Slunce, moře, pláž... A pyžamo..

Kaito Myo

Na pláž dorazil stylově, jak jinak, než-li Senkaimonem. Chvíli se jen tak rozhlížel po okolí, přičemž si to okolí mohlo všimnout jeho velice odvážných plavek...

Spoiler:

Ještě se chvíli rozhlížel, ještě chvíli. No vypadalo to zvláštně, když se rozhlížel a přes oči měl svou modrou pásku. Pak ale nakonec spozoroval jedninou známou osobu, která stála společně s někým dalším i nějaké hroudy písku.
"Baru-sama," oslovil jsem ji vřelým hlasem a uklonil se, také zvláštní, když k vám příjde přes dva metry vysoký holomek, ukloní se a ještě pozdraví: "Rád Vás znovu vidím," přičemž se narovná a čeká na vaši reakci.

Mitoshi
Ale z něho by se zbláznil i úplně normální člověk! vyndal jsem hlavu z písku a vyhodil rukama do vzduchu.
Tohle prostě není normální! Ne ne ne! To nejde!
Vidíte ho?! Určitě ZASE zapomněl na ten gril znovu jsem zabořil hlavu do písku

Yoshiro

Všiml jsem si toho, jak jde Suiren-taichou někam pryč. Předtím ale zklamaně odhodila flašku, ve které bylo, před naplnění pískem, saké. Shunpnul jsem se kousek do džungle, kde bylo listí naházené na něčem jako truhla. Tu jsem otevřel - byla v ní nádherně tvarovaná láhev luxusního červeného vína. Vzal jsem ho a pomalu následoval, hlavně nenápadně, Suiren. Kdybych v sobě neměl tolik alkoholu, asi bych toho schopný nebyl.

Suiren Yoruichi

Šla jsem mezi palmami někam pryč. Před jednou palmou jsem se musela zastavit, nebo bych do ní narazila. Opatrně jsem ji obešla, a pak jsem zase nahodila tempo. Když jsem tak šla, najednou jsem se zastavila a otočila. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje, ale nic jsem neviděla. Z dálky jsem slyšela nějaké hlasy z pláže, ale už jsem byla daleko. Znovu jsem se otočila a pokračovala dál. Netrvalo dlouho a našla jsem druhý konec ostrova. Vítězoslavně jsem se posadila pod jednu velkou palmu a sledovala moře. Bylo tu příjemněji, už asi kvůli tomu klidu a většímu stínu.

Yoshiro

Za Suiren se najednou ozvalo zacinkání skleniček. Pokud se otočila, možná se trochu lekla mě, stojícího za palmou, o kterou se opírala. V pravé ruce jsem měl flašku vína a v druhé dvě skleničky. Usmíval jsem se jako idiot. Můžu si přisednout, Taichou? Zeptal jsem se.

Suiren Yoruichi

Poslouchala jsem šumění moře, když mi do toho přišlo nějaké cinkání skleniček. Otočila jsem se tedy a neubránila jsem se jemnému cuknutí. Překvapeně jsem koukala na Yoshira a zahlédla flašku vína a dvě skleničky. Ummmmm, ale jistě. Jen si přisedni. Usmála jsem se a trochu šoupla zadečkem, aby si i Yoshiro mohl pořádně sednout. Takže přeci jenom mě někdo sledoval. Prohodila jsem jen tak. Byla jsem vlastně ráda ze zjištění, že některé smysli mi stále fungují.

Yoshiro

Tohle víno mám u sebe od doby, co jsem byl poprvé v reálném světě. Řekl jsem během toho, co jsem si sedal na zem. A věřím, že bude vynikající.. Položil jsem před nás skleničky a otevřel víno. Nejdříve jsem nalil Suiren a pak sobě. Vrátil jsem špunt na místo, kde byl předtím, aby se víno nevylilo a položil jej do chládku. Vzal jsem skleničku. Tak třeba.. Na vás, Taichou. Podíval jsem se Suiren do očí a nastavil skleničku tak, abych si s ní mohl přiťuknout.

Suiren Yoruichi

Ummmmm tak to bude opravdu vynikající víno. Správně vyzrálé. Přikývnu na souhlas a vezmu si od Yoshira skleničku s vínem. Ummmm, ne, ne. Na tebe. Uspořádal jsi skvělou plážovou párty. Teda aspoň já se bavím výborně....Škyt....Pardon. S rukou před pusou se omluvím za své škytnutí a přičemž si jemně přiťuknu s Yoshirem.

Yoshiro

Nejdříve jsem se sklenicí vína lehce zakroužil a poté přičichl, tohle byla důležitá část při požívání vína. Nezáleží jen na chutí, ale i na vůni, která byla naprosto dokonala. Usrkl jsem si a chvíli si s nápojem jen tak pohrával na jazyku. Bylo to skvělé - jemně nasládlá chuť + bylo to správně vychlazené. Geniální kombinace. Jedním okem jsem koukl na Suiren a čekal na její reakci na chuť vína.

Hideki Kanegawa

Stále postával u baru a popíjel pivo. Kde nic tu nic, nic se neděje. Dal krk flašky k ústům a polknul jeden velký lok. Leč bylo vedro, pivo stále vůbec necítil. Právě položil flašku na bar a zadíval se okolo. V tom ho vyrušilo cinknutí skla a zvuk vylévající se tekutiny. Přeci jsem ji položil správně, opilý nejsem. otočil se na a podíval se na pult. Flaška sebou všemožně zmítala, v kutálení měnila směry a podivně se nakláněla. Tak... se mnou to asi bude hodně špatný. pomyslel smířeně.
Naštěstí s ním nic nebylo, flaška prostě jen nevěděla, kde má meze a přehnala to s Hidekim. A to měl Chuck mód jen na 60 %... divné.

Suiren Yoruichi

Držela jsem skleničku za stopku, abych tak nezastínila barvu vína a nezahřála její obsah. Zvedla jsem skleničku do víše očí, abych mohla posoudit čistotu, barvu a hustotu. Pak přišelo na řadu přičichnutí, což ovšem nebylo tak důležité. No a nakonec přišla vytoužená chuť. Tohle všechno jsem dělala už automaticky. Znala jsem to totiž z jedné mise do reálného světa. Abych zapadla, tak jsem pracovala jako degustátor vína. Úžasná mise. Ale dost o ni....Opravdu. Víno mělo jemně nasládlou chuť. Ummm výborné. Přikývnu a opět ochutnám.

Yoshiro

Sledoval jsem jak Suiren popíjí. Tohle byl zvláštní pocit. Takhle jsem s Kapitánkou ještě nikdy nebyl. Znali jsme se vlastně spíš jen.. Pracovně. A mě osobně to mrzelo, ale nikdy jsem to neřekl, bylo by to totiž moc troufalé a to i přesto, že už jsme nějakou dobu na stejných hodnostech. Bylo to příjemné. Bohužel, nevěděl jsem co říct, protože jsem chtěl zachovat ten svůj profesionální výraz, který jsem vždycky míval před Kapitánkou. Ale v tomhle podnapilém stavu to vypadalo dost.. Divně.

Suiren Yoruichi

Dál jsem pomalu upíjela výborné vínečko, když v tom zavládlo hloupé ticho. Podívala jsem se zvědavě na Yoshira, cože je najednou ticho. Neházej na mě takový škleb a raději začni něco povídat. Šibalsky ho napomenu. Třeba mi řekni, jak jsi se cítil, když jsem tě poprvé poslala do Soul Society. Navrhnu téma a čekám co se bude dít.

Yoshiro

Chvíli jsem přemýšlel. Když jste mě poprvé poslala do Soul.. Podíval jsem se jí do očí a na chvíli se odmlčel.. Society.. Jako bych byl v tranzu, no zřejmě bylo jasné na co jsem myslel, ale pak jsem se oklepal.. Uh..Pro-hluboce se omlouvám Taichou.. Sklopil jsem hlavu.. Už jen ten můj pohled byl dost opovážlivý.

Suiren Yoruichi

Huh? Nepochopila jsem, za co se omlouvá. Víno už mi začalo vstoupat do hlavy, tak to dělalo svoje. Když jsem viděla jak sklopil hlavu, jen jsem protočila oči. Kurňa Yoshiro, začni se už chovat normálně. Přirozeně. A hlavně se přestaň omlouvat a brát mě jako nějakou bohini, která vůůůůbec nejsem. Začala jsem mu vtloukat do hlavy a do doslovně. Šťouchala jsem do něj prstem, dokud nezvedl hlavu a neusmál se.

Yoshiro

Toto už dnes bylo podruhý, co do mě někdo šťouchal prstem. Na tváři se mi obevil úšklebek. Ale nevadilo mi to. Vůbec. Znovu jsem se napil vína a konečně vrátil znovu pohled Suiren. Ale zase jsem nic neříkal ( )

Suiren Yoruchi

Když zas Yoshiro vypadal normálně, mohla jsem do nej přestat šťouchat. Usmála jsem se na něj a napila vína. Jenže zase nastalo to ticho. Pfůůůůů s tebou je práce. Na pláži ti to jede a najednou tady mlčíš jako hrob? Pfůůůůů. Povzdechnu si a zadívám se do skleničky s vínem.

Yoshiro

J-Já!! Zrudl jsem jak rajče. Já nemlčím.. Já jen... Chvíli jsem se snažil přijít na správnou výmluvu.. Já jen.. Přemýšlím! U toho všeho jsem máchal rukama jako idiot. Oml-- Pak mi došlo, že se nemám omlouvat. Uh, oml.. Pak mi zase došlo, že se nemám omlouvat asi ani za omlouvání. Znovu jsem sklopil hlavu.

Suiren Yoruichi

Pozorovala jsem jak Yoshiro nebezpečně máchá rukama všude kolem sebe. Naštěstí mě žádná z jeho ruk nezasáhla. To jsem si mohla oddychnout, ale výmluva to byla otřesná. To si myslí, že na to skočím? I když.... Pomyslím si na podívám se na sklenku vína. Pak už jen slyším, jak se chce omluvit, což nakonec skončí jeho sklopenou hlavou. Beznadějí se mi také sklopí hlava. Dobře. Chce to něco radikálního. Přemýšlím nahlas. Tohle bych normálně neudělal, ale teď jsem opilá, což mění situaci. Přemýšlím a dozunknu na jeden ráz víno ve sklenici, kterou položím pod palmu vedle sebe. Sednu si blíže Yoshirovi. Z dovo. Řeknu a čmajznu mu skleničku, kterou položím do bezpečné zóny za něj. Pak Yoshira začnu v neočekávaný a nestřežený moment lechtat. Trest za ticho.

Yoshiro

Když jsi přisedla blíž, zrudl jsem ještě víc.. No pak přišlo něco, co jsem si nepřál ani v nejhorších nočních můrách. Nejdřív ledová královna a teď i Kapitánka Suiren?
Lechtalo mě to strašně a já se musel svalit k zemi. Kroutil jsem se jako nějáká postižená housenka a u toho se smál.

Suiren Yoruichi

Pamatovala jsem si to dobře. Yoshiro byl lechtivý a dost. Strašně se přitom smál, že jsem měla chvílema strach, aby se nezadusil. Raději jsem na chvíli přestala, protože už bylo poznat, jak Yoshirovi dochází dech. Sama jsem také bylo slušně vysmáta. Jeho pohyby byly.....unikátní. Tak co? Budeš mluvit? Zeptala jsem se rozesmátá od ucha k uchu.

Yoshiro

Snažil jsem se to rozdýchat. Kdo by kdy řekl, že je Kapitánka tak krutá. Tohle pro mě bylo mučení a já jí to hodlal vrátit. Podíval jsem se na ní s tázavým výrazem ve tváři a provokativně se zeptal - A co když ne?

Suiren Yoruichi

Takže provokace. Hmmm, já ti dám takhle provokovat. Upřesnila jsem si to sama pro sebe a nahodila šibalský úsměv. Ummmm raději nechtěj vědět co ještě může přijít. Nevím co přesně to bude, ale bude to kruté. Snažila jsem se rychle něco vymyslet. Pfůůů, kdoví co by na tohle řekli ostatní? Odbočila jsem v myšlenkách.

Yoshiro

To abych se asi bál, Taichou, co? Zeptal jsem se s nevinným pohledem. Představa toho, že by nás teď někdo pozoroval byla strašná.. Hlavně teda Mitoshi.. Nebo ta ledová královna.. A nebo v nejhorším případě Datel..To bychom se potom něco dozvěděli v novinách. Ale všichni by měli být na druhé straně ostrova, což by z tohohle místa mělo dělat to klidnější, než to, kde právě probíhá 'párty' .

Baru

pokývala hlavou a znova poplácala chápavě Mitochiho, tentokrát po zádech. "Fukutaichou, musíte být silný..." Najednou někde nad sebou uslyšela hlas a když vzhlédla, spatřila Kaita, člena 13. divize. Usmála se na něj, konečně někdo, kdo ví, jak vypadají plavky! I když sem měl tedy přijít v pyžamu, ale nevadí.
"Kaito, zdravím, taky tě ráda vidím," odpověděla mu. Byl to jeden z mála jejích podřízených, které nemusela neustále seřvávat a kteří nečetli nástěnku jen občas, proto na něj byla vždycky milá, působil na ni jako dobrý člověk, na kterého je spoleh.