Slunce, moře, pláž... A pyžamo..

Yoshiro

Na místo jsem vyrazil o několik hodin dříve, než všichni ostatní, abych stihl pečlivě všechno přichystat. Pod palmami byly nachystané stoly, na kterých byly různé jednohubky, chlebíčky (neptejte se, kde jsem to vzal, prostě tam jsou) a tak dále, také tam bylo hodně láhví saké a alkoholu ze skutečného světa. Na pláži bylo připraveno několik slunečníků , pod které si mohl lehnout ten, komu by mohlo časem vadit slunce. Co bylo ale to nejzajímavější, bylo to, že jsem měl na sobě bílé pyžamo se znakem 6. divize na zádech, pod pyžamem jsem měl plavky. Vypadalo to komicky.
Také jsem nakradl několik rozkládacích křesel a rozložil je různě po pláži. Příprava musela být důkladná. Dokonce se mi podařilo sehnat i rádio.. Ale tak nějak jsem nevěděl, jak ho zapnout, protože v tom obchodě hrálo a teď, ať jsem mačkal cokoliv, prostě nenastartovalo (elektřina no).
Sluníčko hřálo o 106.

Keikoku

"Důležitá akce," tak na takové slovo jsem slyšel a rád jsem využil své pravomoci, tedy svého práva, vlastně prostě toho, že jsem mohl použít osobní Senkaimon a neřešit, jestli si mám vzít zásobu toho nebo toho, vzal jsem všechno.
Na straně druhé, tedy v RW, vyletělo ze Senkaimon několik krabic. Mléko, mléko, mléko, mléko, mléko, mléko, mléko a ještě pár dalších kartonů a až pak přišlo na řadu, ehm... Něco ostřejšího a to já v mém kočičím pyžamu. Ano, teplé botky ve tvaru kočičích tlapek, to stejné i rukavice. Černé bavlněné pyžamo s bílou náprsenkou a přepychová ouška na hlavě. Pod pyžamem jsem měl ještě něco horšího, ale to bych nechal na později.

Baru

dostala nejhorší příkaz ve svém životě - účastnit se párty. A to pyžamové. A na pláži. Mít na sobě pyžamo mezi lidmi bylo dost hrozné. Mít na sobě plavky mezi lidmi bylo též dost hrozné. Ale obojí naráz, to bylo prostě tragické. Jakmile dorazila, nenápadně se odplížila mezi palmy do stínů a hodlala tam zůstat, dokud to bude únosné. Bohužel si s sebou nevzala žádnou knížku nebo cokoli, čím by se mohla zabavit, takže jen seděla za kmenem palmy a rýpala kusem kůry do země různé obrazce.

Suiren Yoruichi

Zaslechla jsem o nějaké plavko-pyžamové plážy někde v Pacifiku ve skutečném světě. Z dalších zdrojů se mi to jen potvrdilo, tak proč toho nevyužít. Byla to dokonalá možnost, jak zmizet od papírování a dalšího všemožného vyřizování. Podle instrukcí si sebou máme vzít plavky a pyžamo. Rychle jsem tedy ze skříně vytáhla, jedny z těch lepších plavek, do kterých jsem se i hned převlékla. Na plavky jsem hodila tílečko a šortky, což obvykle nosím na spaní a na to všechno jsem ještě hodila kapitánský plášť, který jsem si v pase svázala šátkem, aby nebylo vidět, jak jsem oblečená. Několik rychlými kroky jsem se nepozorovaně dostala pryč ze své divize. Pomocí senkai brány jsem se přesunula do reálného světa nad nějaké ostrovi v Pacifiku. Postupně jsem kráčela dolů a hledala ten správný.

Spoiler:

Date

Párty, kde bude plno krásných žen, pití a zábava? Tam jsem prostě nesměl chybět. Plavky jsem jakousi náhodou našel a na spaní jsem toho tolik nenosil, stačili mi jen kalhoty. Nějak moc jsem se nezdržoval. Pro zpestření chvíle jsem vzal časopis - jak správně namíchat koktejly. Je výhoda vlastnit noviny a být tak snad nej informovanější člověk.
Na ostrov jsem dorazil mezi prvními a prvního, čeho jsem si všiml byla Baru ve stínu palem. Pak jsem si všiml i Suiren, která právě přicházela. Už to začíná. Zařázila mi očko. Rozhodl jsem se, že zajdu za Baru, jen tak ji pozdravit. Když jsem k ní přišel, pozdravil jsem. Ahoj. Proč tak ve stínu? Následovala otázka.

Sokolí kamarád samozřejmě nesměl chybět, ten je semnou snad všude. Hned jak jsme dorazili, začal sokol prozkoumávat ostrov a pak si jen tak poletoval a užíval si volna stejně jako já.

Yoshiro

Už se to pomalu, ale jistě začalo všechno scházet. Stál jsem uprostřed pláže a rozhlížel se okolo. Ve tváři mi zářil úsměv a byla z něj znát radost. V tom přede mě tak nějak "přiletěla" moje bývalá Kapitánka. Taichou! Vykřikl jsem překvapeně a postavil se do pozoru. Sice jsme teď byli na stejné hodnosti, ale já jí pořád bral jako výše postavenou osobu a vzhlížel k ní tak.

Baru

si tak neškodně rýpala do písku a přemýšlela o tom, že i v tom stínu je jí hrozné vedro, když tu náhle zaslechla hlas kapitána deváté divize. Strašně se lekla a zrudla, protože to znamenalo, že ji někdo vidí v jejím růžovém pyžamu s potiskem kachýnek! Věděla, že si ho nemá brát, ale všechny ostatní modely byly zas až moc odhalující! Vyskočila na nohy do pozoru, jak se v přítomnosti kapitána sluší.
"Ehm... umm... taichou, co vy tady? Tedy... eh... abych tak řekla... na slunce si moc nepotrpím." Pak si všimla, co Date má, nebo spíše nemá, na sobě a polilo ji horko (i když v tom vedru si toho skoro nevšimla), protože si uvědomila, že s sebou nemá ani kapesníky na zastavení krvácení z nosu.

Suiren Yoruichi

Ladně jsem přistála na pláži, ale to už na mě vykřikoval Yoshiro. Nejdříve jsem myslela, že jsem něco provedla, ale pak když jsem ho viděla jak stojí v pozoru, musela jsem se začím usmívat. Oh, Yoshiro. Zdravím. Pozdravím a přejdu k němu. Proč prosim tě stojíš v pozoru. Už nejsem tvá kapitánka. Vypusť. Užívej si. Řeknu, ale velmi se mi líbilo, že mě stále takhle uznával.
Slunce pálilo a mě začínalo být v tom pyžamu a kapitánském plášti vedro, a tak jsem se pomalu začala svlékat až do plavek. A bylo mi jedno, že se svlékám před Yoshirem.

Hideki Kanegawa

Knížka, plavky (ikdyž se asi koupat nebude, kvůli obrázkům na těle), kapitánský úbor. Kapitánský úbor? ano... proč? stejně jako Chuck, ani Hideki nikdy nespí a když už, tak s polštářem pod zanpakuto a s otevřenýma očima. Vyrazil směr cílová stanice... v ruce knihu o předpokládaném životě na jiných planetách si to mašíroval přes oceán. přeci ukáže dobrotu a půjde pěšky!

Date

Překvapilo mě, jak Baru vyskočila do pozoru. Začal jsem se smát její rozpačitosti. Nemušíš stát v pozoru. Aspoň tedy dnes né. Dneska pro mě neplatí nějaké rozdíly v hodnostech. Dneska jsem normální shinigami. Snažil jsem se Baru vysvětlit, ať se uvolní a užívá si to tu, ale nejsem zrovna na nějaké vysvětlování. Nikdy mi to ani nešlo. Nedáš si něco k pití? Nabídl jsem se, když bylo takové horko.

Yoshiro

Kapitánka Yoruichi začala provádět činnost, kterou by si přál vidět každý zdravý muž. Uhm.. Vypadlo ze mě. Pořád jsem na ní hleděl až to snad vypadalo i blbě. Uvědomil jsem si to celkem pozdě, ale moje reakce byla excelentní, tohle snad bylo nejrychlejší Shunpo, co jsem v životě použil. Najednou jsem prostě stál u stolu a hleděl na láhev saké. Okamžitě jsem po ní hmátl a hodil jí na ex. Tohle na mě bylo moc.

Hideki Kanegawa

Po cestě narazil na mnoho patálií! Nejdříve se sklouznul po nějakém mazlavém, černém povlaku na hladině oceánu. Řeknu vám, pořádně mu to zas*alo oblečení. Bílé haori bylo černé a bez divize. Poté umlátil vlnou žraloka, který dostal chuť na jeho neviditelné tělo. Ještě horší bylo, že černé haori přitahovalo sluneční paprsky, takže se mu dělalo čím dál více mdlo. Kniha byla rozmáchaná od moře a celá černá, jako kdyby nějaký šílený autor měl moc inkoustu. V jednu chvíly mu to připadalo jako jeden z raných románů Barbory Hývlové.
Po několika kilometrech chůze mu došlo, že se asi do těch plavek bude muset svléknot, jinak pojde od vedra... no to bude super, desetiletí skrývání je zmařeno jednim blbym tankerem! Měj menší ponor! nebudeš narážet do dna!

Suiren Yoruichi

Když jsem si svlékala šortky od pyžama, najednou mi většina vlasů od větru vlítla do obličeje. Problém byl v tom, že žádný vítr nebyl. Už jsem tam stála jen v plavkách. Když jsem se narovnala, čekalo mě zjištětí, že se Yoshiro někam vypařil. Huh? Řekla jsem nechápavě. Pak jsem jen pokrčila rameny a vybrala si lehátko, na které svítilo sluníčko rovnoměrně. Věci jsem hodila pod letáhko a už jsem se opalovala. Sluníčko mi dělalo dobře.

Firel
Ze sekaitonu napřed vystřelí pár obdélníků z kida. Až na jednom z těch kvádrovitých útvarů je vidět osob která se zuby nechty drží a míří přímo do oceánu.Na poslední chvíli se útvar i s osobou zvedne kolmo k oceánu do vzduchu.Osoba to už nevydržela a pustila se. Pád byl napřed přímo po zádech ale nakonec to vyústilo v amatérský pokus o šipku.
Po chvilce jsem konečně vyplaval.Mám kliku že nepotřebuji dýchat. Na chvíli se mi ulevilo ale když jsem viděl jak daleko jsem od pláže tak jsem kriticky zbledl.
Kdo tam má sakra plavat?! Opřel jsem se o vodu a vylezl na hladinu. Z kido jsem vytvořil další obdélník,tentokrát delší a užší než ten na kterém jsem přiletěl. Jediné co mi chybělo byla nějaká vlna po které bych se svezl.

Hideki Kanegawa

Sněhově bílé haori už zase zářilo čistotou. Přecijen má své trumfy. Blížil se k pláži, kde se pohybovalo, či povalovalo už pár lidí. Většinou to všechno byly známé tváře, co tak pozoroval. Nacházel se asi padesát metrů od ostrova.

Yoshiro

Už jsem do sebe lil asi třetí flašku saké. Trochu jsem z toho zrudl. Dokonce mě začínaly napadat extrémně zvrhlé nápady. Ty si ale radši nechám na později. Napadlo mě, že bych se mohl trochu vykoupat, tak jsem ze sebe shodil pyžamo a ukázal se jen ve svých plavkách se znakem 6. divize na..Oh, wait! .. No, nebyl tam jen znak šesté divize, ale bylo tam také napsáno - Taichou.
Elegantně jsem se rozběhl po pláži směrem k vodě. Bohužel však, to saké udělalo svoje a já skočil šipku.. Do písku.. naštěstí mokrého, takže jsem si tu držku nerozbil zas až tolik. S dalším přílivem a odlivem jsem už zmizel v moři a jen tak si plaval sem a tam.

Firel
Několik desítek metrů od ostrova stojím na kvádru z kida a pozoruji jak křištálovou vodou podemnou prošel kapitán archivů.měl jsem sto chutí mu to ted vrátit ale raději jsem s vyvolal 6x Bakudo 73. Tozanshō Které se kolem mě rozstavilo do pravidelného šestiúhelníku.
Vyskočil jsem do vzduchu"Bakudo 37. Tsuriboshi" Zaznělo a podemnou se vytvořil můj oblýbený a pohodlný sedák na který jsem dopadl o chvíli později.

Keikoku

Pyžamo zřejmě nezabralo a nebylo zrovna nutností v takovém počasí a tak jsem přešel ke své tajné zbrani. Sundal jsem si pyžamo a odhalil svého... favorita... favorita mezi šortkami. Tyto stylové šortky ve světle modré barvě s různými tmavě modrými linkami, přímkami, kruhy, vzorci. Byly nejenom vhodné ke koupání, ale také k něčemu dalšímu, což bylo jejich tajemství, které jen tak nevydaly. Raději jsem běžel do vody, naštěstí neopilý a při smyslech, a tak jsem se tam nevysekal tak jako kapitán 6. divize.

Hideki Kanegawa

Co to ten šašek dělá? díval jsem se na Fillera, když vytvářel něco nademnou. Rukou jsem si zastínil oči, abych lépe viděl. Po několika sekundách a vyhodnocení, že je to absolutní volovina jsem došel na pláž. Cestou po vodě jsem pozdravil Yoshira.

Suiren Yoruichi

Sluníčko pražilo opravdu hodně. Myslím, že bude stačit tak hodinka na jedné straně a hodinka na druhé. Budu bronzová až, až. Zrovna jsem si porovnávala vlasy, aby mi nevadili při opalováním, když v tom uslyším *plááááác*. Zvědavě se rozhlédnu okolo sebe a co nevidím. Ležícího Yoshira v mokrém písku. Vyprskla jsem smíchy, ale rychle jsem se to rukou před pusou snažila zakrýt. Nevyšlo to. Když si pak Yoshira příliv a odliv odtáhl do moře vyprskla jsem smíchy, ale to už jsem nekryla. Že by už něco vypil? Zeptala jsem se v duchu a stále se smála. Héééééj, Yoshiro. Jsi v pořákdu? Křikla jsem, sledujíc, jak plave sem a tam.

Yoshiro

Plaval jsem.. Po cestě mě pozdravil Kapitán 10. divize.. Pfafoj.. Řekl jsem. Pusu jsem měl totiž pod vodou a tak to tak fakt znělo. Yoruichi-taichou na mě něco křičela. Já nevnímal. Byl jsem dost mimo z toho saké.Asi jsem toho vypil moc. Obvzlášt v takovým vedru. To je sebevražda.

Rei Sumizome

Vyrazila som nejakú tú dobu po samotnom kapitánovi. Môj výraz na tvári jasne značil to, že radšej by som bola nejaká moderná Popoluška z ľudského sveta alebo spočítala všetky zrnká piesku na tej prekliatej pláži, ako sa tam vyvaľovať sťa nejaké veľrybie mláďa na suchu a čakať na spasonosný spánok. Existujú však veci, ktorým sa jednoducho nevyhneme. Napríklad nezmyselná práca. Napríklad nezmyselné akcie pre všetky divízie. Väčšinu času povinné. Aj ja som si zobrala knihu dúfajúc, že po zotmení slnka budem mať dostatok kľudu, aby som sa venovala poslednej nedočítanej kapitole. Tá bude hádam stačiť predtým, než zaspím. A ešte štuplíky do uší. Na sebe som mala jednoduché čierne dvojdielne plavky, na ľavej strane však bola pripnutá placka so znakom desiatej divízie. Aby som netrhala partu. Cez to prehodený jednoduchý priesvitný plážový vrch skoro ako plášť z čierneho šifónu, ktorý siahal tesne pod úroveň dolného dielu plaviek. V pravej ruke zas taška s uterákom, knihou a pyžamom.
Party sa môže začať. Hurá... not.

Keikoku

Z vody mě vyhnal pohled na vzdáleného Firela, moc dlouho jsem tedy ve vodě nezůstal. Mokré modré šortky se nezdály, že by byly nějak extra přitažlivé a tak jsem zatáhl vepředu i vzadu a šortky se o něco zkrátily, teď to byly boxerky. Standartní klasické rudé boxerky s šedými třemi pruhy na pravé nohavici vepředu a s americkým orlem na zadku, kde jinde taky, vepředu už pro něj totiž místo nezbylo. Raději jsem se postavil k palmám a opřel se o ně.

Hideki Kanegawa

Postupně všechny pozdravil, ale moc pozornosti mu nevěnovali... ani si pořádně nevšimli bílého Haori... Hmm... moc nás tu zatím není, já věděl, že sem nemám chodit. pomyslel když si vyhodnotil všechny pro a proti. Proti bylo rozhodně mnohem víc. Ale nic, je tady, je! S tím už nic nenadělá.

Suiren Yoruichi

Stále jsem seděla na lehátku a pozorovala Yoshira, který mi nějak nechtěl odpovědět. Ale víc mě zaujala proměna plavek nového kapitána. Kikoku zatáhl za šortky a během chvíle měl na sobě boxerky. Překvapeně jsem ho pozorovala a když se odcházel schovat pod palmy, tak jsem pískla stylem - woow. Pak jsem se otočila zpět k moři, jestli se náhodou Yoshiro mezitím neutopil, protože na to vypadal.