou zkušeným pohybem napnul.

Izumi Amaru

Hado #63 Raikōhō
Ozvalo se. Mohutný zluty blesk uhodil z nebe primo do chlapka natahujici luk
Nejak sem se konecne sebral z ty vlny a ted bylo na case pomoc kapitanovi
A utocny Kido to bylo moje

Izumi Razaki

Anděl a démon, bok po boku...
Přesto jsem pořád neaktivoval svůj shikai
Kývnul jsem na Yoshira. Jako za starých časů
V tu chvilu do chlapka udeřilo dost silné Kido které evidentně seslal nějaký prcek v hadrech shinigami... asi maskot, nebo něčí zanpakuto
Shunpem jsem se objevil nalevo od chlápka, doufal jsem, že si Yoshiro poamatuje naše společné akce...

Yoshiro

Použil jsem Shunpo, abych se dostal docela vysoko nad Jitena. V podstatě jsem hodlal využít Razakiho a Amarova útoku. Jiten mohl být celkem rozptýlený a já ho plánoval zarazit do země. Napřáhl jsem se a vší silou zamířil z výšky přímo na něj. Všechno teď hrálo v můj prospěch. Ještě lepší by bylo, kdyby teď Amaru použil nějaké Bakudo. Do toho všeho jsem chtěl ještě použít jeden ze svých útoků. A to ten nejničivější. Vzleť výš, Tenshi.. Moji Zanpakuto obalilo reiatsu...Pokud nějakou náhodou uhne, tak v Hueco Mundo bude kanál La Manche.

Jiten

jen obrátil hlavu Amaruovým směrem a žlutý blesk se rozprskl v sálající bledě zelené záři, která byla jeho právě probuzené reiatsu. S pohledem upřeným stále na mladého shinigamiho, kterého přímo spaloval zářícíma očima, vystřelil všechny šípy naráz. Přeletěly neškodně přes místo, kde ještě před sekundou stáli Razaki a Yoshiro, a všechny čtyři se zabodly do písku s několikametrovými rozestupy.

Razaki

Ve chvíli kdy vystřel šípy jsem už stál u něj
Bakudo #45 Pin zo ro seslal jsem z bezprostřední blízkosti a ihned odskočil aby měl Yoshiro volný prostor k útoku
Koutkem oka jsem zachytil toho prcka co tu byl s náma
Vypadal dost shobo...

Jiten

stál, znehybněný Razakiho bakudem. Těsně před tím, než dopadl útok zhora, obrátil tvář k Razakimu. Neusmíval se, tvářil se dost zamyšleně. Hned na to ho ale zavalila vlna bílé záře, která odfoukla jeho mizející reiatsu a oslepila všechny v okolí tak, že museli přimhouřit oči. Když se vše uklidnilo a i vlny písku, které ohromná síla rozvířila, se usadily, Jiten už tam nestál. Jen několik desítek metrů dál trčely ze země čtyři šípy, na jejichž letkách ještě zasychala jeho červená krev.

Konan

Asi za dvě minuty po Yoshirovi jsem se konečně na místě objevila i já. Sledovala jsem situaci, která se najednou začala odehrávat přede mnou. Ovšem síla, kterou vypustili Yoshiro a Raziki dohromady, mi podlomila kolena a já si musela sednout do písku. Takže kapitánku Suiren zabil tamten? A s tímhle se zas Yoshiro zná? A navím Yoshiro hlas, je jiný. Sledovala jsem boj před sebou a cítila se zahanbená, když se jim Amaru pokusil pomoc a já nic. Když se objevila bílá záře, zakryla jsem si oči rukou. Hned jak pominula, vyškrábala jsem se opět na nohy.

Yoshiro

Dopadl jsem na kolena. Když jsem útočil, nepřemýšlel jsem. Vůbec mi nedošlo to, že si můžu nějakým způsobem ublížit. To se taky stalo. Dlaň, ve které jsem držel svoji Zanpakuto, byla celá zkrvavená. Snažil jsem se do toho útoku dát co nejvíce síly a při srážce s Jitenem (?), což způsobilo dost nehezké odření právě na mé dlani.
Další věc, o kterou jsem tak nějak přišel, bylo mé Kapitánské Haori a část mého svršku. Od pravého ramena až do středu hrudi byl vršek mého černého kompletu tak nějak roztrhaný. Pode mnou byl celkem slušný kráter a Jiten nebyl nikde. Zvedl jsem hlavu a otočil se na Razakiho. Tenhle útok .. Byl dost silný na to, aby ho zabil.. Snažil jsem se popadnout dech.. Ale ne na to, aby z něj nic nezbylo..

Razaki

Chvíli to vypadlo, že je po boji, ale došlo mi, že asi nebude tak snadné ho porazit. Dej pozor Yoshiro, tohle už jsem viděl. Nevím sice co to je, ale nebude to nic dobrého. konstatoval jsem zřejmý fakt...
Došel jsem k Modosovi, který by stále ještě měl ležet na zemi spoutám mím kidem
Ahoj Modosi, dlouho jsme se neviděli co? Copak mi můžeš říct o tomhle... úkazu? zeptal jsem se ho přátelsky

Razaki

Hime-sama, jak milé že jste nás poctila svou návštěvou, ale obávám se, že tu teď nejste vítáni... Momentálně tu máme spor do kterého bych kohokoliv z vás velice nerad zatáhl, co vás se vůbec přivádí? řekl jsem sice uctivě, ale trochu ostřeji než normálně

Konstance

"Co nás sem přivádí?" zopakovala po něm princezna. "Nedivím se, že se musíš ptát. Ty, který jsi zradil svého milého spojence a pána, Jitena-sama, se kterým jsi uzavřel falešnou dohodu. Nedivím se, že nevíš, co to znamená být věrný svému druhu a přijít mu na pomoc ve chvíli nouze," řekla chladně. Pak její pozornost upoutal Yoshiro, kterého si změřila od hlavy k patě pohrdavým pohledem. "A kdo je tohle? Další takzvaný přítel, kterého hodláš v příští chvíli zradit?" Ostatní přítomní jí zřejmě ani nestáli za pohled. Z rukávu jí vyjel vějíř, který zkušeným pohybem roztáhla a zakryla si jím tvář, takže byly vidět jen oči, které Razakiho probodávaly. "Přišli jsme na pomoc našemu vůdci, kterého si vážíme za jeho laskavost a ochranu, kterou nám poskytuje. Je jen správné že nyní budeme chránit my jeho, když je v nesnázích. Říkáš-li, že tenhle spor se nás netýká... urážíš nás." S těmi slovy kolem ní zavířilo reiatsu tak mocné, že se snadno mohlo rovnat s reiatsu kapitánů. Vlasy jí zavlály a z druhého rukávu se jí v ruce objevil meč.

Shiueretto a nyní už volný Modos se postavili za ní, v bezpečné vzdálenosti, aby je nezasáhlo její zlobyplné, rudozlaté reiatsu.

Yoshiro

Trochu jsem se vzpamatoval, ale pro jistotu jsem se pořád držel vzadu. Tenshi byla v zemi a já se o ní opíral. Pozoroval jsem tu divnou ženskou, co právě dorazila. Razaki jí nazval - Hime-sama, toho chlápka spoutanýho v bakudu zase - Modos. Co jsou zač? Nevypadá to, jako by se ta ženská chtěla s Razakim bít... A co je..? Podíval jsem se na ten divnej sliz, co přitáhla ta "Hime-sama" Chvíli jsem na to hleděl. A tohle je co? Marmeláda? Zeptal jsem se.

Pak už ale ta ženská promluvila. Takže sem přece jen přišla bojovat. Chtěl jsem přemýšlet dál a tvářit se u toho hodně cool, ale pak mě nazvala - "takzvaným přítelem." Spíš to asi mělo urazit Razakiho, protože k tomu ještě dodala ,,-kterého hodláš v příští chvíli zradit?" Vypadala nebezpečně.. Celkem. Její reiatsu bylo dost silné. Who cares? Marmeláda a Modos teď nejspíš nedávali moc pozor a tak jsem prostě použil Shunpo a dostal se za ně. Omlouvám se, že ruším, páno--ne--..A marmélado! Sekl jsem Tenshi tak, abych je oba rozpůlil vejpůl.