2., 5. a 12. divize

Renmaru Houkazaki

Na Seireitei padla zlovestná tma. Asi nebude dvakrát bezpečné zostávať von. Vyzeralo to fakt hrozivo. Takže kapitán zomrel. Nuž stáva sa, ale zaujímalo by ma, čo myslela tým kľudom. Ale pravdepodobne toho o ňom vedela viac než ja. Vo svojom najlepšom úsudku som neznámu ženu nasledoval.

Sakura
Jen 2 pokoje vedle administrativního jsme se s Ichigem zastavili. Tak a jsme tady. Tady je tvůj pokoj. řekla jsem a odemkla jej. Před Ichigem se otevřela velmi prostorná místnost s pohodlnou velkou postelí, počítačem na dřeveném stole, plazmovým obrazovkou (nemůžu říct, že je to plazmová TV, když jsme se do takového pokroku ještě nedostali xD). Pokud bys měl zájem vykonat hygienu, tak vše máš tady. ukázala jsem na otevíratelné dveře, kde se nacházela sprcha. Tak to by bylo. Odpočiň si. Přece jenom je venku nepříjemné počasí. řekla jsem, usmála se a byla jsem na odchodu.

Satoshi
Stále jsem byl v laboratoři, ale neměl jsem úplně náladu vynalézt něco nového. Tak jsem se podíval ven, abych zjistil, že je má vysněná tma. Půjdu si skočit ven. řekl jsem si, sebral masku a přes šachtu jsem se objevil na střeše kasáren. I bouřka... zašeptal jsem Krása... přesně takhle bych chtěl každý den...

Ichigo Imanagi
Děkuju ti Sakuro odpoví Sakuře a až odejde tak vejde do pokoje.Úžasný takovej pokoj i se sprchou a nejmodernějšíma vynálezma. Já věděl že mám jít do 12. divize oběví se mu na obličeji úsměv který hned přejde ve zvídaví pohled.Všechno prozkoumá, prohledá každej centimetr čtvereční místnosti.Když dojde k oknu tak se ihned koukne ven a vydí že už je tma a bouřka Miluju bouřky ty blesky sou úžasný řekne a ihned se otočí směrem k posteli.Rozeběhne se a skočí na postel ihned se natáhne a zapne plazmovou obrazovku kde zrovna jak se dalo čekat u 12. divize dávají něco o vyrábění různých věcí.Hmmm pudu se sprchnout když už je noc.Ten den ale utekl rychle.Vejde do koupelny kde se vysprchuje a vyčistí si zuby.Vyjde z koupelny jen v ručníku,dojde ke skříni kde už má vybalené své věci a oblíkne se do kimona kdyby náhodou se ještě něco stalo.Skočí do postele a začne koukat na výzkum hollowa který zrovna dávají v plazmové obrazovce.

Ichigo -> Obrazovka ti začala zrnit, ta bouřka asi rušila signál... a nakonec zhasla úplně, vypadly pojistky.

Ichigo Imanagi
Z ničeho nic vypadly pojistky Hmmm skvělí a co teď?Asi půjdu ven se kouknout co se tam vlastně děje. Oblíknul si šátek kolem krku, vzal si katanu a vyšel z pokoje.Vyskočil na střechu 12. divize , koukal po okolí a přemejšlel o všem možnym.

Satoshi
Chvíli jsem ještě v bouřce pobýval, ale něco se změnilo. Ten pocit... tohle není normální bouřka. dospěl jsem rychle k názoru Musím to zkusit. pomyslel jsem a vystřelil z prstu Dark Arrow (něco jako Black Byakurai tvarově) a během chvíile se desintegrovalo To jsem si myslel. Spirituální částice nedrží pospolu... ale co může být zdroj...? pokračoval jsem v přemýšlení a sedl jsem si do meditační pózy. Sice na mě pršelo, ale díky tomu jsem se dokázal soustředit a vicítil jsem zdroj reiatsu. Takže to opravdu není přírodního původu. Hollow...? Ne na obyčejného hollowa je to příliš silné... ale co když... přestal jsem přemýšlet, když mě vyrušil pohled na Sakuru, která nesla zprávu zevnitř. Tak jsem za ni seskočil nenápadně, abychom nebyli moc viděni spolu. O co jde? zeptal jsem se šeptem Ta bouřka ruší přístroje a některé už se vypnuly. odpověděla Takže přece jenom to má znaky skutečné bouřky. Běž prozatím zpět dovnitř, jsem si jistý, že to brzo pomine. řekl jsem a oba jsme vešli dovnitř.

Aki Maki

Pořád na ni kouká s kamenou tváří přes ofinu. "Moc silné řeči od tak maé nevinně dívky...jestli chceš, provedu tě..." Pořád n ani tak divně kouká.

Akisha Shihomaru

"Jsem sice malá, ale ne neviná a budu ráda když mě tu provedeš"Řekla jsem mu do očí chladným hlasem. Najednou zaburácel hrom. "Asi bude bouřka, tak to trochu urychlíme, ne?" zeptala jsem se Akiho, pořád chladným hlasem.

Aki Maki

Tak trochu se temně pousmál, když slyšel tón jejího hlasu. "Dobrá...a copak potřebuješ vědět holčičko...?" Pomalím krokem šel kupředu.Rukou ukázal na jedny dveře. "Tam sídlí kapitánka..." Prohlásil. "Támhle hodně lidí trénuje...ještě máme podkapitána, ale toho jsem snad v životě neviděl..." Pořád na ní kouká přes ofinu.

Akisha Shihomaru

"Já bych chtěla hlavně vidět jídelnu, pokoj kde se můžu vyspat a to je asi vše." Řekla jsem . To je křupan, už abych byla někde kde on nebude. Proč zrovná já musím potkat takovýho blba. Nadávala jsem v duchu. Ale je takovej roztomilej. Ozvala se najednou Rose. No to tak. namítla jsem .

Aki Maki

"Dobrá tedy..." Prohlásil potichu a otočil se na patě.Šel né moc dlouhou chodbou.Na konci chodby otevřel dveře a ukázal na jídelnu. "Takže, tady můžeš jíst...a...někde kde se můžeš vyspat...?To můžeš snad všude, ale najdem ti teda nějakej ten pokoj..." Šel zase chodbou zpátky a zabočil do leva. "Proč si šla zrovna do druhé divize...?" Zeptal se jí, ale ani se n ani nepodíval...koukal se před sebe.

Akisha Shihomaru

"Já ani nevím, nikdy jsem o tom ani nepřemíšlela, prostě jsem chtěla někam kde bude kapitánem žena." řekla jsem. No konečně mluví normálně. "Můžu tě poprosit o pokoj vedle podkapitána?" Poprosila jsem ho milím hlasem.

Aki Maki

Znovu se temně pousmál. "Takže se ti líbí holky jo...?" Divně na ní kouknul, ale potom pohled zase přemístil před sebe na cestu. "Vedle podkapitána...?Takže teorii o tom že jsi lesba škrtám..." Pořád mluví temným hlasem.Zastavil se u dvěří. "Myslím že tady je podkapitán, takže..." Udělal pár kroků doleva a koukl se na dveře před sebe. "Tady by smohla mít teoreticky pokoj..." Otevřel dveře, pokoj byl zaprášený aplný pavučin. "Zabydli se.."

Akisha Shihomaru

"Díky si moc hodnej, uvidíme se zítra. Čau." Řekal jsem a zabouchla za sebou dveře. "No není to nic extra, ale to přežiju." Řekal jsem a rozsvítila tři lampy co tu byly. "Tady je plno pavučin a prachu, tak to si budu muset uklidit." Vzala jsem hadru co se tu válela po zemi a začala jsem utírat prach a pavučiny. Vyprášila jsem deku a polštář, vyhodila jsem odpadky a za půl hodiny tu bylo čisto. "A je to, co na to říkáš Rose?" Velice hezké a co teď? "No půjdu si lehnout, Dobrou noc." řekla jsem a padla na postel jako mrtvá.

Kasumi Haruka

Když přicházíme k 2.divizi, je již tma. To se ale rychle setmělo. Podívala jsem se na oblohu. Vypadá to na bouřku. Na dlouho jsme se ale nezastavili, byli jsme kousek od vězení.
Před vězením ještě stále čekal ten člen, který tu byl i předtím, samozřejmě, spolu se strážnými. Na pozdrav jen pokynul hlavou. Předala jsem mu Irenamiho. Chvíli tu teď pobude, až bude čas, přijdu si pro něj. Pak už ho člen odvedl do vězení.
Já jsem na nic nečekala, kvůli blížící se bouři jsem se shunpem přemístila do kasáren dvojky. Zdá se, že tu máme někoho nového, tohle reiatsu mi není známé. Řekla jsem si v duchu, když jsem procházela kasárnami do své kanceláře. Když jsem otevřela dveře, stál uprostřed místnosti Kenshin. Na první pohled bylo jasné, že je naštvaný. Uraženě se mi díval do očí. Já jsem ale od něj něco takového čekala, když jsem ho tu bezeslova nechala.

Renmaru Houkazaki

Vonku sa rozpútalo hotové peklo. Ťažko uveriť tomu, že na Seireitei je toto počasie celkom obvyklé Vyčkával som vnútri. Oknom som videl, ako udierali blesky. Len dobrodruh by sa teraz potuloval po vonku. A tým som ja rozhodne nebol. Žena, ktorá ma sem zaviedal vyzerala celkom pokojne a tak som sa jej skôr z nudy spýtal.
"Ja som Renmaru Houkazaki. Kto si ty?"

Aki Maki

"Dobrá tedy..." Otočil se a pomocí shnupa zamířil do svého pokoje.Umyl se a ihned zalezl do postele, ale nespal.Chvíli tak přemýšlel o všech různých blbostech.Chvílema mu hlavou přelétávala myšlenka o tom že v druhé divizi ztrácí čas, ale nakone raději zavřel oči a...spal.

Kasumi Haruka

Dlouho jsem nezůstala ale stát ve dveřích. Čekala jsem, co řekne, ale on ku podivu mlčel. Vešla jsem tedy dovnitř a zavřela jsem dveře. Prošla jsem okolo něj, ale on, jako by mě ignoroval ani se na mě už nepodíval a i když jsem pak usedla za stůl, stále stál ke mě otočený zády. Přestala jsem si toho všímat. Z vnitřní kapsy mého Haori jsem vyndala malí klíč, s nímž jsem odemkla jeden šuplík u stolu. Vytáhla jsem z něj jakousi menší knížečku, kterou jsem si pak chvíli prohlížela. Nakonec jsem si jen povzdechla a dala jsem ji zpět. Zamkla jsem opět šuplík, a klíč jsem taky vrátila.
Nechápu tě. Proč se tak chováš. Vždyť se nic špatného nestalo. Promluvila jsem nakonec ke Kenshinovi, který stál ke mě ještě pořád zády. Po chvilce, co neodpovídal, jsem jen pokrčila rameny. Odsunula jsem si židli k oknu a dívala jsem se ven. Bylo mi jedno, že je tma, a nic moc nevidím.
Ano, nic se nestalo. Ozval se pak ale Kenshin. Neřekl to moc naštvaným tónem, ale věděla jsem, že se pořád ještě zlobí. I tak ale Kenshin přišel ke mě. Opřel se předními tlapami o rám okna. Co tam vidíš? A nad čím tak vůbec přemýšlíš? Optal se a oba jsme svými pohledy směřovali do noční tmy.

Ichigo Imanagi
Po dlouhé době přemýšlení se otočil a slezl ze střechy 12. divize Hmmm zamyšleně šel dál ke vchodu do 12. divize, otevřel dveře a vešel dovnitř.Pořád zamyšlený prošel celou divizí až ke dveřím od jeho pokoje.Vešel do pokoje, promoklé kimono si dal na topení usušit, v trenkách si lehl do postele, přikryl se peřinou, založil si ruce pod hlavu, koukal do stropu a dál přemýšlel o své minulosti,přítomnosti a budoucnosti.

Kasumi Haruka

Oba jsme upírali své pohledy do hloubi černočerné tmy. Po chvíli jsem konečně Kenshinovi odpověděla. To samé co ty. Vidím tmu, vidím znamení, vídím to, co nás nejspíš v příštích dnech čeká. Kenshin pokyvoval hlavou. Zdálo se, že už z něj všechny zlost vyprchala, nikdy nedokázal být dlouho naštvaný, ale za to uměl být velmi vážný. Rozumím ti, i když trochu s těží. Pak se na mě podíval. Viděl ale jen stále to samé. Osobu se zamyšleným nepřítomným pohledem, hledící kamsi do dáli noční nekonečné tmy.
Když jsem si všimla jeho pohledu, došlo mi, že ho nejspíš cosi trápí. Ptal jsi se mě, nad čím že to přemýšlím, nemám pravdu? Řekla jsem trochu tlumeným klidnějším hlasem. Kenshin jen přikývl lehce hlavou na souhlas. Nikdo neví, co nás teď čeká. Ale teď se blíží zlé časy. Chyby se stávají, ale na ty teď není čas. A jinak.... zdá se mi, že tu máme někoho nového. Cítila jsem jakési neznámé reiatsu tady v kasárnách. Přemýšlím, jaký ten nováček asi bude. Zajímali by mě hlavně jeho schopnosti. Navíc, taky tu už je jistě přítomen i 3. důstojník. I jeho reiatsu jsem cítila. Chvíli po tom, co jsem domluvila, jsme se Kenshin i já obrátili, zpět, taky, abychom viděli z okna a dlouze jsme oba přemýšleli.
Najednou jsem ucítila, i když jen slabě, jakési známe reiatsu. Tohle reiatsu je mi nějak povědomé.... Raiden... Řekla jsem si v duchu a vstala jsem ze židle. To probralo Kenshina z jeho zamyšlení. Kam to.....? Neptej se a pojď, tohle zvládneme rychle. Nenechala jsem ho ani domluvit. A vyšla jsem z kaceláře. Zastavila jsem se až u východu z kasáren. Kenshin šel hned za mnou. Nechceš teď nikam jít, že ne? Optal se. Snad se nebojíš. Prohodila jsem k němu. Na nic dál jsem nečekala, a za pomoci shunpa jsem opustila kasárny.

Asi bych měla upřesnit, že neprší... :-)

2. divize -> Kapitánka opustila kasárnu. Nedlouho potom jste uslyšeli dunivou ránu, jek a země se zatřásla. Zdálo se, že do jednoho místa vaší kasárny uhodil silný blesk, přímo tam, kde byly cely. Mnoho těch, kteří tam zrovna byli, bylo zraněno, někteří možná i mrtví. Irenami měl však štěstí. V jeho cele teď zela díra a pokud by měl dost odvahy a touhy vyhnout se trestu, mohl bez zábran utéct.

Satoshi -> Pro většinu lidí to bylo dosud neznatelné ale ty, možná právě proto, že jsi většinu života teď pobýval v temnotě, sis všiml. Nad povrchem všech věcí, hlavně těch, které byly vysoko postavené (věže, střechy...) se vznášela slaboučká aureola. Když ses podíval na svou ruku, i kolem ní byla stejná, zatím téměř neviditelná záře. Věděl jsi ale, co to je... excitující spirituální částice. Pokud by to zesílilo, kdo ví, co by se mohlo stát... všechno by se začalo rozpadat, možná potom zase skládat do náhodných útvarů...? Bez analýzy jsi mohl pouze hádat.

Renmaru -> Žena pohodila zase hlavou, až náušnice zacinkaly.
"Já jsem Lavanda Suoi, těší mě," řekla, a pak k němu natáhla ruku v gestu, které ho pobízelo, aby jí ruku políbil. Všechno zatím nasvědčovalo tomu, že toto je skutečně podivná dáma. Ovšem v divizi specialstů na kidou se různé originální povahy musely očekávat.

Renmaru Houkazaki

Trochu som sa udivil. Je to naozaj zvláštna osoba. Natiahla ku mne ruku. Ruku som nikomu dávno nepodal. Ale bol čas, aby som to urobil. Pravda nikto ma nikdy za gentlemana nepovažoval. Načiahol som ruku a potriasol som ňou.
"Renmaru Houkazaki. Potešenie je na moje strane." potom som sa znovu otočil k oknu. Nemám rád ľudí, ktorí si myslia, že sú niečo viac. V boji si je každý rovný. Na jej hviezdne maniere som akosi nebol.

Aki Maki

Okamžitě po ráně vyskočil na nohy a pomocí shunpa běžel k celám, když v tom...spatřil tu spoušť.Chvíli jen tak zíral, ale potom si všiml že někteří vězni mohl utéct, proto tasil zanpaktou a doufal že je to zastraší a zůstanou ve vnitř. "V klidu...jestli se hnete...trest se vám zpětinásobí, pokud tedy nezemřete v boji semnou..." Sám věděl, že vězňové jsou nebezpečný, ale nedával to na sobě znát.

Akisha Shihomaru
Po té ráně se brobudila a posadila se na postel. "Co se asi stalo?" Zeptala jsem se sama sebe. Ale pak jsem se vzpamatovala a rychla vyrazila k místu kde se to asi stalo a pro neštěstí tam stál náš Aki Maki. No nic to přežiju.
"Co se st...." ani jsem to nedořekla a vytáhla zampakuto. "Jak se to stalo?" zeptala jsem se Akiho.