Slunce, moře, pláž... A pyžamo..

Yoshiro

Skutečně jsem nevěděl, která bije. Podjela mi noha a já se svalil ze stolu. Hlavou jsem se ještě šikovně trefil do nehezky postavené židle, což mi způsobilo docela slušnou bolest. Nechápavě jsem hleděl na nebe, které mi připomínalo smažené kuřecí řízky... S hranolkama. Hýbal jsem pusou jako bych snad chtěl něco říct, ale nic jsem neříkal. Trochu jsem pootočil hlavou, čímž jsem z nebe udělal, místo zmíněného pokrmu, letícího medvěda, co konzumuje jahodu .. Zvláštní na tom bylo, že ta jahoda byla větší jak ten medvěd, takže jsem vlastně nemohl se 100% přesností určit, jestli konzumuje on jí nebo ta jahoda medvěda. Kdo by kdy řekl, že s nebem bude taková sranda. Aneb - alkohol působí jak má.

Rei Sumizome

Zábava bola v plnom prúde, čo okrem iného zahrňovalo kopu alkoholu, jedla a ženského osadenstva v plavkách. Nikdy som nemala v láske podobné druhy trávenia voľného času, no keď už som tu... čo s tým narobím? Už od samého začiatku som zamierila k baru, kde ma čakala dokonalo chladná virgin pina colada. Z čírej nudy som sa hodnú chvíľu hrala s farebným dáždnikom, nevšímajúc si ani tak diania okolo, ako riadkov v poslednej kapitole knihy, ktorú som čítala. Mám rada dáždničky. Pôsobia tak optimisticky, čo ja nie som. V pokľudnom súžití s týmto absolútnym chaosom ma však vyrušil kapitán šiestej divízie svojím krikom o nejakej súťaži. Dosť... nechcenej súťaži. Hlavne pre tých, čo sú triezvi. A tí, čo sú už na tom, ako on, tak tým je už asi aj tak všetko jedno. Aj tak si nič pamätať asi nebudú. Trocha iritovaným pohľadom som naňho hľadela, avšak keď sa tak profesionálne skácal a takmer si nabil držku, nemohla som sa nič, len uškrnúť.
"Mám taký dojem, že saké víla dolietala." S týmito slovami som zobrala slamku a červeno-žltý dáždniček, ktorý som mu dala za ucho. Pekne kontrastoval s jeho svetlými vlasmi. Čupiac pri ňom som ho štuchala slamkou do rebier.
"Ešte nie je tuhý."

Mitoshi
Ve svých krásných oranžových plavkách jsem si sedl vedle Baru, která napálila do Pana Ťunťi.
Taková ostuda... začal jsem potichu
Proč jsem podkapitán někoho takového začal jsem vzlykat
Proč já?! vykřikl jsem ještě a pak si zabořil hlavu do písku

Yoshiro

Ze zvláštní představy o jahodě požírající medvěda mě však přerušila nějaká podivná šmouha. Nejzvláštnější na tom všem byl ten fakt, že ta šmouha se hýbala a pak dokonce promluvila. Ale moc jsem tomu nerozuměl, jako by to byla nějaká cizí řeč. Kdybych dokázal alespoň trošku myslet, možná by mi došlo, že jsem toho vypil tolik, že nejsem schopný vnímání. Ta šmouha se najednou zvětšila. Bylo to možná tím, že ta šmouha byla Rei, která se ke mně přikrčila, poté jsem cítil jen, jak mě něco zašimralo za uchem, několikrát jsem zamrkal, díky čemuž jsem trochu zaostřil, takže se ze šmouhy stalo něco, co vypadalo jako člověk.. Dost rozostřený člověk.. To nejhorší ale mělo teprve přijít, já jakožto extrémně lechtivý člověk a ona jakožto extrémně nebezpečný člověk se slámkou - to opravdu výhra nebyla, protože mě tou slámkou začala šťouchat do žeber (předpokládám, že do boku) a docela mě to lechtalo. Nemohl jsem se ale hnout a při pokusu vydat jakoukoliv hlášku to působilo spíše jako bych se dusil.

"Taichou... je šteklivý?" Niekde tam vzadu v mojej hlave bol Temný pasažier. Temný pasažier bol väčšinou v kľude, pozoroval svoje okolie, niekedy sa len trocha zamrvil, keď zistil, že sa deje niečo jednoducho... zlé. Niekto by ho s kľudom mohol popísať ako čertíka, ktorý sedí na mojom ľavom pleci a tajomne sa uškŕňa, zatiaľ čo mi svoje plány šepká do ucha a dúfa, že ja sa nimi nechám riadiť. Ak je tam ten čert, tak tam musí byť aj anjel, myslíte si. Anjel na dovolenke. Trvalej. Po zaznení signálu zanechajte prosím svoj odkaz.

A práve teraz mi Temný pasažier hovoril niečo absolútne iné, než aby som nechala tú slamku a pomohla mu. Nie, to, čo som mu robila ma celkom bavilo. Úškrn sa stával každou sekundou širší. Slamku som hneď vymenila za prst, aby si toho šteklenia predsa viac užil.
Je predsa šteklivý.
Alebo má zlomené rebro.

Yoshiro

Začínalo to být opravdu neúnosné. Dokonce mě to nutili pracovat s mým mozkem, který byl momentálně tak trochu.. Away from head.. C.. Vypadlo ze mě jedno písmeno, což byl obrovský úspěch a začátek toho, že se mi pomalu ale jistě vracela schopnost mluvit a myslet alespoň na 10%... To je strašný!! Kdo si myslí, že je! Proč mi tohle dělá?! Tohle si nenechám líbit....KDE JE SAKRA MITOSHI, KDYŽ HO POTŘEBUJU!!! Ano, přesně tohle byly moje aktuální myšlenky. Pokud se to tak tedy dá nazvat. To nemá žádnou úctu ke Kapitánovi? Cítil jsem jak se mi vrátil cit do pravé ruky.. A vlastně celkově, do všech končetin. Pořád jsem ale cítil, že to není ono a že alkohol pořád působí, jak má..Možná, že i víc. Každopádně, tahle zoufalá situace donutila moje smysly, aby se vrátily na svá místa. Nedával jsem to však zatím znát.

Rei

Nie som zlá! Ani zákerná! Ale... baví ma to. A k tomu, práve moje činy riadil Temný pasažier, nie ja. Yoshiro vydal zo seba jediné písmenko, no netušila som, čo chce povedať. Ale zato som zmenila stranu na ľavú. Tam bývajú ľudia citlivejší, než na tej pravej, takže... Spokojný úškrn sa však menil na nevinný úsmev päťročného dievčatka, ktoré vie, že robí to, čo nemá robiť.

Yoshiro

Pootočil jsem hlavu směrem k Rei, která si to pravděpodobně hodně užívala. Baví tě to? Zeptal jsem, se jí s tázavým výrazem ve tváři. Určitě se musela trochu leknout. Vlastně.. Možná ne.. Vypadala děsně .. Chladně.... Ledová královno.. Vypadlo ze mě, aniž bych nad něčím pořádně přemýšlel, což možná byla obrovská chyba, ale vypadala tak. Ne že by nebyla hezká, ale .. Snažil jsem se tvářit taky chladně, abych nekazil tu mrazivou atmosféru, která teď prostě musela vzniknout.

Baru

slyšela, že vedle ní někdo dosedl. Když se tím směrem podívala, spatřila zástupce kapitána šesté divize, který vypadal dost zničeně. Záhy si začal zoufat nad svým osudem a nadřízeným. Baru ho velice chápala. Její kapitán se tu zas podle všeho producíroval s bujným poprsím a miniaturními plavečkami... život vicekapitána vůbec nebyl lehký.
"Antero-san, ani nevíte, jak vám rozumím," poplácala Baru blonďáka povzbudivě po rameni. Kam se vlastně Ukitake-taichou a Masamune-taichou poděli, když už tu byla řeč o těch kapitánech? Baru se začala rozhlížet.

Rei

Kapitán nevyzeral zrovna nadšene. A ja som sa mu ani nečudovala. Počula som už mnohokrát, že má vo zvyku vymýšľať rôzne prezývky pre každého, koho pozná práve podľa prevládajúcich vlastností danej osoby, aj keď ju práve nepoznal. Bol to skôr prvý dojem, ktorý mu pomáhal ich vytvárať. Pri mojej prezývke som sa musela zazubiť. Neviem, akú som mala očakávať, no táto ma prekvapila. Zatiaľ som nevedela či milo, alebo práve naopak. Prestala som ho štekliť skôr preto, lebo ma už to prestalo baviť. Načo, keď nebola žiadna reakcia? "Skvelá prezývka, taichou. Možno sa tak stanem v Soul Society známa. Vy už svoju povesť zhýralca máte, tak prečo ja by som nemohla byť Ľadová kráľovná?" Úsmev som mala aj napriek slovám milý a prívetivý. Vstala som nad neho, stále sa dívajúc do jeho tváre. "Mimochodom, dlžíte nám grill."

Akio Ukitake

S hlasitým "puf" a následným červeným obláčkem se Akio promění zpět na muže.S mokrými trenýrkami těsně přilepenými na tělo leží na promočené pláži a ...spí.

Yoshiro

Ve tváři se mi objevil přesně tento výraz ->

Spoiler:

Ledová královna byla očividně drzejší než jsem si myslel. Už jsem chtěl něco říct, ale jakmile dořekla poslední větu týkající se mojí noční můry, kterou jsem chtěl zapomenout a nikdy si jí ani omylem připomenout, zarazil jsem se. Jak o tom sakra ví? Myslel jsem, že se Mishi zbavil všech důkazů.. Za to se mu ještě pomstím.. Jedním okem jsem sledoval svého Více-Kapitána.. Na řadu přišlo polknutí na sucho. Pomalu jsem se posadil, zvedl pravou ruku a ukazováček na ní. Přemýšlel jsem nad nějakou vhodnou odpovědí.. Víš, Ledová královno-san.. Já absolutně netuším o čem to mluvíš.. U posledních slov jsem se usmíval jako naprostej idiot. Něco jako Naruto a Luffy v jednom.

Rei

Záznamy a kapitán nemôžu klamať. Desiatej divízii jasne chýba jeden grill... a ten grill je práve u Yoshira. Snaha urobiť poriadok v papierovačkách a v "stratených" veciach ma doviedla práve k tomuto. Opäť som si k nemu čupla a s prstom pri jeho boku, tesne pri rebrách som doňho niekoľkokrát šťuchla.
"To je ozaj smutné. Smiem vám to pripomenúť?" Milý úsmev nepoľavoval ani vtedy, keď som ho pokračovala mučiť šteklením.

Yoshiro

V momentě, kdy se mě chtěla dotknout, jsem jednoduše použil Shunpo v úmyslu zmizet mezi palmami. Bohužel však, podcenil jsem svůj stav a díky mému milovanému saké, jsem si rozbil držku o první palmu, co se mi připletla do cesty. Znovu jsem padl na záda a vydal ze sebe něco jako - S-sakr-a. Jestli mě bude chtít znovu lechtat teď, nepřežiju to Pomyslel jsem si. O žád--ným g-rilu nic n-ev-ím.. Vypadlo ze mě koktavě.

Rei

Popravde som nemala náladu to momentálne riešiť. K tomu som už vedela kapitánovu slabinu, čiže získať ho neskôr bude síce väčší problém, vzhľadom na jeho momentálny stav, ale nechcela som mu skaziť večer. A už vôbec nie ho naháňať po celej pláži. Preto som mu len ukázala dvoma prstami, že ho budem sledovať. Možno keď sa počas večera dostanem do jeho blízkosti, budem pokračovať v mojom pláne...

Firel
Po nějaké chvíli jsem se lenivým temepm dostal do baru. Obědnal jsem si něco k pití a hned po té vyrazil za mokutem.
Nasávajíc nealko jsem nečekaně vyhrkl na mokuta.
Nečekal jsem že tu máme sushi. Nikdy jsem nebyl znalec přez jídlo tak jsem si řekl ryba jako ryba.

[u]Keikoku[/u

To sluníčko pěkně žhne... zasmál jsem se, to by totiž bylo ideální, kdybych si takovéto sluneční paprsky nachytal do kožichu, bohužel. Sledovaly mě zraky všech těch přítomných a tak jsem se prostě na kočku přeměnit nemohl.

Yoshiro

Slečna "propíchli-mi-srdce-rampouchem-když-jsem-se-narodila-a-on-mi-tam-zůstal" mi dala jasně najevo, že mě sleduje. Co je sakra zač?! Pomyslel jsem si. Byla s ní... Sranda. Vypadala tak chladně a nepříjemně (možná, že za to mohly i ty černé plavky. Většina tu měla něco barevného a černá se do takového prostředí přece jen moc nehodí) , ale ta její drzost a akčnost mě doslova přitahovala. Jak jsem tam ležel, tak jsem přemýšlel , jak bych se vymluvil na ten gril. Nemůžu věčně zůstat u toho, že o ničem nevím. Za prvý - je to okatý a za druhý - ten blbec Mitoshi mě určitě prozradí.

Razaki

Zjevil jsem se bůhví odkud. Prošel jsem po celé pláži se smrtelně kamennou tváří. V ruce jsem svíral knihu a četl jí. patrně jsem neměl šajna kde jsem. Prošel jsem kolem několika udivených lidí a zase zmizel v dáli než stačil kdokoliv cokoliv říct...

Suiren Yoruichi

Zrovna jsem si dávala další doušek saké, když mě v tom nečekaná vlna svalila na zem ze židle a odnesla o pár metrů dál. Seděla jsem na pláži dál od všech. Ve sklenici jsem místo saké měla písek. Pfuuuuuu. To je pech. A to jsem ze šlechtické rodiny. Povídala jsem si sama se sebou. Co se dělo kolem mě jsem nějak nestačila vnímat. S menší námahou jsem vstala a vyrazila na druhý konec ostrova. Nožičky se mi trochu pletli, takže jsem šla chvílema šikmo.

Aukishiro Mikuzure
Byl už trochu namol ovšem dokázal ještě trošku přemýšlet vypil totiž jen jednu flašku uviděl kapitána 6ky na mol tak si řekl že ho probudí an chvíli odešel a o 20 minut později přišel s mini katapultem chtěl tam naložit kapitána 6. divize ovšem byl moc těžký tak zavolal na ostatní : Pojdte mi sním pomoct !

Yoshiro

Podíval jsem se tupě na toho imbecila, co se mě pokoušel odtáhnout nebo co. Vypadám snad jako někdo kdo potřebuje pomoct? Zeptal jsem se a pomalu se vyškrábal na nohy. Ještě jednou jsem zakroutil hlavou nad tím, o co se ten divnej chlapík pokoušel. Mě jen tak nějaký saké nepoloží... Dodal jsem vítězoslavně.

Aukishiro Mikuzure
To jsem viděl...Chvíli ho sledoval a pak odtáhl mini katapult k baru a zařval : Chce někdo vyhlídkovej let ?! tak aby ho všichni slyšeli.

Hideki Ka-ne-ga-wa

Vstal... ano, skutečně se rozhodl vstát. Proč? sucho... sucho... došel k baru, kde postávalo pár dalších shinigami. Jelikož saké nemusel, využil nabídky středoevropských piv! Ty přece nemohl odmítnout. Poté co mu bylo přistaveno pivo, napil se. Život je hořký... bohudík. promluvil polohlasně když položil lahev. Podíval se po pláži. Všiml se, že podkapitánka již dorazila a teď se bavila s těžce podnapilým Yoshirem. Grill, grill, grill... pomyslel, když se jeho pohled přesunul dále. Nic zajímavého, již neviděl. Snad jen Yoruichi, očividně pijící písek. Ó jak to osobitý názor na lihoviny. Zajímavý to úkaz. pomyslel se zvědavým výrazem. Mezítím Yoruichi odkráčela někam... někam. Přivřel oči, opřel se o bar. Chuck mód na 60 %, aby mohl uchopit lahev obilného kvasu.

Date

Jen jsem si povzdychl nad tím, jak mi začala všichnhi komolit jméno. Ach joooo. Že já se nejmenuju jinak. Pomyslel jsem si, ale než jsem stačil kapitánce Suiren odpovědět, spláchla mě přívalová vlna. Daleko mě ovšem neodnesla. Zastavil jsem se o palmy. Když se vlna vrátila do moře. Sjel jsem po kmenu palmy na zem, kde jsem se posadil. Hmmm a jsem bez krásné ženy. Řekl jsem si potichu pro sebe.
Po chvilce se ke mně snesl Sokol. Tak ukaž co zatím máme. Řeknu a sundám sokolovi z krku malé fotící zařízení, které připojím na větší zařízení, které má sokol na zádech. Byla to taková malá obrazovka, kde jsem si mohl prohlížet obrázky. Hmmm. Nic. Nic. Nic. Lepší. Mnohem lepší. Výborný... Některé fotky jsou úžasné. Jen tak dál. Pochválím sokola a vrátím mu fotící zařízení na krk. Sokol zapískal (nebo co to vydává) a odletěl dál plnit svůj veledůležitý úkol.