Prostory 1. divize

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Po chvíli cvrnkání se objevila dívčina, která to tu měla na starosti. V tu chvíli ze sebe jaho kolega začal chrlit tunu věcí, které by asi vydaly na vlastní knihu, ale Akio jim ani za mák nerozuměl. Zahrnovalo to kido a to nebyla zrovna jeho parketa.
[trec=akio]Hmm..hmm...[/trec] zahuhlal a pokýval souhlasně hlavou aby jako vypadal, že se chytá.
Pak zase Manzen začal chrlit kupu věcí a požadavků na lidi co měli jít s nimi. Byl vůdce mise, takže na to měl plné právo, ale Akio by se s tím asi tolik nepáral. Měli jít na misi hlídat pařbu, ideální bylo manší počet lidí, kteří toho moc nesní a nevypijí.
[trec=akio]Hmm...požadavky...no...spíš nějaký holky....menší...abstinentky...brunety?[/trec] Řekl s velmi vážnou tváří.
Pak zůstal čekat venku, zatímco z kapsy vytáhl kapesní hodinky a trochu si urychlil vnímání času...

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Yoshiro se po výzvě posadil na polštář naproti vrchní kapitánky a v tichosti dál analyzoval situaci. Nic z toho, co tu bylo na Yoshira nepůsobilo jako rekonstrukce. Když už, tak spíš jako násilné přestěhování všech věcí ze stolu. Z toho si vyvodil, že muselo dojít k nějakému incidentu a mohl jen hádat, jestli to bylo před návštěvou dvou kapitánů, které potkal a nebo se to týkalo přímo jich.
Co si budeme povídat, kapitán Ukitake sice patřil k těm zkušeným kapitánům, ke kterým by měli mladší kolegové vzhlížet, ale pravdou bylo, že většinu času se nakládal do alkoholu a choval se velice nevhodně, takže by Yoshira vůbec nepřekvapilo, pokud byl ve středu tady toho všeho. Byla to ale jen domněnka, kterou nehodlal dál pronásledovat.
Co se druhého kapitána týkalo, tam to byla jedna velká neznámá, protože o něm věděl pramálo, ale pokud chtěl Yoshirovi kapitán Ukitake vymáchat hubu v něčem, co sám dost možná způsobil, tak ho nový kapitán nijak nevaroval a to nebylo moudré.
Tento myšlenkový pochod ale prozatím nechal stranou, protože mu kapitánka po chvilce ticha sdělila, že pro něj má úkol.
[rec=yoshiro]"Jsem jedno ucho, kapitánko."[/rec] Nebudeme si nic nalhávat, trochu se mu ulevilo, protože ať už se to týkalo jeho nebo předchozí kapitánky deváté divize, tak když došlo k povolání, v devadesáti procentech případů se to neobešlo bez křičení, výhružek nebo nějakých trestů.

Manzen -> Akio tě nechal jít samotného s dívkou, takže jsi měl kontrolu účastníků mise ve své režii, jak se zdálo. V archivu, ve kterém jsi nepochybně už mnohokrát před tím byl, se tvým očím zjevily regály svitků a knih. Ale do oddělení údajů o personálu jsi možná zatím nezavítal. Bylo to až vzadu, v jednom z rohů. Řady polic se táhly až někam do stropu a na všech stály jedna vedle druhé velké krabice. Označené byly písmeny a čísly.
"Můžete se pohrabat tady, nejmladší ročníky jsou nejníž..." ukázala ti. "A nebo..." Skoro ve zpomaleném pohybu se otočila kousek stranou, kde u zdi vzadu mezi dvěma regály panoval stín a záhadná atmosféra, "můžete použít... tamto..." Viděl jsi, že tam stál jakýsi terminál, který by ti možná umožnil vyhledat shinigami elektronicky, i když z toho, jak se chovala, to vypadalo, jako bys tam měl spíš upsat duši dáblu.


Shounagon Sei

Na venek to vypadalo, že si dává na čas a zcela ignoruje stav, ve kterém je její kancelář. Ve skutečnosti se stále snažila uklidnit a nikoho u toho nezavraždit. Viníci už zmizeli a ona se snažila pracovat na tom, aby si nevylívala vztek na nevinných obětech. Byl Yoshiro nevinný? Nejspíš ne, ale na to, co bylo jeho povoláním, se vlastně choval nečekaně slušně.
"Chci, abys zašel do světa lidí, Yoshiro," začala trochu slabým hlasem. Pokusila se ignorovat třísky okolo a zadívala se přímo na svého podřízeného. "Uděláš reportáž o každodenních úkolech shinigami. O tom, co je skutečným hlavním posláním Gotei 13." Hodila si do pusy další šumák a zamyšleně ho překousala. "To bude aspoň hlavní úkol. Ale chci abys..." Odmlčela se a zadívala se pro změnu z okna. Její tvář změnila trochu výraz, stále se sice mračila, ale teď trochu víc ustaraně. "Ne, nic nebudu říkat. Ale jsi novinář. Takže... měj oči otevřené, to je všechno. Když uvidíš něco, co nesouvisí s tou reportáží, chci to vědět." Byla to poněkud záhadná instrukce. Jenže měla příliš málo informací, aby ho pověřila něčím konkrétnějším. Sama si nebyla jistá, co přesně by měl vidět a jestli něco, ale komu jinému svěřit slídění než vyhlášenému slídilovi? "Vem si nějaký tým a dejte si na čas, ať je to obsáhlý a podrobný. A všichni se zase nadchnou pro poslání shinigami!" dodala už o dost silnějším a rozhodnějším hlasem.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Kapitán páté divize se chvilku díval na terminál. Nebyl na tom s chápáním technologií špatně a mohlo to ušetřit dost času... [trec=manzen]Jop... To by asi šlo? Je nějaký důvod, proč se vám to nelíbí? Nebudu lhát, kdyby třeba reporty a další papíry šly vyplňovat elektronicky, myslím si, že by to pomohlo se spoustou věcí a dost věcí to urychlilo.[/trec] usmíval se u toho a přešel k terminálu, kde začal hledat. Po očku se během toho ale díval na... Knihovníci? Archivářku? Zajímala ho totiž její reakce.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Poté co Manzen odešel vedle, už ho cvrnkání přestalo bavit a následovat kolegu se mu nechtělo.
[myslenky=akio]Jeho mise tak ať si to rozhodne sám...[/myslenky] Pak se rozhlédl po místnosti. Čirou náhodou zde bylo malé křesílko a stoleček, ně kterém se necházela kupka časopisů pro ukrácení dlouhé chvíle.
Složitě naskoukal své vysoké tělo do malého a nízkého křesílka, tak, že mu kolena sahala skoro k ramenům.
Pak z kupky vytáhl časopis Duše a život...pak si, poměrně znuděně začal listovat sekcí zmiňující pevné a lesklé vlasy.
[myslenky=akio]Zajímavé...to by se dalo i použít....[/myslenky]

Manzen -> "Nelíbí? Vůbec nic, je to úplně perfektní a úžasné!" odpověděla dívka a začala v přiměřené vzdálenosti od tebe přerovnávat knihy a spisy v regále, abys neměl pocit, že ti kouká přes rameno. Zdálo se ti, že její slova nezněla tak nadšeně jako jejich samotný význam. Kdoví, co měla za problém s chudákem terminálem. Terminál po tobě chtěl přihlašovací údaje a potvrzení oprávnění nahlížet do sekce personálu.

Akio -> Hezky ses v křesílku uvolnil a zrovna když ses začetl do nejzajímavější části o správném oplachování, křuplo pod tebou a rozpadlo se.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Rázem se ocitl o pár centimetů níž, když se křesílko rozpadlo.
[trec=akio]No kurva jako se na to můžu vysrat...laciné šmejdy kupujou...houno to vydrží...[/trec] Zahulákal Akio naštvaně. Pak se napřímil, ometl si ze zadnice třísky a oděšel z čekárny pryč, časopis si vzal s sebou.
[myslenky=akio]Podělanej nábytek...se proti mně snad spiknul...bych se vsadil, že má Sei ochočené i ložní prádlo...[/myslenky]
Pomalu vyšel chodbou, kterou došel s Mazenem, ven na vzduch...na pozemky 1. divize.
Tam se posadil do tureckého sedu a pokračoval pasáží o správném vyplachování, aby zmírnil mastnění svých vlasů.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzen chvilku koukla na přihlašovací údaje a pak jenom suše nadhodil: [trec=manzen]Tahle ptákovina hnusná by mohla věřit našim bariérám, místo toho, aby se ptala, jestli mám právo prohlížet.[/trec] potom žádal přihlašovací údaje jako na SpiritScribu. Pokud to nevyšlo, zkusil své jméno a různé kombinace basic hesel. Samé nuly, samé jedničky a tak dále. O pomoc si případně řekl pouze pokud nevyšly ostatní možnosti.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Takže mise. Na moment se zamyslel, kdy byl vlastně na své poslední, hm. Bylo to v době, kdy byl ještě zástupce v deváté a i přesto, že to vlastně zase až tak dlouho nebylo, přišlo mu občas, že se jednalo o úplně jiný život. Byla to jednodušší doba.
Nemusel být žádný Sherlock Holmes, aby mu ze slov kapitánky došlo, že hlavní cíl mise byl jen zástěrkou pro něco mnohem většího, ale vzhledem k tomu, že o tom kapitánka sama zřejmě nechtěla (nebo nemohla?) mluvit, se rozhodl, že vezme to, co dostal a bude prostě pracovat s tím.
Přikývl na souhlas. [rec=yoshiro]"Rozumím, kapitánko Shounagon. Na kterou oblast v lidském světě se máme zaměřit?"[/rec] Členů Gotei 13, kteří sloužili v říši živých, byla spousta, ale Yoshiro neměl pocit, že by si v tomhle mohl vybírat, pokud měl ve skutečnosit prozkoumat něco, co kapitánce tížilo srdíčko.

Manzen -> Nic z toho, co si zkoušel, nefungovalo. Obrátil ses tedy na dívku. Ta si povzdechla. "No, ráda bych řekla, že je to divné, že vám nejde se přihlásit, ale... Každopádně jakožto kapitán jste měl dostat svoje přihlašovací údaje, většinou to trvá tak měsíc až dva po samotném povýšení, než se k vám dostanou poštou... potom máte možnost si ho změnit na něco, co si zapamatujete..." informovala tě, jako by nenápadně chtěla povzbudit tvou paměť. Potom se ozvalo tříštění a sprosté nadávání z chodby a ona se tím směrem vyplašeně otočila. "Co se děje? Někdo útočí?!" vypískla vyděšeně.


Shounagon Sei

Mohlo se to zdát jako zbytečný dotaz, shinigami měli zastoupení na různých místech a všude se dělalo to samé, ale ve skutečnosti nebyl.
"Začni Karakurou. Je tam základna, tak popište, jak se tam všichni mají dobře a jak je moc a moc baví jejich práce..." zašklebila se na Yoshira. "Vem si nějaké lidi s sebou, zmapujte třeba i pár zajímavých míst ve městě... nějakou akci..." zadívala se potom z okna a tahala se za několik trčících vousů na bradě.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzen se nadechoval, aby vysvětlil, že ještě takové lejstro nedostal, ale předběhl ho zvuk z chodby a nadávání. Měl pocit, že poznává Akiův hlas, ale těžko říct. [trec=manzen]Kdyby opravdu někdo útočil, zavolejte mě. No... Zbývá asi mi jediná věc...[/trec] vyslovil své obavy a začal se probírat složkami. Naštěstí probuzení plnohodnotného shikaie nebylo tak časté a byť skoro všichni shinigami opouštěli narozdíl od Manžela akademii s něčím víc, než je Asauchi, méně jich mělo realizovaný Shikai, což mu dost usnadnilo hledání, respektive zredukovalo počet kandidátů.

Manzen -> Za občasné asistence dívky jsi úspěšně našel ideální kandidáty podle svých představ, kteří se ti hodili do týmu na misi! Hurá!

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Souhlasně pokýval hlavou. [rec=yoshiro]"Pustím se do toho okamžitě, kapitánko."[/rec] Na nic dalšího nečekal a postavil se. Ještě naposled na známku respektu sklonil hlavu, než opustil kancelář rozbitým vchodem.
Možná to byla trochu egoistická domněnka, ale Yoshiro si říkal, že se muselo jednat o něco vážného, pokud na takhle obyčejnou misi posílala kapitána. Nejednalo se o úkol, který by totiž nemohlo bez problémů splnit několik členů.
No každopádně k týmu. Určitě chtěl, aby se jednalo o uzavřenou skupinu novinářů, takže někdo z divize. Chieko s Kurem byli jasná volba. Yoshira samozřejmě napadl i Hijikata, ale pokud se má někdo postarat o instalaci kamer a neupozorňovat u toho na sebe, tak to byl právě on. Možná Shirogane-kun? Byl technický typ a takové znalosti se mohly hodit.
Pokud se však skutečně týkalo o potenciálně nebezpečnou misi, možná by nebylo od věci domluvit někoho ze čtvrté divize. Nejen, že by to bylo praktické, ale také by to mohlo podtrhnout jejich důležitost v článku, který o nich hodlal napsat. A jednoho takového čerstvého adepta měl v hlavě.
Měl rozhodně nad čím přemýšlet cestou do deváté divize. To byla jeho první zastávka předtím, než dá dohromady tenhle A tým.

>>>>> Devátá

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Kapitán páté divize si spokojeně prohlédl své kandidáty a rychle udělal fotky vršků složek a jednu, kdy byly přeložené přes sebe tak, aby byly vidět jména a fotografie. Pak poděkoval dívce a vyšel před kartotéku. Tam reaplikoval kido, aby fungovalo lépe: [myslenky=manzen]Bude mít určitě radost za jasnější a hlasitější zvuk![/myslenky] pomyslel si a vyrazil ven i že samotné divize. Akia našel jak si čte. [trec=manzen] Ukitake-taichou. Vyzvednete, prosím, dvě členky naší výpravy, když vám dám fotky a jména? Já si skočím zabalit a vyzvednout podkapitánku.[/trec] usmál se na kolegu s nadšením. Už se přestával bát, že to nezvládne. Má sebou přeci zkušeného a ostříleného kolegu!

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Vesele si četl venku a užíval si příjemného počasí...nesedět na pozemcích 1. divize, bylo by tu i krásně.
Pak už došel Manzen, takže Akio odložil časopis stranou a postavil se...hlavou mu ubíhaly myšlenky...
[myslenky=akio]Kdo by to řek, že použitím výtažku z citrónu bych mohl zpomalit rychlost mastnění až o polovinu...navíc ta výživa kořínků...zajímavé to je pravda...[/myslenky]
Pak na něj Manzen promluvil, což ho vytrhlo ze zamyšlení.
[trec=akio]Cože?! Jo...počkat členky...dvě...hmmm[/trec]
Akio tušil, Manzen na něj hodil hledání dvou cizích holek nacož si sám šel naverbovat svou podkapitánku kterou přesně věděl kde má hledat...mazané...možná přece jen nebyl tak přehnaně aktivní mlíčňák...
[trec=akio]A jo...kouknu po nich...sejdem se asi v páté...až si dobalíte...[/trec]
Pak se otočil a vydal se hledat...
Pravdou bylo, že hledat podle obrázků někoho, koho jste nikdy neviděl bylo asi stejně nápomocné jako hledat někoho podle reiatsu, když nevíte jaké je jeho reiatsu...
Koukl znova na obrázky, které mu Manzen dal. Obě dívky vypadaly mile, ale jejich obličeje mu nic neříkaly...první byla podle všeho dokonce členkou 13. divize ale nepamatoval si, že by ji někdy viděl.
Pak koukl na tu druhou...byla z 8. divize...to mu připomělo Raidena...a to mu připomělo chlast...
Sáhnul do Shihakusha a vytáhl lahvičku od Kyouheie...otevřel a přičichl...krásně voněla...
Pak ho ale napadlo, že nemůže jít na misi bez dostatečných zásob a když už bude v 8. třeba mu někdo poradí kde hledat tu první holčinu.
Schoval tedy lahvičku a zmizel jako pára nad hrncem

----> 8. divize

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzen kývl na odcházejícího Akia a vydechl. Zase se mu vrátily obavy... [myslenky=manzen]Vážně je to dobrý nápad? Abych vedl misi? Co když mi někdo umře? To bych se radši vrátil udržovat bariéry na dně Červího hnízda![/myslenky] pak se ale plácl do tváře: [trec=manzen]Manzene, vzmuž se! Teď jsi kapitán! A máš úkol! Bakudo #58: Kakushitsuijaku![/trec]
K vyvolání Kido plácnul rukama o zem a na ní se rozzářily symboly z reiryoku, protože podobně jako u komunikačního kido nepotřeboval kreslit symboly na vyvolání. Chvilku to trvalo, ale nakonec vstal a než začal shunpovat, tak si jen mumlal: [trec=manzen]Už jsem si myslel, že jí nenajdu. Takže vzhůru do...[/trec]

---> 4. divize

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Nějakou dobu se potuloval v ulicích Seireitei, naštěstí si ho nikdo nevšiml. Ne že by cítil po prohraném souboji nějaký smutek, nebo vztek, ale cítil se tak trochu prádzný. Vlastně ani to, že mu jeho původní plán nevyšel, mu příliš nevadilo. Příjde nová šance, dřív nebo později. Doploužil se k vrata první divize a s hlasitým vydecnutím zatlačil na vrata, aby mohl vejít. Cítil, že potřebuje restart, aby se mohl soustředit na další plánování a také na jeho povinnosti. Nepozorovaně se proplížil až do své ubykace v hlubinách první divize. Téměř neslyšitelný zatáhnutým za šoupací dveře vešel do svého pokoje, kde hodil letmý pohled na jím vypěstovanou bonsai s párem nových lístků a několika rychlými kroky se dostal na polštář, který byl připravený na podlaze. Pohodlně se usadil, tak aby nejprve mohl sledovat svůj dech a následně se ponořit do stavu, kdy vážně nebude přemýšlet. Kdy každá myšlenka, která se objeví, je pouze jednou z mnoha ryby plavajících v moři.

I když se nějakou dobu snažil, nepodařilo se mu spojit s jeho vnitřním světem. Ne vždy se to mohlo podařit a přestože bylo pouze dopoledne, ráno už bylo náročné. Vydal se do kanceláře vrchní kapitánky. Cítil se už o mnoho lépe.

Benjiro -> Jak ses blížil chodbou, zaujala tě podlaha pokrytá různě rozťapanými třískami víc než jednoho původu, aspoň se ti to zdálo. Některé z větších kusů ti připomínaly kapitánčin poměrně drahý stůl vyrobený na zakázku k jejím narozeninám před 53 lety, jiné zase evokovaly dřevo, ze kterého měla kapitánka dveře. Netrvalo zas tak dlouho a přesvědčil ses, že přesně z těchto dvou věcí trosky dřeva pocházely.
Dveře do kanceláře byly násilně vyvrácené a u vzdálenější stěny se povalovalo to, co zbylo po kapitánčině stolu. Sama Sei přecházela belhavě sem tam po kanceláři, mnula si kostrč, kouřila dýmku a u toho s mumláním pročítala nějaké papíry.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Pomalu rozponával třísky na podlaze, původně si myslel, že tu proběhla nějaká rekonstrukce, o které nevěděl. Pak uviděl místo, kde se původně nacházely dveře a následně mu došlo, že dřevo je dost podobné dřevu, z kterého měla kapitánka udělaný stůl. To by byl vážně dost naštvaný, kdyby zjistil, že ten stůl, který dostala kdysi k narozeninám a o kterém mu tolik vyprávěla, byl fuč. Myslel jsem, že tu zůstalo dost stráží, aby tu nevraždila kapitány přímo v kanceláři. Snad je Manzen v pořádku, nerad bych to tu uklízel. Pak zahlídl kapitánku v rozmrzelé náladě a rozhodl se radši neprovokovat. Pomalu vstoupil do kanceláře téměř po špičkách, aby ji nerušil, ale zároveň si mohla být vědoma jeho přítomnosti. [trec=benjiro]Úkoly splněny.[/trec] Řekl velmi klidný hlasem přičemž přesně věděl, že ho nejspíš pošle dělat nějaké prkotiny. Nebo to budou příběhy z období paleolitu pokapané čerstvím poplivaním dnešní budižkničemu generace. Tak jako to nikdo jiný v Gotei 13 nemohl zvládnout.

Shounagon Sei

"Jo, všimla jsem si," zamručela. Navštívili ji už kapitáni, pro které Benjira poslala, takže si tak nějak domyslela, že asi splnil, co mu zadala. Ale návrat mu trval podezřele dlouho. "Může za to Akio," okomentovala potom stav věcí kolem sebe, který nedbalým gestem svraskalé ruky obsáhla. "Potřebuju novej stůl," konstatovala taky.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Z nějakému jemu neznámému důvodu mu ji bylo líto. Přestože věděl, že místo srdce občas nosí kámen a ve spoustě věcí je chladnější než první prosincový den. Ten stůl dostala jako dárek a dárky měly své významy a Benjiro měl velký smysl pro významnost těchto darů. [trec=benjiro]Myslím si, že kapitán Ukitake možná požívá drogy.[/trec] Řekl při vzpomínce na jeho tajný převlek v útrobách jeho divize. Vlastně z toho kotlíku trochu voněly houby, takže to zapadalo. [trec=benjiro]Musím se vydat pro jeden kus nábytku, takže jeden stůl navíc zvládnu.Máme ještě nějaké rozkazy?[/trec] Zeptal se, jako kdyby vážně nějaký rozkaz chtěl dostat, vnitřně se mu nechtělo. Všímal si, že je kapitánka trochu nervózní a rozhozená a nemyslel si, že za to mohl ten kus nábytku, i přestože hezhého nábytku. [trec=benjiro]Proč posíláme na mise tak velké množství kapitánů?[/trec] Ulítla mu jeho zvědavost, přestože se nechtěl titerně doptávat. Mohla ho poslat velmi rychle na nákupy šumáku a vůbec nic mu neříct. Ale očekával, že ho nějak odbude jako vždy.

Shounagon Sei

po Benjirovi loupla nechápavě očima.
"Velké množství? Poslala jsem tři, máme jich ještě deset, to snad zvládneme," zakdákala ironicky. "Jsou to důležitý mise, nemůžu všude posílat nýmandy, zatímco kapitáni si válejí šunky, kam bysme přišli!" dodala k tomu moudro věků. "A na drogách není nic špatnýho..." pronesla po pár sekundách o něco tišším hlasem. Potom se zachmuřeně rozhlédla po své kanceláři a s bolestnou grimasou si promasírovala záda. "Nic jinýho teď nemám, ať to tady někdo hlavně uklidí. Možná si zajdu do lázní, nějak jsem si hnula se zádama..."

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Ale jaké kapitány! Málem ze sebe dostal, když řekla, že poslal pouze tři. Nechtěl ale pochybovat o nikom z vyslaných, jen si vzpomněl, jak kapitán Ukitake málem odešel na hip-hopový koncert. O drogách vlastně mluvit také neměl, zapomněl, že slouží narkomance, která zažila dobu kamenou, bronzovou, železnou, stříbrnou, zlatou, industriální, atomovou a éru kapitánů s mobilním telefonem. [trec=benjiro]Jak říkáte so-taicho, někoho na to zavolám a ten stůl zařídím.[/trec] Řekl nakonec, jako kdyby si vlastně vůbec nic nemysle. Úprkem to vzal rovnou k tesaři.

Shounagon Sei

byla spokojená, že má tak chápavého zástupce. Když urychleně odešel řešit její problémy, sama se belhavým krokem vydala do lázní 4. divize... Jelikož přece nebude podporovat ty novoty v osmičce.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Po nějaké době(trošku delší době) se vrátil Benjiro s partou řemeslníků nesoucí stůl. Evidentně bylo přání vrchní kapitánky tak důležité, že zrovna nechali všeho, co měli na práci. A nebo je v tom trocha benjirovo vlídnosti a hezké prosby. Tak či tak, nový stůl vypadal podobně jako ten starý, jen byl bohužel z o něco mladšího dřeva, které teď pronikavě vonělo. Bylo jasné, že lepší stůl už může mít pouze hlava podsvětí v Rukongai, ta měla v podstatě vždy všechno lepší než šlechta nebo oficiálové v Seireitei. Nikdo však nevěděl, jak je to možné. Benjiro se usmíval a pokukoval po kanceláři, jestli se to ještě něco nezměnilo. Jak znal Sei, klidně by to tu podpálila jen aby ukázala, že má vztek. Naštěstí se tu teď zřejmě nevyskytovala. Benjiro měl ještě donést jeden nábytek do třetí divize, ale zatím se mu tuze nechtělo. Na druhou stranu nechtěl skončit jak kapitán, který slíbil grily.